Kniha: Matka Kuráž a její děti
Autor: Bertolt Brecht
Přidal(a): Vlasta
- byl německý spisovatel, dramatik, divadelní teoretik a režisér, básník a prozaik
- studoval medicínu a přírodní vědy, poté se věnoval především dramatické a dramaturgické činnosti.
- působil v berlínském divadle
- v roce 1947 se Bertolt Brecht vrátil do tehdejší NDR, kde v Berlíně založil se svou ženou slavné divadlo Berliner Ensemble
- jeho hry vycházejí ze skutečnosti a vždy poukazují na současnou situaci v Německu a Evropě
- napsal: Třígrošová opera ->Třígrošový román
- převzatý námět ze žebrácké opery (= zpěvohra), která zesměšňovala operní umění (svět spodiny) – převedeno do současnosti (Meki Messer – vrah, v holi nůž) a přepsáno do románu Strach a bída Třetí říse
Matka Kuráž a její děti (1939)
– podtitul: Kronika z třicetileté války
– divadelní hra – epické drama
– Brecht jí psal 5 týdnů
– 12 částí/dějství/míst
– příběh začíná na jaře 1624 a končí v lednu 1636
– odehrává se v období 30-ti leté války (1618-1648)
Postavy:
- Matka Kuráž (Anna Fierlingová) – podoba se Švejkem (Brechtův oblíbený hrdina), markytánka (obchodnice- prodává i sama sebe), chladná, přímá, hamižná (jde za obchodem přes všechno), snaží se protlouct životem, nestálá ve vztazích, rázná, k životu přistupuje prakticky, je prostá ( nechápe ironii a narážky)
- její děti:
- Eilif Nojocki (nejstarší) – chytrý (mazaný), odvážný,vznětlivý, hromotluk, táhne vůz, sní o slávě a chce se dát k vojsku
- Švejcar Féjoš – nechce být vojákem ani bojovat, nemá na to figuru ani ambice, poctivý, slušný, hloupý (ne moc inteligentní, lidé na něj mohou spolehnout),
- Katrin Hauptová – má ráda děti, ale sama žádné nemá; je němá; poctivá; dobrosrdečná (více jí záleží na ostatních, touží po normálnim životě
- Polní kazatel; Kuchař
Příběh:
Matka Kuráž se svými třemi dětmi jde za druhým finským regimentem, kde prodává se svým vozem zboží. Na cestě jí ale zastaví kaprál s verbířem. Oba samozřejmě spatří v synech matky Kuráže potenciální vojáky. Matka se snaží své syny bránit, nechce je do války poslat, ale verbířovi se nakonec povede Eilifa naverbovat. A Švejcar se pak časem stává colmistrem (zodpovídá za kasu) u druhého regimentu.
Po dvou letech (1626) Matka Kuráž potkává Eilifa ve velitelském stanu, když prodává kapouna kuchaři. Eilif je právě vyznamenáván za hrdinský čin. Protože zabil sedláky kteří nechtěli armádě prodat voly.
Po dalších třech letech (1629) se matka Kuráž i s částí finského regimentu dostává po útoku do zajetí. Katolíci (nepřítel) dovolí Matce Kuráži obchodovat, protože mají sami málo markytánek. K Matce Kuráži se dostává Polní kazatel od finského regimentu a zůstává u ní. Švejcar také uvízne spolu s matkou v zajetí, ale má u sebe kasu. Švejcar se ji rozhodne ukrýt ale načapají ho špehové a Švejcar je zatčen a má být popraven. Matka Kuráž ho ale chce vykoupit a nabídne Yvette Pottierové svůj vůz. Yvette přijme a aby se nezjistilo, že má Švejcar něco společného s Kuráží, jde Yvette Švejcara vykoupit, ale ti co Švejcara drží, chtějí víc než je Matka Kuráž ochotna dát. Matka Kuráž chce aby jí zbylo něco, z čeho by mohla začít nové podnikání. Yvette tam jde několikrát, pokaždé s nabídkou kterou jí určila Kuráž. Švejcar je ale nakonec popraven, protože Matka Kuráž smlouvá příliš dlouho a je nakonec pohřben v hromadném hrobě.
V roce 1632 padne švédský král a nastává mír. Což Matka Kuráž těžce nese, stěžuje si že podle rady Polního kazatele nakoupila zboží a teď ho nebude moci prodat. Kuráž se opět setkává s kuchařem od finského regimentu, který je teď bez práce. Ten Kuráži říká, že za ní jde její syn Eilif. Ale Kuráž se raději rozhodne rychle prodat zboží a jde na trh. Mezitím k vozu přijde Eilif doprovázený dvěma vojáky, kteří ho hlídají, protože zabil sedláka i když byl mír. Za to má být Eilif souzen a pravděpodobně popraven. Eilifa vojáci odvedou dříve než se vrátí Kuráž a jde s nimi Polní kazatel, aby zjistil co a jak. Když se Kuráž vrátí má „dobrou“ novinu, že válka znovu začala a kuchaři nabídne aby šel s ní, ten přijme.
Po nějakém čase (1634) se Kuráži nevede moc dobře. Kuchař je propuštěn ze služeb armády a dostává dopis, že mu zemřela matka a že zdědil hospodu. Kuchař se rozhodne tam odjet a nabídne to i Kuráži, která ale odmítá, protože Katrin by s nimi nemohla. Kuchař tedy od nich odchází.
V lednu 1636 je Kuráž s dcerou Katrin u města Halle. Katrin zůstala u nějakého sedláka zatímco Kuráž šla do města za obchodem. Na město se však chystá v noci útok a do sedlákovo stavení přijdou vojáci aby jim mladý sedlák ukázal cestu do města. Ten s nimi nakonec musí jít. A starý sedlák s manželkou se modlí, aby ve městě zahlédli nepřátelské vojsko. Modlí se za své příbuzné, kteří mají malé děti, to když uslyší Katrin, tak vyleze na střechu domu a začne tlouct do bubnu, aby probudila město. Sedlák se ženou se ji snaží zastavit ale nedaří se jim to, nakonec přiběhnou i vojáci s mladým sedlákem a když přinesou mušketu, tak Katrin zastřelí. Udělají to ale pozdě, protože ve městě si rozruchu všimnou a stačí se připravit na útok. Když se Matka Kuráž vrátí, tak zjistí co se stalo, Katrin nechá na místě, aby ji sedláci slušně pohřbili a sama pokračuje v cestě za odcházejícím vojskem.
- nedokáží si sami uvědomit, že oni sami jsou příčinou trágédií ostatních ( žádná ztráta ji nedovedla k tomu aby se vzdala své obživy )
- každá postava je symbol :
- Eilif = řada němců si představuje válku jako snadnou – přinese slávu, hrdinství, vítají válku (v průběhu války zklamáni)
- Švejcar – skromný, netouží po hrdinství, nechce být vojákem, pomáhá matce, nemá konkrétní představu o životě = průměrný němec – nevítá válku, ale podléhá jí – poslušný občan říše- válka zabije všechny ať je to kdokoli – nedá se ji vyhnout
- Katrin – jediná se bouří , odmítá, aktivně zasahuje = symbol němců, kteří jsou proti válce, němá – síly nedostačující – ani fyzické, tato složka národa – slabá nato, aby válku zastavili
- Matka Kuráž – je prostá žena, profituje z války = symbol prostých lidí, kteří si představují, že je válka vytáhne z bídy a přinese jim blahobyt
Jazyk:
– lidový/syrový jazyk
– většina postav používá výrazy hovorové až nespisovné (zbejvá, křečový žíly, ožrat, ksicht, naliju, řek, vopustit, seš, vodskočit, rozhoduju, chlastá, můžou) vyskytují se i knižní výrazy (inu, ba, budiž, děl, hle, nežli, pravil, poněvadž), přítomny jsou i starší výrazy (marodéři, bagančata, regiment, colmistr, lulka, Ejhle, markytánka, kvitance, krchov)
– morfologie: nikdá, vojančina, slyšels, cožkoli; typická čeština
– většinou jednoduché věty nebo kratší souvětí; obvykle normální větná stavba; časté otázky (Cože, nemáš čím zaplatit?; Co mi radíš?; Proč?; Kde jsou ostatní?) ale i zvolací věty (Ty tak něco opustit!; Bez peněz do hospody nelez!; Takovýhle shledání!; Kuchaři, maso!)
– básnické prostředky:
– přirovnání: jako jsi ty, Eilife; jako vraha vedou; dělejte, jako byste ho neznala;
– personifikace: zem se zachvívala; bok proboden; vichry dují, vichry vyjí; noc přijde
– epizeuxis: štval a štval
Epické drama:
- časté písně
- otevřený závěr ( předpokládaná inteligence čtenáře, že si to domyslí)
- herci na jevišti jsou pořád herci ( předvádí urč.postavu, ale moho z ní vystoupit
- podrobné scénické poznámky
- mívají prolog a epilog
- založeno na ději – silný děj , v monolozích se dozvídáme o dalších věcech
Zobrazení války:
2 pohledy na válku
- pohled = záporný
- téměř v každém dějství je patrné neštěstí a smrt, přináší zkázu a pustošení do země
- ve válce zahynou všechny děti Matky Kuráže
- pohled = kladný
- Matka Kuráž z války žije, nedovede si život bez ní představit
- Lidé válku potřebují, protože přináší řád, ví se kolik je jídla, lidí, koní apod., bez války jsou lidé neorganizovaní a kde dlouho nebyla válka tam ani nemají jména (kaprál)
Děti Matky Kuráže:
Eilif – paradoxně je popraven za to že zabil sedláka v době míru, za což ho ve válce vyznamenali
Švejcar – doplatil na svojí poctivost, že chtěl odnést kasu svému veliteli
Katrin – doplatila na svojí lásku k dětem
- Součastníci a rodáci:
- Heinrich MANN–vystupuje proti fašismu a Německu
- Profesor Neřád aneb konec tyrana
- kritický román
- vědomí nepostižitelnosti vede k zneužití moci
- N. neshody s Lohmanem, ten píše o Frohlichové, N se zamiluje do F., jejich byt = sídlo hazardu, N přistihne F a L , N chce F uškrtit a L. okrade, L to nahlásí policii, F. i N. zatčeni
- Profesor Neřád aneb konec tyrana
- Thomas MANN – vystupuje proti fašismu a Německu, útěk do Čech, jeho knihy zakázány, Nobelova cena za literaturu, zachycuje zrod fašismu, stavil na obraznosti
- Mario a kouzelník
- kouzelník = fašismus – nakonec zastřelen
- myšl.:fašismus nestačí jen odsunout, musí se zničit
- Smrt v benátkách
- Mario a kouzelník
Kontexty:
– Brecht tvoří celý život dramata (Třígrošová opera – převedl do prózy; Strach a bída Třetí říše) => typické dílo
– epická dramata – psal i Vladimirovič Majakovskij
– další druh dramatu – absurdní drama – zobrazuje skutečnost jako nesmyslnou
– pocit bezmoci osamělého člověka (ztráta schopnosti dorozumění)
– člověk je ohrožen mechanismy moderní civilizace
– úzkost, nesmyslnost existence
– ruší souvislý děj
– Samuel Becket, Václav Havel
– německá meziválečná literatura – Erich Maria Remarque (Na západní frontě klid)
– Heinrich Mann (Profesor Neřád aneb Konec tyrana)
– Thomas Mann (Mario a kouzelník, Smrt v Benátkách)
– zažil 1. světovou válku, ale není považován za příslušníka ztracené generace (na rozdíl od Hemingwaye – Vojákův návrat)
– kritizuje nacismus – jako bratři Mannové (všichni byli stíháni => žili v exilu)
– přikláněl se k realistickému proudu meziválečné literatury jako John Steinbeck (O myších a lidech), Francis Scott Fitzgerald (Velký Gatsby)
-další proudy meziválečné literatury: experimentální – experimentuje s jazykem, spojování myšlenek
na základě asociací
– Virginia Woolfová (Smyčcový kvartet)
detabuizační – ruší vžité tabu, zpracovává náměty, o kterých se nepsalo – sexualita
– David Herbert Lawrence (Milenec ladyChatterleyové)
Čechy – literatura nejprve optimistická (konec 1. světové války, vznik Československa =>pocity radosti, otázky, kam se bude stát ubírat)
– před začátkem 2. světové války se objevila díla varující před válkou (Karel Čapek – Bílá nemoc)
– v tomto období psali: Ivan Olbracht – Anna proletářka, Bratr Žák
Karel Čapek – RUR, Válka s mloky (román), Almanach na rok 1914
Karel Poláček – Bylo nás pět
