Kniha: Muž, který sázel stromy
Autor: Jean Giono
Přidal(a): hrozinkaa
– Jedná se o novelu z roku 1953 (1. polovina 20. Století)
– Novela = krátká, nevystupuje zde moc postav, má zajímavý děj, rychlý dějový spád, na konci příběhu je poenta)
– Epika
– Hl. myšlenka = máme vůli a nic nás nezastaví
– Dílo je napsané v ich formě
– Je psáno spisovnou češtinou
– Hemingway – Stařec a moře -> paralela
– Francouzské Alpy – Province [:Provánc:]
– Elzéard sázel: buky, duby, břízy (javory se neuchytily)
– Jak sázel: Důlky dělal tyčí a do jamek ukládal pečlivě žaludy…
– Cyklon = počasí
– Země Kanalijská (Bible)
– Dílo obsahuje francouzské pojmy a názvy
– Jean Giono tam vyrůstal
– Obsahuje hodně přirovnání
Mátový koberec = matafora
= básnický přívlastek
– Hl. postavy:
Elzéard Bouffier:
– tichý
– samotář
– uzavřený
– šťastný
– nebyl vzdělaný, ale udělal hodně činů
– silný vůle = byl odhodlaný
– sázel protože jednoduše neměl co dělat
– ztratil ženu i dítě
– Pro Elzéarda bylo nejdůležitější žít v klidu
– Působil čistě a upraveně
Vypravěč:
– dobrodruh, bojoval v 1. Světové válce – autostylizace (ztotožnění se s autorem)
– vypravěčem je sám autor
Děj:
Odehrává se v oblasti Alp. Jeden muž při hledání vody, za bezmračného červnového dne plného slunce, potkal pastýře, který mu dal napít a odvedl ho k salaši. Pastýř žil v domě z kamene, nechal muže se najíst a přespat u něj. Během rozhovoru pastýř třídil žaludy po deseti (potřeboval 100 dokonalých žaludů). Muž se dozvěděl, že se pastýř jmenuje Elzéard Bouffier (55 let) a že sází stromy.
Rozloučili se a muž pokračoval v putování -> později vypukla 1. Světová válka -> muž se vrátil zpátky, kde žije Elzéard.
Elzéard se zbavil ovcí a začal dělat včelařinu, uskutečnil svůj sen vybudovat lesy. Roku 1915 vysázel břízy. Lidé nevědí, co udělal Elzéard a myslí si, že je to úděl přírody.
Muž navštěvoval Elzéarda každý rok. Roku 1933 ho navštívil lesník a zakázal oheň na volném prostranství. Roku 1935 přijela delegace -> přišli se podívat na ten les -> „zákaz“ pálení dřevěného uhlí. Byli se potom podívat za Elzéardem a díky lesnímu odborníkovi byl les „zachráněn“.
Během 2. Světové války proběhla těžby -> později byla ukončena.
Roku 1945 to měl Elzéard 87 let -> muž ho v té době viděl naposledy.
Později se tam vrátili lidé, opravili si domy (cituji -> „Místo, kde by člověk chtěl žít…“) a byly vystavěny vesnice – více než 10 000 lidí
Roku 1947 Elzéard Bouffier umřel.
Jean Giono
– 30. března 1895 Manosque – 9. října 1970 Manosque
– francouzský spisovatel, jehož románové dílo se zabývalo vesnickým životem v Provence
– je literárně nezařaditelný, celý svůj tvůrčí život se pohyboval na okraji literární tvorby ostatních autorů
– Reaguje na 1. A 2. Světovou válku
– Neztratili naději (hl. postava s „klacíkem“ v Alpách)
– Další díla: Bitva v horách, Colline, Člověk z hor …
– Dodržuje vše, jak má být – pravopisně
- Být Francouzem, v tom není žádná sláva. Je jen jediná sláva, být naživu.
- Kdo je tvůj přítel, to můžeš jen v nouzi a chudobě poznat.
– Další autoři té doby:
Romain Rolland
