Kniha: Na západní frontě klid
Autor: Erich Maria Remarque
Přidal(a): Reamarque
Erich Maria Remarque
- Remarque se narodil roku 1889. Měl dvě sestry a dva bratry. Studoval v učitelském ústavu, ale jelikož do jeho života zasáhla 1. světová válka, musel ve svých 18-ti letech narukovat do armády na západní frontu. Válku přežil možná i díky svému zranění, které ho stáhlo z bitevního pole a uchýlilo do nemocnice (lazaretu) v Duisburgu, kde přečkal konec války. Po návratu do běžného života, měl problém najít si ve světě své správné místo. Byl ztracený a zmatený, jak to už také uvedl ve své knize při popisu pocitů hlavního hrdiny Paula Bäumera, s kterým se ztotožňuje. Vystřídal mnoho povolání. Později se oženil, ale manželství trvalo jen 7 let. Roku 1928 vydává dílo Na západní frontě klid a s tímto rokem přichází i jeho sláva. Román se stal okamžitě hitem.
- Další problémy přišly po příchodu nacismu. Remarque a jeho knihy byly pro režim nepohodlný. Remárque odhaloval strasti a utrpení, které při válkách panuje a všeobecný odpor k nim. To bylo to poslední, co by si nacisti přáli šířit mezi lidmi, když potřebovali další lidi do armády a na přípravy pro 2. světovou válku. Označili ho za „literárního zrádce“ a zbavili ho německého občanství. Erich žil střídavě v USA a ve Švýcarsku. Do své vlasti se už nikdy nevrátil, styděl se za svůj národ. Roku 1970 ve Švýcarsku ukončila srdeční choroba jeho život.
Literárně-historický kontext
- Erich Maria Remarque se bezpodmínečně zapsal do dějin meziválečné literatury 1. světové války. Považuje se za ztracenou generaci, protože je poznamenán válkou natolik, že už nedokáže normálně žít.
Další autoři tohoto období:
-
- Henry Barbusse
- Saint – Exupéry
- Romain Rolland
Rozbor díla: Na západní frontě klid
Umělecký směr, forma
- Kniha Na západní frontě klid je román. Většina děje se odehrává v přítomnosti, ale objevují se tu i myšlenky na minulost (retrospektivita) a na pro všechny vojáky zničenou budoucnost. V díle jsou důležité naturalistické popisy bojiště, zákopů (nečistoty, mrtvol, zraněných vojáků…). Dílo je napsáno formou jednotlivých epizod.
Místo, doba, postavy
- Děj se odehrává v prostředí války na západní frontě, kde Němci bojují převážně proti Francouzům, ale i Rusům. Příběhy jsou líčeny z prostředí vojenských zákopů a trychtýřů, kde se vojáci schovávají před hrozbou smrti a také proti ní bojují. Dějová linie se táhne už od začátku 1. světové války roku 1914 až do jejího konce 1918, do té doby, dokud všichni románoví hrdinové nezemřou. Přesně ve chvíli, kdy oznámili: „ Na západní frontě byl klid“, padl Pavel Bäumer, hlavní hrdina této knihy.
Hlavní postavy:
- Pavel Bäumer
Hlavní postava knihy. Je to osoba velmi citlivá a dříve vážící si lidského života. Z důvodů války si on i jeho kamarádi odmítali přiznat a dovolit si jakékoli úvahy o smrti svých blízkých přátel na frontě. Začali se izolovat a odlehčovat vážné věci. Tato metoda uvažování je uchránila před psychickým kolapsem a zaručila jim žít déle. Naučila je být lhostejný k životu a jeho aspektům. To jediné, co jim přinášelo radost bylo dobré jídlo a kamarádství.
- Albert Kropp – bývalý spolužák Pavla B.
- Müller – bývalý spolužák Pavla B.
- Leer – bývalý spolužák Pavla B.
- František Kemmerich – bývalý spolužák Pavla B. – umře hned na začátku, scéna s novými kozačkami
- Stanislav Katczinsky – „Katcza“
Byl Pavlovým nejlepším kamarádem. Kamarádili se již od doby , co spolu chodili na gymnasium. Na frontě ho zanechal úplně samotného, jelikož umírá jako poslední z Pavlových kamarádů. Pavel je při jeho smrti a nemůže se s ní srovnat.
- Tjaden
- Deterding
- Himmelstoss
Nadporučík, člověk, který dříve dělal obyčejného pošťáka, a teď se mu do rukou dostala obrovská moc. Himmelstosse to samozřejmě zkazilo a z vojáků na frontě si udělal téměř své otroky. Stále vymýšlel nové způsoby, jak by je mohl trápit a mučit. Největší odpor k němu choval Tjaden, ale ten nakonec dostane odvahu se mu vzepřít. A najednou je to zase ten ubohý bezmocný listonoš jaký byl dříve.
Zápletka
- Autor v díle vyjadřuje obrovskou nenávist k válce a k lidem co ji rozpoutali, k lidem co za tohle všechno mohou. Prospěch z toho mají jen ti navrchu. Tvrdí, že válka vznikla, jelikož jedna zem urazila tu druhou. Válka je zbytečná a nesmyslná a vznikla jen díky tomu, že něčí čest byla uražena. Vláda pak rozpoutala toto kruté běsnění. „ Proč by nás měl přepadnout francouzský zámečník či švec? Jde jenom o vlády.“
Podrobný děj
Na gymnasiu, které navštěvoval Pavel Baumer a jeho kamarádi, učil šílený profesor Kantorek. Kantorek neustále prosazoval vlastenecké myšlenky a snažil se přimět chlapce, aby narukovali do 1. světové války. Nakonec skoro všechny přesvědčil a jediný chlapec, který se výrazně nechtěl války zúčastnit, byl nakonec tak ponížen, že i přes svůj odpor musel poslechnout hlas společnosti. Tehdy se asi 18ti letí studenti ocitli v přípravném táboře, kde je poručíci buzerovali a šikanovali, aby je připravili na podmínky tam venku, do války. Chlapcům narostla kuráž a vytrpěli toho mnohem víc, tyto vlastnosti později ocenili. Hlavní hrdina Pavel si kolem sebe vytváří okruh přátel, ne jen své bývalé spolužáky, ale i jiné hochy z vojny.
Když jsou chlapci už dostatečně vycvičení, odvádí je přímo na frontu. Až tady Pavel a jeho kamarádi poznají, co to je mít silný žaludek a jaká je cena života. Ti slabí umírají a ti silnější a zdatnější, pokud mají štěstí, tak přežijí. Objevuje se tu scéna fronty, kde němečtí vojáci bojují proti francouzským. Vojáci se ukrývají v zákopech a trychtýřích, kde tráví celé hodiny bez přísunu jídla a pití. Teprve teď začínají zažívat krušné chvilky. Pavlův kamarád Kammerich je zraněn. Střelili ho do nohy a v nemocnici mu je obě amputovaly. Kammerichovy boty, které už dál nemůže nosit, připadají jednomu z jeho kamarádů. Kammerich umře, avšak jeho smrt je brána velice s rezervou. Nikdo si to nedokáže připustit, nechce na to myslet. „Děs se dokáže snést, když se o něm nepřemýšlí a neprožívá se celým svým bytím, ale je smrtelný pokud na o něm člověk uvažuje.“ Vojáci se dostávají do jakési bubliny, která je uzavírá před okolním světem, která je otupěla, aby tolik netrpěli, která z nich udělala zvířata namísto lidských bytostí. Staly se z nich osoby těžko přirovnatelné k člověku. Každodenní pohled na smrt, každodenní strach o svůj život je změnil od základů. Už to ani jeden nebyl jednotlivec, osobitý jedinec, teď už byl jeden jako druhý. Ačkoliv na frontě spoustu dobrých lidských vlastností zanikalo, tak jediné co rozkvétalo bylo přátelství. Jediná vojákova radost bylo jídlo a přátelé. Ovšem nejhorší bylo pro Pavla sledovat, jak všichni jeho přátelé pomalu umírají.
Jednoho dne, když měli zrovna volno, potkali při koupání u řeky ženy. Byla to tak dlouhá doba, co se naposled ocitli ve společnosti žen. I tedy domluvili si s nimi schůzku a později šli k nim do domu. Pavlovi se líbila jedna brunetka, ale jelikož to byla Francouzka, tak si moc nepopovídali.
Čas na západní frontě plynul jako voda, společné hroby se plnily, mrtvých přibývalo a děs války neustával. Tjaden, Albert,Katcza, Leer, Kropp a Pavel se neustále zlepšovali, už byli zkušení, věděli, co si mohou dovolit.
Pavel dostal čtrnáctidenní dovolenou a byl uvolněn z fronty. Rozhodl se, že pojede domu za maminkou, ale velmi se bál o své přátelé. Co když tu už nebudou, až se vrátí?
Doma ho každý srdečně vítá. Zjišťuje, že má nemocnou maminku, která má rakovinu. Zjišťuje, že už nedokáže žít běžný život, který dříve vedl. Válka ho změnila natolik, že už nikdy nebude tím stejným člověkem. Postrádá v sobě tu lidskost a touhu žít, ale především si už nedokáže vážit lidského života.
Po své dovolené je odvelen k jiné četě, kde hlídá ruské zajatce. Uplynou dny a týdny a Pavel se opět vrací ke své rotě, za svými kamarády. Je velmi rád, že je nalézá živí. Avšak Němci prohrávají, dochází jim munice, jídlo i vojáci, všichni si šuškají o konci války.
Jednoho dne jsou opět povoláni na frontu. Jsou pověřeni úkolem zjistit, jak daleko od nich leží zákopy nepřátelských francouzských vojsk. Petr a pár jeho kamarádů se úkolu ujímá. Vše se vymklo kontrole a hoši jsou ostřelováni nepřáteli. Pavel se schová do jednoho trychtýře, kde přečkává nekonečné hodiny v hladu a strachu. Náhle mu však do trychtýře spadne francouzský voják a Pavel ho v panice ubodá dýkou. Francouz ale ještě žije a vydává ze sebe bezmocné zvuky. Takto s ním Pavel musí čekat ještě dlouhou dobu, než si nakonec uvědomí, že to není jeho nepřítel, ale člověk jako on. Snaží se mu pomoct, zachránit ho, ale na to mu už síly nestačí a voják umírá. Pavel si v duchu slíbí, že bude finančně podporovat jeho manželku a děti a tudíž si aspoň částečné odčiní to, co udělal.(v tu chvíli ale už stejně ví, že své sliby nedodrží).
Palba ustává a Pavel se rozhodl vylézt z trychtýře a najít kamarády. Nalézá Katczu, kterého později postřelí. Dostal ránu do holeně a později to schytá i Pavel. Oba před palbou utíkají po pahýlech, které jím zůstaly. Katcza je na tom velmi špatně, a tak ho Pavel odnese do nejbližší polní nemocnice. Zde se Pavel dozvídá, že ačkoli by si toho všiml, Katcza dostal střepinou do hlavy a je mrtvý. Byl to jeho poslední živý kamarád, poslední střípek naděje v jeho životě. Ted je všechno pryč, život pro něj již nemá žádný smysl.
Padl v říjnu 1918, když bylo vrchním velitelstvím prohlášeno: „Na západní frontě byl klid.“ Výraz jeho mrtvé tváře vyjadřoval klid a snad i spokojenost, že jeho život vzal právě takový konec.
Úryvek
„Je podzim. Ze starého mužstva už jich tu mnoho není. Já jsem tu poslední ze sedmi hochů z naší třídy. Každý mluví o míru a příměří. Všichni čekají. Zklame-li je opět toto očekávání, zhroutí se, naděje jsou příliš silné, nebude lze se jich zbavit, aniž by explodovaly. Nebude-li mír, bude revoluce. Mám na čtrnáct dní klid, poněvadž jsem polkl trochu plynu. V jakési zahrádečce sedím celý den na slunci. Příměří přijde brzy, teď už tomu taky věřím. Pak pojedeme domů.
Tu se mé myšlenky zarazí a nechtějí dále. Co mě s takovou mocí tam táhne a co mne tam očekává, jsou pocity. Je to žízeň po životu, je to pocit domova, je to krev, je to opojení ze zachránění. Ale nejsou to cíle.
Kdybychom se vrátili 1916, byli bychom z bolesti a ostroty svých zážitků rozpoutali bouři. Vrátíme-li se teď, jsme unavení, rozpadlí, spálení, vykořeněni a bez naděje. Už nikdy se nebudeme moci v sobě vyznat.
A nebudou nám taky rozumět – neboť před námi roste pokolení, které sice tato léta strávilo s námi, ale mělo postel a zaměstnání a teď se vrátí do svých starých pozic, ve kterých na válku zapomene, – a za námi roste pokolení, podobné nám, jací jsme byli, a to nám bude cizí a nás odsune. Náš život je zbytečný i nám samým, budeme růst, někteří se přizpůsobí, někteří se poddají a mnozí budou bezradní; – léta se rozplynou a konečně zajdem.
Ale je také možno, že to vše je jenom melancholie a ohromení, které se rozpráší, až budu stát opět pod topoly a budu poslouchat šumění jejich listí. Není možná, aby se nadobro ztratila ta měkkost, která zneklidňovala naši krev, to nejisté, to ohromující, to přicházející, tisíce tváří budoucnosti, ta melodie plynoucí ze snů a knih, šelest ženských šatů a tucha žen, není přec možná, aby to zašlo v bubnové palbě, v zoufalství a v bordelech pro mužstvo.
Stromy tu svítí pestře a zlatě, v listoví blýskají rudě jeřabiny, k obzoru běží bílé cesty a kantiny bzučí pověstmi o míru jako úly. Vstanu.
Jsem klidný. Ať přejdou měsíce a léta, nevezmou mi už nic, nemohou mi už nic vzít. Jsem tak sám a tak nic nečekám, že se jim mohu bez bázně dívat vstříc. Život, který mě nesl těmito léty, vězí ještě v mých rukou a očích. Přemohu-li jej, nevím. Ale pokud je tu, bude si hledat svou cestičku, ať to, co ve mně říká „Já“, chce či nechce.“
Formální, jazyková stránka
- Autor používá hovorový jazyk, objevují se tu vulgarismy a drastická vyjádření ke krutosti války. Vyskytují se tu také naturalistické prvky.
Zhodnocení, vlastní názor
- Ačkoli mnoho knížkám se nepodaří zcela zachytit mou pozornost, tato je úplným opakem. Kniha je velice čtivá. Líbí se mi autorův vypravěčský styl. Upřímně popisuje všechny drastické věci, které jsou pro mnoho lidí tabu. Sdílím autorovu nenávist k válce, příčí se mi stejně jako jemu. Líbí se mi, že dílo je autorovou autobiografií. Do války nastoupil přibližně ve stejném věku jako hlavní hrdina Pavel, ale na rozdíl od něho válku přežil.
Filmové zpracování
- Roku 1979 vzniknul americko – britský válečný film od režiséra Delberta Manna.
