Kniha: Miláček
Autor: Guy de Maupassant
Přidal(a): Kiki
GUY DE MAUPASSANT
- Byl spisovatelem, žurnalistou a dramatikem 2. poloviny 19. Století, byl rovněž představitelem literárního realismu a naturalismu. Pocházel z venkovské šlechtické rodiny. Jeho bujařejší matka opustila i s chlapci svého manžela. Matka odešla s Hervém a Guyem do Normandie. Gyue studoval práva v Rouenu, stadium mu přerušila francouzsko – pruská válka.
- 1871 opustil Normandii a přesunul se do Francie, kde si ho pod svá křídla vzal realistický spisovatel Flaubert. Později se seznámil se Zolou, Turgeněvem a Dumasem. Jako spisovateli se mu začalo velice dařit a také se stal redaktorem 1878, poté napsal své první dílo Kulička.
- Jeho častým námětem byla láska a příroda.
- Miloval jachtění. Jachta pojmenována = Belami. Kvůli odporu ke společnosti rád cestoval po Středomoří
- Kvůli svého hojného pohlavního života onemocněl syfilis. Dlouho tuto nemoc před přáteli tajil. Zemřel v ústavu pro slabomyslné v Paříži.
Literárně-historický kontext
- Děj je zasazen do konce 19.st., přesněji do roku 1885. V této době byla Francie třetí republikou. V této době bylo velice typické střídání vlád a politika týkající se styky s Marokem a Alžírskem. Ůplné obsazeníAlžírska 1834
- Obsazení Maroka 1911
- V této době byla Francie parlamentní republikou.
- Španělsko se zlobí kvůli Maroku – svrhnutí vlády
Rozbor díla: Miláček
Rozdíly film x kniha
Film
- paní forestierová nabídla pomoc Georgovi sama při večeři
- svedení cloitilde, návštěva u ní,pak on přišel za ní
- Rachel – byl s ní jen jednou
Kniha
- přišel sám o pomoc, po tom co mu to nešlo večer před tím
- večeře v restauraci, kde se opila on ji doprovodil a ona ho pak přišla navštívit
- Rachel=prostitutka – pravidelně se s ní scházel
Druh
- prozaický epický žánr
- vykresluje hlavně spodinu společnosti – prostitutky, chudoba, alkohol. Hrubá a špinavá témata
- 285 stran, v porovnání s jinými romány je tento celkem krátký
- ukazuje člověka jako produkt okolního prostředí, spol., atd. + zaměřuje se na negativní vlivy, které na něj mají (alkohol, prostituce, předsudky atd.)
- Člověk je předurčen = determinismus, fatalismus = osudovost
- Stejné detaily – donesení hrušek paní Walterové
Postavy
- Walter – ředitel novin, žid
- Sara Walterová – milenka Duroa, její láska se mu stane velkým břemenem
- Suzane Walterová – dcera Waltera, Duroa si ji vezme
- Forestier
- Lavi Franceis – Vládní, liberální, katolické noviny
- Voudrac – hrabě milenec
- Klepáček – redactor,kt.měl pomáhat Duroovi
- Vzpomínky Alžírského pěšáka
- Paní de marell – Madlén – Forestierova žena
- Rachel – prostitutka
- Clotilde de Marell – první milenka Duroa
- Manžel Clotilde = pán de Marell – inspector severních dráh
- Duroa – stal se redaktorem společenské rubriky. Při svatbě s Madlén si dal šlechtické jméno Duroa de Cantel – podle vesnice původu
- Byt s Clotilde – Cařihradská
- Larož Martie – hl.akcionář novin, nejspíš bude ministrem zahraničí
Rok vydání
- 1967
Obsah
V úvodu se dostáváme do Paříže roku 1885. Jako pracovník na dráze dostává Duroy nedostačující plat. Trápí ho chudoba a bezmoc se z ní vymanit. Velmi mu přijde vhod náhodné setkání s přítelem z války. Forestier mu zařídí práci v novinách La Vie Francoise.
Walter vydělal velké peníze díky vložení peněz do Marocké půjčky, proto se Guy rozhodl si vzít Suzanne.
Téma
- představení člověka, který je ovládán svojí ctižádostí po moci, postavení a penězích
- neštítí se kvůli tomu podvádět, lhát, využívat druhé
- tehdejší francouzská společnost, zkorumpovaná, plná pletich, drbů atd.
Kompozice
- objektivní pohled vypravěče rychlý sled událostí → málo dějových odboček
- využití ironie (úspěch má ten nejničemnější člověk = Duroy)
- 1. část → úvahy Duroy: detailní charakteristika postav a prostředí, hlavně novinářského, politického a finančnického, prezentovány vlastní autorovy zkušenosti => ztotožnění se autora s Duroyem
- důraz na biologickou stránku člověka (sex, smrt, rozklad) => prvky naturalism
Jazyk
- spisovný jazyk
- dílo má vyprávěcí a popisný charakter, proložen dialogy
- er – forma – Vypravěč se staví do role nezaujatého pozorovatele, tzn. že autor komentuje, popisuje, nezasahuje do děje, má tedy větší odstup vůči příběhu a prožitkům postav.
