Plešatá zpěvačka – rozbor díla k maturitě

 

Kniha: Plešatá zpěvačka

Autor: Eugéne Ionesco

Přidal(a): Clairze

 

Eugéne Ionesco

• (1909-1994)
• Francouzský dramatik a básník rumunského původu
• Představitel absurdního dramatu – hlavně 50. léta 20. století (Absurdní drama zobrazuje skutečnost jako nesmyslnou. Vyjadřuje pocity bezmoci osamoceného člověka a ztrátu schopnosti dorozumění s ostatními lidmi. Ukazuje člověka, který je ohrožen mechanismy moderní civilizace, kterou sám stvořil.
• Charakteristické je odstranění souvislého děje, opomíjení charakteristiky postav, deformace a devalvace jazyka, který ztrácí svou dorozumívací funkci. Dialog sice umožňuje komunikaci, ale prázdnota frází a plané tlachání znemožňují dorozumění. Hry jsou laděny tragicky nebo tragikomicky. Časté jsou groteskní prvky a černý humor.
• Byl nejprve ovlivněn dadaismem.
• Došel k názoru, že svět je plný utrpení a fanatismu, proto se v jeho hrách objevuje tragická a bezradná vize světa. Svět se pro něj stal jakýmsi gigantickým strojem, který ničí člověka a z tohoto stavu je jediným východiskem humor. To ho vedlo k tvorbě tzv. „antiher“ a absurdnímu dramatu. Tato díla je třeba chápat jako memento proti osamění, ale i politické zvůli.

 

Další dílo:

• Hra Židle –na scéně před námi je pouze Stařeček a Stařenka. Z hry postupně vyplyne, že „kohosi“ očekávají spoustu důležitých lidí, pro které má stařeček připraveno jakési „zásadní“ sdělení. Postavy postupně přicházejí – ale nejsou vidět. Stařeček a stařenka je vítají, hovoří s nimi a neustále  pro ně přinášejí nové a nové židle, kterými postupně zahltí celou scénu. V závěru hry je očekáván příchod Řečníka, kterému bylo svěřeno poslání přednést zásadní projev Stařečka, aby díky jeho schopnostem lépe vynikl.
• Hra Lekce
• Hra Plešatá zpěvačka

 

Literárně-historický kontext

Další představitelé absurdního dramatu:

• Samuel Beckett (Anglie)
• Edward Albee (olbí)

 

Čeští představitelé absurdního dramatu:

• Václav Havel

 

Rozbor díla: Plešatá zpěvačka

• Vydáno 1948
• Smysl díla: autor chce ukázat neschopnost lidí se dorozumět, zároveň kritizuje konzumní společnost, podává obraz jeho současné společnosti, řeší problematiku stereotypu, příčinou lidského nedorozumění se paradoxně stává jazyk jako základní prostředek dorozumění, každý si chce podle něj vykřičet svoji pravdu

 

Jazyk

• Jazyk: mísí se spisovná čeština, s prvky obecné češtiny, opakují se slova, používá otřepané fráze a klišé, různé slogany, najdeme i neologismy, vulgarismy, jazyk devalvuje-ztrácí sdělovací funkci, nejedná se o dialogy, ale spíše o směs monologů, banální konverzace

 

Tematický plán

• Námět: inspirací pro něj byla konverzační příručka angličtiny
• Žánr: jednoaktové absurdní drama
• Téma: prázdnota, nicota, nuda, neschopnost lidí se dorozumět

 

Děj:

Manželé Smithovi sedí v pokoji, pan Smith si čte noviny a paní Smithová vede dialog. Autor zdůrazňuje, že je vše anglické – pokoj, křesla, večer, dýmka, noviny, krb, ponožky, ticho, hodiny, údery hodin.

PANÍ SMITHOVÁ: Hle, je devět hodin. Snědli jsme polévku, rybu, brambory na slanině, anglický salát. Děti pily anglickou vodu. Dnes večer jsme dobře pojedli. To protože bydlíme poblíž Londýna a jmenujeme se Smithovi.

Manžel ji neposlouchá a pokračuje ve čtení. Až po chvíli začne reagovat a zahájí absurdní rozhovor, například o rodině, ve které se všichni členové jmenují Bobby Watson a jsou obchodní cestující. Služka Mary uvede manžele Martinovi. Smithovi odejdou, aby se upravili. Martinovi se posadí a po chvíli začnou nesměle hovořit. Pan Martin poznamená, že má pocit, že dámu již někde viděl. Oba přemýšlí, kde by se mohli potkat. Dojdou k zjištění, že bydlí ve stejném domě, ve stejném bytě a jsou manželé. Poznamenají také, že oba mají dceru Alici, která má jedno oko bílé a jedno červené. Přivítají se a přestanou vnímat okolní dění. Služka Mary komentuje situaci.

MARY: Elisabeta a Donald jsou nyní příliš šťastni, než aby mě mohli slyšet. Tak vám mohu svěřit jedno tajemství. Elisabeta není Elisabeta a Donald není Donald. Tady máte důkaz: dítě, o kterém mluví Donald, není dcera Elisabety, není to stejná osoba. Donaldova dcerka má jedno oko bílé a druhé červené, stejně jako dcerka Elisabety. Ale zatímco Donaldovo dítě má bílé pravé oko a červené levé, Elisabetino děcko má pravé oko červené a bílé má levé! Takže celý systém Donaldovy argumentace se zhroutí ve chvíli, kdy narazí na tuto překážku, která boří celou jeho teorii. Přes všechny podivuhodné shody náhod, které vypadaly jako definitivní důkazy, Donald a Elisabeta, jelikož nejsou rodiči stejného dítěte, nejsou Donaldem a Elisabetou. On chce věřit, že je Donald, ona chce věřit, že je Elisabeta. On chce věřit, že ona je Elisabeta. Ona chce věřit, že on je Donald. Oba se hořce mýlí. Ale kdo je Donald ve skutečnosti? Kdo je ve skutečnosti Elisabeta? Kdo má zájem na tom, aby trval tento zmatek? O tom nic nevím. Nepokoušejme se to vědět. Nechme vše tak, jak to je. (Udělá několik kroků ke dveřím, pak se vrátí a obrátí se k divákům.) Mé pravé jméno je Sherlock Holmes. (Odejde.)

Do pokoje se vrátí Smithovi, ale nikdo nemá co říct. Začnou tedy vyprávět „zajímavé“ příběhy o tom, jak spatřili muže na ulici, který si zavazoval tkaničku nebo o jiném (možná stejném), který seděl klidně v metru. Někdo zazvoní, paní Smithová jde otevřít, ale nikdo tam není. To se opakuje ještě dvakrát. Spolu s paní Martinovou dospějí k přesvědčení, že vždy, když někdo zvoní, za dveřmi nikdo není. Muži jim odporují, a když zvonek zazvoní počtvrté, jde otevřít pan Smith a za dveřmi stojí kapitán hasičů. Začnou záhadu probírat i s ním. Hasič se zeptá, jestli u Smithových nebo Martinových nehoří. Říká, že situace je špatná, protože nikde nehoří, je z toho smutný. Poté si vyprávějí anekdoty, které mají nesmyslnou pointu. Vstoupí Mary, která chce přednést verše. Manželé Smithovi nejprve nesouhlasí, ale ukáže se, že hasič se s Mary zná a dovolí ji recitovat.

MARY: Já vám přednesu básničku, tak souhlasíte? Báseň se jmenuje „Oheň“ a je na počest kapitána.

OHEÒ
Polykandry ozářily lesy
Kámen zachvátil oheň
Zámek zachvátil oheň
Stromy zachvátil oheň
Muže zachvátil oheň
Ptáky zachvátil oheň
Ryby zachvátil oheň
Vodu zachvátil oheň
Nebe zachvátil oheň
Popel zachvátil oheň
Oheň zachvátil oheň
Všechno zachvátil oheň
Zachvátil oheň, zachvátil oheň

Poté následuje jediná zmínka o plešaté zpěvačce.

HASIČ: Apropos, a co plešatá zpěvačka?
Všeobecné mlčení, nervozita.
PANÍ SMITHOVÁ: Češe si pořád stejný účes.

 

Další scéna je nejvíce nesmyslná -> postavy deklamují konverzační fráze, které nedávají smysl. Dialog nabývá na intenzitě a agresivitě, absurdita se stupňuje a nakonec se všichni překřikují. V poslední scéně vše utichne, manželé Martinovi sedí stejně jako na začátku manželé Smithovi. Martinovi odříkávají repliky Smithových ze začátku první scény a opona zvolna padá.

 

Postavy:

• zmanipulované, trpné, chybí psychologická motivace jejich jednání a jejich psychologické prokreslení, v rozhovorech není logika; situace úzkosti (vliv existencionalismu), připomínají jakési roboty, automatizované postavy
• Pan Smith
• Paní Smithová
• Pan Martin
• Paní Martinová
• Máry, služebná
• Velitel hasičů

 

Prostředí:

• dům na londýnském předměstí

 

Doba:

• autorova současnost

 

Kompozice

• Žánr: jednoaktové absurdní drama

 

Kompozice:

• není děj, není zápletka,
• netradičně pojatý dramatický konflikt
• kompozice je cyklická  -hlavní postavy si vymění místa, vše začíná znovu
• redukce času a prostoru, v němž se uskutečňuje děj (vlastně se nic zásadního neděje)
• místnost, prázdno, soukromé rekvizity, minimalizace
• děj je vyplňování prázdna, i titul je nesmyslný, bez spojitosti s dílem

 

Podobné anti-dramatu (absurdnímu dramatu)

• anti-román (nový román) – Odmítli románový děj i postavy, a zabývali se popisem věcí a jevů bez souvislosti a časové následnosti, to znamená, že příběh se neodvíjel chronologicky ani logicky.