Kniha: Na Větrné hůrce
Autor: Emily Bronté
Přidal(a): delly
Rozbor díla: Na Větrné hůrce
1. Příběh se odehrává v 19. století na statku Větrná hůrka a na Drozdově. Pan Lockwood si pronajal dům na Drozdově, kde mu dělá společnost služka Nelly. Ta mu vypráví příběh obyvatelů Větrné hůrky. Starý pán Earnshaw si z cest přivezl sebou maličkého sirotka Heathcliffa. Velmi ho rozmazloval a to se nelíbilo jeho synovi Hindleymu. Po smrti pana Earnshawa mu velice ztrpčoval život. Naopak sestra Kateřina si ho oblíbí. Ta pozná mladého Edgara Lintona, kterého si později vezme. To se nelíbí Heathcliffovi a odchází z Větrné hůrky. Hindley mezitím zapíjí svůj žal a o svého syna Haretona se vůbec nestará. Kateřina si žije poklidný život s Edgarem v Drozdově, ale to se změní příchodem Heathcliffa. Byl elegantní, měl dostatek peněz, ale jediné na co myslel, byla pomsta. Kateřina ho uvítala s nadšením, i pan Edgar nějaký čas snášel jeho časté návštěvy. Edgarova sestra Isabela se bohužel do něho zamilovala a on si ji z vypočítavosti vezme za ženu. Nevydržela Heathcliffovo týrání a utekla k Londýnu. Později porodila syna Lintona. Kateřinin zdravotní stav byl velmi špatný a přítomnost Heathcliffa ho ještě zhoršoval. Jedné noci porodila dceru Katku a také umřela. Později si Edgar vezme Lintona k sobě. Heathcliff si ho vezme na Větrnou hůrku a vychovává ho. Docílí, aby si ho Katka vzala. Edgar umírá a malý Linton krátký čas po něm. Také Heathcliff umírá a Katka si vezme Haretona.
2. Protiklady mezi Větrnou hůrkou a Drozdovem jsou v přírodě. Vřesoviště na Větrné hůrce jsou nehostinné, naopak Drozdov má velice příjemnou krajinu. Také v Drozdově je celkově větší klid. I lidé jsou hodnější, vzdělanější.
„Dvorci pana Heathclifla se říká Větrná hůrka. Už tento místní název výmluvně naznačuje, jak prudkým útokům povětří je dům za bouřlivého počasí vydán napospas svou polohou. Větrat se věru nemusí, čerstvého vzduchu v něm užijí ažaž; o síle, s jakou tam nahoře po hřebenech fičí severák, svědčí nepřirozený sklon hrstky zakrslých borovic za domem a živý plot z vyzáblého trní, jehož šikmé pruty trčí všechny stejným směrem, jako by žebraly od slunce almužnu. Stavitel byl naštěstí prozíravý a postaral se o bytelnost: úzká okna zasadil hluboko do zdi a na rozích zpevnil budovu zvlášť velkými, vyčnívajícími kameny.“(Kapitola 1.)
3. Hlavními vypravěči jsou služebná Nelly, která vychovala Haretona a Katku. Dalším vypravěčem je pan Lockwood, který poslouchá Nellyno vypravování. Ten také nám čtenářům vypráví své pocity z prostředí, z obyvatel.
4. Heathcliffův původ je neznámý. Od malička byl rozmazlovaný, ale později mu jeho nevlastní bratr Hareton ubližoval. Jeho láska ke Kateřině byla velmi vášnivá, ale bohužel nešťastná. Po návratu na Větrnou hůrku se z něho stal bezcitný člověk toužící jen po pomstě. Dělalo mu radost ubližovat jeho nepřátelům. Z vypočítavosti si vzal Isabelu, jelikož věděl, že ublíží Edgarovi. Na všechny kromě Kateřiny byl hrubý, násilnický a zlý. Je černovlasý i jeho pleť je snědá. S tímto zevnějškem souvisí jeho pomstychtivá povaha, vášnivost a prudké prožívání emocí. Edgara nenáviděl, protože mu vzal jeho Kateřinu. A malou Katku neměl rád, jelikož mu připomínala její matku. Nikoho neměl rád kromě Kateřiny. Všechny se snažil zničit. Uspokojení dosáhne až v hrobě, kdy leží vedle Kateřiny. Tato postava je hlavní postavou příběhu.
„Kdybych věřil, že mě opravdu chceš oženit s Isabelou, podřízl bych si krk. „Podívejme se, on se zlobí, že na něho nežárlím,“ zvolala Kateřina. „No, podruhé ti jí nebudu nabízet za ženu. To by bylo jako nabízet dušičku satanovi. V tom jsi mu podobný, že tě blaží působit lidem utrpení. Tvojě, skutky to dokazují. Edgar se už vyléčil z mrzutosti, kterou dával najevo, když jsi k nám začal chodit, a já jsem našla i trochu klidu a míru – ale vydržíš ty nechat nás v klidu? Nedá ti to, abys nevyvolával různice. Prosím, Heathcliffe, můžeš se hádat s Edgarem a svádět jeho sestru, lepší způsob, jak se mi pomstít, sotva najdeš.““(Kapitola 11.)
5. Kateřina je také velice vášnivá. Je velmi umanutá a dokáže být protivná, zlá a bezcitná. Je to výbušná žena, ale i veselá a živá. Všichni se jí bojí a dělají vše proto, aby se nenaštvala. Také miluje Heathcliffa, ale nelituje toho, že si vybrala Edgara. Varuje Isabelu, aby se nezamilovala do Heathcliffa. Ale ta jí nevěří a nesnáší jí. Bohužel zemře nešťastně. Zblázní se.
„Katka – to byla prazvláštní povaha. Stokrát za den nás všecky přiváděla z míry – od časného rána, jak vstala, až do chvíle, kdy šla zase spát, jsme byli pořád jako na trní, co kde asi tropí. Šili s ní ustavičně všichni čerti a jazyk se jí na chvilku nezastavil: zpívala; smála se a dotírala na lidi, kterým zrovna do zpěvu a smíchu nebylo, žába jedna rozjívená! Ale v celém okolí byste byl nenašel taková kukadla roztomilá, neodolatelný úsměv a nožky – inu, jako srnka. A zle to nikdy nemyslela, když zlobila. Jestli někdy někoho doopravdy rozplakala, dala se sama do pláče a tak si to brala, že člověk musel nakonec přestat, aby mohl utišit jí.“
6. Katka byla velice podobná své matce Kateřině. Ale povahově byla spíše po otci. Byla milá a hodná dívka. Velice milovala svého otce.
Hareton je zanedbaný a velice hrubý, ale v jádru je dobrý.
Hindley byl na Heathcliffa zlý. O svého syna Haretona se vůbec nestaral. Později veliký alkoholik. Měl veliké dluhy, které splatil Heathcliff. Ten tím získal Větrnou hůrku.
7. Tragické události v příběhu jsou například smrt Kateřiny. Hlavně pro Edgara, Heathcliffa, ale také pro malou Katku, která touto událostí nepoznala svojí matku. Pro Katku je také tragická událost smrt jejího otce Edgara. A i pro Isabel sňatek s Heathcliffem .
„Jdu k ní – a ty, mé drahé děťátko, přijdeš za námi!“ A pak se už nepohnul ani nepromluvil. Jen se tak na ní díval tím uchváceným, zářivým pohledem, až se mu tep nepozorovaně zastavil a duše odletěla. Nebylo možné určit přesný okamžik smrti, stalo se to úplně bez zápasu. Kateřina snad už vyplakala všechny slzy anebo měla příliš velkou bolest, aby jí pláč ulevil. Seděla tak se suchýma očima až do východu slunce, seděla do hodin poledních, a byla by seděla nehnutě u umrlčího lože bez přestání, ale já jí přiměla, aby vstala a šla si trochu odpočinout.“(Kapitola 28.)
8. Konec příběhu je pro všechny šťastný. Katka je zamilovaná do Haretona, který se díky ní vzdělává. Nelly je dál služka a chůva na Větrné hůrce. A Heathcliff, podle svého přání, leží v hrobě vedle Kateřiny.
“ Ti dva se nebojí ničeho,“ prohodil jsem pro sebe a díval se oknem, jak přicházejí ke dveřím. „Společně by vzdorovali Satanu i všem mocnostem pekelným!“ Zastavili se před prahem a obrátili se, aby naposled pohlédli na měsíc – či spíše jeden na druhého v měsíčním svitu.“(Kapitola 34.)
9. Společnost na Větrné hůrce je hrubá, nevychovaná, závistivá a velmi pomstychtivá. Naopak v Drozdově je společnost slušná, majetná a vzdělaná. Problémem společnosti na Větrné hůrce jsou rodinné vztahy a spory o majetek, kdy otec využívá svého syna pro získání peněz. Příkladem rozdílu mezi společenským postavením se stává spor mezi Heathcliffem a Hindleym. Kdy Hindley Heathcliffa neustále ponižoval. Avšak jsou zde patrné velké rozdíly mezi společenským postavením lidí na Větrné hůrce a na Drozdově.
„Poslal jsem pro Kennetha, ale než přišel, to hovado zatím zdechlo. Byl už mrtvý, studený a ztuhlý. Uznáte, že se víc nedalo dělat.“ Starý sluha to sice celkem potvrdil, ale zaskuhral k tomu: „Že on nešel radši pro doktora sám! Já bych byl pána uměl líp vzkřísit. Ten ještě nebyl mrtvý, moc mu k tomu chybělo!“
10. V díle je hlavní rys romantizmu nešťastná láska, která je mezi Kateřinou a Heathcliffem. Nebo také mezi Isabelou a Heathcliffem. Také Heathcliff je z okraje společnosti, jeho původ je neznámý. Také je v tomto díle hodně použitý kontrast. Ať už mezi Větrnou hůrkou a Drozdovem nebo Heathcliffem a Edgarem. Také příroda a svoboda jsou důležitými rysy.
„Dalo jí to práci, pochopit, že, ji nemiluju. Neuvěřitelná bystrost! Už jsem málem přestával věřit, že jí to dokážu vtlouct do hlavy. Ale pořád ještě jí to nepřešlo do krve, vždyť mi dnes ráno začala vykládat jako převratný objev, že se mi konečně podařilo vzbudit u ní nenávist. To tedy byla herkulovská práce, věřte mi! To bych si oddechl, kdyby se mi skutečně povedla. Jen abych ti mohl věřit, Isabelo!“(Kapitola 14.)
11. Tato kniha se mi velmi líbila. Sice jsem se občas ztrácela ve vztazích obyvatelů, ale kniha měla zajímavý děj.
