Kniha: Piková dáma
Autor: Alexandr Sergejevič Puškin
Přidal(a): T.Masopustová, PatasKminek
Alexandr Sergejevič Puškin
- Ruský básník, prozaik, dramatik.
- Zakladatel moderní ruské prózy.
- Pocházel ze šlechtické rodiny – vedl bohémský život.
- Kvůli názorům musel opustit Rusko, po vrácení byl cenzurován.
- Umřel na následky zranění v souboji.
Romantismus
- Konec 18. a první polovina 19. století.
- Umělecký směr, který klade důraz na cit.
- Hlavní hrdina je postava, která se nějak vymyká od společnosti a lze proti němu. Většinou prožívá nešťastnou lásku, která není opětována.
- Hrdina často postava jako zloděj, kat, cikán – něčím se odlišuje,
- Obdiv přírody a přírodních sil.
- Motiv návratu do minulosti.
- George Gordon Byron, Viktor Hugo, Karel Hynek Mácha, Edgar Allan Poe, Percy B Shelley, Alexander Dumas.
Rozbor díla: Piková dáma
- Literární druh – epika
- Literární žánr – prozaická novela
- Literární forma – próza
- Kompozice – chronologicky
- Časoprostor – Rusko, 18 století
- Téma – Touha po penězích, nenasytnost člověka
- Motiv – karty, peníze, hazard
- Přeložil: Bohumil Mathesius
- Nakladatelství: Lidové nakladatelství Praha
- Období: Ruský romantismus
Zápletka:
- Hraběnka neprozradila Heřmanovi své tajemství, ale leknutím zemřela. Heřman musel vše přiznat Lizavetě, která byla jeho přiznáním zdrcena.
Hlavní postavy:
- Heřman – Němec, vypočítavý, uzavřený, ctižádostivý, hl. hrdina
- Tomskij – vnuk hraběnky Fedotovny, hráč pokru
- Lizaveta Ivanova – služebná hraběnky Anny Fedotovny
- Saint Germain – podivuhodný hrabě, roztomilý společník, přítel hraběnky Fedotovny
- Anna Fedotovna – hraběnka, babička Tomského
Příběh:
Jednoho večera se muži sešli u pokru. Mezi nimi byl i Heřman, který ovšem karty nehrál, ale jen pozoroval hru. Dalším z hráčů byl i Tomskij, který v průběhu hry spoluhráčům vyprávěl příběh o své babičce, o její hráčské minulosti a o muži, který zachránil babičku hraběnku Fedotovnu, když měla kvůli pokru dluhy. Když si Heřman povídku vyslechl, dlouho se mu honilo hlavou jak se k hraběnčinu tajemství dostat. Jak zajistit, aby mu hraběnka prozradila tajemství tří karet.
Jednoho večera bloumal po Petrohradu až došel až k hraběnky domu.
Hned ten večer se mu o tajemství tří karet zdálo. Když se další den vydal na vycházku, došel opět k domu hraběnky. Chvíli stál a díval se do oken domu, ve kterých spatřil mladou krásnou dívkou. Ta dívka byla hraběnčina služebná Lizaveta Ivanova. Jednou, když se hraběnka se služebnou chystaly na výlet, vyčkal Heřman u kočáru a předal Líze milostný dopis.
Líza neměla s muži zkušenost a nevěděla, jak si s nimi počínat, a proto Heřmanovi jeho dopis vrátila s krátkou odmítající odpovědí. Heřman ovšem nepřestal posílat dopisy pro Lizavetu. Posílal další a další dopisy a dokonce ji zval i na schůzky. Líza zpočátku jeho dopisy a návrhy odmítala, ale udolána nátlakem začala Heřmanovi posílat delší a delší odpovědi. Nakonec Líza svolila ke schůzce, která se měla konat v noci v domě hraběnky.
Heřman využil Lízina návodu jak se dostat do domu a tam vyčkal, než bude hraběnka v pokoji sama, pak vylezl z úkrytu a pokusil se od hraběnky získat tajemství tří karet. Hraběnka však mlčela. Heřman se rozhodl hraběnku vyděsit pistolí a přinutit ji tak k odpovědi, ale hraběnka se tak zalekla, až zemřela. Lizaveta mezitím seděla ve svém pokoji a přemýšlela nad tím, co ji na plese o Heřmanovi prozradil Tomskij. Najednou do pokoje vstoupil Heřman, kterého Lizaveta přestala očekávat a svěřil si ji s tím, co se právě stalo. Přiznal se, že hraběnka právě zemřela jeho vinou, a že milostné dopisy nebyly důkazem lásky, ale jen prostředkem jak se dostat k hraběnce.
Tři dny po hraběnčině smrti se konal pohřeb, zúčastnil se ho i Heřman, který doufal, že se tak zbaví výčitek a možných potíží, které by mu zesnulá mohla přinést. Ještě tu noc ho navštívil hraběnčin duch, který mu prozradil tři karty pod podmínkou, že nevsadí víc než jednu kartu za den, a že po jeho vysněné výhře přestane hrát. Hraběnka mu řekla, že mu odpustí svou smrt, ale jen když si vezme její schovanku Lizavetu Ivanovnou.
Heřman se vydal do nejslavnějšího domu, kde se scházelo mnoho hráčů pod předsednictvím Čekalinského. Každý den vsadil jednu kartu a každý den vyhrál ohromnou sumu peněz. Další den už ostatní hráči očekávala jeho příchod a sledovali jeho hru. Třetí den opět navštívil dům plný hráčů a vsadil svou poslední kartu, kterou bylo eso. Vyhrávající kartou bylo eso a Heřman už se radoval, než mu Čekalinskij oznámil, že karta, kterou on vsadil, není eso, ale piková dáma.
Heřman odešel domů s prázdnýma rukama. Heřman byl událostmi tak zdrcen, že se zbláznil a byl umístěn do ruchovské nemocnice. Lizaveta se šťastně vdala za syna bývalého správce hraběnky.
Citát:
str. 197
Heřman:
„Neumím obětovat nezbytné za naději, že získám zbytečné.“
Hodnocení:
- Kniha se mi velmi líbila. Při čtení jsem se dokázala vžít do děje i do doby, kdy se příběh odehrává. Kniha velmi přímo a stručně charakterizuje povahy lidí mezi námi. Krátký, výstižný a poutavý příběh.
