Minulost je cizí země, věci tam dělají jinak – úvaha

 

Jméno práce: Minulost je cizí země, věci tam dělají jinak

Slohový útvar: Úvaha

Přidal(a): BranislavBundzel

 

 

 

Minulost je cizí země, věci tam dělají jinak.

L. P. Hartley 

 

Člověk chodí po světě už hezkou řádku let. Dost dlouho na to, aby se poučil ze svých chyb. A jako nepoučitelný žák chybuje znovu a znovu. Od nepaměti lidé chtěli znát život svých předků, jejich každodenní starosti i radosti, aby se na základě tohoto poznání nové generace vyvarovali stejných chyb. Je možné namítnout, že daleká minulost je nám vzdálená, cizí. Lidé žili v naprosto odlišných podmínkách a chovali se jinak než my v současné moderní době. Je opravdu minulost cizí země? Měli naši předkové jiné životní hodnoty, dělali zásadní věci jinak?

Ať už budu pračlověkem, nevolníkem, středověkým měšťanem či šlechticem, anebo člověkem naší moderní doby, vždy to bude pro mne „boj o přežití.“ Veškeré své úsilí zaměřím na to, abych uživil sebe a svou rodinu. Je pravda, že už neběháme s oštěpem po lese, ani jako nevolníci nerobotujeme na panském, ale prosazujeme se jak na trhu práce, tak i ve světě peněz s mobilem u ucha a kreditními kartami v kapse. Přesněji řečeno, ti šťastnější. Pořád jsou ale mezi námi i lidé chudí, bezdomovci, žebráci, tak jako tomu bylo i v předchozích společenských řádech.

V tomto našem „boji za přežití“ sice využíváme jiných prostředků, ať už dopravních, komunikativních nebo stále důmyslnějších bojových, mocenských. Nechodíme už skoro pěšky, bez auta neuděláme ani krok. A také bez mobilu, tabletu, notebooku . . . Dopisy už skoro nikdo nepíše, už jen e-mailujeme a esemeskujeme. Na hliněné destičky, pergamenové svitky, dopisy s královskou pečetí se chodíme dívat do muzeí. Stejné tak na bojišti vojáci využívají stále pokrokovější zbraně a na tomto vojenském poli, ale i ekonomickém a politickém se stává velmi nebezpečnou „kyberšpionáž“ či „kyberválka.“

Každého krále, panovníka, císaře nebo vládnoucí vrstvu společnosti zajímal pak především „boj o moc.“ A prostředky k získání vlády se také měnily. Nepohodlní vládcové byli tráveni nejrůznějšími jedy, vražděni ostrými dýkami nebo jinak odstraněni či uvězněni. Doba naštěstí v tomto pokročila v demokratických státech, v některých autoritativních režimech se podobné způsoby praktikují dodnes. Ale i v civilizovaných zemích jsme svědky nechutných bojů s kompromitujícími důkazy, hlavně v předvolebním období.

Podíváme-li se blíže například na USA, všimneme si, že tato kolébka americké demokracie od svého vzniku 4. 7. 1776 do současnosti zažila jednu bolestivou událost hned dvakrát. Bylo to při atentátu na prezidenta Lincolna v roce 1860 a pak přesně o 100 let později v roce 1960 na prezidenta J. F. Kennedyho. Jejich nástupci se jmenovali Johnson, oba byli demokraty a pocházeli z jihu. Andrew Johnson se narodil roku 1808, Lyndon o 100 let později v roce 1908. Oba vrahové naplánovali svůj čin na pátek, před zraky manželek jej vykonali a oba zemřeli dřív, než se dostali před soud. Mezi oběma vrahy je rozdíl 100 let od jejich narození. J. W. Booth se narodil v roce 1838 a L. H. Osvald v roce 1938. Tajemník prezidenta Lincolna mu v den vraždy radil, aby na osudné místo nechodil, stejně jako tajemník prezidenta Kennedyho. Oba vrazi byli zastřeleni a zemřeli dřív, než byly oběti pohřbeny. Až moc shodných momentů, nemyslíte?

Minulost nemůžeme ovlivnit, můžeme ji jen pochopit a poučit se z ní. Podle mě není minulost cizí země, je to něco, co už tady bylo. Zrovna tak si nemyslím, že naši předkové měli jiné životní hodnoty. Usilovali o stejné cíle, jen věci dělali jiným způsobem.

 

Hodnocení: 1 = výborně





Další podobné materiály na webu: