Kniha: Marinka
Autor: Karel Hynek Mácha
Přidal(a): masjanja
Úvod autora:… český básník a prozaik, představitel českého romantismu a zakladatel moderní české poezie.
Úvod díla: … vytvořil Karel Hynek Mácha v roce 1833 a poprvé vyšla v časopisu Květy. Prvního knižního vydání – rok 1835 jako součást souboru autobiografických povídek Obrazy ze života mého. Námětem byla autorovi nešťastná láska k nemocné, umírající dívce.
Celková charakteristika díla
literární druh: lyricko-epický
literární žánr: povídka
Stručně obsah: (hlavní téma, témata vedlejší, motivy + jejich smysl)
Hlavní téma knihy je nešťastná nenaplněná láska. Hlavní postavou příběhu je Hynek. Příběh začíná jeho procházkou v parku, kde se setká s žebrákem, který mu předá psaní. Je od jakési Márinky, jeho dcery, která obdivuje jeho dílo. Mácha dívku navštíví a pozná, že je velmi nemocná. Přesto se do ní zamiluje. Chce ovšem vykonat cestu do Krkonoš za svým nemocným přítelem i přes jejich lásku, a proto se musí rozloučit. Márinka se bojí samoty, protože cítí, že ho už nikdy neuvidí, protože brzy zemře. Po návratu student zjistí, že Márinka zemřela, a stává se jen účastníkem jejího pohřbu. Příběh končí smrtí Márinčina otce.
Téma vedlejší: je život a vzhled v té době jedné z nejchudších čtvrtí Prahy, čtvrti na Františku v kontrastu s krásou nejen Marinky, ale také Kanálské zahrady v mnohem bohatší části v místě dnešních Vinohrad.
Motiv smrti a krásy ale zároveň marnosti lásky, která je přerušena smrtí, motiv cti: Mácha musí za přítelem, protože to slíbil
Postavy
Charakteristika postav: vzhled popisován přímo, charakter nepřímo
Hl. postavy:
Marinka – krásná, černovlasá dívka, pravděpod. rozvážná, smutná, smířená s osudem, obdiv Máchy
Hynek – hl. postava, zamilován do Marinky, pravděpod. starostlivý (jde navštívit nemocného kamaráda)
Marinčin Otec – žebrák
Lyrický subjekt – autor se ztotožňuje s vypravěčem = ich forma, dokonce stejné jméno, cítí hluboký smutek
Prostředí
Zachyceno poměrně podrobně, prostředí skutečné, přesně dána lokace – Praha (Franitšek, Kanálská zahrada)
Důraz kladen na obsáhlé a idealizované popisy přírody
Autor se vymyká romantickému stylu psaní tím, že určuje přesné časové údaje – rok i den
Atmosféra : ponurá, smutná.. člověk má pocit bezvýchodnosti, přeje si, aby mohli ti dva spolu žít….víc se poznat
KOMPOZICE
Kompoziční principy
– chronologický
Kontrasty:
– kontrast krásné mladé dívky, která umírá, chudoba X umění v podobě piana
– kontrast chudé čtvrti na Františku X krásná Praha
– opakování popisu Marinčina otce v klíčových momentech – Kanálská zahrada, u Marinky, pohřeb
Spojení jednotlivých tematických částí: těsné – má logiku , příčina – následek
Vnitřní výstavba děje
1. úvod
Autor nás uvede do děje způsobem lyrickým..každý krásný cit má k sobě cit jemu opačný + popis Kanálské zahrady
2. zápletka
Hynek dostává dopis, potkává Marinku, dozvídá se, že umře, chtějí, aby jejich čas strávený společně trval věčnost
3. vyvrcholení konfliktu
Hynek se vrací z Krkonoš na Marinčin pohřeb
4. závěr
tatínek Marinky se zabil
Jazykové prostředky
útvary jazyka: jazyk spisovný
stylové rozvrstvení slovní zásoby:
Ve snaze o bohatší výrazové prostředky vytváří složená přídavná jména (např. temnozesinalý). Mnohá slova použitá v povídce vyznívají v dnešní době archaickým dojmem, avšak v době Máchově se kolikrát jednalo o novotvary, případně slova převzatá krátce předtím z jiných jazyků (např. „zápach“ – převzato z polštiny, znamenal vůně). Taktéž význam některých použitých slov se od doby sepsání díla změnil, zatímco tehdy se jednalo o spisovná nebo přinejhorším hovorová slova, dnes mají hanlivý význam (např. „nedochcíplá děvka“ znamená nemocné, stonavé děvče bez jakéhokoli hanlivého významu).
Uvědomíme-li si dobu, kdy povídka vznikala, nepřekvapí nás vhodně vložené německé věty, které dokreslují tehdejší dvojjazyčnost pražského prostředí. K oživení přispívají i krátké úryvky textů lidových písní, které Marinka zpívá.
Samozřejmě jako ve všech romantických dílech je důraz kladen na obsáhlé a idealizované popisy přírody a prostředí, v němž se děj odehrává. To se autorovi daří i při popisu chudinské čtvrti na Františku, která tak vyznívá sice jako špinavá, ale zároveň si nese své určité kouzlo a romantického ducha. V klíčových momentech povídky se doslovně opakuje popis vzhledu Marinčina otce.
lexikální prostředky – obrazná pojmenování
syntaktické prostředky
druh vět
typ vět
slovosled: Autor používá jako výrazové prostředky, a to i v prozaických částech, z dnešního hlediska zpřeházený slovosled.
OKOLNOSTI VZNIKU DÍLA
Společensko- historický kontext
1. pol. 19. st
Literární kontext
30. léta 19. st – český romantismus
jiní autoři tohoto období : Josef Kajetán Tyl (vlastenecký romantismus) x Mácha (subjektivní romantismus) , K.J. Erben, B. Němcová
život a dílo autora (zajímavost, NE životopis!)
– podílel se na společenském dění
– působil v divadle J.K.Tyla
– putoval po Čechách – miloval Krkonoše (promítnuto v díle)
Dílo:
- Ohlasy ze života mého
- Marinka -próza, lyrizovaná próza (málo děje- v pozadí,
- Večery na Bezdězu důraz na emoce
- Pouť krkonošská -v duchu romantismu-otázky života X smrti,
- Cikáni záhadné postavy
- Kat
- Máj- poezie
VLIV DÍLA
Dobovou kritikou nebyla povídka kladně přijata. Nejvíce tehdejším kritikům vadilo zobrazení chudinského prostředí čtvrti na Františku.
Děj:
Povídka je rozdělena, podobně jako třeba opera, na pět částí:
Ouvertura: je veršovaná a vyjadřuje básníkovy pocity při květnovém západu slunce.
Dějství první: Každý cit má k sobě cit jemu odporný (první polibek – poslední).
Popis Kanálské zahrady. Popis různých lidí (hemžení lidstva), procházejí se. Vypravěč tudy kráčí sám. Vnímá posmutnělou atmosféru v kontrastu s nádhernou přírodou v máji. Popis žebráka – stojí na místě kde nejsou lidé. Proč? Stojí na vedlejší cestě a příležitostně někomu hraje na housle a někomu ne. Tím přesně odhaduje, kdo mu dá almužnu a kdo ne. Autor kolem něj také projde, ale žebrák se zachová naprosto nečekaně a dá mu dopis. Psaný ženskou rukou, dopis ho žádá, aby ji vypravěč navštívil v jejím bytě – že má ráda jeho práce – dopis plný zármutku (nemocná na souchotiny). Důvěra ve vypravěče – dlouho ho již zná. Žebrák je dívčin otec.
Intermezzo: opěvování hvězd na noční obloze
Dějství druhé: Vypravěč se chystá na návštěvu dívky na Františku. Netypické pro romantismus (udání dne i roku). Detailní popis Marinky, když ji najde. Chudá, protože matka jí zemřela a nyní žije s macechou, která se k ní nechová dobře + otec žebrá. Ukazuje se, že se Hynek i Marinka znali dávno – porozuměli si bez promluvení. Marinka je ale nemocná a musí zemřít za nedlouho. On zase opouští zemi napříští den na pouť do Krkonoše za nemocným přitelem. Marinka hraje na piano – velice smutně. Uvědomuje si, že když se Hynek vrátí, ona už bude mrtvá.
Autor se vrací zpět do Prahy až v září a přichází právě na Marinčin pohřeb. Po něm hraje Marinčin otec ve velkém smutku na hřbitově na housle. Asi za měsíc jej pak lidé najdou utopeného na břehu řeky Vltavy mezi mlýny.
Finale: Vale lásko ošemetná: opět veršované a vyjadřuje básníkovo smutné rozloučení se zemřelou mladou dívkou.
Jak by se jejich vztah vyvíjel kdyby nebyl přerušen v začátku tragickou nemocí? Autor nás nechává si to domyslet.
Charakteristika Marinky: Marinka – Karel Hynek Mácha
Postava Marinky v Máchově díle ve mně budí zvláštní pocity.
Dívka je to nádherná, s tváří bledou a vlasy černými jako eben, které nosí stočené v loknách, spadajících na ramena. Obléká se velice prostě, často v bílých nebo bledě modrých plátěných šatech. Její zevnějšek jakoby odrážel dvojí – její vznešenost i chudobu. Vyzáblý obličej zdobily výrazné lesklé černé oči. Její jemné rudé rty a propadlé tváře umocňovali její posmutnělý výraz. Smutek jí přidával na kráse, smutek byl její součástí.
Marinka byla rozvážná. V životě se musela naučit čelit odvážně nejrůznějším úkladům osudu, ať už to byla smrt její matky, nebo její vlastní smrtelná choroba. Statečnost jí upevňovala charakter a něžnost jí dodávala na půvabu.
Odpovídala upřímně. S ostatními lidmi, včetně své macechy, dobře vycházela. Svou nespoutaností v oblasti projevu se dostala nejednou do potíží.
Hudba byla něčím, co zbožňovala. Zpěvem vyjadřovala své pocity – bylo to pro ni přirozené.
Odchod člověka, kterého pravdivě milovala, ji rmoutil, stejně tak, jako skutečnost toho, že až se on vrátí, nebude již ona mezi živými.
Její krása byla ohromující, její osud však nevyhnutelný.
