Kniha: Norské dřevo
Autor: Haruki Murakami
Přidal(a): Michaela
1.) Literární druh
– Epika – retrospektivní a částečně autobiografický román (autorova první práce byla v prodejně s hudebními deskami, kde pracoval i hlavní hrdina románu)
2.) Kompoziční stránka díla
– Kompozice retrospektivní
– Příběh se dostává do snových končin, vypravěčský styl zvláční a zastaví se líčení detailů okolí, mírná melancholie = pasáže s Naoko
– Rytmus se zrychlí = Naoko mimo úhel
– Kniha je psána v kapitolách
– Expozice:
V osmnácti letech odchází Tóru do Tokia na univerzitu, kde se brzy náhodně setkává s Naoko. Začnou spolu chodit na dlouhé procházky, ale příliš toho nenamluví. Postupem času se ale začnou sbližovat. O Kizukim mezi nimi nepadne jediné slovo.
– Kolize:
V den Naočiných dvacátých narozenin (je o pár měsíců starší, než Tóru) se cosi zlomilo. Pili víno a Naoko se neuvěřitelně rozpovídala o svém dětství. Nakonec se zhroutila a rozplakala. Tóru ji uklidňoval a poté se milovali.Pro Naoko to bylo poprvé. Když se ji Tóru zeptal, proč s spolu s Kizukim nespali (poprvé, co se o něm kdy zmínil), rozplakala se znovu a nakonec usnula.
– Krize:
Naoko zmizela neznámo kam. Později Tóruovi přišel její dopis ze sanatoria (psychiatrické léčebny). Psala, že za jejím zhroucením rozhodně nestojí onen narozeninový večer, ale mnohá předchozí léta a že se teď musí léčit. Ať za ní někdy přijede, bude-li mít chuť.
Těsně po Naočině narozeninovém večeru se Tóru seznámil s Midori. Stali se z nich kamarádi, občas spolu zašli na oběd, do kina, někdy spolu chodili na flám. Povídali si o mnoha věcech, Midori často mluvila o sexu, ale nikdy spolu nespali ani k tomu nesměřovali.
– Peripetie
Tak začala dlouhá (roční) éra Tóruova života, kdy usilovně studoval, o víkendech se scházel s Midori, občas zašel s Nasagawou do baru, ale hlavně každou neděli psával Naoko dopisy.
Nakonec ji navštívil v sanatoriu, strávil tam tři dny a bylo to velmi hezké, zdálo se, že Naoko se uzdravuje. (Sanatorium nebylo sanatoriem v pravém slova smyslu, spíš připomínalo dětský tábor, ovšem na míle vzdálený od jakékoliv civilizace. Léčilo se prostě tím, že byl člověk pryč od svých problémů a postupně si dokonale vyčistil hlavu.) Tóru plánoval, že až se Naoko uzdraví, nastěhuje se k němu (začal se již osamostatňovat a odešel z koleje, vydělával si na brigádách a najal si byt).
Po druhé návštěvě se Naočin stav zdál ještě lepším, ale pak se náhle všechno zhroutilo. Museli ji odvézt do klasické psychiatrické léčebny, odkud už Tóruovi nepřicházely žádné zprávy.
Zároveň se s ním náhle přestala stýkat i Midori. Jejich vztah už začal přesahovat do další roviny, začala se s ním cítit lépe než se svým přítelem, více mu důvěřovala atd. Nakonec se do něj zamilovala, ale on ji nevnímal jako dívku, ale jen jako svého důvěrníka. Ukončila s ním tedy veškerý kontakt, protože jeho netečnost ji ničila.
– Závěr:
Po dvou měsících se Midori s Tóruem sešla a vyznala mu lásku. Tóru si během té doby uvědomil, že ji také miluje, ale zároveň miluje i Naoko (každou jinak) a cítí k ní zodpovědnost. Napsal dopis Reiko, co má dělat, odpovědí bylo nechat věci plynout…
A pak náhle střih, Naoko je mrtvá. Spáchala sebevraždu, stejně jako její starší sestra a Kizuki. Tórua nikdy nemilovala, byl jen jejím pojítkem k minulosti a mrtvému Kizukimu.
Tóru pak dlouho váhal, zastavil se jako by mrtvém bodě, nemohl ani zpět (Naoko byla mrtvá), ani kupředu (nedokázal začít nový vztah s Midori). Nakonec za ním přijela Reiko, která se konečně odhodlala odejít za sanatoria. Vštípila mu, že život jde dál.
Kniha končí telefonátem s Midori, kdy se Tóru rozhodne začít úplně od začátku.
3.) Jazyková stránka díla
– Vytvořil si vlastní jazyk, vycházející ze základů angličtiny. Angličtina podle něj dokáže vyjádřit emoce s mnohem větší přímostí a precizností než japonština. Nejde mu o estetickou čistotu, ani o jazykovou korektnost. Používá neformální mluvu
– Dialogy
– Psáno v ich-formě, moderním hovorovým jazykem (v českém překladu pražský dialekt – bejt, umejt) v dialozích, které vyjadřují myšlenky a vnitřní cítění postav
– Úvahové pasáže jsou pak psané krásným, kultivovaným jazykem. (viz úryvky – jejich kontrast)
– Posun děje většinou probíhá po kapitolách náhlými „seky“
4.) Děj
– Název je odvozen od Norwegian wood – Beatles. V díle vyvolá píseň od Beatles 20 let starou vzpomínku na Naoko. Hlavní hrdina je zároveň vypravěč. Autor v díle oslavuje odpadlé ostatními odvržené outsidery. Do popředí staví velmi provokativní sexualitu a také zmiňuje americké spisovatele (zvláště Velký Gatsby od F.S. Fitzgeralda)-prolíná se celým románem. Atmosféra je lehce tajemná.
Tóru Watanabe studuje drama na vysoké škole v Tokiu. Je uzavřený, jeho jediný kamarád Kizuki spáchal v sedmnácti letech sebevraždu (výfukové plyny). Přátelí se s jeho dívkou Naoko, se kterou se při jejích dvacátých narozeninách intimně sblíží. Poté se Naoko psychicky zhroutí a odejde do horského penzionu, aby se zde zotavila. Na univerzitě se na konci
60. let podobně jako v celém světě bouří studenti – chtějí provést revoluci. Díky své oblíbené knize Velký Gatsby se seznámí s ambiciózním promiskuitním studentem práv Nagasawou, který chce pracovat jako velvyslanec, Tóru se k němu přidá a častokrát se vydávají na lov dívek na jednu noc. Na pozvání Naoko přijede Tóru na návštěvu penzionu (není to nemocnice, pouze se zde rehabilituje a fyzicky pracuje, aby se lidé mohli vrátit do normálního života), zde se seznámí s nadanou pianistkou Reiko , která odmalička trpěla duševními poruchami a do penzionu ji přivedlo obvinění od malé patologické lhářky, že se ji snažila sexuálně zneužít. Naočin stav se zhoršuje a má problémy s vyjadřováním. Po návratu do školy se Tóru sblíží s Midori, které dříve pomáhal ošetřovat umírajícího otce. Vztah dlouho nevydržel, protože Tóru měl špatné svědomí, že Naoko, jejíž zdraví se dále zhoršovalo, podvádí. Naoko se vrátila do penzionu poté, co se jí v nemocnici začalo dařit lépe. Za několik dní se však oběsila v lese. Tóru podnikl cestu po Japonsku, aby trochu zmírnil svůj žal. Při návratu jej přivítá Reiko, která opustila penzion a stala se učitelkou klavíru. Dílo končí tím, že Tóru sdělí Midori, že jí musí všechno říct a musí ji vidět.
- Prostředí: Japonsko: Tokio a psychiatrická léčebna (sanatorium) někde v horách nad Kjótem
- Hlavní téma: komplikovaný vztah mladého studenta Tórua a Naoko s psych. problémy
- Vedlejší epizody, motivy:
– Každodenní vztyčování vlajky na koleji,
– protest studentů proti systému vysokých škol,
– legrační historky o Tóruově spolubydlícím na koleji,
– noční „lovy“ na dívky,
– Midoriin zvláštní vztah s tatínkem (končí jeho smrtí),
– příběh Reiko.
Hlavní postavy:
Tóru Watanabe
-málomluvný protagonista, touží po svobodě, nenápadný, pokládá sám sebe za obyčejného a všedního. Mladý student na tokijské univerzitě, zpočátku nesamostatný a povrchní, vlivem událostí dospívá, vyzrává. (=> vývoj postavy)
Kizuki
Tóruúv nejlepší (a jediný) přítel ze střední školy, v 17ti letech spáchal sebevraždu (bez motivu). Výborný bavič, přesto nebyl (ani nechtěl být) středem společnosti, místo toho bral Tórua na rande ve třech, která vlastně ani nebyla rande v pravém slova smyslu.
Naoko
je krásná, chodila s nejlepším kamarádem Tórua, duševně nemocná. Kizukiho přítelkyně ze střední školy. Znali se spolu od dětství a vyrůstali spolu – to, že spolu chodili, přirozeně vyplynulo ze situace. Jako malá našla oběšenou svou starší sestru, Kizukiho smrt byla posledním impulzem k tomu, aby začaly její psychické problémy.
Midori
dívka , která je bláznivá, společná přednáška s Tóruem, kde se také seznámí, má přítele ale i přesto má ráda Tórua a schází se s ním. Tóruova spolužačka z přednášek o dějinách umění. Excentrická, mile ztřeštěná dívka, pravý opak něžné a tiché Naoko. Ráda provokuje a mluví o sexu. Na povrchu silná a nezdolná, uvnitř křehká a zranitelná, potřebuje pozornost, něhu a lásku.
Reiko
je pečovatelka v domově, pečuje o Naoko, je její nejlepší kamarádka, dříve pacientka a výborná pianistka. Dáma středního věku, Naočina spolubydlící v psychiatrické léčebně. Jako malá holčička se chtěla stát klavírní umělkyní, ale náhle jí ztuhl malíček a od té doby přestala koncertovat. Stala se domácí učitelkou hry na klavír, ale když se ji její třináctiletá žačka pokusila znásilnit a poté veřejně obvinila z lesbismu, vypověděly jí nervy, zhroutil se svět a ona odešla do léčebny. Je tam již spoustu let, vyléčená, ale bez odvahy vrátit se do světa „tam venku.“ Stala se spíše Naočinou terapeutkou. (Často hraje na kytaru, Naočinou nejoblíbenější písní je Norwegian Wood – Norské dřevo od Beatles, podle které román dostal název.)
Nagasawa
Tóruúv zvláštní přítel na koleji, inteligentní, vzdělaný, ambiciózní, s přirozeným silným vlivem na lidi. Přes svou nesmírnou aroganci si oblíbí právě Tórua. Naučí jej vyrážet lovit dívky do barů, se kterými potom odcházejí na hotel a vyspí se s nimi.
Hacumi
Nasagawova přítelkyně, krásná a inteligentní, archetyp hrdé královny. Nasagawu hluboce miluje a odpouští mu všechny jeho nevěry (jediný případ, kdy svou hrdost poruší), ačkoliv tím velmi trpí.
5.) Zařazení autora a styl jeho tvorby (jak píše)
– Orientuje se na západ, vyděluje se z japonské tradice. Národovectví ho odpuzuje a odmítá vzor domácí literatury. Orientuje se především na angloamerické autory (Jim Morrison, Francis Scott Fitgerald…). Zajímá ho především člověk. Potrpí si na emoce. Erotika je prvek, který se objevuje ve všech přeložených dílech do čestiny. Japonská literatura v jeho díle ztrácí exotičnost a nabývá na srozumitelnosti a to je autorův záměr.
6.) O autorovi
- Haruki Marakami je nejznámější japonský spisovatel. V roce 1979 získal japonskou literární cenu pro začínající autory Gunzo. Na jaře roku 2006 získal Haruki Marakami od Mezinárodní poroty Ceny France Kafky bronzovou zmenšeninu Kafkova pražského pomníku a stal se laureátem Ceny Franze Kafky. Murakami má totiž ke Kafkovi velmi blízký vztah, což se projevuje nejen v přezdívce, kterou si dá hlavní postava v románu „Kafka na pobřeží“.
- Norské dřevo – 1987, nejslavnější Murakamiho román, dílo oplývající zvláštní posmutnělou atmosférou zmařených šancí, jež mu v Japonsku vydobylo renomé literární superstar.
Tento román zajistil autorovi takovou popularitu, že před ní prchá do Spojených států, kde působí na Princeton Univerzity. K návratu do Japonska přinutí Murakamiho až sebevražedný útok sekty Óm šinrikjó v tokijském metru v roce 1995. - Ačkoli se Murakamimu často přičítá ovlivnění Kafkou, okruh jeho literárních lásek sahá od klasiků 19. století (Balzac, Dostojevskij) až k americkým beatníkům.
- Kromě románů vydal několik sbírek, povídek a jednu literaturu faktu
- Další romány: Na jih od hranic, na západ od slunce ( 1992, česky vyšla 2004)
Miláček sputnik (1999, česky vyšla 2006)
Kafka na pobřeží (česky vyšla 2006)
7.) MAGICKÝ REALISMUS
– literární směr, ve kterém se prolíná reálná skutečnost s iluzivními prvky (sny, halucinace atd.)
– je kulturně-historicky specifický směr
– objevuje se v próze, poezii, malířství i filmech
ZNAKY
– magické a mýtické prvky
– prvky působí přirozeně, ale nejsou vysvětleny
– množství detailních smyslových vjemů
– prolínání 2 a více časových rovin
– dochází k zrcadlení minulosti a přítomnosti
PODOBNÉ SMĚRY
– fantasy a science fiction
– postmodernismus
DALŠÍ AUTOŘI TOHOTO SMĚRU
– Toni Morrison
