Kniha: Po nás ať přijde potopa!
Autor: František Gellner
Přidal(a): Rowan, Denisa.L
František Gellner
- * 19. 6. 1881 – † 13. 9. 1914
- Nebyl jen básník a prozaik, ale také redaktor Lidových novin, překladatel, malíř, karikaturista a ilustrátor.
- Představitel generace anarchistických buřičů, českou poezii ovlivnil úsilím o prozaizaci básnického jazyka a používáním hovorových výrazů
- Pocházel z rodiny drobného židovského obchodníka, zpočátku se prezentoval jako zhýralý mladík a bohém, pak se trochu „uklidnil“
- Zpočátku 1. světové války musel narukovat a byl prohlášen za nezvěstného.
Styl tvorby:
- jeho básně jsou psány formou popěvku či písně
- vyznačují se jednoduchostí, krátkými verši, většinou i krátkými strofami
- skutečnosti pojmenovává přímo, obrazná pojmenování příliš nepoužívá, otevřenost jeho sdělení je až šokující
- sám sebe ve svých básních v očích čtenářů snižuje, kritizuje, pokouší se sám sebe moralizovat
Díla
- Po nás ať přijde potopa!
- Radosti života
- Nové verše
- Don Juan
- Potulný národ
Literárně-historický kontext:
František Gellner se řadí mezi české básníky na přelomu 19. a 20.století, konkrétně mezi generaci tzv. anarchistickým buřičů („básníci života a vzdoru“).
- Buřiči byli anarchisticky orientovaní, spojoval je radikalismus, bohémský život, revolta a existenční nezajištěnost.
- Mezi znaky anarchismu patří odmítnutí autority státu a marxismu, individualismus, svoboda jednice, propagace volné lásky, emancipace žen, odpor k maloměšťáctví a antimilitarismus.
- Anarchističtí buřiči byly generací českých spisovatelů, která se začala tvořit na počátku 20. století v době upadajícího vlivu lumírovců a vrcholícího symbolismu a dekadence představitelů České moderny
Autorovi současníci
- Vůdčí osobností buřičů byl Stanislav Kostka Neumann (Apostrofy hrdé a vášnivé, Satanova sláva mezi námi, Kniha lesů, vod a strání).
- Dalšími buřiči jsou:
- Fráňa Šrámek (Života bído, proč tě mám rád, Modrý a rudý)
- Karel Toman (př. díla: Sluneční hodiny, Torzo života)
- Viktor Dyk (Krysař, Milá sedmi loupežníků)
- Všichni tito básníci ve svých dílech otevřeně kritizovali společnost, její povrchnost, bouřili se proti vládě, moci a odmítali jakékoli podřizování se
- Buřiči publikovali v časopise S. K. Neumanna Nový kult.
Rozbor díla: Po nás ať přijde potopa! (1901)
- Literární druh – lyrika
- Literární žánr – básně (drobná básnická sbírka)
- Literární forma – poezie
- Lyrický subjekt – autor sám
Téma sbírky, hlavní myšlenka:
- Hořkost nad životem, kritika soudobé společnosti a autorovo znechucení z ní, dále vztahy mezi muži a ženami.
- Titul sám vyjadřuje filozofický postoj celé sbírky: život se žije právě teď a tady, není třeba dbát svazujících pravidel a zvyklostí, je nutné se od nich naopak odprostit a užívat dne.
- Sbírka je laděna velmi pesimisticky, působí pocitem marnosti, zbytečnosti života a smutku, ze kterých plyne jen další utrpení a celková rezignace vůči životu a jakési smíření se s osudem.
- Postoj autora k životu je laxní, v první básni (Přetékající pohár) projevuje názor, že člověk žije jen jednou a je tedy třeba si člověku daný čas náležitě užít, odmítá fádní život perfektně vedený morálními hodnotami
Motivy:
- únava ze života, nešťastná láska, zklamání dobou, pohrdání životem, skepse, anarchistické myšlenky, milostné vztahy, sexualita, pocit marnosti a zbytečnosti
Kompozice a vypravěč:
- 34 básní
- úvodní báseň (Přetékající pohár) naznačuje, v jakém duchu se nese celá sbírka, tedy že žijeme jen jednou a je třeba si život užít, dokud to jde a zbytečně se nenechat svazovat pravidly a fádním způsobem života
- verše i strofy jsou krátké, rým je obvykle střídavý nebo sdružený
- ich forma (např. Elegie) i er forma (např. Reflexe)
Jazyk a styl:
- Gellner využívá běžný slovník – hovorové výrazy, dialekt, obecná čeština, vulgarismy. Zpravidla krátké věty, využívá opakování a refrénů. Rým je většinou střídavý nebo sdružený. Oproti symbolismu jsou Gellnerova pojmenování přímá, výrazy čerpají z běžného života.
- Mezi typické znaky Gellnerových básní obecně patří forma osobní zpovědi, autenticita, rezinace, bohémství, strohost, prostota, věcnost, rčení, vulgarismy, odstup od všech ideálů a jednoduchá čtyřverší.
- Obsahuje výrazné znaky symbolismu a dekadence (především v úvodních básních)
Časoprostor
- místo ani čas nejsou určeny
Obsah díla
V první strofě autor vyjadřuje své zklamání z nešťastné, nejspíše jednostranné, neopětované lásky, ve kterou dříve vkládal naději, dnes však již s odstupem času konstatuje, že to bylo naivní a zbytečné. Vedle jeho neštěstí v lásce také popisuje zklamání lidmi jemu velmi blízkými, jeho přáteli, kritizuje jejich falešnost a zradu.
V druhé strofě oslovuje Marii (možná jde o Marii Majerovou, která s ním, přesto, že byla vdaná, prožívala intenzivní vztah) se slovy, že ona je mu ještě drahá, čemuž ale de facto protiřečí druhý verš i zbytek strofy, ve které naznačuje, že přes city k ní mu na ní vlastně tolik nezáleží, a že jejich láska je jen další zbytečností na tomto světě, které není třeba dávat velkou váhu a která je tu prakticky jen k pobavení a dočasnému potěšení.
Třetí strofa je zase úplně kontrastní vůči druhé, mluví o jiném vzezření jeho dnešní lásky, ve druhém verši se pravděpodobně snaží vystihnout nepříjemný a smutný pocit osamění. Krátkou větou „Mně je tak smutno.“, se podle mě snaží vyjádřit náhlé uvědomění toho, jak je vlastně ve svém žití nešťastný a jak mu opravdová láska chybí, což jen umocňuje poslední věta, kdy ženu prosí o stisk jeho horké hlavy.
Rozbor uměleckého textu
Vliv díla a literární kritika
- Gellnerovy texty, podobně jako texty Šrámka či Dyka, byly zhudebněny a hrály se v kabaretech.
- Básnická sbírka, kterou Gellner vstoupil do literatury. Společností byla kritizována a odmítána pro svou vulgaritu a nemorálnost, oblibu si získala až dlouho po autorově smrti.
