Kniha: Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války
Autor: Jaroslav Hašek
Přidal(a): Anet
Rozbor díla: Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války
Ilustrace:
- Josef Lada
Nakladatelství:
- Československý spisovatel
Rok vydání:
- 1990
Literární druh:
Literární žánr:
- protiválečný humoristický román
Děj:
Příběh se začíná rozvíjet v momentě, kdy se Josef Švejk, obchodník se psy stižený revmatismem dozví, že byl v Sarajevu zabit arcivévoda Ferdinand. Kvůli jeho chování v hospodě, kde si nedával pozor na jazyk, začala jeho cesta po různých rakouských institucích. Byl na policii, u soudu, vyšetřován vojenskými lékaři, dostal se dokonce do blázince, kde se mu velice líbilo. Když se vrátí domů, přijde mu obsílka, že se má dostavit k odvodu. Požádá svou hospodyni, aby jej tam odvezla na vozíčku, poněvadž ho bolí kolena. U odvodu se setká s doktorem Grünsteinem, který považuje veškeré Čechy za simulanty a ulejváky z armády, které je nutno převychovat a dostat na frontu, jak jen to půjde. I Švejk si tedy užije jeho klystýrů, chininu a výplachů žaludku. Z péče tohoto pověstného doktora se Švejk dostane na garnizón. Tam se na jednom kázání setká s Otto Katzem a když se mu jako historicky první člověk rozpláče na mši, Katz si jej vybere za svého sluhu. S tímhle polním kurátem si Švejk prožije své, zvláště, když jej opilého musí transportovat domů z různých míst a podobně. Poté, co jej tenhle věčně švorcový sluha boží prohraje v kartách, setkává se Švejk s nadporučíkem Lukášem jakožto svým novým pánem. Ve službě u něj se mu podaří způsobit různé potíže, z nichž asi nejzávažnější je odcizení psa představenému svého pána, které je důvodem odvelení Lukáše do Českých Budějovic do pluku, který se má v nejbližší době přesunout na frontu. Další z příhod, které zažije náš hrdina v pražském nadporučíkově bytě je neočekávaný příjezd jeho dřívější milenky.
Prostředí:
Čas:
- začátek první světové války (1914)
Místo:
- Praha, jižní Čechy, Uhry
Hlavní postavy:
- Švejk – někdy se jeví jako stoprocentní blb, jindy ale i moudrý chytrák, současně mazaný a naivní, směšný i vysmívající se – dokonale realizuje jakýkoliv rozkaz, čímž demaskuje jeho absurditu, jeho přehnaná loajalita tudíž neomylně směřuje k destrukci řádu
- Paní Müllerová – starší paní, Švejkova hospodyně
- Feldkurát Katz – armádní kněz, který je věčně opilý, je zadlužený, kam se podívá, a v Boha nevěří. Švejk se mu zamlouvá na jednom kázání, a tak jej přijme za sluhu; nakonec ho prohraje v kartách.
Nadporučík Lukáš – inteligentní a vzdělaný vojenský důstojník se slabostí pro ženy, vyučuje ve škole pro jednoroční dobrovolníky, ale řízením osudu, či spíše kvůli Švejkovi, je převelen na frontu, je přísný a zásadový - Další postavy: Dr. Grünstein, hostinský Palivec se ženou, mnoho vojenských i policejních důstojníků, vojíni, …
Jazykový plán:
- časté Švejkovy monology – epická šíře, četné odbočky, fráze, ironie, sarkasmus logické paradoxy
- dialogy a vyprávění
- autentické citace vojenských dokumentů, lidových písní, vyhlášek, novinových článků
- vulgarismy
- prvky cizích jazyků – hl. germanismy
- citát: Švejk k Lukášovi při rozhovoru o chování sluhy: Poctivej člověk je všude váženej, ctěnej, spokojenej sám se sebou a cítí se jako znovuzrozenej, když jde ležet a může říct: „Dneska jsem byl zase poctivej.“
Kompoziční plán:
- volně řazené epizody – spojnicí postava Švejk
- děj je psán chronologicky, je uplatněna i retrospektiva (když Švejk vypráví své historky)
- gradace (při rozplétání Švejkových průšvihů nebo při vyprávění jeho historek)
Hlavní téma:
- obraz krutosti a nesmyslnosti války – protest formou výsměchu
Vedlejší téma:
- otázka: Je Švejk absolutní blb nebo je geniální?
Vlastní názor:
Knihu jsem si vybrala, díky stejnojmennému filmu, který se mi velice líbí. Po přečtení mohu říct, že kniha je ještě o malinko lepší. Čtivý, humorný text doplňují krásné obrázky od malíře Josefa Lady, které podle mě mají také velkou zásluhu na úspěchu této knihy. Po celou dobu čtení knihy jsem nevěděla, jestli je Švejk opravdu takový hlupák nebo svoji hloupost dokonale předstírá. Někdy se jeví jako stoprocentní blb, jindy ale i moudrý chytrák, současně mazaný a naivní, směšný i vysmívající se. V knize se vyskytují kromě Švejka další lidové typy: nenažraný a válkou doslova odcizený Baloun, jednoroční dobrovolník Marek apod. Hned po postavě Švejka mě nejvíce zaujala postava hostinského Palivce, který se bojí, aby neudělal nějaký prohřešek, a stejně se nakonec do vězení dostane za nešťastné nedorozumění. Kniha je mi také sympatická, tím že odsuzuje válku. Je zde zobrazena nesmyslnost války a její krutost. Je zajímavé, že i v dnešní době trvá švejkovský mýtus, který je součástí diskuse o naší národní povaze.
