Paní Bovaryová – rozbor díla k maturitě (4)

 

Kniha: Paní Bovaryová

Autor: Gustave Flaubert

Přidal(a): Sullivan

 

 

Autor knihy: Gustave Flaubert (1821 – 1880)

• Považován za jednoho z největších a nejvlivnějších prozaiků 19. století a vrcholného představitele literárního realismu
• Původně považován za romantika, později spíše realista (na pomezí romantismu a realismu)
• Studium práv v Paříži, kde se setkává s Victorem Hugem, studium ze zdravotních důvodů přerušuje
• Finančně zabezpečen – pobyt na venkově, mnohonásobné přepracovávání svých děl
• Kritik měšťácké společnosti, mistr v zobrazení lidských vášní a citových vztahů
• Filosofická a psychologická analýza
• Byl souzen za „nemravné líčení“ v Paní Bovaryové, pro skandálnost a nemravnost
• Přestože nebyl odsouzen (prý jenom díky velmi kvalitní obhajobě), jeho knihy církev dala do Indexu zakázaných knih
• Rád cestoval, odmítal manželství a každodenní problémy
• Zemřel na mrtvici

DÍLO:

• Jeho prozaická tvorba se ubírala dvěma směry, jednak představovala romanticky laděná díla (např. historický román Salambo), jedna romány ryze realistického rázu (např. Citová výchova)
• Romány „Paní Bovaryová; Salambo; Citová výchova; Bouvard a Pécuchet“
  
• Povídky „Pokušení svatého Antonína; Prosté srdce; Paměti bláznovy; Herodias; Legenda o svatém Juliánovi Pohostinném“
  
• Dramata „Kandidát; Zámek srdce“
• Flaubert psal i cestopisné prózy…

 

Literární kontext – realismus

Evropský realismus

• 2.pol. 19.st.
• realis = věčný, popis skutečnosti takové, jaká je
• realismus je stejně jako romantismus tendence, stojí vedle romantického pohledu v literatuře a všech uměleckých směrech již dlouhá staletí
• počátky
  • 1830-1835 ve Francii (Courbert – výstava L’Realism)
  • industrializace, průmysl, pára, na konci 19.st. – elektřina, vědeckotechnická revoluce, rozvoj přírodních věd
  • od stavovské k občanské společnosti, liberalismus, marxismus
• hlavní znaky
  • zabývají se hl. současností, každodenní život, kritický, reálné zobrazení, snaha o objektivitu
  • většinou er-forma (objektivní)
  • umělec nepodléhá dobovým konvencím, není ovlivňován náboženskými dogmaty, potlačen vliv romantické rozervanosti, vytrácí se dobou formovaný subjekt autora, dílo získává co největší míru objektivizace
  • realismus – ztráta lidských iluzí, pravdivost, věrnost skutečností

• prostředí
  • opravdové, nevylepšené, běžné
  • práce s detaily, podrobnější popis
• postavy
  • obyčejní lidé, zástupci celé společnosti
  • literární typy (typické vlastnosti, modelové postavy)
  • nevýjimeční (vesničané, sedláci, měšťané,…)
• děj
  • často více dějových proudů
  • velmi epické (radost z vypravování)
• žánry
  • romány, povídky, obrazy ze života, dramata
  • málo poezie
• kompoziční postupy
  • vypravování, popis, charakteristika, úvaha
• jazyk
  • méně umělecký, odpovídá době i osobám, společnosti
• pozitivizmus
  • poznatky věd = jediné skutečné poznání
• kritický realismus
  • společenská a sociální situace ve 2.pol.19.st. se přiostřovala, hodnoty společenské života redukovány na vztahy peněžní a zbožní, sociální propast zdroj konfliktů à kritický vztah ke skutečnosti
  • zobrazení střízlivé skutečnosti plné sociálních konfliktů
  • zachycen člověk a jeho vztahy, analýza poměrů ve společnosti, determinace lidské psychiky prostředím
  • nesmlouvavý a ostrý úhel pohledu na svět

 

Umění realismu

• Výtvarné umění
  • G. Courbert, F. Miller, É. Manet,
  • U nás: J. Mánes, V, Hynais
• Přechodné období
  • Proces odprošťování literatury od vlivů romantismu trval déle
  •  H.Heine
    • Řazen částečně k romantismu
    • Kniha písní
  •  G.Sandová
    • Francouzská prozaička
    • Indiana, Valentina, Lílie, Ďáblův močál

 

Rusko

• Charakteristika doby
  • Nejkonzervativnější režim v E, zaostává za E hospodářsky i v oblasti lidských práv
  • Kulturní i sociální rozdíly – zaostalý venkov X bohatá a vzdělaná aristokracie
  • Vliv francouzštiny a francouzské kultury
  • Napoleonské války, car Mikuláš I. (četník E), tuhý absolutismus
• Hlavní znaky ruské literatury
  • Pomalu plynoucí čas, filozofické úvahy, psychologické kresby, analýzy lidských duší, vnitřní život postav
  • Rozsáhlé popisy přírody
  • Žánry: povídka ze současnosti, fantaskní povídka, román a románová kronika ze současnosti, historický román (sága), dramata, satirická literatura
  • Jazyk: spisovný i nespisovný, metaforický, satira, hyperbola,…
• N.V. Gogol
  • Prozaik, dramatik, publicista
  • Petrohradské povídky, Revizor (komedie), Mrtvé duše (realistický, satirický román)
• I.A. Gončarov
  • Řazen i k romantismu
  • Oblomv (román)
• I.S. Turgeněv
  • Otcové a děti
• L.N. Tolstoj
  • Prozaik, povídky, romány, filosof
  • Vojna a mír (čtyřdílná románová epopej), Kreuzerova sonáta, Anna Kareninová (román),
• A.P. Čechov
  • Povídky, dramata
  • Višňový sad (divadelní hra, tragikomedie)
• F.M. Dostojevskij
  • Běsi (rozsáhlý román), Zločin a trest (román), Idiot (román)

 

Počátky realismu v Anglii

• Charakteristika doby
  • 1.pol.19.st., po anglické revoluci, VB námořní velmoc
  • kolébka industrializace, demokratické prvky
• Daniel Defoe (1661-1731)
  • Prozaik, diplomat, novinář, vládní agent
  • Zakladatel moderní realistické prózy
  • Robinson Crusoe
• Jonathan Shift (1667-1745)
  • Gulliverovy cesty (čtyřdílný satirický cestopis)

 19. století

• Charles Dickens (1812-1870)
  • Novinář, epik, spisovatel, tragično, komično
  • Kronika Pickowickova klubu (humoristický a fejetoní romány, na pokračování), Oliver Twist (sociální román s autobiografickými prvky)
• Charlote Bronzová (1816-1855)
  • Viktoriánská éra
  • Jana Eyrová (román s autobiografickými prvky)
• Emily Brontëová (1818-1848)
  • Viktoriánská éra
  • Na Větrné hůrce (román)

 

Francie

• 1. pol.19.st.
• charakteristika doby
  • 1815 – Waterloo, restaurace Burbonů 1815-1848
  • prvky absolutismu, vzestup měšťanstva
  • Ludvík XVIII., Karel X.
  • 1830 – revoluce, Ludvík Filip – „červencová monarchie“

• Honoré de Balzac
• Gustav Flaubert (1821-1880)
  • Lidská duše, analýza lidské psychiky, zúžený pohled do nitra jedince, romány o ztrátě iluzí, konfrontaci dvou světů – reálného a vysněného
  • Bovarismus – útěk od skutečnosti k iluzím
  • Paní Bovaryová (román – Mravy francouzského venkova)m Citová výchova (román)
• Emile Zola (1840-1902)
  • Determinace člověka dědičnými vlivy a prostředím, v němž žije
  • Jeho díly – pozitivistická metoda, výsledek podrobného průzkumu určitého sociálního prostředí
  • Naturalismus
    • Jedna z podob realismu
    • 2.pol. 19.st.
    • člověk chápán jako tvor individuálně fyziologicky determinovaný, jeho vůle a charakter jsou produktem dědičnosti a prostředí
    • jednání člověka není výsledkem racionálního přístupu ke světu, ale je pasivním odrazem toho, co člověk zdědil a v jakém sociálním prostředí žije
    • mechanické přenášení zákonů platných v přírodě na lidskou společnost
    • drastické, odpuzující scény,…
    • Dreyfusova aféra
      • Franc. důstojník židovského původu křivě obviněn ze špionáže ve prospěch Německa -> mohutný protest, nakonec zbaven viny, 1906 rehabilitován
      • E. Zola – Žaluji…
    • Experimentální román
      • Spisovatel je nestranným pozorovatelem
      • Román = vědecké dílo o společnosti a člověku
      • Vliv pozitivizmu, důraz na detail
    • Cyklus románů Les Rougon-Macquart
      • Břicho Paříže, Zabiják (naturalistický román, úpadek a zmar lidských životů v beznadějném prostředí bídy, alkoholu,…), Nana, Tereza Raquinová (psychologický naturalistický román)
      • Jednotlivé romány na sebe volně navazují
• Guy de Maupassant (1850-1893)
  • Spisovatel, žurnalista, naturalistický realismu, eseje, erotická poezie, povídky, novely
  • Kulička (povídka, prostitutka v hlavní roli), Miláček (román)

 

Další země Evropy

• H. Sienkiewicz
  • polský prozaik, dramatik, publicista, klasik polské prózy
  • Romány: Křižáci, Ohněm a mečem, Quo vadis
• H. Ibsen
  • Vliv na celoevropské drama, společensko-morální problémy

 

USA

• v 19. století hospodářský vzestup
• Mark Twain (1835-1910)
  • Spisovatel, novinář
  • Dobrodružství Toma Sawyera, Dobrodružství Hubkleberryho Fina
• Herman Melville (1819-1891)
  • Bílá velryba (román)

 

Rozbor díla: Paní Bovaryová (1857)

Literární druh a žánr

• Epika,próza, román
• Francouzský kritickorealistický psychologický román,psaný na základě skutečných událostí z let 1851 – 56, o kterých se psalo v novinách
• Je to jakási hradba mezi realistickým  a romantickým románem

 

Celková charakteristika

• Psychologický román francouzského realismu. Jedná se o hluboce psychologicky prokreslený příběh o ztrátě iluzí romanticky založené ženy, která ve svém manželství nedokáže najít uspokojení a životní smysl. Hrdinčina tragédie je přímo podmíněna dobou a prostředím ,ve kterém žije.
• Odehrává se v pol. 19 stol, v prostředí normandské měšťanské společnosti, v malém městečku Yonville.

 

Hlavní myšlenky

• Analýza života měšťanstva, kritika licoměrnosti maloměstského světa (lež, přetvářka, pokrytectví).
• Vznik, růst a rozpad romantických iluzí vlivem odlišných vztahů.
• Konfrontace světu snů (pokus o únik u ubíjejícího světa, ale jen sebeklam) X realita (zvěcněné mezilidské vztahy). Oba světy jsou ironizovány.
• Kvalita partnerského vztahu závisí na uznání okolí (podobnost s A. Kareninou)
• Hlavní hrdinka ubíjena všedností života, stereotypem
• Chci to ,co nemůžu mít (nadčasovost)
• Nešťastné manželství , nevěra, zadlužení -> slepá ulička -> sebevražda

 

Umělecké a kompoziční prostředky

• Objevují se tu vypravěčské schopnosti (důraz na konkrétní detail),střídání vypravěčských postupů, umění psychologické zkratky a úspornosti výrazu
• výstižní charakteristika postav – jejich jednání odpovídá společenskému postavení a zařazení, ale přitom zachována individuální jedinečnost; osudy postav odrazem jejich povah; mistrovské zobrazení lidských vášní a citových stavů, důraz na psychologizaci postav.

• Román je realistický, sice s prvky ještě romantickými, ale již i naturalistickými (nezaujatá registrace syrové skutečnosti – jako u Zoly), ne obraz společnosti jako syntéza (tj. rozdílnost od encyklopedismu Balzacova)
• inspirace – skutečná událost let 1851-1856; po časopiseckém vydání žaloba pro ohrožování mravnosti a urážku náboženství (v roce 1856, stejně jako odsouzeny Baudelairovy Květy zla); po zrušení žaloby vyšlo knižní, ale zkrácené a upravené vydání.
  

 

Jazyk a styl

• spisovný jazyk
• řada obrazů,metafor,prostých i konkrétních přirovnání,přirovnání abstraktna ke konkrétnímu (např. Ema se rozlévá po náměstí)
• er – forma , autor v roli vypravěče
• typický styl rozhovorů a dialogů
• věty nejsou složité,souvětí srozumitelné

 

Kompozice díla

• podtitul Mravy francouzského venkova
• 3 části a ty se dále dělí  na kapitoly
• Postupně se děj odehrává ve třech místech
• Na počátku je děj vyprávěn retrospektivně z pohledu Karlova spolužáka, ale poté už se odvíjí do postupně do budoucnosti – chronologicky

 

Postavy

• Emma –Dcera bohatého sedláka, vychována v klášteře, krásná, ale rozmařilá a povrchní, hledá smysl života a vzrušující dobrodružství mimo všední život, touží po přepychu, vášnivé lásce, žije jen svými iluzemi, trpí v zajetí šedivého prostředí; od romantických postav se liší; není pasivní, o své lásce rozhoduje sama, z vlastní vůle, ale deziluze ji zabíjí = literární typ tzv. bovarysmu (útěk od skutečnosti k iluzím).
• Karel – Vesnický lékař, sice dobrák, ale nesmírně omezený, jednoduchý, těžkopádný, po celodenních cestách za nemocnými unavený a nečinný.
• Lékárník Homais –upovídaný, plný frází o pokroku, filozofii, vědě; typický měšťák, patolízal, honící se za získáním čestného kříže (viz poslední věta románu), naopak spokojený se stávajícími poměry, buduje úspěšně své pozice a myslí jen na svůj prospěch.
• Rodolpho Boulanger – Zámožný, pětačtyřicetiletý muž. Miluje ženy, po omrzení však na ně zapomene.
• León –  mladý písař,nejdříve platonicky zamilovaný do Emmy, později poměr s Emmou

 

Děj

Celý děj začíná ve škole, kde se mladý Karel Bovary, vesnický chlapec, stává budoucím doktorem. Vše se mu daří díky píli své a své matky, protože jeho otec – alkoholik nepovažuje vzdělání za důležité. Po napodruhé úspěšném vykonání zkoušky se mladý Bovary vydává do Tostes, kde mu matka našla místo. A poté mu našla i ženu: vdovu po soudním vykonavateli v Dieppe s věkem kolem 45 let, 1200 libramidůchodu a „přestože byla ošklivá, suchá jako šindel a samý pupenec jako jaro“, zůstal s ní, protože viděl v manželství nástup lepších časů. Jenže štěstí rychle pominulo a možná právě kvůli jejímu vhledu ji každý večer tvrdil, že ji nemiluje a má jinou.
Karel musel začít jezdit do Bertrovky, protože pan Rounault (nejzámožnější sedlák) si zlomil nohu. Jenže když se noha uzdravila, jezdil tam stále – teď však za dcerou pana Rounaulta. Jeho manželka – paní Dubucová – na to přišla a ježdění do BertrovkyBovarymu zatrhla. Krátce na to dostala chrlení krve a zemřela.
Když se o této ráně starý Rounault dozvěděl, jel Karla utěšit. Jméno mladého doktora se neslo a klientela rostla. Do Bertrovky už jezdil tak často, jak chtěl a tam si povídal se sedlákovou dcerou – Emou, až mu došlo, že si ji chce vzít. Vzali se následujícího jara.
Ema, vychovávaná v klášteře Voršilek, tudíž se jí dostalo dobrého vychování, ráda hrála na klavír, vyšívala a dělala další ruční práce. Po svatbě hned začala vymýšlet, co nového by dala do domu a jak by ho změnila. „On si vyčítal, že jí nemiluje, ona se těšila na štěstí, které prý nastává po svatbě a snažila se vypátrat, co se vlastně v životě myslí slovy: blaho, vášeň a opojení.“ Už brzy po svatbě si kladla otázku: Proč se vlastně vdávala?
Brzy na to byli manželé Bovaryovi pozváni do Vaubyessardu k markýzi d’Andervillies. Ema byla uchvácena zámkem, přepychem a plesem. Příští ráno při odjezdu se jí stýskalo po životu v přepychu a zbyla jí jen vzpomínka na Vikomta, s kterým včera tančila valčík a který ji dal zdobenou truhličku. Od té chvíle byla jako vyměněná. Kupovala si všechny časopisy a sledovala kde jaké vystoupení, premiéru či koncert. Koupila si i mapu Paříže a prstem se procházela po jejích ulicích. Domov si zdobila drobnůstkami přepychu a pořád si stěžovala na Tostes. Karel se jí zdál tak ubohý. Celý její život jako by nestál za nic. Přestala taky vyšívat a hrát na klavír. A proč taky to dělat, když vás nikdo neposlouchá? Ztratila veškerý zájem a jen ve snech se toulala Paříží. Došlo to tak daleko, že jí Karel dovlekl k doktorovi a ten diagnostikoval nervovou chorobu a usoudil, že nejlepší by bylo se přestěhovat. Když odjížděli do městyse Yonvillel’Abbaye byla Ema těhotná.
V novém prostředí doufala, že ji stihne lepší osud. Ve městě hned první den poznali pár lidí a mezi nimi byl i Leon Dupuissus. Častý návštěvník místního hostince. Hned si s Emou padli do oka. I on byl znuděn maloměstem a ona ho tím přitahovala. Karel neměl dost pacientů a jediné, co ho dokázalo povzbudit byla myšlenka na dítě. Ema si přála syna, ale když porodila holčičku Bertu, nebyla nadšena. Hned po šestinedělí sháněla kojnou, aby měla víc času na schůzky s Leonem. Štvalo ji, že Karel nevidí její utrpení. Budily se v ní přepychové rozmary a i cizoložnické choutky. Leon se však rozhodl, že odjede do Paříže dostudovat práva. Období smutku překonala až jiným mužem – Rudolfem Boulangerem. Poznal ji u Karla v ordinaci. Zanedlouho se konala výstava, na kterou se sjelo spousta lidí. Ema s Rudolfem se před tím vším schovali a začali se scházet. Ema ho milovala, kupovala mu různé dárky a na svém manželovi už viděla jen to, jak je ubohý. Natolik se zadlužila, že okradla i Karla a naplánovala si s Rudolfem útěk. Jenže on ji bral jen jako milenku, takže zůstala doma s manželem a dcerkou.
Nastalo zase dlouhé trápení a těžké vzpamatování. Pro Emino povzbuzení ji Karel vzal do Rouenu, kde si koupila rukavičky a klobouk a společně šli na představení Waltera Scotta. Do lóže k nim přistoupil Leon.
Její vztah s ním byl velmi zvláštní. On ji zbožňoval a obdivoval. Vyprávěl ji o tom, jak pro ni psal sáhodlouhé dopisy a pak je trhal. Přiznal se jí, že ji tenkrát měl rád. Byla spokojená, že to tušila správně. I přes tenčící se úspory nadále Emma nakupuje nové koberce, potahy na sedadla a další „nezbytné věci“. Vypisuje nekryté směnky a posílá účty pacientům, což se ukázalo jako dobrý zdroj financí. Leon si všiml, že s Emmou není vše v pořádku a že rady, aby se s ní rozešel jsou oprávněné.
Když se vrátila domů dostala dopis od soudu. Soud uznal výši dluhu. Příští den se dostavil soudní vykonavatel, aby sepsal protokol o exekuci. Manželé se čím dál víc dostávají do finanční krize. Ema jde poprosit Leona, ale ten se jí skoro vysmál, když ho požádala o 8000 franků. Zkouší to všude možně, ale bez úspěchu. Dokonce jde i za Rudolfem. Ten ji nepomůže a ona ho nařkne, že ji nikdy nemiloval. Naprosto zoufalá ukradne arzen, kterým se otráví (v některých divadelních verzích běží do lékárny, kde si koupí jed pro krysy). Doma spolyká plnou hrst a v noci umírá. Karel je zdrcen Emminou smrtí, Bertinou veselostí, lékárníkovým utěšováním a zanedlouho také umírá.

 

Vliv díla

• Fl.dílo ovlivnilo Zolu, Maupassanta
• Několikrát zfilmováno
• I přes okamžitý čtenářský úspěch byl Flaubert veřejně zakazován pro urážku veřejné mravnosti a manželské instituce,nakonec byl  zproštěn žaloby díky svému obhájci Sénardovi, jemuž svůj román věnoval