My (Zamjatin) a srovnání s 1984 (Orwell) – rozbor děl

 

Kniha: My (Zamjatin) a srovnání s 1984 (Orwell)

Autor: Jevgenij Zamjatin, George Orwell

Přidal(a): zabka

 

 

1.Úvod

1.1 Cíl seminární práce

Ve  své seminární práci se pokusím srovnat dvě významná a obsahově velice podobná literální díla. Jde o dílo Jevgenije Ivanoviče Zamjatina „My “ vydané roku 1921 a knihu George Orwella „”1984″“  publikovanou roku 1949.  Porovnám prostředí, v jakých se díla odehrávají, hlavní hrdiny a poselství knih.

 

1.2 Stručné informace o dílech a autorech

Jedná se o antiutopistické romány vydané v první polovině 20. století. Antiutopie je myšlenka imaginární společnosti, která se vyvinula špatným směrem, jelikož  dává přílišný důraz na určité ideoligické principy. Svoboda lidí žijících v této společnosti je dost omezená a potlačuje se individualita jedinců.

 

1.2.1 Jevgenij Ivanovič Zamjatin

Jevgenij Ivanovič Zamjatin (1884-1937) vystudoval lodní inženýrství v Petrohradě. Byl členem bolševické frakce sociálně demokratické strany. Účastnil se revoluce v roce 1905, za což byl uvězněn a následně vypovězen z Petrohradu. Za první světové války pobýval v Anglii, kde stavěl ledoborce pro Rusko. Tato zkušenost byla Zamjatinovou inspirací pro satirickou prózu  „Ostrované“. Po návratu do Ruska roku 1917 se Zajmjatin stal významnou petrohradskou literární osobností.  Avšak v jeho dílech se začala objevovat varování před rodícím se totalitním režimem  a po vydání silně antitotalitního románu „ My “ musel čelit perzekuci i zákazům děl.

V roce 1931 napsal písemnou žádost Stalinovi, aby mu bylo povoleno vystěhovat se do zahraničí. Stalin mu vyhověl a Zamjatin odjel do Paříže, kde zůstal až do své smrti.

 

1.2.2 George Orwell

George Orewell (1903-1950), vlastním jménem Eric Arthur Blair, vystudoval prestižní chlapeckou školu Eton College. Od roku 1922 se živil jako policista v Barmě ( Britská Indie). V roce 1930 se vrátil do Anglie. Začal pracovat jako novinář a psát knihy. Své zážitky z Barmy zúročil v díle „Barmské dny“ vydané roku 1934. Cítil se být socialistou, antifašistou, a kritizoval všechny nedemokratické politické systémy. Zúčastnil se španělské občanské války (1936) v jednotkách Dělnické strany marxistického sjednocení. Své nejslavnější dílo „”1984″“ napsal krátce před smrtí. Roku 1950 umřel na tuberkulózu. Mezi jeho další slavná díla patří  „Farma Zvířat“ ,  „Farářova dcera“ , „Hold Katalánsku“ .

 

  1. Prostředí románů

2.1. “1984”

Celá Země je po jaderné válce v 50.letech rozdělena na tři části: Oceánie, Eurasie, Estanasie. Tyto části mezi sebou neustále válčí. Vlastní příběh je situován do Londýna roku “1984”. Londýn leží v Oceánii. Vládne zde tuhý totalitní režim vyznávající ideologii Aglosoc ( Anglický socialismus), který má tři základní hesla : válka je mír, svoboda je otroctví, nevědomost je síla. Tyto hesla jsou po celém Londýně  napsány velkými písmeny. Zemi ovládá Strana v čele s Velkým bratrem, jež je uctíván a milován jako Bůh (a jehož reálná existence není jistá). Strana má absolutní moc a kontrolu nad všemi. Na ulicích, v budovách, v domovech jsou mikrofony a kamery. V každém bytě se nachází obrazovka, kterou jsou občané sledováni i ve spánku. Obyvatelstvo se rozděluje na: členy Vnitřní strany – 2% obyvatel (ti, co opravdu vládnou), členy Vnější strany – 13% obyvatelstva( pracují pro Stát), členy proletariátu – 85% (nejchudšší, „méněcenní“, Strana se o ně moc nezajímá, mají větší volnost).  V Oceáni je tzv. Ideopolicie, která kontroluje oddanost Straně, zatýká nepohodlné (předvším v noci). Organizuje též různé manifestace členů Strany a učí děti udávat své rodiče z  ideozločinu. Ideozločin může být i myšlenka tj. „thoughtcrime“ – zločin závadného myšlení (např. i sexuální touha, sex má být pouze za účelem potomstva). Za tyto prohřešky  je člověk zlikvidován (tzv. vaporizován) a jeho jméno navždy smaží ze všech záznamů. Vaporizovány jsou i nevhodné dokumenty poškozující Stranu – na Ministerstvu pravdy je buď změní nebo úplně zničí.

V Oceánii je praktikovaný doublethink (dvojité myšlení), což je důvěra ve dvě protichůdné informace. V praxi je to aplikováno na ministersva: Ministerstvo pravdy se zabývá lhaním, Ministerstvo lásky jsou mučírny pro politické vězně, Ministerstvo míru se zabývá válkou apod.

Strana ovládá i vyjadřování občanů, úředním jazykem Oceánie je Newspeak, který byl vytvořený Ministerstvem pravdy. Vychází ze „zastaralé angličtiny“ tzv. Oldspeak, ale má velmi zjednodušenou gramatiku a minimální slovní zásobu, aby zabránil přemýšlení a možnosti více vyjadřovat emoce. Slovní zásoba je orientovaná hlavně na velebení Strany a Velkého Bratra.

Strana udržuje v lidech „správnou“ dávku nenávisti. Pořádá promítání „ Dvou minut nenávisti“ hlavně o nepřáteli číslo jedna Emanuelovi Goldsteinovi (původní zakladatel Aglosocu, který se stal odpůrcem režimu).

Strana se řídí heslem válka je mír, protože ví, že společnost nejlépe sjedností vnější nepřítel. Takže střídavě bojuje s Eurasií a Estanásií.

Po celém Londýně jsou nápisy „Velký bratr tě sleduje“, obrazovky v domácnostech promítají jeho podobiznu.

 

2.2 “My”

Děj se odehrává v daleké budoucnosti po dvousetleté válce v třetím tisíciletí. Po válce vznikla Zelená stěna, za kterou je děj situován. Zde vládne Jednotný stát v čele s Dobroditelem, který je každoročně volen v den Jednomyslnosti. Dobroditel je uctíván a obdivován. Veřejně vystupuje a jsou obdivovány jeho velké ruce. Všichni jsou naprosto jednotní, neexistuje žádná individualita. Každý vstává, jí, pracuje, spí ve stejný čas. Lidé nemají jména, pouze čísla, nosí unify (stejnokroje), žijí v prosklených domech. Denně má každý hodinu na soukromé záležitosti (čtení, procházky). I lidské kratochvíle jsou naplánovany – pokud se chtějí dvě čísla milovat ( ve fyzickém slova smyslu) musejí zažádat o povolení. Pokud je jim vyhověno, dostanou růžový lístek, což je povolenka na stáhnutí rolet v určitou dobu. Život čísel je nepřetržitě sledován (např. čtení pošty) a hlídán úřadem Strážců. Fantazie je nazývaná nemocí, je zakázáno pít alkohol, mít dítě bez povolení, vyjadřovat se proti Jenotnému státu a Dobroditeli. Prohřešky jsou trestány popravením strojem. Navzdory tomu jsou čísla Jednotnému státu oddána, vzhlíží k němu, nevadí jim být ovcemi. Ve státě nikdo není nezaměstnaný, nikdo nemá hlad a netrpí bídou. Svět je  je stereotypní a přesně organizovaný. Na obloze nejsou mraky, povrch Jednotného státu je rovný, nefouká ani vítr. I počasí je předvídatené. Co je za stěnou se neví, ale nikdo se nad tím nepozastavuje.

 

2.3 Srovnání

V obou státech je režim potlačující individualitu a svobodu vyjadřování. Jak v Oceánii, tak i v Jednotném státě vládne jedna strana v čele s vůdcem. Oba režimy se dostaly k moci po nějaké velké válce. Každý jedinec má svůj úkol, který plní pro svou zemi. Lidé jsou nepřetržitě kontrolováni (úřad Strážců, Ministerstvo pravdy), nemají osobní svobodu ani svobodu vyjadřování, čas pro osobní aktivity jsou omezovány, emoce utlumeny, a i myšlenky mohou být trestné. Životy obyvatel jsou přesně organizovány. Vybočení ze systému či jeho porušení se trestá likvidací provinilce. Přesto jsou systémy lidmi až fanaticky uctívány. Pořádají se oslavy a maifestace na počest režimu, skládají se oslavné básně a písně.

Avšak v Oceánii žije většina obyvatel v bídě a chudobě, což v Jednotném státu neexistuje. Zde má každý práci, jídlo, bydlení. Je to jako srovnání představy socialismu (všichni budou mít důstojný život, bydlení, jídlo) a  uvedení socialismu v praxi (85% obyvatel žije v bídě a chudobě)

Dobroditel je na rozdíl od Velkého Bratra volen a  viděn na veřejnosti. Ví se s učitostí o jeho existenci.

Obyvatelé Oceánie vedou neustále války ( střídavě s Eurasií a Estanásií), aby bylo dodržováno  heslo Angosocu „válka je mír“. Jednotný stát je však  jediný na Zemi, takže obyvatelé žijí v míru (nemají s kým válčit). To byl důvod proč se obyvatelé Jednotného státu pokusili o revoluci (která byla nakonec potlačena), lidé zkrátka neměli vnějšího nepřítele (Oceánie měla Eurasii/Estanásii/Goldsteina)

V Jednotném státu je ovlivněna i příroda (žádné mraky, rovný povrch Země), i jména jsou považována za projev nežádoucí individuality a jsou nahrazena čísly. Bydlí se v prosklených bytech, aby i to nejmenší soukromí bylo zlikvidováno.

Oceánie má více svobodné obyvatele – příslušníky proletariátu, ale jejich svoboda je výměněna za otřesné životní podmínky a  navíc to není svoboda úplná. Jednotný stát takové obyvatelé nemá, avšak na konci knihy zjistíme, že za Zelenou zdí žijí další lidé, kteří nejsou ovlivněni Dobroditelem apod. Naprosto svobodní lidé, lehce fyzicky odlišní od obyvatel Jednotného státu, kteří mají život ve svých rukou. Teoreticky vzato z Jednotného státu je tedy úniku, ale jestli je z Oceánie úniku, není v knize napsáno. Není řečeno, jestli je život v Eurasii či Estanásii lepší nebo jestli existují ještě jiné země.

 

  1. Hlavní hrdina

3.1 Winston Smith (“1984”)

Winston Smith je obyvatelem Oceánie. Žije v Londýně a pracuje na Ministertvu pravdy, kde upravuje či úplně likviduje různé zprávy. Bydlí sám, nemá blízké přátele ani rodinu. Na rodiče má pouze mlhavé vzpomínky ve snech a předpokládá, že je pohltily čistky v 50.letech. Ví, že měl mladší sestru, ale ta též zmizela. Pustí se do psaní deníku, kde rozebírá své myšlenky. Je rozpolecený  i zmatený, přestává být naprosto oddaný Straně. Začíná uvažovat i nad minulostí – není si jist, zda to bylo opravdu tak, jak říká Strana. Dochází mu, co dělá on sám (ničení dokumentů, které odporojí Straně), dopouští se thoughtcrimu a jakmile potká Julii, je ztracen zcela.  Tajně se scházejí a milují se spolu.  Pokoušejí se o odboj. Přečte dílo od „zrádce“  Goldsteina, kde se dozví, jak systém v jeho zemi vlastně funguje. Prochází velikým otřesem.  Vše, čemu věřil, se rozpadá. Zatčení a  težké mučení ( v místnosti 101) je jeho koncem. Zjistí, že Straně nejde o informace, ale o jeho pokoření. Zradí všechny (milovanou Julii, známé), ztratí sebeúctu, je schopen všeho, aby byl propuštěn. Nakonec začne opět uctívat Velkého Bratra, ale to jej před zastřelením nezachrání.

 

3.2 D-503 ( “My”)

D-503 je občanem Jednotného státu. Je to matematik a pomáhá s konstrukcí Integrálu, lodi, která má putovat do Vesmíru. Má nezvykle chlupaté ruce. D-503 má přátele a přítelkyni O-90, která je k němu zapsaná i na milostné hrátky.  Když však D-503 potká  I-330, změní se mu život. Jeho matematické myšlení se přestane zajímat o rovnice a myslí jen na ni. S hrůzou zjištuje, že na I-330 žárlí, což se mu nikdy nestalo, ačkoliv se o O-90 dělil s dalšími čísly. O I-330  se dělit nechce. Poprvé v životě cítí žárlivost, neovladatelný chtíč, lásku. Je naprosto zmatený a nešťastný. Ví, že to, co cítí, není z hlediska Jednotného státu správné. Začně si uvědomovat svou nemoc – fantazii. Přesto pokračuje ve schůzkách s I-330, udělá dítě O-90 (což je zakázáno, ale ona ho přemluví), navštíví prostor za stěnou. Spolu s dalšími čísly se pokusí o svržení Dobroditele.  To se nepovede a D-503 je odoperována z mozku fantazie, načež  při rozhovoru s Dobroditelem všechny udá (včetně I-330). Ztratí vzpomínky na I-330 a s klidem přihlíží její popravě. Jeho život plyne dál, stejně jako v časech, než ji potkal.

 

3.3 Srovnání

Winstonovi i D-503 naruší pokojný život setkání se záhadnou dívkou. Obě dívky jsou provokativní, nezávazné, porušující předpisy.

Winston cítil lehký nepokoj již před setkáním s Julií, zatímco D-503 rozrušilo až seznámení s I-303, jinak by žil pokojně dále. D-503 hledá problém v sobě (myslí si, že je nemocný apod.), kdežto Winston nachází problém v systému a chování Strany. D-503 trápí vlastní činy a cítí se provinile, ale Winston se cítí oklamán stranickou ideologií. Winston chce svůj život změnit, D-503 chce svůj starý život zpět. I přes své činy, myšlenky je D-503 stále oddán Dobroditeli a v hloubi duše doufá ve spásu. Oba hrdinové se sice účastní odboje. Jenže D-503 tak činí spíše z lásky k I-330 ( ta ví o jeho lásce a dosti ho zneužívá) a Winston to dělá spíš z přesvědčení (zvláště po přečtení Goldsteinova díla).

D-503 i Winston zradí své milované. Winston pod nátlakem mučení, D-503 po odebrání fantazie. Winston na rozdíl od D-503 cítí výčitky, mrzí ho jeho zrada (a sám je Julií zrazen).  D-503 svou zradu příliš neřeší, cítí úlevu (on sám není zrazen I-303). Protože je D-503 Jednotnému státu oddán, není zabit a vrací se do svého života, zbaven vzpomínek. Winston je stále považován za nežádoucího a proto je zastřelen.

 

  1. Hodnocení knihy, vlastní názor

Obě knihy kritizují totalitní režimy. Upozorňují na  nevraživost takovýchto systémů vůči individualitě. Varují lidstvo, aby neupřednostňovalo představu „zajištěného“ života  před svobodou. Také se totiž může stát, že lidé budou stále živořit a navíc nebudou ani svobodní (“1984”).

Snaží se ukázat, jak moc je život za totality sledován (odposlouchávání, kamery, čtení dopisů, donášení na přátele/rodiče). Zdůrazňují omezení svobody vyjadřování za totality a touhu režimů po   co největší uniformitě (obleky, čísla místo jmen apod.). Tyto režimy nechtějí lidi jako jedince, chtějí své občany jako roboty, kteří pro ně budou pracovat. Osobní touhy, přání, sny je nezajímají. To pro ně není podstatné.

Ačkoliv se na první pohled zdát, že knihy mají úplně stejné poselství, není tomu tak. Dle mého názoru z Orwellova díla více čiší přímá kritika Sovětského Svazu. Kniha od Zamjakina mi připadá obecnější. Z mého pohledu zobrazuje více své dosud nepodložené vize, kdežto Orwell vychází z již nastalé situace v SSSR.

Z mých výše vypsaných názorů je pravděpodobně zřejmé, kterou knihu preferuji. Původně jsem úkol pochopila jako srovnání současné situace s Orwellovým románem. Vzhledem k tomu, že jsem “1984” již četla a kniha se mi líbila, tak mi téma připadalo zajímavé. Pak jsem si půjčila  Zamjatinovo “My“. A nestačila jsem se divit. Mohu říct, že jsem se cítila oklamaně jako Winston. Sice stále Orwella  považuji za vynikajícího spisovatele, ale musím říct, že mě velice zklamal. On to prakticky celé opsal od Zamjatina. Navzdory tomu, o kolik  jeho dílo známější, myslím,že je o dost horší. Zamjatin hlavní myšlenku nejenom publikoval o 28 let dřív, ale dotáhl ji do konce. Jeho kniha je lépe napsaná (např. vystvětluje čtenáři velmi přehledně, jak to v Jednotném státě chodí), více promyšlená a čtivější.

Troufám si tvrdit, že  popularizace “1984” je jedna z velkých křivd literálního světa. Jak je možné, že patří k všeobecnému vzdělání znalost “1984”, kdežto “My“ je dílo velmi málo známé? Všem známým jsem jej začala doporučovat. Nemyslím si, že “1984” je špatná kniha, jen nemá právo být tak uznávaná, když originál je nesrovnatelně lepší.

 

  1. Seznam použité literatury
  • Jevgenij Zamjatin, My, překlad Jaroslav a Vlasta Tafelovi,  první vydání, Praha, LEDA spol. s.r.o. , 2015, 248 stran, ISBN  978-80-7335-401-5
  • George Orwell, “1984”, překlad Eva Šimečková, první vydání, Praha, Levné knihy a.s., 2009, 261 stran, ISBN 978-80-7309-808-7-





Další podobné materiály na webu: