Kniha: Maryša
Autor: Vilém a Alois Mrštíkovi
Přidal(a): Karolína
Alois Mrštík
- Byl to prozaik a dramatik. Narodil se 14.10 1861 v Jimramově a zemřel 24.2. 1925 v Brně. Vystudoval učitelský ústav v Brně a pak postupně učil v několika jihomoravských obcích.
- Roku 1889 byl jmenován správcem školy v Divákách u Hustopečí, kde žil až do své smrti.
- Přispíval do Moravské orlice, Zlaté Prahy, Lumíru, Světozoru, Národních listů, Máje aj.
- Další jeho díla byla: Horem Váhom, Nit stříbrná, Dobré duše, Rok na vsi, což je Moravská románová kronika.
Vilém Mrštík
- Prozaik, dramatik a překladatel. Narodil se 14.5. 1863 v Jimramově a zemřel 2.3. 1912 ve vesnici Diváky u Hustopečí.
- Po nedokončeném studiu práv se plně věnoval literární a publicistické dráze.
- Přispíval do časopisů Rozhledy, Světozor, Lumír, Ruch, Česká Thálie, Literární listy, Národní listy, Česká revue, Moravskoslezská revue aj.
- Probojovával umění bezohledně pravdivé, usilující o nápravu světa. Vyzdvihuje mravní hodnotu lidí, tvrdě odsuzuje bezohlednost a honbu za majetkem.
- Další jeho díla: Stíny, Babeta, Verunka, Santa Lucia, Pohádka máje, Zumři, Paní Urbanová, Anežka.
- Dále přeložil z ruštiny Dostojevského, L.N. Tolstého, Puškina, Gončarova.
Společensko-historické pozadí:
Politická situace
- R. 1860 – Říjnový diplom (vydaný Františkem Josefem I.), následující únorová ústava = oslabení absolutismu, oživení veřejného a politického života v 60.letech 19.století
- Úspěch politického zápasu českého národa – centrálně zřízená habsburská monarchie byla převedena na 2 dualistické Rakousko-Uhersko. Předlitavsko (země rakouské a české), Zalitavsko (Uhry) = politické a národní požadavky Čechů nebyly vyslyšeny – nová germanizační vlna
- 70. léta ve znamení společenského rozčarování po rakouském vyrovnání
- R.1868 byl položen základní kámen Národního divadla
Kontext literárního vývoje; literární směr/sloh
- Konec 19.stol – období realismu, dominovala historická próza (př. Jirásek, Witr), romány z vesnického prostředí ( př. V. Reis), dále G. Preissová, L. Stroupežnický. Autoři volili jazyk civilní s prvky nářečí.
Realistické drama 19. století
- Složitější vývoj, vzniká později než poezie a próza, na scénu proniká obtížněji (dřívější době se objevovali jen ojedinělé pokusy o drama, české drama bylo hodně ovlivněno cizími autory (Ostrovskij, Gogol, Ibsen)
- Nejvýznamnější scénou bylo Národní divadlo (v čele Kvapil, Šubst)
- Hry jsou většinou z venkovského prostředí
- Muselo vytlačovat historická dramata a lehké veselohry, neboť se tato tématika zdála málo vhodná pro ND
- Podíl na rozvoji realistického dramatu měli i vedoucí činitelé Národního divadla (Adolf Šubrt – ředitel, Ladislav Stroupežnický – dramaturg)
- Centrum kulturního života ND, působila v něm generace Prozatimního divadla (O. Sklenářová, K. Šimanovsky, J. Seifert, Fr. Šamberg), vedle nich vyrostli další (H. Kvapilová, M. Hybnerová)
- Stále oblíbené lehčí hry a hry z historie; realistické hry se těžce prosazují, zpočátku dokonalé prokreslení postav
Rozbor díla: Maryša
Okolnosti vzniku díla:
- Dílo je částečně výsledkem sporu o charakter národního divadla mezi zastánci romantismu. Původně se jednalo o Aloisův záměr vesnického románu, který na radu Viléma začal koncipovat jako drama. Podkladem byl nucený sňatek, který byl na vesnicích běžný. První a čtvrtý akt si autoři kompletně vymysleli, inspirací pro třetí bylo vyprávění jednoho z jejich přátel a pátý akt vycházel ze skutečného soudního případu, který se stal v Brně.
Obecná charakteristika literárního díla
- Literární druh: drama (účinkují postavy, charakteristická přímá řeč a scénické poznámky, děj je předváděný na jevišti)
- Výrazová forma:divadelní hra
- Žánr: tragédie(pochmurný děj se špatným koncem)
- Literární směr: Kritický realismus, snaží se nejvíce přiblížit život na vesnici, mezilidské vztahy, lidské hodnoty, realistické drama
Význam sdělení (hlavní myšlenka) :
- Moc peněz, síla předsudků, vynucená pokora a poslušnost i ztráta možnosti svobodně nakládat se svým životem přináší jen neštěstí. Vůle člověka by měla být respektována.
Organizace jazykových prostředků
Charakteristika autorova stylu:
- Realisticky zobrazeno prostředí moravské dědiny – vinné sklepy, kroje, popis loučení s rekruty
Dílo je rozděleno do 5 jednání- typické principy klasického dramatu:
- 1. jednání – expozice (seznámení s postavami, s dějem)
- 2. + 3. jednání – kolize (Maryša svoluje k sňatku, Francek se vrací) a vrcholí krizí
- 4. jednání –pokus zabít Francka, peripetie
- 5. jednání – katastrofa – otrávení Vávry
Bratři Mrštíkové připsali později i jiné závěry své hry – v jednom končí Maryša sebevraždou skokem ze srázu po hádce s Vávrou, v druhém je Vávra zastřelen nešťastnou náhodou z pušky.
Jazykový plán:
- Autoři používali nářečí z Jižní Moravy (ou ->o, šť ->šč) = Slovácké nářečí z okolí Sloveských hranic.
- Používají stylizované moravské nářečí, jazyk s prvky hanáckého a moravsko-slovanského nářečí- nářečí Brněnska (včil, šak), konkrétně nářečí slovácké (vlažnó, vodó, pustijó)
Literární teorie – obsah
Tematická výstavba:
- Čas: říjen 1886 (třetí jednání o 2 roky později)
- Prostor: Moravská dědina (poblíž Brna)
Postavy:
- Maryša – Lízalova 20letá dcera (později Vávrova manželka). milující žena, trpící pro svou lásku
- Lízal – postava sedláka, který viděl dřív peníze a potom štěstí svého dítěte
- Jeho žena Lízalka – matka, žena s kamennou tváří, nezná lítosti a pochopení dcery
- Vávra Filip – Muž, který nehledí na štěstí své ženy, ale na její věno. Vdovec se 3-mi dětmi
- Francek (František) – muž, kterého Maryša miluje a který říká jen to co si myslí
Postavy dramatu jsou z různých sociálních vrstev. Předsudky (rodiče vůči Franckovi) a touha po penězích jsou vyvyšovány nad osobní štěstí. Avšak postavy nejsou černobílé (Vávra, Lízal si uvědomí své činy).
Vedlejší postavy :
- Rozárka (služka u Vávrů), babička , stařena , hospodský , Franckova matka Horačka, Hrdlička (obecný sluha), rekruti, muzikanti
Děj:
První jednání
Lízal a Vávra
Před domem Lízala si povídají Vávra A Lízal. Lízal lituje, že svému synovi Josefovi dal půl lán, když je to takový lunt. Domluví si s Vávrou, že mu dá Maryšu maximálně za 3.700, i když chce Vávra víc, protože má dluhy. Francek jde na 3 léta na vojnu a chce se rozloučit s Maryšou, ale starý Lízal mu to zatrhne. Než Francek odjede, prosí Maryšu, aby na něho počkala.
Druhé jednání
Maryša je zoufalá, nechce Vávru za muže, nechce vdovce, říká se o něm, že je zlý a jeho ženu dohnal ke smrti. Baví se svojí tetkou Strouhalkou, která ji radí, aby si Vávru vzala.
Lízal se dohaduje s Lízalkou, začne uvažovat, že je to škoda – dávat ji Vávrovi. Ale maminka ho přesvědčí, že to tak bude lepší. A tak přišel jednoho dne Vávra pro Maryšu. Dává mu najevo, že ho nechce a Vávra jen poznamená, že se o ni bude dobře starat. Nakonec se šla tedy obléct do svatebního, aby neudělala ostudu rodině a aby nebyla špatná dcera.
Třetí jednání – o 2 roky později
Francek se vrátil z vojny a dozvídá se, že je Maryša vdaná. Sedí v hospodě a najednou tam přijde Maryša-Vávrová. Všichni si povídají a vzpomínají, jaká byla krásná, plná života a teď je bílá jako zeď, je kost a kůže, bez života. Snaží se to říkat nahlas, aby to Lízal slyšel, ale ten dělá, že to neslyší. Nakonec mu všichni poví, jak to je a Lízalovi je to líto, ví, že ji Vávra bije a chce pořád po ni peníze, tak začal pít. Přišel k němu sluha, který přinesl od císařského okresního soudu dopis – Vávra ho žaluje. Pak přijde Vávra do hospody, pohádají se s Lízalem, ten mu nechce nic dát. Pak přijde Francek a vyhrožuje (oznamuje) Vávrovi, že mu za Maryšou chodit bude.
Čtvrté jednání
Francek přijde za Maryšou, nechce, aby byla pošpiněná, že má milence, i když všichni ví, že má ráda jen Francka. Vykládá mu, že v ní dříme hřích, aby bylo po trápení – otrávím buď sebe nebo jé. František chce s ní odjed do Brna – nabízí ji, že buď přijde do půlnoci ke splavu nebo si jinak přijde pro ni v bílý den. Když přišel Vávra domů, ptal se, kdo tam byl, když se dozvěděl, že František a že mají sraz u splavu, vzal pušku a šel, vystřelil, ale Francek stihl ještě uhnout.
Páté jednání
Maryša dá do kávy jed a otráví Vávru, a pak se přizná, že ho otrávila.
Inspirace daným literárním dílem
- Hra byla uvedena na scéně Národního divadla – přijata nejednoznačně.
- Na její libreto byla E. F. Burianem složena opera.
- V období realismu vystřídali v dramatické tvorbě nové směry, tato hra neměla na další vývoj českého dramatu výrazný vliv, ale přesto se stala i v součastnosti trvalou součástí repertoáru českých divadel. Stále je hodně překládána do cizích jazyků.
Význam sdělení (hlavní myšlenka)
Maryša má být výzvou k čtenáři, k zápasu proti světu, který nadřazuje peníze nad štěstí člověka, vybídnutí žen, aby se bouřily proti různým omezením a předsudkům, a proti každému, kdo by chtěl manipulovat s člověkem.
Literární kritika
Pro svůj nelichotivý pohled na českou vesnici bylo přijetí hry kritikou sporné. Nadčasová platnost. Kritikové neměli námitky proti ústřední postavě, její motivaci a také způsobu, jakým se hra dívá na život na vesnici. Od její premiéry uplynulo mnoho času a rolích hlavních postav se vystřídala celá řada amatérských i profesionálních herců. Za tuto dobu se zařadila ke klasickým dílům a na českých jevištích se objevuje pravidelně. Drama velmi dobře ocenil kritik F. X. Šalda.
Vlastní názor:
Bylo hezké si pro jednou přečíst něco napsané odlišnou formou než tou, na kterou jsem byla od čtenářského deníku zvyklá. Líbí se mi fakt, že dílo pobuzuje ženy k tomu, aby odmítaly předsudky a to, co jim jejich pohlaví přiděluje za roli v životě. Dílo také nebylo nijak časově náročné. Hezky také ukazuje vývoj postav – jak Maryšin vývoj, tak Vávrův. Škoda jen, že kniha měla takový ponurý konec.
