Kniha: Petrolejové lampy
Autor: Jaroslav Havlíček
Přidal(a): kacik
Autor: Jaroslav Havlíček (1896 – 1934)
- Zařazení autora: 1. pol. 20. st
- Prozaik, představitel meziválečné psychologické prózy
- Používal prvky naturalismu, zkoumal degenerované jedince a silné ženy v těžkých situacích
Zařazení díla do kontextu autorovy tvorby
- Píše psychologickou prózu a prvky naturalismu
- Petrolejové lampy (autorova prvotina, podrobně popsal psychologii postav)
- Neviditelný (román, psych studie jedné rodiny, strýc si myslí, že je neviditelný)
- Ta třetí (román, muž spáchá sebevraždu, rozhoduje se mezi dvěma ženami)
- Helimadoe (román o muži a jeho 5 dcerách Helena, Lída, Marie, Dora a Ema)
Obecné znaky Havlíčkovi tvorby
- detailně vykresluje prostředí
- zabývá se nitrem člověka, věnuje se degenerovaným jedincům – mentálně postiženým nebo trpícím nemocí
- zobrazuje duševní stavy extrémně narušených lidí a extrémní situace
- psychika románových postav je velmi propracovaná, zvláště u ženských hrdinek
- je pro něj typická pevná dějová linie, střet dobra a zla, ironické napětí, záliba v bizarních situacích
- téměř všechny jeho povídky a romány se odehrávají v maloměstském prostředí, které dobře znal z dětství – maloměsto představuj deformující sílu pro hlavního hrdinu
- realitu zachycuje nezkresleně, bez příkras
Zařazení díla do kontextu světové literatury
- futurismus – moderní život, obraz světa v pohybu
- dadaismus – primitivita, absurdita
- surrealismus – fantazie, psychický automatismus
- existencialismus – člověk jako osamocený a zcizený jedinec
- Francie – Rolland – Petr a Lucie (román, reakce na válku)
- Anglie – Shaw – Pygmalion (drama)
- Německo – Remarque – Na západní frontě klid (román, reakce na válku)
- Pražští Němci – Kafka – Proces
- Rusko – Šolochov – Osud člověka (novela o poválečné době)
- USA – Steinbeck – Hrozny hněvu (román)
Příklady podobných děl
Další zástupci psychologické prózy u nás:
- Glazarová – Vlčí jáma (román o bezdětném manželství)
- Řezáč – Černé světlo (román, analyzuje zlo v duši intrikána), Svědek (román, hl.hrdina chce poznat osudy lidí)
Společensko-historické pozadí:
- Proběhla 1. SV- domácí odboj, myšlenky čechoslovakismu
- První prezident TGM – demokracie, politické strany
- Patřili jsme mezi nejvyspělejší země Evropy
- Později větší vliv KSČ a fašismu
- Hospodářská krize 30.léta
- Budování pohraničního opevnění, 2SV
Literatura:
- Vysoká úroveň, překlady, vysoká jazyková úroveň, psychologizace postav
- Společensky angažovaná próza, noetická próza (důraz na poznání)
- Tvoří všechny generace, rozvíjí se jak próza, poezie i drama
Próza:
- v počátku menší prozaické žánry (povídky, reportáže, lyrická próza), později spíše román a románové cykly
- rozvíjí se kritika
Proudy:
- Pokračování předchozích tendencí- realismus (Jirásek, Winter…)
- Naturalismus (Mrštík, …)
- Impresionismus (Šrámek…)
- Téma 1. SV – Hašek – Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války
- Vliv expresionismu – Blatný, Klíma
- Demokratický proud – Čapek, Poláček – Bylo nás pět, Bass – Cirkus Humberto
- Imaginativni próza – Vančura – Rozmarné léto, Markéta Lazarová
- Společenská, sociální próza – Olbracht – Nikola Šuhaj loupežník, Golet v údolí
- Psychologická próza – Havlíček – Petrolejové lampy, Helimadoe
- Katolicky orientovaná linie – Durych – Rekviem, Bloudění
- Ruralisté – Knap, krepina
Rozbor díla: Petrolejové lampy
Druh a výrazová forma díla: epika, próza
Žánr díla: psychologický román (hlavním tématem je psychika hlavních postav, jejich myšlenky a chování)
Cíl/smysl díla
- poukázat na obraz rozpadajícího se světa, mravního úpadku v prostředí maloměsta
- zachytit mezilidské vztahy v rodině v pozadí psychické choroby projevující se u jednoho z hlavních aktérů
Klíčové motivy a témata
- měšťanství, předurčenost lidského života
Název díla (symbolika titulu)
- původně se dílo jmenovalo, Vyprahlé touhy (1935) podle nesplněných tužeb Štěpky, poté autor dílo přepracoval a měl být první část z zamyšlené trilogie z prostředí maloměsta Petrolejové lampy (odkazuje na dobu před elektrickým osvětlením a střet „starého“ s „novým.“)
Inspirace
- učení Sigmunda Freuda o psychoanalýze
- Kafka, Dostojevský
Jazyk díla
- dle útvarů a vrstev – převážně spisovný jazyk, občas se objeví nespisovný výraz (ksindl, skrblice)
- dramatická gradace příběhu
- střízlivý, ale působivý věcný styl
- můžeme zde najít i naturalistické prvky
- objektivní zobrazení skutečnosti, kniha se nevyhýbá ani odpudivým a odporným věcem – Pavlův zhoršující se fyzický stav, jeho záchvaty zuřivosti, opilost a propad do šílenství
- determinace – člověk je předurčen a některé věci se prostě stanou – důkaz tohoto je fakt, že kartářčina věštba se splní
Kompozice díla
- chronologicky gradující příběh
- kniha je rozdělena na tři větší části – každá je dále dělená na kapitoly, tyto tři části se nazývají:
- Lampy svítí a prostírá se, Sytý u stolu, Lampy zhasínají
Prostředí a čas
- Jilemnice a okolí, přelom 19. a 20. století
Postavy
- Štěpka Kiliánová – hlavní postava celého románu. V díle je sledován její vývoj od dětství až do jejího ovdovění. Je pracovitá, dobrosrdečná, energická, ale má spíše kypřejší tvary, krásy příliš nepobrala a je prostořeká. Touží po dětech a ze strachu, že zůstane starou pannou, se provdá za Pavla Malinu, svého bratrance.
- Pavel Malina – mladý muž původem z Vejrychovského statku, bratranec Štěpky. V dětství byl hodný, milý, inteligentní. Rozhodl se pro vojenskou škol, ale tam se nechal velmi ovlivnit pitím, našel si zálibu ve hře v kartách a ženách. Tam se z něho stal namyšlený, vypočítavý, nesnesitelný, škodolibý a zlý člověk.
- Stavitel Kilián – Štěpčin otec. Je to pracovitý člověk, který za svůj život zmnohonásobil svůj původní majetek. Je šetrný a hrdý na to, co dokázal.
- Anna Kiliánová – Štěpčina matka. Velice zbožná dáma, která se vždy snaží dodržovat zásady, které odpovídaly jejímu vyššímu postavení ve městě.
- Josef Malina – otec obou synů ze statku a bratr Anny K. Přežil své mladší dítě, svého syna Petra. Ačkoliv zpočátku neměl Štěpku v lásce, později pochopil, že je to žena s dobrým srdcem.
- Jan Malina – starší ze synů Josefa Maliny, pracovitý, poctivý a dobrý hospodář, který však dlouho dřel jen na bratrovy dluhy. Proto se v pozdějším věku zatvrdil.
Děj
Stavitel, původně chudý zedník Kilián, domůže se pracovitostí a podnikavostí významného postavení. Pojme za manželku dívku, dceru z Vejrychovského statku. Společně pak vychovávají jedinou dceru Štěpku. Štěpka nežije příliš šťastným životem, přestože má všeho dostatek. Lidem vadí její přímé, otevřené, často drsné chování, mají ji za společenského neotesance. Ke všemu není Štěpka příliš pohledná, je nesmírně velká a vyspělá, postrádá jakýkoliv dívčí půvab. Útěchy se jí dostává na matčině rodném statku, kde dovádí se dvěma svými bratranci Janem a Pavlem, jakéhosi uznání dosáhla i díky výborné recitaci a hraní divadla.
Štěpka dospívá, ale žádní nápadníci o ni neusilují, přestože je mezi mládeží pro svoji vyřídilku a veselost celkem oblíbena. Každá započatá známost po chvíli končí. Štěpka však touží mít muže a děti.
O statek na Vejrychovsku se stará Jan Malina. Jeho mladší bratr Pavel odchází ze studií a dává se k armádě. Stane se z něho líný, prostopášný důstojník, který pouze pije, hýří a hraje karty. Téměř všechny peníze ze statku padnou na placení jeho dluhů. Nakonec jej kvůli dluhům suspendují a Pavel se vrací na statek, je zchátralý, zestárlý. Nechce pracovat, pokračuje ve svém rozmařilém životě. Jan jej odmítne dál živit. Z vypočítavosti nabídne Pavel Štěpce sňatek a ona, posedlá touhou po muži a dětech, „slepá a hluchá“, svoluje, uvěří jeho slibům, že skončí s dosavadním životem a vrátí se k hospodaření. Otec Kilián (přes své výhrady k sňatku) vykoupí statek ze dluhů a postaví novomanželům nový dům.
Brzy po svatbě zažívá Štěpka obrovské zklamání. Pavel o ni vůbec nestojí, dozvídá se, že se s ním nikdy dětí nedočká, neboť trpí nemocí, která mu znemožňuje milostný styk. Štěpka je však statečná, s pomocí Janovou vede statek, trpělivě snáší rozmary svého stále více chátrajícího muže, který nakonec zešílí. Až po jeho smrti začíná Štěpce svítat na lepší časy. Čeká ji nový život s Janem Malinou, jenž již dávno ví o jejích přednostech („ta ženská má svou cenu“). Nedá se snad hovořit o lásce, ale jejich duše jsou naladěny na stejnou notu…
Inspirace lit. dílem
- Podle tohoto románu byl natočen stejnojmenný film s Ivou Janžurovou a Petrem Čepkem v hlavních rolích.
Úryvek
„Já jsem totiž myslil, jestli ty by sis mne nevzala za muže.“ Rozložil na stole vějíř karet a zase jej složil. Podíval se jí ostře do očí. Byla červená jako pivoňka. Srdce se jí rozbušilo. Bylo to příliš náhlé a neočekávané. Vypadalo to jako opravdové nabídnutí k sňatku. Nebo – možná, že se jen pošklebuje. Proč by však tak hloupě žertoval? „Vím, že záleží jen na tobě. Kdybys chtěla, šlo by všechno poměrně hladce. Nebo si myslíš, že bys to nedokázala prosadit?“ „Kdybych chtěla,“ pravila stísněně, „já nevím, jestli bych chtěla.“ Búrská válka – ženich – karty se vyplňují! Nebožka Hanousková měla pravdu. Osud promluvil. Může se vzpírat? Nemůže, a vlastně ani nechce. Je už stará. Ani nevěřila, že ještě někdo přijde. Nyní si to uvědomovala docela jasně – nikdo by již nepřišel. Ale toho karbaníka, toho flamendra s temnou minulostí, toho rozhazovače! Otec bude jistě proti tomu. Ovšem kdyby si to umínila, kdyby chtěla – och, ona dovede chtít, když si něco zamane. Má – nebo nemá?
Popis ukázky
- jedná se o ukázku ze začátku druhé části
- tato pasáž je velmi důležitá pro příběh, protože vede k rozhodnutí, které podstatně ovlivní celý Štěpčin život
- můžeme zde najít některé umělecké prostředky, např. personifikaci nebo přirovnání
