Kniha: Noc na Karlštejně
Autor: Jaroslav Vrchlický
Přidal(a): Dita
Ilustrace: Nela Vadlejchová
Nakladatelství: Tribun EU s.r.o. – 4. vydání
Rok vydání: Brno 2010
Počet stran: 72
Ruchovci a Lumírovci
- a 80. léta 19. století
- léta: – mizí důvěra v politické vedení politického zápasu
- lidé přestali doufat v lepší zítřky = pesimismus
- rozvoj hospodářství a dělnického hnutí
- dělníci nebyli organizovaní
- 1878 založení Sociálně demokratické strany v Praze v Pod Kaštany (hospoda)
- u zrodu se vyskytli 3 dělničtí básníci: R. Zoula, B. Pecka, L. Zápotocký
- napětí mezi politikou a literaturou stále větší
- hlavní osobnosti: Svatopluk Čech (národní a sociální problémy), Jaroslav Vrchlický (přináší do poezie nové básnické formy – sonet, garel)
- „otevírání oken do Evropy“ – překlad evropských děl do češtiny
- zájem o poezii
- léta: – zájem o prózu a drama
- vyčlenění dvou skupin – Ruchovci, Lumírovci
Lumírovci
- literární skupina seskupená kolem časopisu Lumír
- označována jako „škola světová“
- program: zaměřit se na dění ve světě – chtějí porovnávat kulturu všech národů a seznamovat čtenáře se současnou světovou literaturou
- byli obviněni z tzv. kosmopolitismu = světoobčanství
- představitelé: Jaroslav Vrchlický, Julius Zeyer, Josef Václav Sládek (přestup od ruchovců)
Jaroslav Vrchlický
- český dramatik a překladatel (překládal z 18 literatur), přední osobnost lumírovské poezie
- vlastním jménem Emil Frída
- narodil se 17. 2. 1853 v Lounech do kupecké rodiny, dětství prožil v Ovčárech u Kolína
- po absolvování gymnázia nastoupil na teologii, po prvním semestru přestoupil na filozofii, kdy se věnoval studiu historie a románských jazyků
- pracoval 1 rok v Itálii jako vychovatel, po návratu do vlasti jako učitel, literární a divadelní kritik, redaktor, profesor srovnávacích dějin a všeobecné literatury na Karlově universitě a tajemník uměleckého oboru České akademie věd a umění
- byl zamilován do spisovatelky Sofie Podlipské – jelikož ale byla vdaná, vzal si její dceru
- byl členem několika zahraničních akademií a členem Panské sněmovny
- žil velmi nezdravým způsobem, hodně kouřil
- v roce 1908 u něj propukla duševní choroba (deprese, stihomam), která mu znemožnila jakoukoli další intelektuální činnost, po 4 letech umírá
- zemřel 9. 9. 1912 v Domažlicích
- z díla:
- Poezie: Z hlubin (často srovnáváno s Hřbitovním kvítím J. Nerudy), Mýty, Selské balady, Hudba v duši, Eklogy a písně, Co život dal, Sonety samotáře, Okna v Bouři (Za trochu lásky), Twardowski, Zlomky epopeje (velký historický cyklus – vývoj lidstva v filozofickém smyslu, inspirováno dílem Legendy věků od V. Huga, 3 části: reflexivní (úvahová) lyrika, drobná epika, větší epické básně), Čarovná zahrada, Kniha sudiček, Skvrny na slunci, Rok básníkův, Má vlast, Rok na jihu (z doby, kdy pracoval v Itálii, objevuje se láska k ženě, dětem a přírodě, optimisticky laděná, vliv V. Hálka) aj.
- Dramata: Soud lásky, trilogie Hippodamie (Námluvy Pelopony, Smír Tantatův, Smrt Hippodanie), hra z české minulosti Drahomíra, Bratři, veselohry Rabínská moudrost, Noc na Karlštejně
- Román: Loutky
- Překlady ze světové literatury: Goethe, Mickiewicz, Schiller, Hugo, Dante, Petrarca, Baudelaire, Verlain, Rimbaud aj.
Noc na Karlštejně
Žánr: Divadelní hra (veselohra)
Jazyk:
Dílo je psáno spisovně, avšak zastaralou češtinou. Častá jsou zde stará slovní spojení spojená s historismy (šenk, kontrfej aj.). Vysoká frekvence oslovení = zdůraznění hodnosti oslovované osoby, projev úcty.
Kompozice:
Kniha je členěna na 3 dějství – na začátku každého z nich je důkladný popis místa, kde se děj odehrává, každé dějství obsahuje několik výstupů – na začátku každého z nich je uvedeno, které postavy zde hrají. Děj je chronologicky uspořádaný, psán převážně dialogy; text obsahuje i poznámky pro herce.
Doba a místo děje: Děj se odehrává na Karlštejně v červnu roku 1363.
Téma: Láska, která dokáže překonat všelico, žárlivost žen
Hlavní postavy:
- Karel IV. – císař římský a král český, velmi zaneprázdněný, spravedlivý, moudrý, milující, pracovitý, odpouštějící
- Alžběta – čtvrtá manželka Karla IV., strádající žena, milující, pro lásku schopna porušit králův zákaz
- Štěpán – vévoda bavorský, na Karlštejn přijíždí z politických důvodů, pak se spřátelí s Petrem a pomáhá mu v jeho záměrech
- Petr – král cyperský a jeruzalémský, na Karlštejně je na návštěvě, hlavním objektem jeho pozornosti jsou ženy
- Arnošt z Pardubic – arcibiskup pražský, přítel Karla IV., rád pomůže, když vidí, že je to potřebné
- Pešek Hlavně – císařův číšník, je zamilovaný do Aleny, má smysl pro povinnost, ale pak dá přednost Aleně
- Ješek z Wartenberka – purkrabí na Karlštejně, nejdříve vystupuje jako chladná, bezcitná postava, ale pro svou neteř má slabost a tudíž ji pomůže v jejích záměrech
- Alena – neteř purkrabího, statečná, odvážná, vtipná a podnikavá dívka
Děj:
JEDNÁNÍ PRVNÍ
Výstup 1.
Na nádvoří se setkávají pan Ješek z Wartenberka a pan Pešek Hlavně. V dálce je slyšet troubení ohlašující příjezd dalšího hosta. Od pana Peška se pan purkrabí dovídá, že na Karlštejn dorazil Vévoda Štěpán Bavorský, který žádá slyšení u Jeho Milosti. Pan purkrabí pana Peška napomíná, že udělal chybu, když vévodovi povolil zůstat, i přes to, že ví, že se císař na Karlštejně nemíní zabývat politickými záležitostmi.
Výstup 2.
Vévoda je přivítán panem purkrabím a vysvětluje důvod své návštěvy, ale i jemu pan purkrabí opakuje, že na Karlštejn si jezdí císař odpočinout, a tudíž ho možná nepřijme. Štěpán také postřehne, že není jediným hostem na hradě. Vzápětí se dozvídá, že od rána je na Karlštejně i Jeho Milost Petr, král cyperský a jeruzalémský.
Výstup 3.
Ke skupince přicházejí i Arnošt z Pardubic s králem Petrem, kteří zrovna obdivovali krásy hradu, avšak přes všechnu tu nádheru je král znaven. Arnošt tedy nehodlá dál Jeho Milost obtěžovat, rozloučí se a odchází.
Výstup 4.
Pan purkrabí se zdvořile ptá, zda může ještě něčím posloužit. Jelikož se nic takového prozatím nenajde, i s panem Peškem odchází do strážnice.
Výstup 5.
Zůstávají jen Štěpán s Petrem, který si pochvaluje, že jsou konečně sami. Svěřuje se vévodovi s tím, že ačkoli je Karlštejn krásný, přece jen mu něco chybí – žena. Štěpán mu však vysvětluje, že na hrad je ženám vstup zakázán a je zcela nemožné, aby zde nějaká přebývala. Král Petr však trvá na tom, že i kdyby tu doposud žádná žena nebyla, v blízké době určitě bude, neboť jednu viděl nedaleko hradu. I když mu vévoda úplně nevěří, souhlasí, že s ním bude po oné krásné ženě pátrat.
Výstup 6.
Když odejdou, vstupuje na nádvoří královna Alžběta. Je nervózní a pochybuje, či jednala správně, ale hlas srdce ji žene dál a dál. Na nádvoří přichází arcibiskup, a jelikož nemá možnost se skrýt, vyjde mu vstříc.
Výstup 7.
Arnošt se nestačí divit. Alžběta mu vysvětluje své pohnutky, díky kterým nemohla jednat jinak. Arcibiskup pro ni má pochopení a souhlasí, že ji pomůže, avšak musí uposlechnout jeho plánu. Nikdo ji totiž nesmí spatřit. Společně odchází.
Výstup 8.
Na nádvoří opět vchází Štěpán a Petr, stále marně hledají ženu na Karlštejně. Vévoda králi vyvrací jeho přesvědčení, ale Petr si stále trvá na svém. Přesvědčuje Štěpána o tom, že páže, které právě viděli, ve skutečnosti není pážetem, ale dívkou. Když se však ozve troubení rohu v dáli, rozhodnou se, že půjdou nového hosta přivítat.
Výstup 9.
Za Peškem přichází panoš v barvách pana z Wartenberka s dopisem. Peškovi přijde divné, že mu pan purkrabí posílá dopis, když s ním před chvílí mluvil. V dopisu je psáno, že on, Pešek Hlavně, si bude moci vzít Alenu, neteř purkrabího, i bez rytířských ostruch za předpokladu, že Alena stráví noc na Karlštejně. Pešek v panošovi pozná svou milou, i když se z toho šoku stále nemůže vzpamatovat. Alena mu vyčítá jeho pochybnosti týkající se jejího plánu. I tak se ale domluví na večerní schůzce pod lipou. Pešek jde vítat Jeho Milost císaře.
Výstup 10.
Po cestě se však setkává s Arnoštem, který v rámci svého plánu, ukrýt císařovnu a přitom ji dostat co nejblíže k císaři, přemýšlí, jak odstranit pana Peška z večerní služby. V tu samou chvíli pan Pešek přemýšlí, jak to udělat, aby dnes u císaře sloužit nemusel. Arnošt se vyjádří jako první a nabádá pana šenka, aby ochořel a celý večer nevycházel z bytu purkrabího. Nabídne mu za to rytířské ostruhy. Pešek dělá chvíli drahoty, ale nakonec souhlasí.
Výstup 11.
Po odchodu arcibiskupa si pan Pešek stěžuje. Sice nebude v noci na stráži u Jeho Milosti, avšak ani nesmí jít za Alenou. Nakonec usoudí, že i když bude Alena naštvaná, on si ji bude moc vzít díky získanému rytířství a ne lsti. Chce ji však ještě informovat, že večer nepřijde, ale v tu chvíli slyší, že trubači jsou příliš blízko a tedy musí ihned hrát chorého.
Výstup 12.
Karel přijel na Karlštejn. Vítá se s králem Petrem a, i když trochu mrzutě, přivítá i pana vévodu. Je šťastný, že je opět zde a s radostí zve svoje hosty na ochutnávku jeho vína. Společně s Arnoštem však odchází do svých komnat.
Výstup 13.
Pan purkrabí připomíná Štěpánovi, že měl pravdu a císař nebyl příliš rád, že ho zde vidí. Vévoda ho prosí o přímluvu, ale pan purkrabí odmítá se slovy, že on na císaře nemá žádný vliv, ale že zajisté viděl, co zmůže arcibiskup.
Výstup 14.
Štěpán chce jít ihned za Arnoštem, ale král Petr ho zdrží kvůli jejich plánu najít onu dívku v šatech panoše. Vévoda však trvá na tom, že musí císaře vidět. Petr mu tedy přislíbí, že se u arcibiskupa přimluví pod podmínkou, že okamžitě poté se pustí do hledání pážete.
JEDNÁNÍ DRUHÉ
Výstup 1.
Děj se přesunuje do Karlových komnat. Při posledních slovech večerní pobožnosti vstupuje do předsíně královna Alžběta. Začíná litovat své nedůvěry k císaři a pochybuje, zdali službu u císaře zvládne.
Výstup 2.
Do komnat přicházejí Karel s Arnoštem. Císař se diví, že pan Pešek tak náhle ochořel. Arnošt mu představuje nového panoše, který ho bude v noci strážit. Karel Alžbětu nepoznává a v domnění, že je to pouze nervózní páže, ji uklidňuje, že na své službě neuvidí nic zajímavého. Společně s Arnoštem spolu debatují o výzdobě hradu. Arnošt mu oznamuje, že malíř se ptá, zda císařovna nemůže přijet na sezení kvůli jejímu nedokončenému portrétu. Král ale odmítá, má to být překvapení. Nakonec se ještě pokusí přimluvit za Štěpánovo vyslechnutí. I když je král ospalý, souhlasí.
Výstup 3.
Po odchodu arcibiskupa vzpomíná Karel nahlas na svou královnu. Ta váhá, jestli se mu nemá vrhnout k nohám, ale nakonec zůstává v pozadí.
Výstup 4.
Císař přijímá Štěpána, který se ho snaží přesvědčit, aby se místo s jeho bratry spojil s ním, avšak Karel odmítá. Štěpán mu vyčítá nezájem o Německo, na což je Karel od vévodových krajanů již zvyklý. Loučí se se Štěpánem a přeje mu dobrou noc.
Výstup 5.
Štěpán je mrzutý z jeho neúspěchu, a tak se rozhodne více věnovat „honbě za děvčaty“. Zvlášť páže u krále je mu podezřelý. Sdělí to Petrovi a ten, když je král na modlitbách, odchází za pážetem.
Výstup 6.
Král Petr si jako záminku k rozhovoru zvolí vymyšlenou schůzku s císařem. Alžběta ho k císaři odmítá pustit, Petr se jí přizná, že ve skutečnosti o to ani nestojí. Požaduje políbení. Alžběta razantně odmítá. Oba tasí zbraně, avšak Alžběta je rychlejší, přiskočí a přelomí Petrův meč na půl.
Výstup 7.
Do toho vstupuje král a celou situaci nakonec zachrání Arnošt rychlou výmluvou, že díky jeho zapomnětlivosti pravděpodobně došlo k nedorozumění a odvádí Petra na noční prohlídku kaplí.
Výstup 8.
Karel si v ložnici přehrává celou situaci a postupně mu dochází, že páže před ložnicí je jeho Alžběta.
Výstup 9.
Pozve ho k sobě a pozná ji. Přistoupí tedy na její hru. Popíjejí spolu a král mu ukáže dárek pro královnu. Nakonec se královna prořekne, ale král se vůbec nehněvá, je rád, že ji má u sebe. Ale na hradě zůstat nemůže, zavolá tedy Arnošta, neboť nikdo jiný se to nesmí dozvědět. Alžběta mu prozrazuje, že arcibiskup už o všem ví, protože sám téměř vše nastrojil.
Výstup 10.
Arnošt pak vysvětlí císaři, že chtěl císařovnu vyléčit ze zbytečných obav. Císař mu děkuje a společně s Alžbětou plánují odjet na hrad Karlík, aby byl zákon zachován.
Výstup 11.
Arnošt odchází, Alžběta se konečně vrhá Karlovi do náruče. Je šťastná, že se nezlobí a že ji miluje stejně tak, jako ona jeho.
Výstup 12.
Přibíhá opět Arnošt se sdělením, že jejich plán je zhacen, neboť jak vévoda, tak král Petr hlídají celé nádvoří.
JEDNÁNÍ TŘETÍ
Výstup 1.
Děj se opět přesunuje na nádvoří, kde se pan Pešek svěřuje purkrabímu s Aleniným pošetilým plánem. Žádají ho, aby dosvědčil, že Alena přečkala noc na hradě. Purkrabí je nejdřív jejich nápadem zděšen, ale nakonec, i když nerad, souhlasí.
Výstup 2.
Pan Pešek odchází, purkrabí zůstává sám a zoufá si nad bláznivým plánem těch dětí. Přemýšlí, že nejlepší bude dělat, že o ničem neví.
Výstup 3.
Za purkrabím přichází Štěpán, který se rozhodl ho potrápit tím, že mu oznámí, že spatřil u krále ženu převlečenou za páže. Purkrabí se obává, že je to Alena, odbude Štěpána, že to nějak vyřeší. Ale sám se obává, jak to dopadne.
Výstup 4.
Štěpán si pochvaluje, jak dobře to zařídil, když to pověděl purkrabímu. Doufá, že císař bude tímto odhalením uveden do rozpaků a on se tak pomstí.
Výstup 5.
Alena přichází na smluvenou schůzku s Peškem, ale ten stále nepřichází.
Výstup 6.
Po čase pan Pešek vyjde z domu purkrabího, avšak nechce se mu až na lavičku pod stromem, neboť slíbil, že bude hrát chorého, ale nakonec kvůli polibku povolí. Padnou si do náručí, to ale netuší, že je pozorují Štěpán s Petrem. Ti si myslí, že Alena je to samé páže jako u císaře. Alena s Peškem ale zjistí, že je někdo sleduje a uprchnou.
Výstup 7.
Štěpán s Petrem se vracejí zpět pod lípu, doufajíc, že tam hrdličky dopadnou, avšak Alena s Peškem již pláchli, a tak jim nezbývá, než hledat dál.
Výstup 8.
Purkrabí ztropí zmatek, král si myslí, že hledaná žena je královna a rozhodne se zapírat. Rozhodne se také, že nejlepší bude předstírat, že královna přijede znovu, jako že se ztratila na lovu.
Výstup 9.
Přichází purkrabí, který se přizná a prozradí Alenu s Peškem. Králi přijde vhod, že hledaná žena není císařovna a nechá mladý pár předvolat.
Výstup 10.
Alena s Peškem se ale dostanou do potyčky a všermují přímo před krále. Král vše vyřeší, Peška propustí a udělí mu rytířský řád, aby se mohl vzít s Alenou.
Výstup 11.
Vtom se ozvou fanfáry a přijíždí královna. A král, jelikož jeho žena na hradě zůstat nemůže, s ní odjíždí na hrad Karlík.
Vlastní názor:
Kniha se mi velmi líbila, i když byla psaná formou, která mi většinou moc nevyhovuje, protože se nedokážu ponořit do děje. U této knihy mi to však vůbec nepřišlo na obtíž, kniha mi přišla možná i humornější než film.
