Mistr a Markétka - rozbor díla k maturitě (5)

Kniha: Mistr a Markétka

Přidal(a): Daire

1.Bulgakov, Michail. Mistr a Markétka. Praha: nakladatelství KMa, 2003. 400 s.

2.Překladatel: Alena Morávková

3. Narodil se v Kyjevě jako nejstarší syn profesora teologie. Jeho sourozenci bojovali v řadách tzv. bílé armády a po občanské válce emigrovali do Paříže. Sám jako polní doktor skončil na Kavkaze, kde začal pracovat jako novinář. I přes jeho oblíbenost u stalinského režimu ve 20. letech Bulgakov nesměl emigrovat ani navštívit své bratry na západě.

V roce 1913 se oženil s Taťánou Lappovou. V roce 1916 absolvoval Lékařskou fakultu Kyjevské univerzity a přestěhoval se do Moskvy. O tři roky později se rozvedl a oženil se s Ljubou Bělozerskou. V roce 1932 se oženil potřetí. Poslední desetiletí svého života pracoval na románu Mistr a Markétka, psal divadelní hry, kritiky, povídky a několik překladů a divadelních přepisů. Většina jeho prací však skončila v šuplíku na několik dalších desetiletí. V roce 1938 napsal dopis Stalinovi, kde požaduje povolení k emigraci, ale nikdy nedostal odpověď.

Zemřel roku 1940 na vrozené onemocnění ledvin a byl pohřben na Novoděvičím hřbitově.

Během svého života byl znám především jako autor románu Bílá garda a povídkami Zápisky mladého lékaře. Stalin měl v oblibě hru Dny Turbinových, napsanou podle Bílé gardy. Bulgakov nikdy nepodporoval režim a v některých svých dílech, např. v Psím srdci nebo Letu, se mu vysmíval. V roce 1929 byly všechny jeho práce včetně Bílé gardy zakázány; Bulgakov nemohl publikovat a Stalin odmítl jeho žádost o emigraci.

Právě v této době vznikl satirický román Mistr a Markétka, publikovaný až třicet let po autorově smrti, v roce 1967.

Kniha byla původně dostupná pouze v rámci undergroundu jako samizdat, po mnoha letech pak vyšla cenzurovaná verze jako seriál v časopise Moskva. Mistr a Markétka je považován za nejlepší ruský román 20. století a nejlepší sovětský román.V románu se objevilo několik frází, které se staly běžnou součástí jazyka v postsovětském Rusku, například „Rukopisy nehoří“ .

4. a) Žánr: Alegorický román (realismus), epika

b) Doba a místo děje: Moskva, 30.léta 20.století

c) Téma: Klasické faustovské téma je v knize převrácené: Mistr je tím, komu ďábel pomáhá, je jím zachraňován před světem, a ne ničen. Od Fausta chce Mifisto jeho duši, proto mu slouží, kdežto u Bulgakova jen pomáhá.

5. POSTAVY a DĚJ: 32 kapitol + epilog

Wolland – personifikace Ďábla
Markéta – Mistrova milenka; královna Margot, podporovala ho a stála při něm – nakonec ho zachránila – obětavá, milá, krásná
Mistr – bezejmenný umělec a milenec Markéty, pronásledovaný kritiky – ze svého díla začal bláznit, až skončil na psychiatrii
kocour Behemot – Kňour – člen Wollandovy svity, zakletý princ, vynikající žertéř a šprýmař, společník Korovjeva
Korovjev –Fagor – Wollandův důvěrník; často vše vyjednával za Wollanda – tlumočník – choval se zdvořile (kostkovaný)
Azazelo – zrzavý, zosobnění hrubé síly, zdvořilé chování – nabídl Markétce pomoc
Hella – nahá, zrzavá, přeměnila Verenuchu na upíra, zároveň starostlivá
Ješua Ha-Nocri – tedy Ježíš Nazaretský
Pilát – Pilát Pontský, prokurátor galilejský
Berlioz – první Wollandova oběť, předseda kulturní komise Massolitu (Masové organizace literátů)
Ivan Nikolajevič Potápka – Bezprizorný – mladý, naivní, leč zapálený sovětský básník, po setkání s Wolandem zešílí a na klinice se setká s Mistrem
Stěpan Mizerov Lotrov- umělecký vedoucí Moskevského varieté, nájemce bytu 50 na Sadové ulici 302, o který se dělí s Berliozem a který si Wolland vybere jako místo pro Bál jarního úplňku. Wollandem teleportován do Jalty
Rimský – finanční ředitel Varieté, zatčen
Varenucha – administrátor Varieté, pokousán Hellou a změněn v upíra
Nikanor Bosý – předseda domovní rady, zatčen za spekulaci s Korovjevem podvrženými falešnými dolary
Nataša – Markétina služka, po zralé úvaze se stane vědmou
profesor Stravinskij – kapacita v oblasti psychiatrie, léčí velkou část Wollandových obětí, jako jedna z mála jednajících postav nikterak neutrpí. (Postava má živý prototyp)

Část prvá:

Na Patriarchových rybnících diskutují Berlioz a Bezprizorný nad existencí Boha a Ďábla a celkově o existenci náboženství. K jejich diskuzi se k nim přidá zvláštní cizinec – specialista na černou magii, který jim začne vyprávět příběh o Pilátu Pontském (PP vyslýchá obžalovaného Ha-Nocriho – během výslechu uzná, že nevidí jediný důvod proč by měl být odsouzen – Ha Nocri mu pomůže s jeho bolestmi hlavy, filozofují nad dobrými a zlými lidmi – nakonec se rozhodne, že o jeho osudu rozhodnou občané města a ti si vybrali, že zachrání život Bar-Rabbana. Prokurátor musel Bar-Rabbana osvobodit a odsoudit ke trestu ukřižování Ha-Nocriho). Po příběhu začnou Berlioz a Bezprizorný mága podezírat a Wolland Berliozovi dokazuje, že ovládá schopnost předvídat. Předurčí, že zemře, protože Anuška rozlila olej atd. Berlioz tomu nevěří a rozhodne se, že cizince nahlásí. Za malý okamžik se po ulici kutálí Berliozova uříznutá hlava (skončil pod koly tramvaje). Zděšený Bezprizorný nevěří vlastním očím a začne Wollanda pronásledovat. Během pronásledování se mu do cesty připlétají Kňour, nicméně básník mága i jeho pomocníky ztratil. Rozhodl se, že dojde ke Gribojedovovi a zavolá Milici. V domě MASOLITu mezitím celé osazenstvo očekávalo Berlioze. Po dlouhém čekání nakonec zjistili, že Berlioz je mrtvý a dokonce se stali svědky výstupu Bezprizorného, který chtěl najít vraha – Wollanda. Bohužel si nevzpomněl na jeho jméno a vzhledem k tomu v jakém stavu vypadal (podvlékačky, svícen, celý mokrý), poslali Bezrpizorného rovnou na psychiatrii. (ukázka)

Berlioz bydlel na Sadové ulici spolu s ředitelem Varieté – Lotrovem. O domě se nesly už dlouho legendy – že se tam děje něco zlého, protože se z tama často ztráceli lidé. Právě do tohoto domu se Wolland se svoji družinou ubytoval a Lotrova přenesl do Jalty. Ještě si nechal od Lotrova potvrdit, že večer bude ve Varieté vystupovat. Mezitím Bezrpizorný vyprávěl příběh profesoru Stravinskijmu, který ho velice lehce a nenásilně přesvědčil, aby zůstal na psychiatrii, protože jinak by se stejně vrátil. Korovjev mezitím v Sadové diplomaticky vyřizuje s Bosým, že zůstavají bydlet v bytě po nebožtíkovi. Zaplatí mu tisíc rublů a nechá ho odejít. Potom zavolá na policii, že Bosý doma schovává ve světlíku 400 dolarů. Policie přichází a Bosého zatýkají.

Den seance černé magie – Rimskij nemůže nikde sehnat Lotrova a s Verenuchou ho všude hledají. Během neustálých hovorů a telegramů, že je Lotrov v Jaltě, což je velice udivuje, protože by takovou vzdálenost nemohl za tak krátkou dobu ujet, řeší i problémy s neohlášeným představením mága Wollanda. Verenucha, aby se pohnuli s vyšetřováním případu zmizelého Lotrova, odchází na policii, ale cestou je Hellou přeměněn na upíra. Začíná představení – vše uvádí Bengálský – Korovjev vše tlumočí a odvádí v podstatě práci za Wollanda. Na začátek kouzlili triky s penězi, což se nelíbilo Bengálskému a tak mu utrhli hlavu. Lidé nevěřili vlastním očím, a tak Wolland Bengálskému hlavu opět připevnil. Nakonec vybrali z davu ženy a dívky, a darovali jim spoustu oblečení. Představení se přeměnilo v obrovský chaos a zmatek.

Bezprizorný se na psychiatrii seznamuje s Mistrem. Ivan mu vypráví důvod, díky kterému se ocitl v blázinci a Mistr Ivanovi vypráví příběh o Markétce, a zároveň o knize, kterou napsal a která ho zničila a přivedla na toto místo. Jeho Markétka byla mladá, hodná a krásná… prodávala květiny a seznámila se s Mistrem. Je vdaná, ale svou lásku chová právě k Mistrovi. Stráví spolu spoustu dní a Mistr ji dává přečíst svůj román, který napsal. Dále vyprávěl jak ho kritika velice zničila, až se začal bát o svůj život, jak se začal bát tmy a jednoho dne onemocněl, až dobrovolně přišel do blázince. Nikdy nepřestal myslet na Markétku, ale doufal že ona zapomněla na něho.

Rimskij po vystoupení čeká nervózně na kritiku a na Verenuchu. Ten mu vypráví, jak našel Lotrova, a jak je na záchytce. Ředitel si ale všímá divného Verenuchova chování a nakonec zjišťuje, co se mu stalo. Je velice vyděšený, zvláště když do místnosti přichází Hella a oba se pokouší mu ublížit. Naštěstí přichází východ slunce a k smrti vyděšený Rimskij utíká z města.

Na psychiatrii přivezli Bosého, kterému se zdál velice podivný sen. Nemohl za podvod s penězi, ale i tak ho každý obviňoval. Mistr, který tajně chodívá na návštěvu za Bezprizorným pokračuje ve vyprávění příběhu, který kdysi dávno napsal (…den popravy. Počasí je úmorné, horké. Matouš Lévi chce pomoci Ha-Nocrimu, nechce ho nechat trápit. Proto jde do města a ukradne velký nůž na chleba. Krádeží je ale zdržen, a tak přichází pozdě. Proklíná Boha a požaduje zázrak. Popravčí mezitím nabízí obsouzeným nápoj – ale Ha-Nocri odmítá. Potom ho kat probodl přímo do srdce a on umírá. Zdvihl se velký vítr a přišla nečekaně velká bouřka. Lévi s sebou vzal tělo mrtvého mistra…)

Vedení Varieté zmizelo a na náměstí se odehrává velký zmatek. Všichni lidé, kteří dostali oblečení na představení, skončili nakonec nazí a všechny peníze, kterými byli obdarováni taky zmizeli. Nikdo nemohl sehnat nikoho z vedení a tak účetní Lastočkin dostal úkol. Musel předat výtěžek z představení. Cestou se mu přihodilo spoustu divných věcí – míjí plačtivé ženy a děti, najednou zvoní spousta telefonů, v budově všichni zpívali a nemohli přestat… Nakonec předal peníze a čelí obvinění že je jeden z kouzelníků z Varieté a je zatčen. Do Moskvy přijíždí strýc nebožtíka Berlioze a dělá si zálusk na jeho byt. Po rozhovoru z Azazelem však odchází. Wollandova delegaci si do bytu nechává přivolat i bufetáře z Variaté a mile si s ním povídají. Předurčí mu, že zemře, protože má rakovinu jater. Vyděšený Kuzmin běží rovnou k lékaři, který mu nevěří a posílá ho domů.

Část druhá:

Markétka – nešťastná zmizením Mistra. Stala se z ní sešlá a utrápená žena. Zrovna se procházela na Patriarchových rybnících, když kolem ní jde pohřební průvod. Z rakve byla ukradena hlava Berlioze. Za Markétkou přichází Azazelo a nabízí jí, že když pro jeho pána splní úkol, dostane, co si bude přát. Daruje ji krém, po kterém omládne a odchází. Markétka krém použije a použije ho zároveň i Nataša – služebná. Potom odlétá na koštěti rovnou za Moskvu. Cestou udělala paseku v bytě Latunského – kritika, který zničil život Mistrovi. Přistála na mýtince a za doprovodu rusalek uháněla do Sadové ulice. 302b. Korovjev a Azazelo Markétce oznamují, co bude jejím úkolem. Bude královna jejich plesu a musí se o všechny hosty starat. Azazelo i Korovjev královnu Margot na plese neustále doprovázeli, ale i tak to bylo pro Markétku velice namáhavé. K závěru večera byla už extrémně vyčerpaná. Úkol splnila, darem dostala podkovu a ještě si mohla za odměnu něco přát – přála si, aby Frídě (z plesu) nedávali na stůl kapesník, kterým udusila svoje dítě. Tohle ale dokázala udělat Markétka sama a tak si potom mohla přát ještě jedno přání – aby se vrátil Mistr. Wolland se postaral, aby mu vrátili dům, veškerou legitimaci, potrestal všechny, kteří jim v minulosti ublížili a ještě obnovil Mistrům román. Mistr doma usnul a Markétka se dala do čtení další části románu … (Prokurátora tížilo svědomí, a jeho šestý smysl mu říkal, že se někdo pokusí zavraždit Jidáše Iškariotského. Proto dal pokyn, aby ho hlídali.Jidáš se setkává s Nisou, která ho navede, aby šel za město. Tam ho zabili. Jeden z vrahů potom pospíchal do paláce, kde předal zprávy Prokurátorovi. Avšak zatajil, že je vrahem. Za prokurátorem ještě přichází Matouš Lévi, který pokračuje jako učedník Ha-Nocriho, a který ho chtěl jenom pohřbít.Prokurátor sám sebe označí jako vraha Ha-Nocriho…)

V Moskevské instituci se ve velkém rozjelo vyšetřování o případu „Wolland“. Každého vyslýchali a hledali. Několikrát vpadli do bytu, ale ten našli vždy prázdný. Až jednou se jim poštěstilo a celou delgaci našli v bytě. Jejich přestřelka skončila požárem. Kňour a Korovjev mezitím přišli do Gribojedovova na oběd, kde je nový ředitel uvítal. I tam došlo k přestřelce, kde se ukázalo, že hosté jsou neprostřelní. Za Moskvou se všichni scházejí, a za Wollandem přichází Matouš a oznamuje mu, že si má s sebou vzít Mistra a Markétku. Wolland tedy posílá Azazela, aby je přivedl. Azazelo dává Mistrovi a Markétce napít víno, kterým pil i Pilát Pontský. Oba padnou mrtví k zemi, ale za malou chvíli opět vstávají. Společně letí na psychiatrii, kde se rozloučili s Bezprizorným a pak všichni opouští Moskvu. Během letu se všichni začali přeměňovat – Korovjev > místo klauna cválal rytíř; Kňour > místo Behemot, měl za úkol bavit vládce tmy, ale špatně žertoval; Azazelo >změnil se na démona/vraha… Během letu narazí i na Piláta Pontskému, kde mu Mistr odpustí a ten odchází k luně.

6. Ideový obsah:

a) Autorský postoj ke skutečnosti:

b) Hl.myšlenka: Bulgakov se v jedné rovině románu podobně jako v dalších svých dílech věnuje tematice marného boje umělce s byrokratickou mašinérií státu a vládnoucích vrstev. Reaguje tak na dobovou situaci zesměšněním jejích neduhů (pokrytectví, zbabělost, samolibost, hloupost různých činitelů a orgánů). Román o Pilátovi Pontském a příběh Mistra a Markétky jsou hlubokým podobenstvím o historické odpovědnosti, o nezměrnosti lásky.

7. a) Jazyk: Čtivý, spisovný – Er-forma, Ich-forma, Vypravěč

b) Kompozice: Řetězová – Tři vzájemně se prolínající dějové a významové roviny: realistický rámec příběhu je satirickým zobrazením porevoluční Moskvy a jejího literárního života, historicko-filozofické jádro je román o Pilátu Pontském s novou verzí o ukřižování Ješuy – Ha Nocriho (román v románu) a příběh Mista a Markétky.