Opilý koráb – rozbor díla k maturitě

 

Kniha: Opilý koráb

Autor: Jean Arthur Rimbaud

Přidal(a): Honza G.

 

 

Jean Arthur Rimbaud (1854-1891)

J.A. Rimbaud žil v době dekadentní literatury, což jsou pocity umělců, kteří byly znechuceni společností, a tak od ní utíkají a vytvářejí si vlastní svět. Dekadentní postoj se projevuje zejména pesimistickými náladami, pocity bezmoci, erotickou přesyceností, vírou ale také zaobírání se sám sebe. Díky těmto je projevům je jasné, že k životu dekadentů patří bohémství(nevázaný život bez morálních zábran), satanismus, navázaný sex, alkohol a tuláctví.  Navíc Rimbaud sám patří mezi tzv. „prokleté básníky“ což byly francouzští básníci právě dekadentního ražení, na než měl velký dopad jeden z nich, a to Paul Verlaine.

Dílo Opilý koráb je básníkova nejznámější básnická skladba. Básník se zde přirovnává ke korábu. Loď na rozbouřeném moři je samotný autor, který pluje mezi životem a smrtí. Navíc originalita není v námětu, ale ve způsobu zpracování, který znamenal změnu představy o úloze poezie. Rimbaud měl bohatou fantazii díky volně plujícímu korábu na moři. Díky této představě můžeme pohlížet na básníkův vnitřní svět. Básník se převtěluje do korábu a pomocí děje vyjadřuje touhu po dětství, snech a domově.Odpor k měšťácké společnosti a šokující otevřenost ho dovedly k nenávisti všech hodnot. Ovlivnil moderní francouzskou poezii, zejména symbolisty a surrealisty.

Báseň Opilý koráb nemá děj, autor v této básni zobrazuje symbolicky svůj život, Rimbaud sám je koráb, který se protlouká životem (Mne zabloudilo loď, svrženou za vichřice S18Ř1). Svůj život popisuje jako úplně ztracený, že už mu nemá ani kdo pomoct (mne nezachrání už záchranná plachetnice S18Ř3). V další části básně, chce už všechno vzdát a v jiné zas přemýšlí o myšlenkách o své rodné zemi(já náhle zatoužil jsem podívat se domů/ na starou Evropu a lodní rusalky S21Ř3), doumá o krásném bezstarostném dětství když ještě není korábem, ale lodičkou z papíru(jsem v duchu hošíkem a dřepě s nimi pouštím / lodičku z papíru, křehkou jako motýlek S24Ř3).

Hlavní téma tím pádem již vyplývá z „děje“. Rimbaud se právě jako opilý koráb nechá unášet po moři plném jeho fantaziemi, už nechal kormidla a pluje neznámo kam, touží po dobrodružství a napětí, avšak nakonec se uklidní a touží se vrátit zpět do Evropy.  Čím je ale starší tím více je cítit jeho nechuť k životu a touží po smrti.

Hlavní motiv je podle mého zachytit podstatu symbolismu, což se mě osobně nepovedlo, možná kdybych to přečetl vícekrát. Je to dílo o básníkově životě a šlo mu o to, aby čtenář měl pocit o zamyšlení se o životě, jak to právě dělá sám Rimbaud.

/úryvek/ – Mne, zabloudilou loď…S18-S22

 

Literární druh knížky je lyrika. Lyrika je druh poezie, která dává najevo básníkovy pocity, nálady a úvahy. Jelikož je většinou psána první osobou, tak je to i zde v Rimbaudově Opilém korábu. Lyrika nezachycuje časový postup událostí, většinou neobsahuje děj, ale může obsahovat některé epické prvky, jako jsou náznak děje, postava a prostředí(moře).

V Opilém korábu je použitý rým střídavý (ab ab)-(Mne zabloudilo loď, svrženou za vichřice / do vzduchu bez ptactva za gigantický plot / mne nezachrání už záchranná plachetnice, /můj trup je opilý přívaly slaných vod S18Ř1). Je tvořen jambickými stopami. Jamb je stopa, ve které se střídá přízvučná a nepřízvučná slabika.

Je napsaný spisovným jazykem, s mnoha různými přívlastky. V básni se objevuje mnoho básnických prostředků: přímá, nepřímá pojmenování. Je to symbolistická báseň, a proto jsou v ní metafory a metonymie. Z přímých pojmenování je tady epiteton (poseté žhavými půlměsíci, hvězdná souostroví srdcervoucích jiter S21Ř1), dále náznak přirovnání(jsem láskou rozladěn jak struny starých citer S23Ř3)Z nepřímých pojmenování použil Rimbaud spoustu metonymií (můj trup je opilý přívaly slaných vod S18Ř4)pak také použil personifikaci(já, koráb z mlhovin, já fantastické zvíře S19Ř1), hyperbolu(do vzduchu bez ptactva za gigantický plot S18Ř3)a nakonec řečnická otázka (Zdalipak v noci spí pod jejich mdlými krovy/ohnivý letouni, jimž patří budoucnost? S22Ř3)

V dalších básních této knihy se Rimbaud zaměřuje na ženy, alkohol a zábavu. Jednou z těchto děl je také Mé malé milenky, kde jak už z názvu můžeme poznat, píše o svých milenkách, které měl a také je zde popisuje, i když sám nakonec říká, že lásku v nich prolomit nejde a že nakonec zemřou osamoceny.

 

Dále píše o Paříži v době Pařížské komuně, což bylo období od března do května 1871 a Rimbaud zachycuje Paříž zničenou po bitvě.  Název básně je Pařížská orgie čili Paříž se opět zalidňuje. Sám básník neměl v oblibě války, o každé píše hrubým tónem a v básni Ošálené srdce píše jak mu ničí tzv. vojenské třesky plesky život a ptá se, co bude po nich.

 

Další díla autora:

  • Projekt komunistické ústavy (1871)
  • Sezóna v pekle (1873) – někdy též Pobyt v pekle – básně v próze, tato sbírka je označována jako vrchol jeho tvorby.
  • Relikvier (1891)

 

Dále pod jeho jménem vyšly dvě sbírky sebrané podle jeho přátel:

  • Iluminace – soubor básní v próze i ve verších
  • Opilý koráb – básníkova nejznámější básnická skladba. Básník se zde přirovnává ke korábu. Loď na rozbouřeném moři je samotný autor, který pluje mezi životem a smrtí. Individuum se odklání do říše fantazie, putuje říší.
  • Spáč v úvalu – vylíčení přírody a mrtvého vojáka, ležícího v úvalu, s prostřeleným bokem
  • Cestou bez konce

 

Podobná díla:

Paul Verlaine – Saturnské básně, Romance beze slov

Charles Baudelaire – Květy zla

Edgar Allan Poe – Havran





Další podobné materiály na webu: