Obrana českého jazyka – esej

 

Jméno práce: Obrana českého jazyka

Slohový útvar: Esej

Přidal(a): -Karolina-

 

 

 

Obrana českého jazyka

Český jazyk už od svého vzniku stál proti nejrůznějším hrozbám. Ať už to byli Němci za dob národního obrození nebo vlna anglicismů se kterými se naše mateřština musí potýkat dnes. Má to ale vůbec cenu? Proč bychom se měli mučit jazykem, kterým celkově mluví při nejlepším 13,2 milionů lidí, a to ještě asi jen 2 % procenta opravdu správně. Jazykem, který je kdekoliv mimo Českou republiku (a pro některé snad mimo Slovensko) naprosto k ničemu. Nebylo by přece jen výhodnější vyměnit češtinu za něco trochu praktičtějšího, jako je angličtina, němčina, čínština nebo (ačkoliv vám z toho pravděpodobně naskakuje husí kůže na pažích, pokud jste starší než 30 let) ruština?

To by asi bylo, ale na jazyku je toho víc než jen chladně kalkulované statistiky a data. Naše mateřština má vliv na mnoho dalšího. Má výrazný dopad na způsob našeho myšlení a na to, jak plánujeme. Čeština je naprosto jediný jazyk světa, který má speciální termín na to, zavolat někomu, aniž bych očekával, že dotyčná osoba hovor přijme (=prozvonit). Už tohle jediné slovo něco vypovídá o české povaze. Lidé jejichž mateřština neodděluje přítomnost od budoucnosti jsou méně spořiví než lidé mluvící jazyky, které tyto časy oddělují. Se změnou jazyka se mění i tón naší řeči i gestikulování, které řeč provází, což je důležité při utváření názoru na člověka, kterého jste právě poznali.

Jazyk dokáže spojovat lidi dohromady, dává nám pocit sounáležitosti. Pokud jste někdy byly sami v zahraničí na déle než tři týdny, víte, o čem mluvím. Pokud potkáte Čecha (ať třeba o 30 let staršího, co nikdy nepřečetl jedinou knihu, která nepojednávala o tajných agentech a dívkách v krátkých sukních) stejně vás to k sobě potáhne na nějaké tajné zvukové vlně, kterou nikdo jiný neslyší. A nezáleží na tom, jaká je vaše úroveň cizího jazyka nebo na tom, s kolika lidmi se sblížíte, prostě jste ze stejného těsta, stejného klanu, vaše pivo je nejlepší, kdo jiný by to pochopil než váš nový nejlepší kamarád Čech.

Na rozdíl od mnoha historických událostí, dnes jsme to my sami, kdo si český jazyk mrzačí. Pro jeho záchranu nemusíme udělat víc než vynechat pár slov, která češtinu dusí, jako chill, upgrade, PR nebo welfare. Už nemusíme psát knihy ani trpět ústrky, díky hrdinům historie stačí jen dát si občas trochu pozor na jazyk. Za to všechno, co nám čeština dává, je jemná změna slovníku to absolutní minimum, co bychom měli udělat.

Problémem ale může být, že mnoho lidí si ani neuvědomuje, že to, co říkají, doopravdy není česky, nebo si myslí, že daný termín ani český překlad nemá. To by mohl být problém, ale není to nic, co by nedokázala spravit například aplikace nebo letáček na zdi čekárny u zubaře.

Čeština rozhodně není ten nejužitečnější jazyk světa (nebo Evropy), ale dle mého názoru stojí každý jazyk za nějaký ten boj, pro některé je národ nejdůležitějším zdrojem identity (a s věkem je to prý jen silnější), čeština je to nejdůležitější, co z nás dělá národ a pošlapat jazyk, který už toho tolik přežil je něco, co moje generace nedopustí.

 

Hodnocení: 1 = výborně





Další podobné materiály na webu: