Petlice – samizdatová edice

 

 Jméno: Petlice

 Přidal(a): A. Malimánková

 

 

Petlice byla samizdatová edice, kterou v roce 1972 založil spisovatel Ludvík Vaculík se záměrem vydávat kromě vlastních knih i díla dalších autorů, kteří v období po r. 1968 nemohli publikovat oficiálně nebo byli donuceni opustit Československo. Myšlenkou bylo pokračovat v literární tvorbě tak, aby nebyla v důsledku normalizačních opatření narušena její kontinuita, tedy uchovat rukopisy a jejich autory povzbudit k další tvorbě. Petlice existovala až do roku 1990, kdy po sametové revoluci byla zrušena cenzura, po celou dobu ji vedl právě Ludvík Vaculík.

Starší název edice Vzdor vycházel z prvních písmen ochranné formulky vpisované na rub titulní strany vydávaných knih: „Výslovný zákaz dalšího opisování rukopisu“. Pozdější název Petlice pak ironizuje název oficiální edice Klíč vydavatelství Československý spisovatel, publikující díla schválených autorů. Ani jeden z názvů edice však nebyl ve vydávaných knihách uváděn.

V Petlici vycházela původní díla různorodého charakteru: beletrie, poezie, paměti, fejetony a odborné práce (filozofické, literárněvědné, historické apod.). Publikovanými autory byli kromě Vaculíka např. Ivan Klíma, Václav Havel, Pavel Kohout, Bohumil Hrabal (režimem později tolerován), Ivan Martin Jirous, Eva Kantůrková a další. Petlice se kromě velkého množství vydávaných děl vyznačovala výbornou ediční a redakční úpravou.

Vzniku edice předcházela řada pravidelných autorských čtení, kdy se v bytě Ivana Klímy scházeli spisovatelé, kteří po Pražském jaru již nemohli oficiálně publikovat. Tyto schůzky byly organizovány pravidelně jednou měsíčně. Jejich účastníci však byli policejně perzekuováni a posléze donuceni schůzky zrušit. Proto se Klíma a posléze i Vaculík a další autoři rozhodli svá díla šířit svépomocí.

Vaculík tuto činnost pojal velmi systematicky, založil edici a pro redakční spolupráci získal např. Jiřího Grušu, Sergeje Machonina nebo Ivana Klímu. Dále spolupracoval s mnoha písařkami, které pro odlišení svých prací používaly různé varianty formulek o zákazu dalšího opisování v kombinaci se značkou svého příjmení. Mezi tyto písařky patřily např. Otta Bednářová, Zdena Erteltová-Phillipsová, Drahomíra Šinoglová, zařadil se mezi ně i Dušan Hamšík a Karol Sidon (většina byla v průběhu existence Petlice zatčena a vězněna). Vazbu opisů zajišťovali zejména knihvazači podniku Tomos nebo jednotlivci (Hana Bernardová, Miroslav Vítovec, František Cink a další).

Publikace vycházely většinou ve formátu A5, byly brožované nebo vázané v plátně a v několika případech doplněné o fotografie nebo grafické listy (např. cestopisy Zikmunda a Havelky). Největší rozmach edice zaznamenala v letech 1978 – 1979, kdy bylo vydáno více než 40 titulů ročně. Vydávaná díla v počátcích existence Petlice distribuoval osobně Ludvík Vaculík, v pozdější době pak autoři sami. Publikované knihy byly evidovány a archivovány.

Příklady vydaných děl: Dotazník (J. Gruša), Mé přítelkyně v domě smutku (E. Kantůrková), Katyně (P. Kohout), Morový sloup (Jar. Seifert), Cejlon, ráj bez andělů (J. Hanzelka a M. Zikmund)





Další podobné materiály na webu:

    Prohledali jsme celý web, ale nic parádního jsme nenašli :-(.