Osud člověka – rozbor díla k maturitě (2)

 

Kniha: Osud člověka

Autor: Michail Alexandrovič Šolochov

Přidal(a): Cervenejcudlik, Deniska

 

Michail Šolochov (1905-1984)

• Rus., narodil se v regionu zvaném Kossak (dnes Kamenskaja)
• Otec – „měšťanský stav“, matka – negramotná kozačka.
• Studoval na gymnáziu, čehož po revoluci zanechal. Během občanské války bojoval na straně revolucionářů. Od poč. 20. let – učitel, osvětový pracovník, kameník, účetní…
• V roce 1922 se přestěhoval do Moskvy a stal se novinářem. V novinách vydával krátké povídky.
• V roce 1932 se přidal ke komunistům a stal se jejich delegátem. V roce 1939 se stal členem Sovětské akademie věd a později se stal i vice-presidentem Asociace sovětských spisovatelů.
• Nositel sovětských státních cen a Nobelovy ceny!
• OV na Donu – kruté boje a velmi komplikované sociální vztahy.

Díla

• Psát začal jako osmnáctiletý,
• Jeho první vydané literární dílo byly Dónské povídky (1926). V padesátých letech dokončil novelu, Osud člověka(1957). Tato novela byla také zfilmovaná a byla zakončením tvorby Šolochova.
• Další díla: Tichý Don, Rozrušená země, Škola nenávisti, , Bránili svou zem (nedokončeno).
• Šolochovovy povídky patří k nejtragičtějším textům moderní světové literatury.

 

Rozbor díla: Osud člověka

• LITERÁRNÍ ŽÁNR – novela
• LITERÁRNÍ DRUH – próza

 

Hlavní myšlenka

• Snaží se ukázat vliv války na normálního člověka, čtenáři chce přiblížit život sovětských vojáků za války a v zajetí (kniha je velmi emocionálního rázu).  Zcela ukazuje zřetelné nebezpečí války a varuje před ní (na osobní tragédii jednoho člověka je zde ukázána válka)

 

Téma:

Novela je docela netradiční svým přístupem k problematice války. Jsou zde zcela zřetelně vidět zničující důsledky a traumata války, kterých se obyčejný člověk jen těžko zbavuje. Mezi ostatními ruskými příběhy o druhé světové válce vyniká tím, že nepopisuje hrdinství a odvahu vojáků, ale tragické zkušenosti obyčejného a prostého člověka. Je zde popsána osobní tragédie nevinného člověka. Tato tragédie je alespoň částečně vykoupena vítězstvím nad nepřítelem.

Děj novely se odehrává v Rusku (přesněji řečeno u Donu). Toto poválečné Rusko bylo velmi zničeno druhou světovou válkou, protože to bylo jedno z hlavních bojišť (bojovalo se zde nejintenzivněji vůbec). Celá krátká novela se odehrává v roce 1946. Tedy těsně po válce. Postoj autora je velmi kritický vůči válce a optimistický ohledně budoucnosti (autor spoléhá zejména na mladou generaci. Ta je v novele reprezentovaná Váňuškou). Autor sám je vypravěčem. Tón celé novely je již předurčen postojem autora. Je to velká kritika války, i když lze postřehnout mírný optimismus hlavně ze závěru (něco jako, že i přes válku a její útrapy se zase SSSR obnoví a bude na tom jako před válkou).

 

Kompozice:

• Časové řazení této novely je možné tak trochu „rozdělit“. Nejprve je to chronologicky (autor přijde, potom přijde Sokolov se svým „synem“, povídají si a nakonec odchází), rozhovor je retrospektivní (Sokolov vzpomíná do minulosti na své zážitky). Kdybychom měli brát rozhovor jako na povídce nezávislý, tak by bylo vše chronologické.

 

Jazyk:

• spisovný jazyk, bez nářečí
• jeden jazyk (ruština)
• na začátku vypravuje autor sám (ich-forma) = vypravěč, poté se s ním dá do rozhovoru Sokolov (vypravuje v ich-formě) – mnoho přímých řečí mezi nimi

 

Charakteristika hlavních postav:

• Andrej Sokolov
  • Právě o tragickém osudu tohoto muže vypráví celá novela. V příběhu se jeví jako slušný a poctivě pracující člověk, kterého nesmazatelně poznamenala válka. Je zde zcela jasné, že za žádné své tragické životní osudy nemohl.
  • Dále by se Sokolov dal charakterizovat jako rozvážný, odvážný atd. Občas se může zdát, že takový člověk je až zidealizovaný, protože v novele nejsou popsány žádné jeho špatné vlastnosti. Snad kromě kalíšku vodky, který pil každý den, a který, jak Sokolov sám přiznává, se stal jeho zlozvykem.
  • S obdivuhodnou statečností se dokáže postavit ranám, které mu byly osud a válka připraveny (smrt manželky a dětí a dokonce syna, se kterým se měl setkat nedaleko Berlína, když byla válka u konce. Jeho syn zemřel nešťastně den před jejich plánovaným setkáním). Ale ani po těchto krutých ranách se Sokolov nevzdal a těší se na další život (k čemuž mu odpomáhá dítě, které adoptoval – Váňuška.
• Irina
  • Manželka Andreje, hodná, miluje svého manžela a děti, vyrůstala v dětském domově
• Poutník nebo prostě posluchač
  • Je to sám autor, který je ale v příběhu jen proto, aby poslouchal, co mu Sokolov říká. Jinak žádnou jinou úlohu nemá. Snad jenom pozoruje krajinu a vidí, jak je na tom po válce. Na konci dokonce uroní nad celým příběhem slzu.

 

Časoprostor:

• Rusko po 2. světové válce v roce 1946

 

Stručný děj:

Autor čeká na převoz, přičemž se k němu přidá Sokolov a začne mu vyprávět svůj tragický životní příběh. Sokolov byl spokojený člověk (manželka Irina, děti a rodinný domek). Musel narukovat. V době vypuknutí války byl řidičem ve Voroněži. Služba ve válce byla těžká, stále si však zachovával chladnou hlavu. Jednoho dne mu však štěstí nepřeje a je zajat a deportován do Německa na nucené práce (otřesné podmínky). Dva roky pracuje v dole a posléze je přidělen k jednomu německému majorovi jako vojenský řidič. -> útěk a únos Němce -> v rodném Rusku poslán do nemocnice -> zjišťuje, že jeho rodina je mrtvá (zabita při náletu). V poslední den války umírá i jeho syn. Adoptuje si malého Váňu.

 

Podrobnější děj

Autor se dostává k řece a čeká na převoz, který k němu má přepravit koně a jeho kamaráda. Zatím co čeká, přijde k němu Sokolov se svým „synem“ (tvrdí mu, že je jeho otec, protože on svou rodinu ztratil a kluk si myslel, že jeho otec zemřel na frontě). Autor si chtěl zapálit, ale všechny cigarety se mu namočili, tak mu Sokolov nabídne své a zapálí si spolu. Andrej začne autorovi vyprávět svůj tragický příběh. Byl to obyčejný muž, který si tvrdou prací vydělával n a živobytí. Oženil se s Irinou, měli děti a dům. Jenže musel narukovat do války. Jeho žena na nádraží při odjezdu plakala a chtěla ho pořádně obejmout, protože měla pocit, že se vidí naposledy, ale on byl na ní naštvaný, že tak vyvádí, a tak jí odstrčil. Sokolov byl v době vypuknutí války řidičem ve Voroněži. Zpočátku byla jeho služba jednoduchá, ale s narůstajícími boji byl blíž a blíž k frontě. Jednoho dne mu štěstí nepřeje a je zajat a deportován do Německa na nucené práce. V pracovním táboře má otřesné podmínky, nemá dostatek jídla a zhubne a otřesných 50 kilogramů, takže je kost a kůže. Pracuje se mu těžko, ale stále si zachovává lidskost. Dva roky pracuje v dolech a posléze je přidělen k jednomu německému majorovi jako vojenský řidič.

Rozhodne se utéct a vzít si majora jako rukojmího. Nachystá si všechno potřebné pod sedačku spolujezdce. Ukradne jednomu veliteli mundur a jednouho dne přejede až k Ruskému vojsku. Ti ho nejprve považují za Němce, ale on jim ukáže svého zajatce a je mu udělena cena. Ruský velitel ho pošle do nemocnice na zotavení, kde píše dopis domů, své Irince. Za dva týdny se od svého souseda dozvídá, že je Irinka i s jeho dětmi mrtvá, protože na jejich dům spadla bomba, když zrovna byli doma. Jede se aspoň naposledy podívat do svého rodného města.

Celý zdrcený odjíždí zpátky na frontu, kde se dozvídá, že jeho syn je velitelem. Tak si plánuje dědečkovské představy, jak bude chůvou pro své vnoučata, ale zrovna když jsou od sebe blízko, tak 9.5. zastřelí jeho syna Antolije německý odstřelovač.

Sokolov je poslán domů, ale neví, kam by jel, vzpomněl si, že jeho kamarád ho zval k sobě do Urjupinska. Tam začne vozit obilí a přivlastní si tam kluka, kterého bude brát jako vlastního. Poté kvůli tomu, že mu vzali řidičák odchází do Kasař, kde bude pracovat jako tesař a později mu bude navrácen jeho řidičský průkaz.