Kniha: Paní Bovaryová
Autor: Gustave Flaubert
Přidal(a): Petulka
Gustave Flaubert
- Gustave Flaubert se narodil 12. 12. 1821 v rodině lékaře, což mohlo mít vliv na výběr zaměstnání Karla Bovaryho
- studoval práva, ale pro nemoc studia nedokončil, procestoval několik zemí např. Itálii, Egypt, Palestinu, Libanon, Řecko aj., avšak většinu života prožil samotářsky na usedlosti Croisset u Rouenu – možná souvislost s postavou Emina otce
- udržoval ale styky s řadou literátů např. s Maupassantem či Sandovou.
Další autorova tvorba
- Flaubert začal romanticky laděnými prózami (1838: „Paměti bláznovy“), později se přiklonil ke kritickému realismu
- Romány:
-
- „Salambo“ – román je historickou freskou, která čerpá z dějin starověkého Kartága
- „Citová výchova“ – dílo je do určité míry autobiografickým vyznáním mladé generace „Pokušení svatého Antonína“ – řeší faustovský motiv hledání absolutního poznání, uspokojení nepřináší nejen víra, ale i moderní věda
- „Bouvard a Pécuchet“ – satiricky laděný román o dvou pařížských písařích na venkově zůstal nedokončen.
Charakteristika doby
- jedná se tedy o druhou polovinu 19. století
- ve většině zemí končí nevolnictví, v Rakousku to bylo 1780, v 1848 zrušena robota → vesničané se stěhují do měst → levná pracovní síla → rozvoj průmyslu
- špatné životní podmínky (práce dětí → jejich špatný vývoj, práce 14 hodin denně) → kriminalita, prostituce, alkoholismus → témata realistických a naturalistických autorů
- 19. století: rozvoj vědy a průmyslu → požadavek na pravdivé, realistické zobrazování života se přenáší i do literatury → autoři pravdivě píší o přítomnosti
Obecný charakter literatury
- Aristotelův prvek = mimesis (princip věrné nápodoby skutečnosti) – už v renesanci dominují realistické tendence…teprve 19. stol. dovedlo realismus do krajních možností → vytrácí se subjekt autora a dílo získává maximální míru objektivnosti
- komplexní, pravdivé a věrné zachycení skutečnosti
- přesné a všestranné studium společenského života, zobrazení každodenního života
- zobrazuje průměrného člověka, realistický román je zrcadlem společnosti, kronikou jejích mravů
- autor neužívá autostylizace – není v díle přímo účasten
- autorova objektivita je ale podmíněna – vybírá fakta, volí hrdiny, prostředí
- hrdina se vyvíjí – je dobově a společensky podmíněný
- je uplatněna typizace – autor se snaží postihnout obecné, tj. typické, příznačné rysy lidí v jedinečném hrdinovi
- vysoce postavení i chudí zobrazeni ve prostředí jim vlastním
- upřednostňuje se současnost (pokud se k minulosti vracejí, tak v případě posluhujícím současnému životu lidí)
- hlavní žánry – román, povídka, drama
- hledání paralely mezi minulostí a současností
- většina spisovatelů jsou zároveň naturalisté
Směry
- realismus (vznik ve Francii)
-
- navazuje na realistické předchůdce v Anglii 17. a 18. století – Defoe, Fielding
- plně se rozvíjí v 50. letech 19. století
- slohové období i tendence v umění, která se objevovala už od pravěku
- je reakcí na romantismus, který popisuje život jako romantickou představu, kdežto realismus usiluje o reálný popis života a to zejména lidí z nižších sociálních vrstev
- v literatuře se uplatňuje zejména v próze, hlavně pak v románu, jehož prostřednictvím je možné typizovat lidské charakterové rysy, jejich vývoj, mezilidské vztahy, …
- pozitivismus
-
- filosofický směr, který souvisí se změnou společenských poměrů (revoluční rok 1848, státní převrat Napoleona III.- cenzura, deportace, rozvoj vědy – Darwin) → důvěra v rozum a smyslové poznání
- směr, který využívá poznatky vědy jako jediné skutečné poznání
- představitelé: A Comte [ógist kómt], H. Taine [ipolit tén] – zakladatel
- kritický realismus
-
- umělecký a literární směr 19. století. a 20. století. Staví do středu pozornosti společenského člověka v jeho konkrétní podobě a souvislostech
- do popředí se dostává próza, v 19. století zejména román
- Stendhal, Honoré de Balzac, Romain Rolland, L. N. Tolstoj, F. M. Dostojevskij
- kritický realismus 20. století je po tematické stránce ovlivňován dějinnými událostmi (obě světové války). Soustřeďuje se na analýzu lidských vztahů a na odhalení jejich podstaty, na palčivé otázky přítomnosti. Kritický realismus v literatuře významně ovlivnil vztah literatury a skutečnosti i specifickou úlohu literatury novým pojetím její společenské angažovanosti
- kritický realismus v české literatuře
-
- Z důvodu vlády Habsburků začíná kritický realismus v české tvorbě později, a to v závěru 19. a na začátku 20. století. Rozvíjí se ve čtyřech okruzích:
- venkovská tematika (Karel Václav Rais, Josef Holeček, Tereza Nováková)
- městská tematika (Antal Stašek, Josef Karel Šlejhar, Ignát Herrmann, Karel Matěj Čapek-Chod)
- historická tematika (Alois Jirásek, Zikmund Winter)
- dramatická tvorba (bratři Alois a Vilém Mrštíkové, Ladislav Stroupežnický, Gabriela Preissová)
- naturalismus
-
- krajní odnož realismu, poslední míra
- naturalistická teorie říká, že umělecké dílo je výsledkem působení tři hlavních činitelů – rasy, prostředí, doby
- (z latinského natura, příroda) je umělecký směr, který se snaží zachytit nezkreslenou realitu (alespoň takovou, jaká je v očích naturalistů)
- vznikl v 70. letech 19. století ve Francii z klasického realismu
- za jeho tvůrce bývá označován Emilé Zola, k dalším naturalistům v literatuře patří např. G. de Maupassant, G. Flaubert a A. Daudet
- pesimismus – lidská bída, smrt i stáří
-
- podle nich není dobré vytvářet realitu ze snů, vyšší cíle jsou pro ně jen klamnou iluzí
- jako lepší způsob bytí berou uvědomění v pravou realitu
- determinismus
-
- ten vylučuje úlohu vůle, nebo výchovy člověka na svůj osud, člověk je předurčen prostředím a vrozenými vlastnostmi (jsou dědičné)
- naturalismus v české literatuře
-
- v české literatuře nebyl naturalismus příliš silný, nejsilněji se patrně projevil v díle Viléma Mrštíka, především v románu Santa Lucia
- výrazně ovlivněn naturalismem byl i Karel Josef Šlejhar, který ale experimentoval i se symbolismem – Zátiší, Vraždění, Peklo, Kuře melancholik, Co život opomíjí
- naturalismem byla ovlivněna i díla prozaičky Anny Marie Tilschové, která však bývá řazena spíše k realismu (např. Fany, Stará rodina, Synové, Dědicové)
Další představitelé
- Francie
- Honoré de Balzac
- Lidská komedie rozdělena do 3 částí
- detaily tvoří základ reálného pozorování (-shromažďování fakt) => objektivní realismus
- jen 95 románů = „Lidská komedie“- většinou z prostředí Paříže – „kronika“ Paříže 19. století
- hlavní 3 romány: „Otec Goriot“, „Lesk a bída Kurtizán“, „Ztracené iluze“
- „Eugenie Grandet“, „Šuani“, „Šagrénová kůže“, „Plukovník Chabert“
- Émile Zola
- snažil se vytvořit 20 svazků románu „Rougon-Macquartové“ [rugon makartové] (= kronika rodiny) – trochu připomíná Lidskou komedii
- pojednání s názvem Experimentální román
- napsal dopis prezidentu republiky pod názvem „Žaluji“, kde hájil kapitána Alfreda Dreyfuse
- „Zabiják“, „Nana“, „Břicho Paříže“, „Lidská bestie“, „Řím“, „Paříž“, „Štěstí Rougonů“
- Honoré de Balzac
- Rusko
-
- Nikolaj Vasilijevič Gogol
- „Revizor“, „Mrtvé duše“, „Hans Küchelgarten“, „Hráči“, „Ženitba“, „Petrohradské povídky“
- Ivan Sergejevič Turgeněv (1818 – 1883)
- soubor črt a povídek (25) „Lovcovy zápisky“
- „Rudin“, „Otcové a děti“ – sociálně psychologický román, „V podvečer“, „Šlechtické hnízdo“
- Lev Nikolajevič Tolstoj
- „Vojna a mír“, „Anna Kareninová“, „Vzkříšení“
- románová trilogie „Dětství“, „Chlapectví“, „Jinošství“
- „Sevastopolské povídky“, „Vláda tmy“, „Živá mrtvola“
- Fjodor Michajlovič Dostojevskij
- všechny znaky jeho tvorby jsou v díle „Zločin a trest“
- „Bratři Karamazovi“, „Běsi“, „Zápisky z mrtvého domu“, „Chudí lidé“, „Idiot“
- Anton Pavlovič Čechov
- „Višňový sad“, „Racek“, „Strýček Váňa“, „Tři sestry“, „Step“, „Tlustý a tenký“, „Pavilon č. 6“
- Nikolaj Vasilijevič Gogol
- Anglie
Kniha – Paní Bovaryová
- Paní Bovaryová je velice zajímavým dílem, v němž se jeho nevyrovnaná hrdinka, oběť romantismu, střetává s realitou a její romantické myšlenky plynou v kontrastu s realistickým popisem pravdivého života
Literární druh a žánr
- epika, próza
- realistický román psaný na základě skutečných událostí z let 1851-56, o kterých se psalo v novinách
- jakási hradba mezi realistickým a romantickým románem
Doba vzniku:
- Francie – Realismus (1857)
Témata, motivy a hlavní myšlenka
- kontrast mezi realitou a vysněným světem
- kvalita partnerského vztahu závisí na uznání okolí (podobnost s A. Kareninovou)
- hlavní hrdinka ubíjena všedností života, stereotypem
- člověk chce to, co nemá (nadčasovost)
- nešťastné manželství, nevěra, zadlužení → slepá ulička → sebevražda
- vylíčení dopadu aktuálního zániku romantismu na snící ženy
Kompozice, čas a prostor, vypravěč
- kniha je rozdělena do tří částí -> dále do kapitol, které na sebe chronologicky navazují
- odehrává se v polovině 19. století v malém francouzském městečku Yonville
- román je psán er-formou, kvůli níž čtenář k hlavní postavě tolik nepřilne a nemá ji tolik v oblibě i s jejími špatnými vlastnostmi jako v případě ich-formy
- popisy psychiky a uvažování postavy paní Bovaryové
- díky i nepatrným pocitům a úvahám hlavní postavy, která je i se svým problémem typizována, a tedy jedna z mnoha žen s romantickými iluzemi, jež se nenaplnily, může čtenář pozorovat pozvolnou, avšak velice patrně znatelnou změnu Emmy Bovaryové – vývoj
Jazyk:
- psáno v er-formě, spisovný jazyk, občasné latinské výrazy (lékařské prostředí), krátká souvětí, častá obrazná přirovnání a metafory, zastaralá čeština s přechodníky a archaismy, důraz na detail, rozhovory a dialogy, srozumitelná souvětí
Časoprostor
- děj Paní Bovaryové se odehrává v prostředí francouzského maloměsta v 19. století
Postavy
- Emma Bovaryová- byla nevyzrálá selská dcera s konkrétními a perfektními romantickými představami o světě a o životě, které nebylo možné nikdy naplnit.
- Karel Bovary- jehož příběh, jímž počíná celá kniha, nám odkrývá základy jeho nevýrazného charakteru, vlastně až téměř dokonce knihy slepě věřil své manželce, jíž tolik miloval, pečoval o ni a nedal na ni dopustit. Byl to rozhodně věrný, obětavý a milující manžel, ale spíše plachý, odměřený, jednoduchý, konzervativní a nudný
- Leon – byl spíše nesmělý, nezkušenější, zdrženlivý a romantický
- Rudolf – drzý, smělý sukničkář si Emmu Bovaryovou vyhlédl hlavně pro potěšení z flirtu a svádění, jež už praktikoval u mnoha žen před ní
- lékárník Homar – je upovídaný, myslí jen na sebe, na konci jeho úspěch
Námět, děj
- v úvodu knihy se dozvídáme o dětství, dospívání a studiích Karla Bovaryho, který se nakonec stal lékařem jako jeho otec, a právě díky tomuto řemeslu pozná svou budoucí ženu – Emu
- avšak právě uspěchaností svazku manželského Ema ztrácí iluze a manželství se pro ni stává přítěží, zklamáním a to i přes nesmírnou péči Karla Bovaryho, který ji zahrnuje láskou
- ani po narození dcery se Ema nechce smířit se svým osudem, a hledá útěchu v luxusním zboží
- právě v té době podlehne mladému Leonovi a zažije s ním románek, který ukončí sám Leon odjezdem do Paříže, kde studuje
- Ema však nezahálí a prázdné místo v srdci zaplní bohatým šlechticem, do kterého se vroucně zamiluje, avšak on city neopětuje, pouze jí využívá a včas mizí z jejího života
- v tu samou chvíli již Karel tuší, že se něco děje a je ohromen finanční situací, kterou Ema svým rozhazováním zavinila, sama Ema však odmítá komunikovat, trpí depresemi
- poté, co si vydupe hodiny klavíru, opět naváže na románek s Leonem v Paříži, avšak ten nemá dlouhého trvání – Leon si uvědomí zbytečnost svého chování a neperspektivní budoucnost
- ze zoufalství a dluhům Ema ukradne arzenik a spáchá sebevraždu
- na povrch tak vyplave pravda o Emině životě a Karla pod náporem citů postihne infarkt