Platón – životopis

 

 Jméno: Platón

 Přidal(a): David Hampl

 

 

Platón byl řecký filozof, jeden ze Sokratových studentů. Vystupoval jako učitel Aristotela a založil athénskou Akademii, která se stala jakousi předlohou pro evropské univerzity a vědecké instituce. Jeho význam je však mnohem větší.

 

Život

Platón se narodil 427 př. n. l. a zemřel 347 př. n. l. Platón je pseudonym, původním jménem byl Aristoklés. Jeho otec Aristón a matka Periktiona měli kromě Platóna ještě dva syny: Glaucona a Adeimanta, kteří jsou zobrazeni jako mluvčí v mistrovském díle Platóna. Sestra  Pótóné byla matka filosofa Speusippa, který po Platónově smrti vedl  Akademii. Platón se narodil po smrti velkého aténského státníka Periclese. Rodina, ve které Platón vyrůstal, byla šlechtická: ze strany otce byla považována za potomky boha Poseidona a z matčiny strany se vztahovala k zákonodárci Solonu (cca 630-560 př.nl). Co je už méně příjemné je to, že matčini blízcí příbuzní – Critias a Chamides patřili mezi vládu třiceti, kteří se v Athénách uchopili moci a krátce vládli až do obnovení demokracie v roce 403.

Jako mladý muž patřil Platón do blízkého kruhu žáků kolem Sokrata. O

Sokratovi je známo, že sám nic nepíše, věnuje se zapojování svých spoluobčanů do rozhovoru. Proto jeho spisy pochází z pera ostatních – především také z Platónova, který svá díla většinou vede jako formu rozpravy Sokrata s někým. Roku 399 byl Sokrates odsouzen za kažení mládeže a byl popraven. Obojí – život i smrt Sokrata – Platóna velice zasáhlo.

Po smrti Sokrata začal Platón cestovat v oblasti Středomoří – navštívil Řecko, Itálii i Egypt. Pythagorovi stoupenci mají zřejmě vliv na jeho filozofický program. Domníváme se, že jeho tři cesty do Syrakusy na Sicílii vedly k hluboké vazbě na Diona (408-354 př. n. l) a Dionýsa ( 430-367 př. n. l.), tamějším vládcům. O svých zkušenostech s těmito lidmi napsal Platón v Sedmém listu.

Platón zemřel v Athénách – na svou dobu v poměrně vysokém věku: dožil se 82 let.

 

Dílo

Ačkoli se nejedná o napsanou knihu, je nutné zmínit Akademii, která byla založena v roce 380 př. n. l. Stala se totiž předkem moderní univerzity, vlivným centrem výzkumu a učení, přilákala mnoho mužů s vynikajícími schopnostmi. Navštěvovali ji velcí matematici Theaetetus (417-369 př. n. l.) a Eudoxus z Cnidus (395 – 342 př. n. l.) a další.

Obrana Sokratova

Jedná se o dílo, které je na rozdíl od ostatních psané ne ve formě rozpravy Sokrata s někým, nýbrž pouze jako Sokratův monolog. Tímto monologem se hájí roku 399 př. n. l., když je obviněn z kažení mládeže a uznávání jiných bohů, než v které věří obec. Dalším takto psaným dílem jsou už jen Listy. Sokratovi žalobci byli celkem tři – Anytus, který inicioval obžalobu, Meletos, který zastupoval básníky a stal se terček Sokratových útoků, a Lykon, zástupce řečníků. Jak všichni víme, Sokratova obhajoba dopadla neúspěšně, a Sokrates musel vypít číši bolehlavu.

Kritón

Kniha je psána jako dialog mezi Tritónem a odsouzeným Sokratem – Sokrates nechce utéct z vězení, raději zvolí smrt.

Charmidés

Sokrates diskutuje s mladým a krásným chlapcem jménem Charmidés o zdrženlivosti (sebekontrole, umírněnosti – řečtina má pro toto výraz sophrosyne).

Lysis

Jedná se o dialog o přátelství.

Euthyfrón

Tento dialog se odehrává v době, kdy Sokrates čeká na svůj soud. Euthyfrón jde žalovat svého otce za smrt jednoho z otroků. A právě tady začíná dialog – Euthyfrón se brání zbožností, která by se měla projevovat také v chování člověka ve společnosti, čímž zároveň obhajuje to, že chce podat žalobu na vlastního otce. Tento dialog tak pojednává o zbožnosti.

Ión

V tomto spisu se dokazuje to, jakým způsobem tvoří básníci svá díla. Nejedná se o tvorbu z vlastního rozumu, ale o tvorbu pod vlivem božského nadšení.





Další podobné materiály na webu: