Jméno práce: Můj osud!
Slohový útvar: Vyprávění
Přidal(a): Davee
Můj osud!
Bylo teplé sobotní odpoledne. O půl čtvrté jsem měl odjíždět na přátelský fotbalový zápas. Pak se však stalo něco, co mě poznamenalo na další tři měsíce.
Už předem jsem spoluhráčovi Filipovi slíbil, že ho odvezu na zápas. „O půl čtvrté na křižovatce!“ řekl Filip. Myšlenka na odpolední kopanou, mě nabíjela pozitivní energií při domácích pracích. Byla tak silná a hluboká, že mě práce utekla jako voda. V tom mě ale zvonil telefon.
Volal trenér: „Davide, dneska hrát nebudeme, protihráči se nesejdou.“ Celý den těšení a odpolední plán je pryč. Smutný až naštvaný jsem vyskládal pečlivě připravené věci na fotbal zpátky do skříně. Rodiče se divili, že je zápas zrušený. Jejich „šibalský“ úsměv napovídal, že se asi nebudu nudit. „Je potřeba prostříhat ovocné stromy,“ povzdechl si taťka. Ač znechucen, šel jsem bez odmítání do zahradní boudy, ve které máme uschováno veškeré nářadí pro práci na zahradě. Po prostříhání prvního stromu mi bylo o něco lépe, všechno šlo hezky od ruky. Po několika hodinách jsem se konečně dostal k poslednímu stromu. Zde však byla silná a uschlá větev. Když už byla větev skoro uřezaná, sjela mi pilka a já se řízl přesně do levého palce na ruce. Zaleknutí a velká bolest mě nenechala klidným, rána se ihned zaplavila krví. Běžel jsem domů umýt ránu pod umývadlo. Mamka zařvala: „Panebože, vždyť to bude na šití!“
V nemocnici mi na palci udělali šest stehů a s sebou domů jsem si dovezl bílou dlahu. Vše dopadlo dobře a po ukončení rehabilitace, palec ovládám bez omezení. Zrušení zápasu byl můj osud!
Hodnocení: neuvedeno
