Na Větrné hůrce – rozbor díla k maturitě (5)

 

Kniha: Na Větrné hůrce

Autor: Emily Bronté

Přidal(a): Barča33, aliktyls2<>gmail.com

 

Emily Bronté

• Narodila se 30. července 1818 v Thorntonu u Bradfordu. Když byly Emily dva roky, rodina se přestěhovala do Haworthu, kde její otec začal působit jako vikář. Matka Emily pocházela z bohaté rodiny a za necelých osm let porodila šest dětí, bohužel sama zemřela velmi brzy a její místo v rodině zaujala její sestra. „Tetička Branwellová“, jak jí děti říkaly, byla silně věřící a velmi chladná, proto si děti vymýšlely fiktivní země, které se často objevují v jejich příbězích. Chtěly tak alespoň v duchu uniknout z reality života. Otec poslal čtyři nejstarší děti na internátní školu v Yorkshiru, kde panoval tvrdý režim a dvě děti zde zemřely. Roku 1846 vydaly sestry společné dílo – sbírku básní – pod pseudonymy, aby se vyhnuly předsudkům 19. století. Sbírka nesklidila moc velký úspěch, a tak se každá rozhodla pro jiný žánr. Celý život měly sestry oslabené zdraví. Emily zemřela 19. prosince roku 1848, když se nastydla na pohřbu svého bratra. Dílo na Větrné hůrce bylo doceněno až po Emilině smrti a je zařazováno mezi nejcitovější díla anglické literatury viktoriánské doby.

 

Další díla:

• • žádná

 

Rozbor díla: Na Větrné hůrce

• Epický román z období realismu
• Dílo je spíše studiem společnosti a zrcadlo společnosti a mravů s prvky romantismu
• Kniha by se také dala označit za historický román (příběh je zasazen do vzdálenější minulosti) či za rodinnou ságu.
• Postavy nejsou jasně vykresleny, hlavní postava je vyděděncem společnosti, prožívá osudovou lásku)
• Velkou roli v knize hraje také typická romantická příroda – drsná, opuštěná vřesoviště či hřbitov.
• Autorka vytvořila velice originální dílo, kterým šokovala viktoriánskou společnost. Zejména svým nekonvenčním přístupem ke křesťanství, pojetím dobra a zla a také svým stoickým postojem bez odsouzení činů hlavních postav.

 

Hlavní motiv

• Láska mezi Kateřinou a Heatcllifem. Ale nevíme, jak autorka chtěla, abychom přijali dvě hlavní postavy (lásku, která překonává společenské zábrany nebo abychom je odsoudili pro jejich chování). Kvůli tomu, dílo ve své době nebylo uznáváno.

 

Doba a místo děje

• Historický román se odehrává na Drozdově a Větrné hůrce od druhé poloviny 18.st. do počátku 19.st. 1770 – 1802, hrabství Yorkshire, Anglie

 

Kompozice a jazyk

• Kniha je psána v Ich – formě a vzpomínky jsou psány Er – formou.
• Výstavba příběhu je chronologická, psána retrospektivně z pohledu vypravěčky. Slohový postu je vyprávěcí a částečně popisný.

 

Jazyk

• Převážně spisovný, obsahuje velké množství archaismů (např. na mou věru), nespisovný jazyk je použit pro charakterizaci postav. Autorka používá často metafory
• Psáno er-formou, to je forma vypravování ve 3. osobě, v němž tzv. autorský vypravěč zaujímá postoj nezaujatého pozorovatele průběhu děje. Někdy také vypravěč er-formy zevrubně zaznamenává psychické prožívání postavy, stav jejího nitra a může se tak sbližovat s vypravěčem v 1. osobě – zároveň vyprávějícím i prožívajícím.

 

Postavy

• Lockwood – vtažen do historie, nájemník Drozdova, posluchač příběhu
• Ellena (Nelly) Deanová – služebná Earnshawových, vypravěčka velké části příběhu (vypráví příběh panu Lockwoodovi)
• Earnshaw -otec Kateřiny a Hindleyho, vkládá příliš velké naděje do své zkázy ( Heathcliffa)
• Heathcliff – sirotek, nevyrovnaný, miloval Kateřinu,hrubý, zklamaný, až bezcitný, „vřesový útes“= podle jeho záliby toulat se po okolní krajině, cikánské dítě, které přivede pan Earnshaw, násilnický a majetnický, v hloubi srdce zraněný a toužící po pomstě
• Hindley Earnshaw -otec Haretona, nekompromisní ke svému nevlastnímu bratrovi, bratr Kateřiny, psychicky neunese smrt svojí ženy, a tak se z něj stane alkoholik, nestará se o svého syna
  Kateřina-manžele Edgara Lintona. Neštastný konec života.
• Hareton Earnshaw – syn Hindleyho, zhrublý způsobem života, řídícího Heathcllifem, brzy mu zemře matka, chytrý, ale nevzdělaný, učenlivý
• Isabela Lintonová Heathcliffová – světlovlasá sestra Edgara, manželka Heathcllifa, naivní, zklame se a utíká před svým manželem, který jí využívá pouze jako zbraň k pomstě, zamiluje se do Heathcliffa, brzy zemře
• Edgar Linton – světlovlasý mladík, velice hodný, má velmi rád svoji ženu Kateřinu (trpí její smrtí) a dceru Katku, nenávidí Heathcliffa, měl velký vliv na dceru
• Kateřina Earnshawová Lintonová – krásná, svůdná dívka, velmi vypočítavá a paličatá, duševně nemocná, brzy zemře
• Kateřina Lintonová Heathcliffová – dcera Kateřiny a Edgara, velká podoba se svou matkou, velmi milovala svého otce, krásná a velmi zvídavá
• Linton Heathcliff – syn Isabely a Heathcllifa, slaboch, rozmazlený, syn, velmi slabý a stále nemocný
• Josef – služebný na Větrné hůrce, náboženský fanatik ( kam vítr, tam plášť)

 

Netypický charakter postav: Mladá Katka je ve srovnáním s Lintonem, tím silnějším ve ztahu. Když se do sebe zamilují, je to především díky Katce. Linton je příliš sobecký a pasivní. Manželství Katky a Haretona je do velké míry odrazem vztahu Kateřiny a Heatcllifa. Obě dvě ženy jsou výše společensky postavené. Dílo postrádá úvahy, názory a závěry. V postavách je zmatek. Ale celkově jsou to důkladně promyšlené souvislosti. Důležitou roli hraje krajina, v níž se příběh odehrává. Autorka ze začátku knihy krajinu nepopisuje, ale z jednání postav samo vyplývá, jaký mají k přírodě vztah. Earnshawovi a Lintonovi představují protiklad. Nejkomplikovanější postavou je Heatcllif. Román je psychologickou studií člověka, který zasvěťuje svůj život jenom pomstě. Autorka objasňuje příčiny proč se z normálního chlapce stal tvor, který si vybíjí své křivdy na ostatních příslušnících rodiny milované Kateřiny. Hlavní postavy vlastně nejsou za své činy ani autorkou odsouzeny.

 

Děj

Do děje přichází čtenář spolu s panem Locwoodem, který si v Yorkshiru pronajímá dům zvaný Drozdov. Majitelem domu je Heathcliff, který žije nedaleko, Na Větrné hůrce. Locwood se seznámí s mladou Katkou Heatcliffovou a Haretonem Earnshawem. Když si všimne, jací jsou to nesourodí lidé, nechá si od služebné Nelly Deanové vyprávět historii dvou rodů, která začíná kolem roku 1770. Od přivedení Heathcllifa až do chvíle, kdy kniha začíná.

Pan Earnshaw, majitel Větrné hůrky jednou přivede domů z Liverpoolu malého cikánského chlapce, kterému dali jméno Heatcliff (podle toho, že se rád toulal po okolí, heat=vřes, cliff=skála). Už od začátku si rozumí spíše s Kateřinou, starší Hindley s ním soupeří o otcovu lásku. Když pan Earnshaw zemřel, hlavou rodiny se stal Hindley, nastanou kruté časy, zvláště pro Heathcliffa. Hindley se mu mstí za krádež otcovy lásky. Z Heatcliifa se stal sluha, byl ponižován a odstrčen. Na pohřeb svého otce si Hindley přivedl svou ženu Francisu (Frantinu), ta mu dá syna Haretona, ale poté umírá na tuberkulózu ( někdy se to spojuje se smrtí samotné autorky). Hindley se upne k pití a svého syna zanedbává.Kateřina a Heatcliff se hodně sblíží a jednou se dostanou na Drozdov, patřící panu Lintonovi. Heatcliffa odtud vyhodí ale Kateřina tam pár týdnů zůstává. Sblíží se s Lintonovýmu dětmi Izabelou a Edgarem. Tím se odcizí s Heatcllifem. Po nějaké době Edgar požádá Kateřinu o ruku. Kateřina jeho žádost přijme, zavrhne milovaného Heatcliffa a ten na tři roky zmizí.

Vrátí se jako bohatý pán, usídlí se na Větrné hůrce, a Hindley s ním prohraje celé své jmění. Odsud navštěvuje Kateřinu na Drozdově. Heatcliff se chce pomstít jak Hindleymu, tak Edgarovi. Využije toho, že se líbí Edgarově sestře Izabele a vezme si jí za ženu, ta s ním uteče. Psychicky i fyzicky jí týrá, čímž se nepřímo mstí Edgarovi. Z hádek mezi Heatcliffem a Edgarem Kateřina těžce nervově onemocní, porodí dceru Katku a ještě ten den umírá. S ní umřela i poslední lidskost, která zbyla v Heatcliffovi. Izabela utíká i se synem Lintonem Heatcliffem od svého manžela. O 13 let později Izabela umírá a Linton je přivezen na Drozdov. I přes snahu pana Lintona malý Linton připadne do opatrovnictví jeho otci Heatcliffovi a tak se stane jen nástrojem jeho pomsty. Poté, co se Hindley upije k smrti, stává se Heatcllif majitelem Větrné hůrky a poručníkem Haretona. Na něm si chce vybít svou zlost a chová se k němu přesně tak, jako se choval jeho otec k němu. Jednou, když pan Linton odjede z domu se Kateřina zatoulá na Větrnou hůrku (ta před ní byla zatajována, neměla se setkat s Lintonem). Kateřina si pak s bratránkem dopisuje a vídá se s ním. Linton Heatcliff je těžce nemocný a ještě před smrtí ho Heatcllif donutí přepsat závět a všechno odkázat jemu. Lstí donutí Kateřinu ke sňatku s Lintonem a uvězní jí na Větrné hůrce. Mezitím se zhorší stav pana Lintova, otce Katky a umře. Zanedlouho poté umírá i Linton Heatcliff a Kateřina je nucena žít s Heacliffem, Haretonem a Josefem. Chovají se k ní hrozně. Svým bratrancem Haretonem opovrhuje, pro jeho tupost a hloupost. Jenže se sblíží, Kateřina ho učí číst a tak jsou proti Heatcllifovi dva. Toho pronásleduje od smrti Kateřiny její duch, halucinace ho doženou k tomu, že například přestane i jíst a spát, chtěl se dostat jen za svou milovanou. To se mu povedlo, zemřel. Katka se stala dědičkou jeho majetku, který jí i Haretonovi podle práva patřil a tak vlastně jeho pomsta přišla na zmar. Katka a Hareton se vzali. Celý příběh je vyprávěn služebnou Nelly, která sloužila oběma Kateřinám. Když se Lockwood na Drozdov za půl roku vrátí, je už Heatcllif po smrti a Nelly mu dopoví konec příběhu.

V románu se střídají skutečné objevů pana Lockwooda a vypravováním Nelly, která byla svědkem všech událostí, takže známe i pohled třetí nezaujaté osoby.

 

Okomentovaný citát

„Moje láska k Lintonovi je jako list v lese – čas ji zeslabí, to vím, tak jako v zimě opadají stromy. Ale má láska k Heathcliffovi je jako ty věčné skály pod lesem – ne oku pro radost, ale podstata života. Já jsem Heathcliff, Nelly!“

Část rozhovoru Nelly a Kateřiny Earnshawové, kdy líčí, jaký má vztah k Heathcliffovi. Je to také ukázka jedné z metafor – moje láska je jako list v lese.

 

Vlastní názor

Kniha Na Větrné hůrce se mi líbí. Autorka dokáže přivodit tajemnou a často i velmi napínavou atmosféru, že se člověk nemůže od knížky odtrhnout. Velice se mi líbí i různé popisy osob a krajiny, které jsou velmi výstižné. Dobře zvolený je také jazyk, archaismy, metafory a přirovnání, která velice zpestřují děj a jsou oživením i smutných pasáží knihy.