Mrtvé duše – rozbor díla k maturitě

 

Kniha: Mrtvé duše

Autor: Nikolaj Vasiljevič Gogol

Přidal(a): M.

 

 

Nikolaj Vasiljevič Gogol

Narodil se 1. dubna 1809 v  Soročince –  zemřel 4. března 1852 v Moskvě. Byl ruský prozaik a dramatik ukrajinského původu, představitel ruského realismu s velmi silnými prvky kritického realismu, za jehož zakladatele je v ruské literatuře považován.

Pocházel z rodiny středních ukrajinských statkářů.Jeho otec byl vášnivý milovník divadla, psal verše i komedie. Založil divadlo, v němž malý Gogol hrál. Byl vychován v přesvědčení, že je geniální a zázračné dítě.

Po absolvování gymnásia odešel koncem roku 1828 do Petrohradu, kde byl přijat do divadla, ale nebyl úspěšný. Poté se pokusil vydat své básně a uspořádat výstavu svých obrazů, ale setkal se s velkou kritikou. Nakonec působil jako úředník. Cestoval po Itálii. Ke konci života se věnoval výhradně literatuře.
Před svou smrtí prožíval Gogol hlubokou depresi, začínal podléhat náboženským a mystickým náladám a pochybnostem o smyslu činnosti a svého díla a je poměrně pravděpodobné, že zešílel.

 

Tvorba:

Na Gogolovu tvorbu navazuje prakticky celá ruská literatura 2. poloviny 19. století. Nejlepší z jeho díla jsou povídky, kde plně využil své vypravěčské umění a schopnost spojovat reálné s fantastickým. Přechod od romantismu ke kritickému realismu. Mistr satiry. Velký obdivovatel  Puškina, dílo Mrtvé duše údajně napsal pro něho.

 

Díla:

Revizor, Mrtvé duše, Večery na samotě u Dikanky, Petrohradské povídky.

 

Hlavní myšlenka:

Autor chce v pravém světle ukázat tamní poměry v Rusku. Vše velmi detailně vysvětleno a popsáno. Kritika zaostalosti, negramotnosti a nevolnictví. Nadčasové dílo – korupce  i dnes. Kritikamoci peněz a ovlivnění osobnosti penězi.

 

Jazyk knihy:

Spisovný s velkým výskytem přímé řeči. V přímé řeči vulgarismy tamní doby a vyskytují se i nespisovná slova. Velmi rozsáhlé popisy postav. Široká slovní zásoba. Typické pro autora.

 

Mrtvé duše

Charakteristika hlavních postav :

Pavel Ivanovič Čičikov – úředník, upravený, vybrané způsoby, využívá lstí k zbohatnutí, kariéru zakládá na mystifikaci (viz Revizor, autor ho neodsuzuje – omlouvá ho jako oběť touhy po zisku výrazné typy statkářů

Líbeznický – statkář, sentimentální, neschopný

Psovský – neohrabaný, vychytralý vyděrač

postavy z druhého dílu jsou kladné

Murazov – energický, vysvobodil Čičikova z vězení

 

Obsah díla:

Román z roku 1842 popisující neutuchající lidskou schopnost hledat způsoby, jak se rychle a jednoduše obohatit.

 

První díl:

Úředník Čičikov putuje s kočím Selifanem a sluhou Petruškou po ruském venkově, navštěvuje statkáře a snaží se od nich odkoupit duše mrtvých nevolníků. Většinou je pořídí levně a vyhne se vysvětlování, nač je potřebuje. Čičikov chce bance předložit doklad, že je majitelem nevolníků, vypůjčit si peníze a zbohatnout. Setkává se s výraznými typy statkářů, ukazuje se jejich mravní úpadek a zkaženost celého systému. Jeho obchody jsou odhaleny na plese u gubernátora, Čičikov odjíždí a chystá se v podvodech pokračovat rafinovaněji jinde.

 

Druhý díl:

V podvodech pokračuje ale setkává se s ideálnějšími postavami. V celém druhém díle se vlastnosti postav jakoby otočí, jsou kladné.Znovu je ale jeho počínání odhaleno a dostává se dokonce do vězení, je však osvobozen pod podmínkou, že odevzdá všechen svůj majetek a začne nový život.

 

Znaky díla :

● ruský společenský román, satira, realismus
● označen jako poema v próze, podtitul – Dobrodružství Čičikova
● pikareskní román – hlavní hrdina darebák
● obraz poměrů absolutistického carského Ruska, mravní úpadek statkářů, úplatky, byrokracie, prohnilost systému
● výrazná charakteristika postav – i prostřednictvím jejich jmen (stejně jako Revizor)
● vložená vyprávění, úvahy, lyrické pasáže, autor vstupuje do děje a sděluje svoje názory
● kniha končí v půlce věty, zbytek díla spálil autor krátce před svojí smrtí
● první ruský román, který byl přeložen do češtiny (Karlem Havlíčkem Borovským)





Další podobné materiály na webu: