Jméno práce: Nekonečná půlhodina
Slohový útvar: Vypravování
Přidal(a): mařenka
Nekonečná půlhodina
Nevím, zda se tento můj zážitek dá považovat za adrenalinový, ale tep se mi při něm rozhodně zrychlil. Stal se asi před dvaceti minutami a jsem toho ještě stále plna.
Dnes se otevíralo, pro Opavany po dlouhém čekání, Obchodní centrum Breda. Šla jsem se tam podívat po škole společně s maminkou. Spíš jen ze zvědavosti, než že bychom něco potřebovaly. Ale asi nebyl dobrý nápad vydat se do Bredy v den otevírání. Prostě hlava na hlavě. Ze všech stran se na vás hrnou další a další lidé, nakaženi nákupní horečkou. Nahlas hraje z obchodů i z pódia hudba, ovšem každý pouští něco jiného. Prodávající vám doslova cpou propagační materiály do rukou. Co tři kroky rozcestí a už nevíte, kde jste byli a kde ještě ne. ..Ale jo, to chápu, to se dalo čekat. Co mě ale vytočilo, to přišlo o pár chvil později.
S maminkou jsme se rozdělily u východu, ona šla hrát kuželky s kamarády a já byla ještě pověřena nákupem ovoce v novém supermarketu Spar, který je součástí obchodního centra. Jsem ráda, že ho tam otevřeli, bydlím totiž co by kamenem dohodil. Konečně můžu chodit nakupovat do „normálního“ obchodu a ne do Penny, kde mají malý výběr, ale zato velké krysy.
Nepříjemnost hned na začátku: vejdu dovnitř a zjistím, že místo, kde mají být košíky je prázdné. Každý, kdo byl se mnou alespoň jednou nakupovat, ví, že já si košík beru, i když jdu třeba jen pro žvýkačku. Naštěstí šla právě kolem slečna prodavačka. ,,Mohla byste přivést košíky?“„To si pro něj zajděte k pokladnám.“ Nechat zákazníka, aby sám musel projít celý obchod pro košík, který má být nachystán, mi přijde neprofesionální. No nic. ,,Páni!“ Náladu mi zvedne pohled na nízké zaváděcí ceny. K ovoci si přikoupím i něco na večeři. Jdu k pokladnám. Teda jdu, no, ..čtyři pokladny na celý přeplněný obchod. U každé stojí asi 15ti metrová fronta. Zaplňují veškeré uličky. Takže vlastně ve frontě již jsem. Nerozčílím se ani při pohledu na předbíhače. Pár lidí se totiž chtělo dostat do fronty „nenápadným“ bočním manévrem. Konečně. Po dlouhých minutách se dostávám k pásu, už na něj vykládám, už jsem na řadě.
Jenže v tom se paní Lenka, která sedí za pokladnou, rozhodne dát si pauzu. Dělají si tady z lidí legraci? Čekám, čekám..minuty ubíhají. Konečně se k nám dostavila vyvolaná náhradnice spolu se svou nadřízenou, která, jak se zdá, má právo zadávat pokladně autorizační kódy. Pak ovšem začalo to peklo: „Leni, namačkej tam svůj kód.“ „Pavli, můžeš odemknout pokladnu?“ „Ne, nevím proč tě to neodhlašuje.“ Rostu. Žádná se na mě ani nepodívá, natož slova omluvy. …Po pěti minutách. Přišly nervózní manažerky, které měly vše na starosti. Ale k vyřešení problému ani ony nepřispěly. Nevydžela jsem to: ,,Hgrr,“ začala jsem vydávat nervózní zvuky. Navíc následně přišel zákazník se Spar losem, jenž se dostával za nákup nad 500. „Vyhrál jsem,“ povídá. A ano, paní manažerka obrátila svou pozornost k němu. ,,Jistě, pane, ukažte.“ Co jsem komu udělala? ,,Uáágrr,“ můj zvukový projev nabyl na intenzitě. Toho si už paní Lenka, která stále seděla i po osmi minutách za pokladnou, všimla a konečně řekla: „Tak já obsloužím tady slečnu.“ To že terminál pro platební karty byl nejpomalejší na světě se už dalo očekávat. Nakonec mi vyrazila dech slečna, co ukládala můj nákup do tašky. Držela ji pevně v rukou a myšlenkami byla někde jinde. Než jsem ji přiměla se na mě podívat už to ve mně opět bublalo.
Říkala jsem si: ,,Profesionálové na svých místech.“
Po cestě domů jsem se uklidnila a přemýšlela o tom, jak to budu vyprávět ostatním. ,,Výborné téma pro můj sloh,“ pomyslela jsem si. Asi nikdy se mi nepsalo tak lehce. Když je člověk naštván, tak to z něj jde samo.
Známka: 2 = chvalitebně
- špatné formulace, pravopisné chyby…někdy adrenalin nevzniká díky překonávání vlastních fóbií nebo při přepadení ..někdy vzniká při vytoční …
