Morový sloup – rozbor díla

 

Kniha: Morový sloup

Autor:  Jaroslav Seifert

Přidal(a): Woror

 

 

Jaroslav Seifert

• Narodil se roku 1901 v Praze na Žižkově. Jeho levicově orientovaný otec byl původně úředník, později se stal dělníkem. Jeho matka byla zapřisáhlá katolička.
• Studoval na gymnáziu, ale studia nedokončil kvůli velkému počtu zameškaných hodin. Proto se stal novinářem. Pracoval například pro časopisy Rudé právo, Rovnost a Sršatec. Od r. 1949 se živil v Praze jako spisovatel z povolání. Několikrát se musel odmlčet, protože jeho díla nebyla v souladu s oficiální ideologií režimu. Od r. 1968 se začaly objevovat i jeho starší sbírky.
• Seifert byl na začátku svého života levicově orientovaný a také se stal členem Komunistické strany. Nicméně byl ze strany v r. 1929 vyloučen, poté co podepsal Manifest sedmi.  Následně vstoupil do Československé sociálně demokratické strany dělnické.
• Seifert se také podílel na založení skupiny Devětsil a společně s Karlem Teigem redigoval Revoluční sborník Devětsilu. Za své dílo obdržel r. 1984 Nobelovu cenu za literaturu.
• Ke konci života onemocněl. To způsobilo, že se v literárním světě odmlčel na 9 let. Poté, co začal znovu psát, se jeho poesie výrazně proměnila – píše volným veršem, nepoužívá tolik metafor a v jeho poesii převažuje skepse a nostalgie.

 

Obecně kulturní kontext:

• 1.-2. pol. 20. století, autora lze zařadit k proletářské poezii, některá jeho další díla k poetismu

Proletářská literatura

• Proletář = dělník, levicově orientovaná literatura, vyzdvihována v době komunismu
• Zobrazení dělnické třídy a jejího útlaku – srozumitelná pro nižší vrstvy – jednoduchý jazyk
• Optimismus, kolektivismus (proti individualismu)
• Inspirace marxistickou filozofií, ruskou revolucí či ruským básníkem Vladimirem Majakovským
• Představitelé: Josef Hora, Jindřich Hořejší, Konstantin Biebl, Jiří Wolker, Stanislav Kostka Neumann

Poetismus

• Poetismus je český směr 20. let 20. století
• Základem této tvůrčí metody je hra a rozumem nekontrolovaná řada volných asociací – hravost, parodie, zlehčování
• Inspirace dadaismem, snaha být zcela lhostejný k politice
• Představitelé: Vítězslav Nezval, Konstantin Biebl, Karel Teige

 

Rozbor díla: Morový sloup

• Literární druh: Lyrika
• Literární žánr: Intimní lyrika
• Literární forma: Poezie

 

Úvod

• Morový sloup je lyrická, básnická sbírka, která nese reflexivní prvky a lze ji také vnímat jako intimní zpověď autora. V díle se velice znatelně odráží doba, kdy dílo vzniklo. Autor psal Morový sloup od roku 1968 od 1970, tedy v době tzv. normalizace.
• Dílo bylo u nás zakázáno, protože prý obsahovalo narážky na politickou nesvobodu u nás. Proto muselo být vydáváno tzv. v samizdatu, kde vyšlo v r. 1973. Dále vyšlo v exilu v r. 1981. V r. 1984 obdržel Jaroslav Seifert Nobelovu cenu za literaturu a režim už ho nemohl dále opomíjet a Morový sloup vyšel i u nás. Stále ale v cenzurované verzi.
• Dílo je psáno volným veršem. Je také děleno na 2 části: 1. část obsahuje 6 delších básní, ve kterých Seifert vzpomíná na své, většinou zemřelé, kolegy básníky (např. Jiří Wolker, Josef Hora a František Halas) a na své dávné lásky. 2. část neboli epilog je tvořena 9 kratšími básněmi.
• Autor se v básnické sbírce zamýšlí nad politickou situací u nás v době komunismu, ale především normalizace. Všímá si, jak režim nutí lidi k názorům, které jim nejsou vlastní. Také uvažuje o těch, kteří byli nuceni emigrovat. Dalo by se říct, že to částečně vnímá jako zradu vlasti.
• Celkově jako nejvyšší hodnotu uznává autor lásku, a to i erotickou, nebo prchavou. Nejjasněji je to asi vidět na jenom z jeho veršů: „Však nejkrásnější ze všech bohů je láska“. Sám je patrně velice rád, že mu až do konce života zůstala schopnost uvědomit si krásu žen.

 

Kompozice a jazyk

• Morový sloup je lyrická básnická sbírka obsahující reflexivní prvky stejně jako prvky intimní poesie. Seifert píše toto dílo po jeho těžké nemoci a to se zde velmi projevilo. Básně jsou psány volným veršem a není zde užit rým. Posun je vidět také v tématu – před nemocí psal hravé a zpěvné verše a nyní převážně přemýšlí o smrti, hodnotí život a přemýšlí o tom, co je v životě důležité. Většinou používá nebásnická slova, o to více čtenáře překvapí použitím neobvyklého přirovnání, metafory nebo oslovení.

 

Hlavní postavy

• Hlavním hrdinou je sám lyrický subjekt, který v knize popisuje svoje pocity a emoce. Dále se zde vyskytují někteří z jeho přátel jako např. Jiří Wolker, Josef Hora a František Halas. V knize jsou také zmiňovány některé z jeho dávných lásek, ale nikdy nejsou jmenovány.

 

Zajímavosti

• Původní název pro knihu Morový sloup měl být Kniha polibků. Autor si však uvědomil, že morové sloupy nebyly stavěny jen kvůli tomu, že by lidé byli postiženi morem, ale právě naopak, jako poděkování Bohu, že mor přežili. Dalším důvodem bylo, že morové sloupy byly pro řadu lidí v tehdejší době místem milostných schůzek a Seifert nebyl výjimkou.
• Kniha Morový sloup měla být něco podobného jako Nerudovy Zpěvy páteční. Seifert má ale pocit, že jeho kniha svou kvalitou nedosahuje Zpěvů pátečních.
• Básník se v celé sbírce (především v básni A sbohem) loučí s životem, ale přesto žil ještě 14 po jejím sepsání.

 

Závěr

Morový sloup patří mezi jedno z nejznámějších a nejkvalitnějších Seifertových děl. V tomto díle autor podává intimní zpověď svého života a vzpomíná na své dávné lásky. Z jeho poesie je vidět, že je rád, že mu až do pokročilého věku zůstala schopnost milovat a poznat krásu žen. Také se zde však v podstatě loučí s životem, neboť si myslí, že už je starý. Paradoxní však je, že zemřel až 14 let po dokončení této sbírky.

V jeho díle si také můžeme všimnout řady věcí, které by mohly být vnímány jako kritika tehdejší doby a jako reakce na okupaci.  Proto byla u nás také kniha zakázána a musela vycházet v samizdatu. Následně vyšla v exilu a až poté, co Seifert získal Nobelovu cenu za literaturu, mohla kniha vyjít i u nás. Dílo bylo napsáno v době tzv. normalizace – někteří si situaci vysvětlovali tak, že se k nám vrátily normální poměry komunistů z SSSR. Jiní říkali, že to, co bylo nenormální se normálním stalo.

 

Ukázky

S otevřenýma očima

prošel jsem touto zemí.

Je krásná, vždyť víte.

Byla mi možná víc

Než všechny mé lásky najednou.

A její objetí trvalo celý život.

Když jsem míval hlad, živil jsem se téměř denně

Slovy jejích písní.

 

Ti, kdož odešli

a rozprchli se kvapem po zemích,

už snad poznali:

svět je hrozný!

Nemilují a nejsou milováni.

 My aspoň milujeme.

 

V této části básně se autor vyjadřuje k lidem, kteří byli nuceni emigrovat, v jistém směru tento čin odsuzuje.

Jednou si přisedla mladá cikánka.

Blůzu měla jen zpola zapjatou

A hádala z ruky

 

Halasovi řekla:

Nedožiješ se padesáti let.

Artuši Černíkovi řekla:

Krátce je přežiješ.

Nechtěl jsem si dát hádat,

Měl jsem strach.

 

Vzala mi ruku násilím

A rozhněvaně křikla:

Budeš dlouho živ!

Znělo to jako hrozba.

 

V této části básně autor vzpomíná na své přátele a také si uvědomuje, že dlouhověkost může někdy být i kletba.

 

Poesie jde s námi od počátku.

Jako milování

Jako hlad, jako mor, jako válka

Někdy byly mé verše pošetilé

až hanba.

 

Ale za to se neomlouvám.

Věřím, že hledat krásná slova

 je lepší

než zabíjet a vraždit.

 

Tyto verše jsou v knize atypické. Jedná se o závěr poslední básně v knize – A sbohem. Lyrický subjekt se zde loučí s životem a všemi lidmi na Zemi. Také se tyto verše však dají vykládat jako další kritika tehdejší doby.

 

Seznam použité literatury

• SEIFERT, J. Morový sloup Československý spisovatel, 1981
• HOŠEK, M. Literatura pro 3. ročník středních škol. DIDAKTIS, 2009
• Internetové stránky:
• http://evee.cz/modules/news/article.php?storyid=141
• http://cs.wikipedia.org/wiki/Jaroslav_Seifert