Kniha: Médeia
Autor: Euripides
Přidal(a): Popkova.ann
LITERÁRNÍ HISTORIE
SPOLEČENSKO-HISTORICKÉ POZADÍ
Dílo vzniklo v antickém období (14.st.př.n.l.- 4.st.n.l.), ve kterém byly vytvořeny v řecké a římské společnosti hodnoty, které se staly základem evropské společnosti. Řekové věřili v mnoho božstev – Apollón, Athéna, Poseidon, Zeus; na oslavu boha Dionýse (víno a veselí) pořádali Řekové tance doprovázené písněmi v kozích kůžích – zváno ,,píseň kozlů“, z tohoto se vyvinula řecká tragédie: Drama vážného obsahu, hrdina většinou bojuje s vyšší mocí (osud, bohové), jednota místa, času, děje (podle Aristotela). Divadlo se hrálo v amfiteátrech – kruhová divadla pod širým nebem s vynikající akustikou. V divadelní hře vystupovali muži s maskami (někdy pouze jeden herec). Antická společnost se dělila do tří skupin: panovnické vrstvy, úředníci a zemědělci, kterých bylo nejvíce. Řekové dbali o svůj vzhled harmonii těla i ducha, věnovali se tělesné výchově, chodili do lázní. Začali přikládat význam řečnictví (Aristoteles, Démosthenes – filipiky). Občané se podíleli na vládě města. Nejvyšší úředníci se určovali losem. Řecká architektura se rozvíjela především díky chrámům, základním prvkem byl sloup: Dórský, Iorský, Korintský.
AUTOR
Euripides se na rozdíl například od Aischla zaměřoval na konflikt člověka s člověkem a ne člověka s osudem či bohy. Byl prvním dramatikem, který uvedl na scénu aktuální problémy athénské společnosti a dokázal dokonale vykreslit charakter ženských postav. Dotýkal se satiry athénských poměrů – novátorské. Do her obsazoval ženy i otroky. Vývoj směrem k novověkému dramatu. Užíval novotu – prolog – bůh nebo hrdina na začátku hry vysvětluje obsah.
INSPIRACE
Podle knihy vznikaly později sochařská, malířská či básnická (Ovidiu, Seneca) díla. Což svědčilo o její populárnosti.
LITERÁRNÍ KRITIKA
Velká vada této tragédie je připisována nízkosti charakterů a nedostatku vyšší mravní ideje. Autorovi je vytýkáno, že Iáson nebyl dostatečně potrestán tím, že byly zabity jeho děti. Chtěl je totiž vyhostit ze země, což spíš ukazuje, že mu byly lhostejné.
Ve své době Médea neobsadila první místo v rámci antické literatury, jelikož nekladla důraz na mytologii. Starší taktéž kritizovali (spíše neprávem) nedostatečnost vykreslení postavy Médeiny – nebyla totiž v celé knize jen postavou černou, ale občas autor v její povaze objevil lítost, či citlivost. Později bylo toto chápáno jako velmi dobrá psychologie postavy.
LITERÁRNÍ TEORIE
FORMA
OBECNÁ CHARAKTERISTIKA LITERÁRNÍHO DÍLA
Médea je drama – tragédie.
Tradiční osnova:
1. expozice,
2. kolize,
3. krize,
4. peripetie,
5. katastrofa
ORGANIZACE JAZYKOVÝCH PROSTŘEDKŮ
Divadelní hra je psána formou poezie, rýmy se objevují jen zřídka, metrum je formou jambu (na počátku verše je zpravidla jednoslabičné slovo). Slabiky normované nejsou, jedná se o tónický prozodický systém. Časté jsou archaismy a zastaralé výrazy.
OBSAH
TÉMA
POSTAVY:
Médea – hlavní hrdinka – pochází z řecké mytologie – umí vroucně milovat, ale také k smrti nenávidět, pro lásku je ochotná udělat vše (zradit rodinu a nechat se vyhostit ze své země), to se jí však stane osudným, je zhrzená a podvedená svým manželem, což jí donutí páchat ohavné skutky, projeví se v ní impulzivní povaha, schopná několika vražd – bohužel I těch nejbližších, aby pomstila svoji potupu před manželem.
Iáson – Lehkovážný a cílevědomý
Aegius – přítel Médey, velmi spolehlivý.
Kreon
DĚJ:
Médeia se zamiluje do vůdce Argonautské výpravy Iásona a pomůže mu získat zlaté rouno – zradí kvůli němu svou zemi i rodinu a odejde s ním do Korintu. Médeia a Iáson spolu zplodí dva syny a vedou celkem šťastný život lidí střední vrstvy. Když však korintský král Kreont požádá Iásona, aby si vzal jeho dceru za manželku, Iáson souhlasí – je mladá, krásná a sňatkem s ní by mohl snadno dosáhnout vlády. Když se Médeia o manželově nevěře dozví, velmi se na něj rozzlobí. Nechápe, proč ona, která musela zradit své nejbližší kvůli němu, je jím teď sama zrazována. Neví, kam teď jít, když jeden domov si znepřátelila a z druhého je štvána vlastním manželem. Svou nenávist směřuje jak k Iásonovi, tak k jeho nové ženě, jejímu otci a dokonce i ke svým dětem. Vidí je totiž jako důkaz vztahu s člověkem, který byl schopný takhle ublížit. Miluje je, ale spatřuje v nich svého muže a jejich nešťastné manželství. Iáson se brzy dozví, jak jeho manželka běsní, a jede se za ní podívat. Marně jí tvrdí, že ji sňatkem s královskou dcerou nechtěl podvést, jen zajistit lepší budoucnost jejich synům – ti by se totiž stali dětmi z královské rodiny a jako takovým by se jim dostalo kvalitního vzdělání i velkého dědictví. Marně ji přesvědčoval, ať se snaží zkrotit svou nenávist a myslet spíše na budoucnost dětí než sama na sebe. Médein hněv, zoufalství a pocity ponížení a hanby, kterým ji Iáson vystavil, pro ni byly neúnosné. Přesto se tvářila, že jeho slova přijala, avšak jen proto, aby mohla uskutečnit svou pomstu. Darovala mu šaty na usmířenou, jenže je napustila jedem a Iáson, jeho nová manželka i její otec se po kontaktu látky s pokožkou otrávili. To ale Médei nestačilo – vlastníma rukama zabila i své dva syny, aby Iásonovo srdce zranila ještě víc. Děj se odehrává před Médeiným domem v Korintě, na městské ulici a v cizině. První inscenace se uskutečnila 431 př.n.l. při Dyonisiích.
HLAVNÍ MYŠLENKA
Ukázka toho, co je člověk schopen udělat kvůli vášni, lásce.
