Jméno práce: Manželství, ano či ne?
Slohový útvar: Úvaha
Přidal(a): R. Ležal
Již skoro každé dítě v útlém věku ví co je to manželství, neboli posvátný partnerský svazek úředně zpečetěný a před zraky Boha. Snad každá dívka si někdy představovala jednou svojí vysněnou svatbu, den, na který by se nemělo zapomenout, a den který by měl patřit jen novomanželům, avšak doba se mění, svatba se čím dál více oddaluje a celý životní styl se postupně mění s dobou. Teď bychom si mohli položit otázku, zda je oddalování manželství dobré, či nikoli. Názory se budou samozřejmě lišit, ale já na tuto otázku nedokážu odpovědět. Na jednu stranu si říkám, že logicky, když mají partneři více času se pořádně poznat, delší čas spolu žijí než do toho tzv. „skočí“, tak by toto manželství mělo vydržet déle a být stabilnější. Ovšem dnešní doba mluví zcela opačně, čím dále tím více manželství se rozpadá a už není žádná výjimka být rozvedený, spíše naopak je výjimka být v dnešní době v partnerském svazku manželském po celý život. Netuším, čím to může být. Asi to bude prostě změnou životního stylu, doba se zrychluje a neuvěřitelně mění. Možná se dříve lidé tolik nerozváděli z toho důvodu, že to ještě nebylo tak běžné jako dnes a znamenalo to určitý společenský pokles, nebo k sobě prostě byli ohleduplnější, to já nevím. Ovšem dříve se lidé brali povětšinou daleko dříve jak dnes a tolik rozpadů manželství nebylo.
Já osobně preferuji názor, že s člověkem bych měl společně žít minimálně několik let bez manželství. Možná časem změním názor třeba poblouzněním, ale pochybuji. Pro mě není důležité, zda mám svůj partnerský vztah potvrzený úřadem, nebo ne. Ale existují určitě situace, kdy je svatba asi dobré rozhodnutí. Tato situace může být například čekání miminka, kdy si myslím, že je manželství dobrý krok, protože by dítě mělo vyrůstat v úplné rodině a se stejným příjmením rodičů.
Je na každém jedinci, kdy se rozhodne si pořídit miminko, či se prostě upoutat do svazku manželského, takže se mi nezdá vhodné tu psát ideální věk na tento svazek. Každý člověk je jiný, ale hlavně každá situace a okolnosti jsou úplné jiné, což je nejdůležitější. Avšak podle mě by lidé neměli do manželství spěchat a bezmyšlenkovitě jednat z „pobláznění“ partnerem. Nejdříve by partneři měli zkusit nějakou dobu společně žít a poté tedy jestli opravdu tu svatbu chtějí, tak do toho jít, ale věk podle mě nehraje roli. Jestli je Vám 20, 30, nebo 50 let není dle mého názoru důležité. Manželství se může rozpadnout v každém věku, a tak je na zodpovědném uvážení obou partnerů, jestli do toho chtějí opravdu jít a zkusit to, nebo radši počkat jak se vztah bude vyvíjet a až po nějaké době spolusoužití se rozhodnout pro tento významný krok.
Závěrem této práce bych chtěl ještě říci, že toto je jen můj pohled a názor na tuto problematiku, ale je mi 19 let, nemám toho ještě tolik prožito, tak je možné, že tato práce může působit ještě s naivním pohledem na toto téma a postupem času můžu tyto názory úplně změnit.
Hodnocení: neuvedeno
