Občanský průkaz – rozbor díla k maturitě (3)

 

Kniha: Občanský průkaz

Autor: Petr Šabach

Přidal(a): masjanja, klara.v123

 

 

Petr Šabach (* 23. 8. 1951)

• Narozen v Praze
• Novinář, prozaik, humorista
• Otec voják z povolání
• Studoval střední knihovnickou, pak přestoupil na gymnázium, odkud byl vyloučen a následně přijat zpět SKŠ , absolvoval Teorii kultury na filozofické fakultě UK
• Řadu let pracoval jako redaktor Pragokocertu, odborný referent na Akademii výtvarných umění (v době normalizace), ale i jako noční hlídač v Národní galerii, od počátku 21. století je spisovatelem na volné noze a zároveň vede seminář na literární akademii Josefa Škvoreckého, členem neformálního hospodského společenství Zlatá Praha, stolní společnosti založené v 60. letech 20. Století, jejíž stěžejní část členů pochází z pražských Dejvic.

 

Česká literatura – 2. pol. 20. století

• 1948 – komunisté se dostali k moci, autoři museli dodržovat jejich požadavky jinak cenzura -> NEOFICIÁLNÍ literatura – Samizdatová a Exilová literatura, Charta 77 = listina která požadovala po vládě základní práva a svobody občanů
• Autoři neoficiální literatury: Václav Havel – Audience, Edice Expedice, Eva Kantůrková – Přítelkyně z domu smutku, Ludvík Vaculík – Morčata, Karel Pecka – Horečka, Josef Škvorecký – Takový prapor, nakladatelství Sixty-Eight publishers, Milan Kundera – Směšné lásky, Pavel Kohout – Katyně
• Samizdat = autoři si přepisovali knížky na stroji, lidé si je předávali mezi sebou, nelegální, Pašovala se exilová literatura

OFICIÁLNÍ literatura:

• Budovatelský román
  • oslava komunismu, kolektivizace venkova
• Historická tématika
  • nekonfliktní témata např. husitství, baroko, oblíbené u čtenářů (v textu se skrývaly narážky na komunisty)
• Společenská tématika
  • autoři se zabývali aktuální tématikou doby

DALŠÍ AUTOŘI:

• Budovatelský román:
  • JAN OTČENÁŠEK – Občan Brych – hrdina váhá nad tím jestli má emigrovat do Německa
  • VÁCLAV ŘEZÁČ – Nástup – osidlování českého po skončení války
• Historická tématika:
  • VÁCLAV KAPLICKÝ – Kladivo na čarodějnice – největší čarodějnický proces na území ČR na konci 17. stol.
  • VLADIMÍR KORNER – Údolí včel, Adelheid
• Společenská tématika:
  • OTA PAVEL – Smrt krásných srnců – tatínek jede chytat ryby, aby nasytil syny před konc. táborem
  • BOHUMIL HRABAL – Postřižiny – slavnost zkracování zejména vlasů, Obsluhoval jsem anglického krále
  • MICHAL VIEWEGH (Báječná léta pod psa), RADEK JOHN (Memento)

 

Rozbor díla: Občanský průkaz

Průšvihy započaté dostáním občanky – tehdy se bez občanského průkazu nesmělo ani na krok.

• Vydáno nakladatelstvím Paseka v Praze a Litomyšli roku 2006
• Vrcholné Šabachovo dílo, 2010 zfilmováno Ondřejem Trojanem
• Úsměvné s nádechem absurdní grotesky, dramatické i fatální; čtenář se s hrdiny dostane až do polistopadového období (není vnímáno jako obrat k lepšímu)
• Mapování doby bez cenzury. Zvláštností normalizace bylo, že nebyla ani jen tragická, ani jen komická; byla čímsi mezi. Šabach dokáže různé tváře té doby přesně postihnout. Najdeme tu tragické příběhy lidí, kteří nechtěli nic víc než žít v nenormální době normální život

 

Dílo

• časopisecká publikace od roku 1975 (výjimečně i publicistiku; Mladá fronta, Práce, Tvorba, Kmen, Kulturní rozvoj aj.)
• Stěžejními díly především novely (většinou jako sled dílčích příběhů); text přitom vychází z anekdoty či hospodského vyprávění, propojení jednotlivých dějových sekvencí může být velmi volné (Opilé banány)
• Výrazná autobiografičnost, témata evokující společenskou i politickou situaci 50. Let spolu se zaujetím každodenní realitou a periferností (typické pro jeho prvotinu Jak potopit Austrálii, 1986)
• Přechod od rámcující kompozice k celistvějšímu tvaru a od anekdotického vyprávění k vážněji postavenému problému představuje Zvláštní problém Františka S. (1996), dále Šakalí léta (zfilmováno), na Šabachovy motivy zfilmováno též Pelíšky (1998), Pupendo (2003), U mě dobrý (2008) a Občanský průkaz (2010)
• Publikace: Jak potopit Austrálii, Hovno hoří, Zvláštní problém Františka S., Putování mořského koně, Babičky, Opilé banány, Čtyři muži na vodě, Ramon, Občanský průkaz, Tři vánoční povídky, Škoda lásky, S jedním uchem naveselo, Máslem dolů
• Osobní vypravěčská pozice, nostalgické ladění, autobiografie, novelistický rozsah
• Jeho knihy oslovují mnoho generací – hlavně ty, kteří režim prožívali podobně jako hrdinové knih, a také dnešní mladou generaci, která se chce s postupy tehdejšího režimu seznámit
• Časté náměty pro tvorbu filmů v posledních letech (pozměněn obsah)
• Témata dospívání a konfrontace vůči režimu nebo nespokojenost (Šakalí léta, Občanský průkaz, Babičky, Opilé banány)
• V dílech se často opakují (pro něj typické) motivy, např. touha po svobodě a nezávislosti, po spravedlnosti, rovnoprávnosti, motiv revolty, společensko-politický kontext
• Nezaobírá se detaily, popisuje věcně s nadsázkou, vtipem, ale nechybí ani situace, kdy je třeba na chvíli zvážnět
• Dynamicky se odvíjející děj není zbytečně zadrháván detaily a popisy (autor využívá líčení dramatických okamžiků, které jsou popsány opět energicky)

 

Žánr:

• novela (krátká próza, příběh soustředěný na jednu událost/epizodu, bez vedlejších dějových linií, neměnný charakter postav, uzavřený děj, překvapivý závěr) s autobiografickými prvky

 

Témata:

• dospívání po roce 1968, revolta mladých lidí, touha vzepřít se konvenci, nepřiměřené tresty za malé prohřešky, psychický teror od VB, udavačství, emigrace, život lidí se špatným kádrovým profilem, charakteristika doby prostřednictvím jednoduchých příběhů, absurdní doba: nelze nikomu věřit, člověk musí být opatrný, je nejistý, zklamou ho lidé, kterým věří; vtipné situace na první pohled, ale ve skutečnosti vycházejí z nepřirozenosti doby; situace ve škole

 

Kompozice:

• chronologie, liniově, epizody, intermezza (postřehy navazující na příběhy, charakterizující dobu)
• bez souvislé dějové linie, epizodické příběhy, rozděleno do nepojmenovaných kapitol
• bez happy endu – po roce 1989 se postavy nevěnují jen všeobecné euforii, ale zjišťují, kdo všechno je podrazil a udal
• nepřímá charakteristika postav (charakteristika činy, slovy)
• tehdejší zachycená situace
  • Čechy – Praha, předrevoluční éra – zachycení dlouhého časového úseku – lze rozdělit do několika fází (ZŠ, střední škola, příprava na vojenskou službu, situace po roce 1989), jednotlivé části oddělují intermezza (tvoří doplňující komentář autora k době „mezi“, upřesňují, posouvají děj, jako by autor chtěl doříci, na co zapomněl v předchozím textu, co se mu tam nevešlo)

 

Jazyk:

• současný jazyk (srozumitelný, jednoduchý, hovorový i obecná čeština, hlavně studentský slang a argot) → všechny vrstvy jazyka, ich-forma
• Vložené verše (humorné básničky Aleše) → cílem pobavit čtenáře
• Časté nadsázky (hyperboly), nadhled, později se objevují i odborné a spisovné tvary
• Autor nepoučuje, nevysvětluje, vše podává čtenáři jako fakt

 

Kdy, kde:

• od roku 1966 po současnost, Praha

 

Doba

• 90. léta, totalitní Československo, komunistický režim

 

Postavy:

• Skupina kamarádů, původně spolužáků ze ZŠ – revoltují, nechtějí se smířit s režimem, experimentují s alkoholem, poslouchají zakázané kapely:
• Petr – vypravěč (ich forma), formou vzpomínek nás seznamuje se svým mládím, představitel normálního mladého člověka té doby, nechce se zcela smířit s režimem (revoltuje jak proti rodičům, tak i společnosti). Příběh začíná v době, kdy dostává občanský průkaz. Spolu se svými kamarády vede boj proti strážníkovi Rusňákovi, který je legitimuje při každém setkání, neboť v té době bylo povinností nosit občanku neustále u sebe. Snaží se vyhnout vojně. Jeho rodina se pokusí emigrovat, ale díky udavačům se jim to nepodaří, celou knihu bezejmenný (zjištění, že se jmenuje stejně jako autor až na konci)
• Aleš – básník (jeho básněmi prokládány epizody), jeho pubertální básničky přivádějí do problému nejen, jeho, ale i mladou učitelku, která je nakonec propuštěna ze školy. Později chartista 77(proto později vyhozen, později šance se vrátit – odmítá, pozice vrátného mu více vyhovovala), právník, který je v centru pozornosti. Inspirace skutečnou postavou – Alešem Kovandou.
• Venca Jehlička=Popelka – žije jen s otcem, který je alkoholik a surovec, rváč, snaží se vyhnout vojně tím, že simuluje duševní poruchu, ale podaří se mu získat jen odklad, a posléze musí narukovat
• Míťa – žije s babičkou, která není Češka. Jeho rodiče (slavní klavíristi, on také hraje) žijí v Americe a režim ho za nimi nechce pustit. Nejcitlivější, má duši umělce, nejzranitelnější, kamarád Charlieho. Aby nemusel na vojnu, úmyslně se nachladí a na důsledky nemoci zemře
• Martin – vtipný, inteligentní, nadaný chlapec s uměleckými sklony, později se věnuje nespecifické kulturní činnosti, stává se z něj těžký alkoholik, téměř nekomunikuje s okolím, nakonec spáchá sebevraždu, protože nezíská své vysněné pracovní místo kvůli pozitivnímu lustračnímu osvědčení
• Charlie – drsný vzhled, jediný se netrápí s obavami jít na frontu, šokující zkušenost z vězení, kam se na několik týdnů dostane po událostech roku 1968, v tu chvílí prezentován zevnitř jinak celou knihu zvenčí
• Medvěd – rváč, neustále někomu radí nebo něco vysvětluje, podnikavý, otvírá si vlastní bar
• Daniel „Daněk“ Pačes – nový spolužák, od dětství se u něj projevují pokřivené charakterové vlastnosti, od začátku ho neměli rádi, donášek na ně už během povinné školní docházky, později se podle vzoru otce stane policistou, vyslýchá chartisty a na konci knihy se stává dokonce ministrem. Surovec, který zneužívá své moci.
• Rotný Rusňák – zobrazení typického zla a násilí (sadista), mně osobně nepřipadá tak povahově špatný jak je oficiálně charakterizován (podle mne je vcelku dobrou osobou, ale snaží se zapadnout mezi ostatní policisty, má Petra vcelku rád), příslušník policie, znepříjemňuje život především hlavního hrdiny a zároveň vypravěče Petra
• Paní učitelka Pivoňková – třídní profesorka hlavních hrdinů, má pochopení pro klukoviny svých žáků, vytáhne je z řady problémů a nakonec je kvůli nim propuštěna
• Petrovi rodiče – po nezdařené emigraci předstírá Petrův otec, do té doby úspěšný vedoucí pracovník, na radu svého známého psychiatra mrtvici, aby se vyhnul mrtvici a zaopatřil rodinu
• Pavel Hora – záporná postava, zpočátku vypravěčův rodinný přítel v dospělosti, nakonec se ukáže jako udavač (z přátelství se stává nenávist)

 

Děj (ze stejnojmenného filmu, v knize je uspořádán jinak)

Kniha charakterizuje život kamarádů, každý má své problémy – rodinné i jiné, ale pořád jsou v kontaktu. Kamarádi se účastní slavnostního předávání OP, při podání ruky strážníkovi VB „rozhazují klouby“, čímž na sebe upozorní (jako známku revolty si natrhávají hned první den třináctou stránku). Od této chvíle musí nosit OP všude sebou. Petr ale občanku někam zašantročil, a proto s tím má problémy. Zasedne si na něj jeden z příslušníků VB, strážník Rusňák, a při každé příležitosti ho legitimuje (zprvu jen proto, že ji schválně nenosil).

Ze spousty problémů, které si kamarádi způsobí svými postoji, je dostane mladá učitelka Pivoňková, kterou kvůli Alešovým básničkám vyhodí ze školy.

Společně prožívají první lásky, zklamání, problémy s dalším působením na škole. Petrova rodina (v jeho dospělosti) se pokouší emigrovat, ale někdo je asi udal a oni byli nuceni se vrátit. Kvůli tomu má celá rodina potíže.

Ani jeden z kamarádů nechce na vojnu, a proto vymýšlejí a sbírají informace, jak se povinné službě vyhnout – Popelka ze sebe udělá idiota, když si čte Ferdu mravence a následně se pomočí, když na něho u odvodu křičí – dostane odklad půl roku. Míťa chce dostat zápal plic – z vany plné horké vody si lehne do mrazu na sníh – a na následky nemoci zemře. Petrovi modrou knížku zařídí táta a jeho známý doktor. Popelka si chce nechat zlomit ruku od Aleše, což se jim trochu vymkne, a nakonec na vojnu musí jen Popelka.

Kluci se přátelí s „největšími máničkami ve městě“, jsou to bráchové, jeden z nich emigroval a druhý jim dohodil skvělou akci rockové skupiny. Bohužel to byla bouda a v průchodu si na ně počkali policisté. Petr po čase náhodou zjišťuje, že jejich vzor patří k VB a celou dobu na ně donášel. Po roce 1989 se autor snaží zjistit situaci kolem spolupracovníků z StB, zjistí, že i on sám byl u nich veden, že na něho podával hlášení jeden z nejlepších přátel, že někteří lidé – Daněk – jsou schopni se prosadit v každém režimu.

Příběh party kluků začíná dnem předávání občanek roku 1966 a mapuje jejich zážitky následujících čtyřicet let. Humornou nadsázkou a barvitou popisností vypravuje hlavní hrdina Petr trampoty jeho party a blízkých přátel či nepřátel v době normalizace a chvíli po ní. Vše se točí především kolem doby 60. let, ale také kolem tématu lásky, pocitů viny, důstojnosti a konfrontace s autoritou.

Vypravěč popisuje zrůdnosti, jež tehdejší režim zaváděl a provozoval, a následky těchto činů na postavách. Důležité je vylíčení postojů hlavních hrdinů k tomuto režimu. Jejich tiché či hlasité, viditelné či neviditelné protesty. Tyto důležité události a činy se odehrávají v prostředí školy, domovů rodin, vězení. Autor rozvádí především ty části, které se soustředí na pobyt hlavních účastníků ve vězení. Objevují se i záporné postavy, které kříží cestu jak Petrovi (hlavní postava), tak ostatním účastníkům. Jednou z takových postav je Pavel Hora, který se vyjeví jako udavač. Z přátelství se stává nenávist. Pokud očekáváte šťastný konec, jste na omylu. Ono je totiž dokonce i dnes asi úplně zbytečné dovolávat se spravedlnosti.

Knížka je soubor příhod, které se stali Petrovi a jeho kamarádům. Vše začíná oficiálním předáváním občanek v jejich 15ti letech, kdy se všichni domluví, že předávajícímu policajtovi všichni kluci rozhodí klouby při stisku ruky. Následně si všichni v třešňovce (kde scházeli) natrhávají stranu 13 ( → 13. sjezd KSČ, 1966), jako symbol toho, že nesouhlasí s režimem (s tímto nápadem přichází Venca Popelka) a Aleš pak do občanky napíše báseň o lásce k Fikotový.

Parta se poprvé setkává s Danielem Pačesem, novým spolužákem (8.B), který jim přidělá ještě spoustu potíží. Petr zjišťuje, že už ho dřív viděl, když si byl koupit ventilky. Dědeček mu koupil kolo a Daník na něj s umanutým,  strašidelným úsměvem nasedl, aniž by nechal dědečka zkontrolovat kolo, zda je správně seřízené. Dědeček ho prosí, ať počká, ale on se stále umanutě držel řidítek a následně i dědečka nakopl do ucha a spadl i s celým kolem. Dědeček nevydržel a přímo v této závodní pozici mu nařezal.

Dále se i vyznamenal přiděleným dozorem nad třídou, když profesorka Jandáková musela odběhnout. Vše nabonzoval a už nikdy ho nikdo o to neprosil.

Pro partu byla andělem strážným jejich třídní učitelka Jiřina Pivoňková. Krásná, soucitná a vždy je vytáhla z maléru, ale ne vždycky to projde… nakonec doplatila na to, když se snažila ututlat aféru mezi tělocvikářkou Pepčou (často opitou; jednou ji i našli chrápající v tělocvičně, tak se nenápadně odplížili do třešňovky) a zástupcem ředitele, což přinesla malá Anička Brychtová, když viděla „plakat paní profesorku s nohama nahoru“, když se vracela z výtvarného kroužku.

Chudák Pivoňková byla vyhozena, díky anonymu, který to oficiálně všechno vyklopil (předtím už to stejně celá škola a okolí vědělo). To spustilo vlnu protestu – začali se nosit pivoňky na blůzách a držet hladovka, kluci pro jistotu přestali do školy chodit úplně. Přítrž tomu udělala policie, když řediteli vymlátili okno v bytě školy. Ředitel i Pepča byli vyhozeni, zástupce ne (díky školníkovi → něco na sebe věděli; později nahradil starého nového ředitele), Pivoňková se pár let na to vdala do Kanady.

Pro partičku si jednoho dne přijede do školy policie a odveze ji na stanici, kde si je berou hezky jednoho po druhým, a zapsali si jejich nacionále (ne iniciály) a vyžadovali OP. Samozřejmě objevili natrženou stránku a museli stát u zdi. Když došlo na Aleše zjistilo se, že OP nemůže najít, ale strážník už ho měl (od Pačese?). Objevuje i básničku a slibuje skupince, že dostudovali s v tu chvíli doráží Rotný Rusňák (v plátěné čepici SAFARI, vysmátý, rudý; ohlídá si Petra, zda nosí OP → rekord – na stanici 10x za 2 týdny).

Tráví většinu času po hospodách a účastní se i Majálesu (1965, Ginsberg) – rok předtím, než dostanou OP, kde jsou následně při cestě domů zmláceni tajnou policií. Období kocovin; následuje Petrova série schůzek s Rusňákem. Po tom, co Petr viděl, jak zmlátili jednoho kluka na stanici, tak mu dal na chvíli pokoj, ale pak se objevil se starým pomocníkem celý nesvůj. Stařík rozhodně autoritou nebyl, takže není divu, že Petr OP nevydal (komická scénka). Rusňák ho nechal být.

Mezitím Petr zjišťuje, že OP někde ztratil (našel ho pak za pračkou). Vypráví o svém kamarádovi Martinovi (chodí do divadelního kroužku, čte knihy → tyto lidi nesnášel, ale k němu to patřilo).

Překvapením bylo, když Petrovi do pokoje vlítl Rusňák na Silvestra a přišel mu popřát do Nového roku. Následuje rozprchnutí kamarádů, každého na jinou střední: Medvěd na výtvarnickou, Popelka šel do učení, Aleš se přestěhoval, Petr šel na knihovnickou, kde nevydržel ani rok. Scházeli se na půl cesty v hospodě na Špejcharu.

Venca se dostává do průšvihu. Je ho tatínek vlastní sbírku mincí i s velkou zlatou stokorunou s Franzem Josefem I., kterou Venca jednou přinese ukázat kamarádům a když se vrátí, zjistí, že na něj čeká otec a vyhrožuje mu policií, když sbírku nevrátí. Venca si uražen po návratu z výslechu sbalí kufry a odchází z domova, načež se zjišťuje, že mince měla u sebe tetička, která byla tou dobou u nich na návštěvě. Matka se mu omluvila, ale s otcem ho usmířila až vnoučata.

Petr s Venco,  Medvědem a Oskarem (sáčko, kravata, vyhozen ze střední, bez práce, ale stále bez nouze, umí různé triky) plánují výlet stopem na Mácháč. Petr se cestou zamiluje do dívky v ponču – Aleny, která s ním jede také stopem. Večer všichni postupně doráží do hospody, a když chtějí jít spát, krapet se naběhají, protože policie vyhání nocležníky ze seníků. Petr s Alenou se nakonec trhnou a jdou na pláž. Ráno za úklid pláže dostanou od místního stánkaře i snídani. Druhou noc se však probouzí a zjišťují, že Alena je pryč i se zlatou stokorunou, kterou Venca nosil neustále ve váčku na krku. Samozřejmě se pohádají, že za to může Petr, který odchází na pláž, ale druhý den se usmiřují, V hospodě minci však zahlédnou u Poláků, co si ji prohlíží. Vše zachraňuje Oskar se svým trikem – „zmizením mince“.

V té době nikdo nechtěl na vojnu a tak se sháněla modrá knížka, kde a jak se dala (emocionální posedlost Ferdou Mravencem, předstírání epilepsie, či v případě Vency podplacení. Petr to provedl jednodušše – pronesl, že má divný nálady a sebevražedný myšlenky, skončil na pár měsíců v psychiatrii).

Charlie (vesnická mánička s přeraženým nosem, kamarád Míti) z vojny nedělal takovou vědu. Míťa byl přesným opakem všech – mluvil spisovně, psal dlouhé a úhledné eseje, které nutil přátelům číst a chtěl vědět jejich názor. Ve svém sklepním bytě si napustil horkou vanu a podle rady, aby dostal modrou knížku, se šel vyválet do sněhu. Chytili to obě ledviny a čekala ho transplantace (vyšla jen jedna).

V roce 1968 měli kluci s policií v podstatě kamarádský vztah (nosili i trikolóry).

Aleše s jeho kamarádem zmlátili ruští vojáci, když si fotili děti žebrající o odznáčky.

V roce 1969 Charlie sháněl peníze na oslavu 18tin, protože byl bez práce, tak to nebylo tak jednoduché. Po cestě do parku, kde byla šance někoho potkat, potkává čerstvě narukovaný vojáky a protestující lidi. V parku potkává kamaráda Olina také švorc. Jdou spolu ke koňovi a na Václaváku potkávají skupinku bouřících se lidí, házejících i dlažební kostky, později se pak radši vracejí do parku a sledují vše ze střechy. Druhý den se vrací i se zásobou matek a se zaměřením na kameramany. 21. srpna se tam sejde nejvíc lidí a jsou policií zatlačeni do rozkopané Revoluční ulice, kde se rozpoutá boj brutální zatýkání, ve chvíli, kdy policie začne střílet do vzduchu, všichni zpanikaří a začne zmatek. Přestože jsou kluci v bezpečí na střeše, jsou obklíčeni a musejí počkat, než se vše uklidní. Charlie si na cestě domů nechá zapálit od jednoho milicionáře, v zápětí je ale zatčen (nereagují na jeho opakované upozornění, že tu bydlí). Z počátku to vypadá, že se dá vše do pořádku, ale nakonec se ukáže, že jsou ochotný zmlátit, ponížit (i např. ostříhat) a zavřít kohokoli.

Špejchar byl na pomezí Prahy 6 a 7 a scházeli se tu krom partičky i policisté (zadarmo). Docela se spřátelili. Jednou jim i poví o svém negramotném šéfovi, který neuměl ani číst, ani psát (uměl jen podpis), ale zatím mu to nějak pořád procházelo. Přišlo na něj udání a později i kontrola. Tvrdil, že nemá brýle, ale oni, že mají. Nakonec se zhroutil a přiznal.

Po cestě ze Špejcharu potkávají kamaráda Ivana u hydrantu – pustil ho (stříkal 20m daleko), Aleš s Petrem při závanu průšvihu okamžitě zdrhli. Ivan byl zatčen a za ním následovali další dva talenti s úplně stejným prohřešením.

Míťovi se našel dárce, ale jen jedné ledviny. Petr ho poznal jen podle jeho bundy, která byla pomalu známější než on. Mlel z posledního – šoural se popelavý v obličeji, docházel na dialýzu a pomalu nemluvil. Kluci se ho mermomocí snažili rozveselit, ale schlíple zjišťují, že se jim to nedaří. Jednou k jejich překvapené přijde a vypadá skoro jako kdysi a nadšeně jim ukazuje dopisy, které dostal od doktora na dialýze, kterému je posílal jeho bývalý pacient. Píše se v nich, jak se žije na západě, a o tom, že by mohl emigrovat. Kluci to plánují udělat, ale přijde Charlie a oznámí jim, že umřel.

Petr si pořídil invazi (v té době in bunda), seděl v hospodě a přisedla si k němu stejně oblečená mánička Marek s albíčkem Led Zeppelinů, které Petr v té době miloval. Dali se do řeči, bavili se o hudbě i o celnících, kteří na hranicích zničí, co můžou. Po cestě domů se k Petrovi v tramvaji č. 22 přitulí jeden pasažér a on si odnáší na památku číslo tramvaje domů. Tam zjistí, že si s Markem prohodili bundy a podle jeho občanky je také fízl. Marek si pro bundu beze slova přijíždí taxikem.

Po pár letech se u Petra objeví Venca s Medvědem, že se bude točit film z jejich let, kde budou moct bez následků napadnout policii jako komparz. Petr se nejdřív brání, aby to nepostihlo jeho rodinu, ale tohle si nemůže nechat ujít. Natáčení se zvrhává – dostanou zaplaceno za jejich vysněnou pomstu (mezi policisty je i Rusňák) a podle scénáře i navrhnutý sex.

Petr s inženýrem Slezákem po nocích hlídá Jiřský klášter. Objevuje se bezpečnost a chce otevřít. Petr vycítí možnost a chce po nich povolení vstupu a doklady (které samozřejmě neměli), proto volá šéf ostrahy, jestli se náhodou nezbláznil a ať jde otevřít (po tom, co ho ve 2 ráno vytáhnou z postele). Příště je má pustit na šéfovu zodpovědnost.

Později Petr pracuje jako archivář na AVU, kde dostane nabídku přijmout trezor jako opatrovatel nebo skončit. Nakonec přijímá, ale musí se však nechat prověřit (mezitím však plánuje najít se jinou práci, protože ví, že neprojde) – prošel. I přes varování trezor a v něm schovanou obálku otvírá – zjistí, že při jaderném útoku mají volat Triolu (firmu vyrábějící podprsenky). Přijde kontrola, která ho v podstatě ani nepodezírá. Ale pak se v práci začíná něco dít. Před Vánoci (měl v práci 2 čerstvě zabité kapry a stromek) přijde kapitánka Kolářová a požádá ho o doprovod, dorazí na Křížkárnu, kde kapitánka zabavila dvěma policistům kancelář, aby mohla provést výslech. Na stanici Svobodná Evropa byl čten jeho text, o kterém dost možná nevěděl. Tady se dozvídá, že kapitánka pracuje pro Pačese.

Petr se skamarádí s Pavlem Horou na třídních schůzkách jeho syna, koukali spolu na videokazety, scházeli se o Vánocích a na rodinných oslavách.

Aleš se podepsal pod Chartu a byl proto vyhozen z práce, později se objevily jeho protistátní básničky a ředitel odboru se mu omluvil a nabídl mu místo ředitele personálního útvaru. Ten šel místo toho dělat radši hlídače, protože usoudil, že mu tam bude líp.

Do hospody s nimi i sem tam chodil jejich kamarád Martin. Ten však většinou mlčel a myslel si svý.

Ke konci knížky tři z nich posílají dopis, aby se dověděli, kdo na ně donášel. V tu chvíli je teprve poznat, že má Petr opravdu ženu a děti.

V pardubickém archivu ministerstva vnitra se dostává ke svému spisu – zjišťuje, že ho udal jakýsi Jánský (krycí jméno) jakožto „Švába“, důvodem bylo údajně čtení jeho díla ve Svobodné Evropě – udavačem byl jeho přítel Hora.

V hospodě pak zjišťuje, že Martin spáchal sebevraždu. V Plzni našel dobré místo, ale musel projít lustrační osvědčením (věděl, že má záznam – pomáhal jednomu kamarádovi před hranice). Nemusel ho ani otvírat, než ho odevzdal, jak si byl jistý.

Medvěd si otvírá vinárnu, co si tak povídají, uvědomují si, že policie je stále stejná. Člověk už nemusí ani nic udělat, aby byl vinen. Jste-li podnikatel, bude to drahé… Jen kasírují. Venca si dokonce i po 40ti letech stále sahá po OP, když vidí policii. Vzpomínají na zlatého Rusňáka.

Petr jede taxíkem domu a po cestě je zezadu nabere auto, nevinný taxikář dostane pokutu a ze šoféra ministra se nevyklube nikdo jiný než Daniel Pačes.

Z Petra se stává spisovatel, který podepisuje autogramy v knihkupectví (plánuje napsat knížku o fízlech – OP), kde se objeví paní Horová, která očividně o udání neměla ani tušení.

V tisku se objevuje oznámení, že X.Y. byl neoprávněně evidován jako (tajný?) člen STB, podepsán Petr Šabach jako Šváb.

 

Ukázka:

Na Rusňáka jsem narazil znova hned druhej den, protože na mě čekal před hospodou, v který sem v tý době době prakticky bydlel, takže to neměl nijak složitý mě vyhmátnout. Zase stál venku a zase se jen usmíval, jako by se styděl jít dovnitř nebo jako by tam nechtěl nepatřičně rušit zábavu. 
„Tak co?!“ povídá mi. „Občanský průkaz máš?!“, a když sem jen nešťastně zavrtěl hlavou, tak se mu úsměv rozlil doslova po celý tváři a s tím úsměvem mi řek: „Vsaď se, že tě ho naučím nosit!“

(str. 39, situace, kdy si Rusňák už po několikáté počkal na Petra před jeho oblíbenou hospodou a on v té době stále sebou umanutě nenosil občanský průkaz, proto nebylo divu, že se někam zašantročil a Petr ho už 14 dnů tou dobou nemohl najít)

 

Hodnocení:

Knížka se mi hrozně líbila, musím přiznat, že u některých scének jsem se fakt neskutečně pobavila. Krapet mě vytáčela forma jazyka, přesto posloužila ideálně k charakteristice postav. A je trochu škoda, že s blížícím se závěrem knížky, dílo nabíralo čím dál tím absurdnější a skleslejší atmosféru, ale vzhledem k době se není čemu divit. Dále mě krapet rozčilovalo přeskakování z epizod na epizodu. Autor neinformuje, jak velký skok se udál a čtenář pak najednou zjistí, že puberťák už není puberťákem, ale ženatým mužem, přestože se chová/ je popisován, jako by žádnou rodinu neměl. A jeho žena nemá žádné jméno… a když už to vypadá, že padne, skončí to jen u první iniciály…