Paní Bovaryová – rozbor díla k maturitě (2)

rozbor-díla

 

Kniha: Paní Bovaryová

Autor: Gustave Flaubert

Přidal(a): Petulka

 

 

Gustave Flaubert

  • Gustave Flaubert se narodil 12. 12. 1821 v rodině lékaře, což mohlo mít vliv na výběr zaměstnání Karla Bovaryho
  • studoval práva, ale pro nemoc studia nedokončil, procestoval několik zemí např. Itálii, Egypt, Palestinu, Libanon, Řecko aj., avšak většinu života prožil samotářsky na usedlosti Croisset u Rouenu – možná souvislost s postavou Emina otce
  • udržoval ale styky s řadou literátů např. s Maupassantem či Sandovou.

Další autorova tvorba

  • Flaubert začal romanticky laděnými prózami (1838: „Paměti bláznovy“), později se přiklonil ke kritickému realismu
  • Romány:
    • „Salambo“ – román je historickou freskou, která čerpá z dějin starověkého Kartága
    • „Citová výchova“ – dílo je do určité míry autobiografickým vyznáním mladé generace „Pokušení svatého Antonína“ – řeší faustovský motiv hledání absolutního poznání, uspokojení nepřináší nejen víra, ale i moderní věda
    • „Bouvard a Pécuchet“ – satiricky laděný román o dvou pařížských písařích na venkově zůstal nedokončen.

 

Charakteristika doby

  • jedná se tedy o druhou polovinu 19. století
  • ve většině zemí končí nevolnictví, v Rakousku to bylo 1780, v 1848 zrušena robota → vesničané se stěhují do měst → levná pracovní síla → rozvoj průmyslu
  • špatné životní podmínky (práce dětí → jejich špatný vývoj, práce 14 hodin denně) → kriminalita, prostituce, alkoholismus → témata realistických a naturalistických autorů
  • 19. století: rozvoj vědy a průmyslu → požadavek na pravdivé, realistické zobrazování života se přenáší i do literatury → autoři pravdivě píší o přítomnosti

 

Obecný charakter literatury

  • Aristotelův prvek = mimesis (princip věrné nápodoby skutečnosti) – už v renesanci dominují realistické tendence…teprve 19. stol. dovedlo realismus do krajních možností → vytrácí se subjekt autora a dílo získává maximální míru objektivnosti
  • komplexní, pravdivé a věrné zachycení skutečnosti
  • přesné a všestranné studium společenského života, zobrazení každodenního života
  • zobrazuje průměrného člověka, realistický román je zrcadlem společnosti, kronikou jejích mravů
  • autor neužívá autostylizace – není v díle přímo účasten
  • autorova objektivita je ale podmíněna – vybírá fakta, volí hrdiny, prostředí
  • hrdina se vyvíjí – je dobově a společensky podmíněný
  • je uplatněna typizace – autor se snaží postihnout obecné, tj. typické, příznačné rysy lidí v jedinečném hrdinovi
  • vysoce postavení i chudí zobrazeni ve prostředí jim vlastním
  • upřednostňuje se současnost (pokud se k minulosti vracejí, tak v případě posluhujícím současnému životu lidí)
  • hlavní žánry – román, povídka, drama
  • hledání paralely mezi minulostí a současností
  • většina spisovatelů jsou zároveň naturalisté

 

Směry

  • realismus (vznik ve Francii)
    • navazuje na realistické předchůdce v Anglii 17. a 18. století – Defoe, Fielding
    • plně se rozvíjí v 50. letech 19. století
    • slohové období i tendence v umění, která se objevovala už od pravěku
    • je reakcí na romantismus, který popisuje život jako romantickou představu, kdežto realismus usiluje o reálný popis života a to zejména lidí z nižších sociálních vrstev
    • v literatuře se uplatňuje zejména v próze, hlavně pak v románu, jehož prostřednictvím je možné typizovat lidské charakterové rysy, jejich vývoj, mezilidské vztahy, …
  • pozitivismus
    • filosofický směr, který souvisí se změnou společenských poměrů (revoluční rok 1848, státní převrat Napoleona III.- cenzura, deportace, rozvoj vědy – Darwin) → důvěra v rozum a smyslové poznání
    • směr, který využívá poznatky vědy jako jediné skutečné poznání
    • představitelé: A Comte [ógist kómt], H. Taine [ipolit tén] – zakladatel
  • kritický realismus
    • umělecký a literární směr 19. století. a 20. století. Staví do středu pozornosti společenského člověka v jeho konkrétní podobě a souvislostech
    • do popředí se dostává próza, v 19. století zejména román
    • Stendhal, Honoré de Balzac, Romain Rolland, L. N. Tolstoj, F. M. Dostojevskij
    • kritický realismus 20. století je po tematické stránce ovlivňován dějinnými událostmi (obě světové války). Soustřeďuje se na analýzu lidských vztahů a na odhalení jejich podstaty, na palčivé otázky přítomnosti. Kritický realismus v literatuře významně ovlivnil vztah literatury a skutečnosti i specifickou úlohu literatury novým pojetím její společenské angažovanosti
  • kritický realismus v české literatuře
  • naturalismus
    • krajní odnož realismu, poslední míra
    • naturalistická teorie říká, že umělecké dílo je výsledkem působení tři hlavních činitelů – rasy, prostředí, doby
    • (z latinského natura, příroda) je umělecký směr, který se snaží zachytit nezkreslenou realitu (alespoň takovou, jaká je v očích naturalistů)
    • vznikl v 70. letech 19. století ve Francii z klasického realismu
    • za jeho tvůrce bývá označován Emilé Zola, k dalším naturalistům v literatuře patří např. G. de Maupassant, G. Flaubert a A. Daudet
  • pesimismus – lidská bída, smrt i stáří
    • podle nich není dobré vytvářet realitu ze snů, vyšší cíle jsou pro ně jen klamnou iluzí
    • jako lepší způsob bytí berou uvědomění v pravou realitu
  • determinismus
    • ten vylučuje úlohu vůle, nebo výchovy člověka na svůj osud, člověk je předurčen prostředím a vrozenými vlastnostmi (jsou dědičné)
  • naturalismus v české literatuře
    • v české literatuře nebyl naturalismus příliš silný, nejsilněji se patrně projevil v díle Viléma Mrštíka, především v románu Santa Lucia
    • výrazně ovlivněn naturalismem byl i Karel Josef Šlejhar, který ale experimentoval i se symbolismem – Zátiší, Vraždění, Peklo, Kuře melancholik, Co život opomíjí
    • naturalismem byla ovlivněna i díla prozaičky Anny Marie Tilschové, která však bývá řazena spíše k realismu (např. Fany, Stará rodina, Synové, Dědicové)

 

Další představitelé

  • Francie
    • Honoré de Balzac
      • Lidská komedie rozdělena do 3 částí
      • detaily tvoří základ reálného pozorování (-shromažďování fakt) => objektivní realismus
      • jen 95 románů = „Lidská komedie“- většinou z prostředí Paříže – „kronika“ Paříže 19. století
      • hlavní 3 romány: „Otec Goriot“, „Lesk a bída Kurtizán“, „Ztracené iluze“
      • „Eugenie Grandet“, „Šuani“, „Šagrénová kůže“, „Plukovník Chabert“
    • Émile Zola
      • snažil se vytvořit 20 svazků románu „Rougon-Macquartové“ [rugon makartové] (= kronika rodiny) – trochu připomíná Lidskou komedii
      • pojednání s názvem Experimentální román
      • napsal dopis prezidentu republiky pod názvem „Žaluji“, kde hájil kapitána Alfreda Dreyfuse
      • „Zabiják“, „Nana“, „Břicho Paříže“, „Lidská bestie“, „Řím“, „Paříž“, „Štěstí Rougonů“
  • Rusko
    • Nikolaj Vasilijevič Gogol
      • „Revizor“, „Mrtvé duše“, „Hans Küchelgarten“, „Hráči“, „Ženitba“, „Petrohradské povídky“
      • Ivan Sergejevič Turgeněv (1818 – 1883)
      • soubor črt a povídek (25) „Lovcovy zápisky“
      • „Rudin“, „Otcové a děti“ – sociálně psychologický román, „V podvečer“, „Šlechtické hnízdo“
    • Lev Nikolajevič Tolstoj
      • „Vojna a mír“, „Anna Kareninová“, „Vzkříšení“
      • románová trilogie „Dětství“, „Chlapectví“, „Jinošství“
      • „Sevastopolské povídky“, „Vláda tmy“, „Živá mrtvola“
    • Fjodor Michajlovič Dostojevskij
      • všechny znaky jeho tvorby jsou v díle „Zločin a trest“
      • „Bratři Karamazovi“, „Běsi“, „Zápisky z mrtvého domu“, „Chudí lidé“, „Idiot“
    • Anton Pavlovič Čechov
      • „Višňový sad“, „Racek“, „Strýček Váňa“, „Tři sestry“, „Step“, „Tlustý a tenký“, „Pavilon č. 6“

 

Kniha – Paní Bovaryová

  • Paní Bovaryová je velice zajímavým dílem, v němž se jeho nevyrovnaná hrdinka, oběť romantismu, střetává s realitou a její romantické myšlenky plynou v kontrastu s realistickým popisem pravdivého života

 

Literární druh a žánr

  • epika, próza
  • realistický román psaný na základě skutečných událostí z let 1851-56, o kterých se psalo v novinách
  • jakási hradba mezi realistickým a romantickým románem

 

Doba vzniku:

  • Francie – Realismus (1857)

 

Témata, motivy a hlavní myšlenka

  • kontrast mezi realitou a vysněným světem
  • kvalita partnerského vztahu závisí na uznání okolí (podobnost s A. Kareninovou)
  • hlavní hrdinka ubíjena všedností života, stereotypem
  • člověk chce to, co nemá (nadčasovost)
  • nešťastné manželství, nevěra, zadlužení → slepá ulička → sebevražda
  • vylíčení dopadu aktuálního zániku romantismu na snící ženy

 

Kompozice, čas a prostor, vypravěč

  • kniha je rozdělena do tří částí ->  dále do kapitol, které na sebe chronologicky navazují
  • odehrává se v polovině 19. století v malém francouzském městečku Yonville
  • román je psán er-formou, kvůli níž čtenář k hlavní postavě tolik nepřilne a nemá ji tolik v oblibě i s jejími špatnými vlastnostmi jako v případě ich-formy
  • popisy psychiky a uvažování postavy paní Bovaryové
  • díky i nepatrným pocitům a úvahám hlavní postavy, která je i se svým problémem typizována, a tedy jedna z mnoha žen s romantickými iluzemi, jež se nenaplnily, může čtenář pozorovat pozvolnou, avšak velice patrně znatelnou změnu Emmy Bovaryové – vývoj

 

Jazyk:

  • psáno v er-formě, spisovný jazyk, občasné latinské výrazy (lékařské prostředí), krátká souvětí, častá obrazná přirovnání a metafory, zastaralá čeština s přechodníky a archaismy, důraz na detail, rozhovory a dialogy, srozumitelná souvětí

 

Časoprostor

  • děj Paní Bovaryové se odehrává v prostředí francouzského maloměsta v 19. století

 

Postavy

  • Emma Bovaryová- byla nevyzrálá selská dcera s konkrétními a perfektními romantickými představami o světě a o životě, které nebylo možné nikdy naplnit.
  • Karel Bovary-  jehož příběh, jímž počíná celá kniha, nám odkrývá základy jeho nevýrazného charakteru, vlastně až téměř dokonce knihy slepě věřil své manželce, jíž tolik miloval, pečoval o ni a nedal na ni dopustit. Byl to rozhodně věrný, obětavý a milující manžel, ale spíše plachý, odměřený, jednoduchý, konzervativní a nudný
  • Leon –  byl spíše nesmělý, nezkušenější, zdrženlivý a romantický
  • Rudolf –  drzý, smělý sukničkář si Emmu Bovaryovou vyhlédl hlavně pro potěšení z flirtu a svádění, jež už praktikoval u mnoha žen před ní
  • lékárník Homar – je upovídaný, myslí jen na sebe, na konci jeho úspěch

 

Námět, děj

  • v úvodu knihy se dozvídáme o dětství, dospívání a studiích Karla Bovaryho, který se nakonec stal lékařem jako jeho otec, a právě díky tomuto řemeslu pozná svou budoucí ženu – Emu
  • avšak právě uspěchaností svazku manželského Ema ztrácí iluze a manželství se pro ni stává přítěží, zklamáním a to i přes nesmírnou péči Karla Bovaryho, který ji zahrnuje láskou
  • ani po narození dcery se Ema nechce smířit se svým osudem, a hledá útěchu v luxusním zboží
  • právě v té době podlehne mladému Leonovi a zažije s ním románek, který ukončí sám Leon odjezdem do Paříže, kde studuje
  • Ema však nezahálí a prázdné místo v srdci zaplní bohatým šlechticem, do kterého se vroucně zamiluje, avšak on city neopětuje, pouze jí využívá a včas mizí z jejího života
  • v tu samou chvíli již Karel tuší, že se něco děje a je ohromen finanční situací, kterou Ema svým rozhazováním zavinila, sama Ema však odmítá komunikovat, trpí depresemi
  • poté, co si vydupe hodiny klavíru, opět naváže na románek s Leonem v Paříži, avšak ten nemá dlouhého trvání – Leon si uvědomí zbytečnost svého chování a neperspektivní budoucnost
  • ze zoufalství a dluhům Ema ukradne arzenik a spáchá sebevraždu
  • na povrch tak vyplave pravda o Emině životě a Karla pod náporem citů postihne infarkt
error: Stahujte 15 000 materiálů v rámci našeho členství nebo v online kurzech.