Po nás ať přijde potopa! - rozbor díla (2)

rozbor-díla

Kniha: Po nás ať přijde potopa!

Autor: František Gellner

Přidal(a): MaestroM

FRANTIŠEK GELLNER

narodil se roku 1881 v Mladé Boleslavi. Byl to básník, prozaik, kreslíř a karikaturista. Vystudoval gymnázium, nadále studoval techniku ve Vídni, poté malířství v Mnichově, Paříži a Drážďanech. Žil bohémským životem.
Usadil se v Brně a jako karikaturista a fejetonista Lidových novin se také angažoval v politice. R. 1914 byl odveden do války. A poslán na haličskou frontu. V září 1914 prohlášen za nezvěstného, přesné datum a místo jeho úmrtí neznámo.

Autorův styl:

v poezii zanechal nenapodobitelný styl kavárenského povaleče
nasazuje tvář nezdárného, zhýralého mladíka, cynika, nenapravitelného pijáka, básně jsou výrazem odporu k měšťáckému životu
inspirací jsou mu začouzené hospody a noci plné erotiky
touha po silném a upřímném citu bývá zastřena ironickým výsměchem
ve formě navazuje na K. H. Borovského: využívá jazyk ulice, lidová rčení, odmítá cudnost literární slovní zásoby (ta mnohdy připomíná laciný popěvek či odrhovačku)

Další díla:

- Radosti života (1903)
- Nové verše (1919)
- Don Juan (1924)
- Potulná národ (1926)

Literárně-historický kontext

Nástup českého moderního umění

atmosféra „soumraku století“ se projevuje i v českém prostředí
objevují se různé názorové střety, zejména spory nového proti starému
útoky proti lumírovcům (Vrchlický sice překládá moderní francouzskou poezii a tím ovlivňuje tvorbu mladé generace, ta ale paradoxně Vrchlického jako představitele tradiční školy lumírovců odmítla)
objevují se útoky proti umělecké metodě kritického realismu
propukly ostré spory o RKZ (za jejich nepravostí stojí např. T.G.M.)

Česká moderna (Manifest České moderny)

symbolismus:

částečně navazuje na romantismus
cílem bylo zobrazovat věci, které nelze racionálně popsat (nálady, emoce, myšlenky, city…)
zobrazit nezobrazitelné
Otokar Březina (typickým symbolem jeho poezie je duše – autorova společnice, souvisí s motivem bolesti a samoty, básník s ní vede nesčetné hovory, je mu sestrou, milenkou, ženou)

impresionismus:

cílem je malba v přírodě, kde se pokouší zachytit okamžitou atmosféru dané neopakovatelné chvíle, okamžik duševního rozpoložení (imprese = dojem)
navazuje na realismus

Moderní revue (časopis)

dekadence:

důraz na individualitu, dokonalost, umělost a rafinovanost, aristokratičnost, sexualita, tragická láska, osamění, šílenství, degeneraci a smrt
významnou roli hrálo náboženství a mystika

Katolická moderna (časopis Nový život)

prosazování křesťanských hodnot do literatury i do života
modernizování katolické literatury (do r. 1948)
Život v období Rakousko-Uherské monarchie ztěžoval českým umělcům život. Veškerá protimonarchistické tendence v dílech zakázány, trestány nebo cenzurovány. Řešení politiky císaře či nesouhlas s jakoukoliv činností monarchie na veřejnosti nepřípustný. Toto vše navíc s pokleslou morálkou měšťanstva, jež žije povrchním, maloduchým a pokryteckým životem, dává za vznik skupině lidí nazvaných “anarchističtí buřiči”, kteří se začali objevovat na přelomu 19. a 20.století.

Buřičská generace (časopis Nový kult)

vydávali časopis Nový kult
skupina spisovatelů, především básníků se sdružila na přelomu 19. a 20. století kolem S. K. Neumanna a jeho olšanské vily, kde se družina scházela
typickým znakem je kritický postoj k tradičnímu fungování společnosti, odmítali měšťácký způsob života, dávali přednost bohémství, tuláctví
kritický postoj vůči R-U (církev, byrokracie, armáda)

Další autoři tohoto období:

Rozbor díla: Po nás ať přijde potopa!

LITERÁRNÍ DRUH, ŽÁNR, SMĚR/SLOH

Osobní lyrika – poezie – básně, popěvky
Díla vycházejí na přelomu 19. a 20.st.
generace tzv. anarchistických buřičů

HLAVNÍ MYŠLENKA

Vyjadřuje skeptický postoj ke společnosti, hořkost nad životem, zklamání nad dobou. Cynizace svého života a svého životního postoje. Život zde dne na den, ironizace vyšších ideálů.
Myšlenky anarchismu (úsilí o neomezenou svobodu člověka a odmítání autority státu), antimilitarismu(odmítání války) a vitalismu (oslava života a přírody).
Zobrazil pocity mladé předválečné generace.

ORG. JAZYKOVÝCH PROSTŘEDKŮ

Básně se podobají písničkám, jsou jednoduché, mají krátké verše, většinou i krátké strofy, některá strofa se i opakuje jako refrén, nepoužívá obrazná pojmenování, ale pojmenovává přímo, básně mají písňovou formu.
Verše jsou prosté, mají pravidelný verš i rým a blíží se prozaickému sdělení. Jsou napsány formou popěvku nebo písně. Používá banální rýmy, nepoetická slova, častá je u něho i nemetaforičnost (na rozdíl od symbolistů). Svými verši chce vědomě šokovat poklidné měšťanstvo, užívá vulgarismy. Ve své básnické tvorbě hojně využívá dobových forem lidové zábavy (kuplety, šansony).
Slovní zásoba obsahuje hovorové prvky, prvky obecné češtiny, vulgarismy, „jazyk ulice – jazyk hospod a kaváren“

TÉMATICKÁ VÝSTAVBA

Lyrickým subjektem je sám autor, otevřenost sdělení je až šokující. Zdánlivě autor sám sebe v očích čtenářů snižuje. Píše o sobě kriticky a s cynismem, ale cynikem není, pouze se pokouší sám sebe moralizovat. Na dně však hluboká touha po opravdovém citu – tzv. „něžný cynik“.
Oprošťuje od „veškerých zbytečných poetismů“ a píše poezii velice přímou s minimem složitých obrazů, důležité je vyjádřit myšlenku, přesně a nezkresleně.
Motivem je šokovat, provokovat. Obrovská nechuť povrchnímu a pokryteckému měšťáckému způsobu(stylu) života.

LITERÁRNÍ KRITIKA

Dobové kritiky Gellnera odsoudily s odmítavostí a podrážděností. Poukazovaly na nemorálnost, nízkost, vulgaritu a monotematičnost jeho prvotiny.
Nadšení sklidil pouze u blízkého okruhu přátel z básnický a uměleckých kruhů. Přijetí širší veřejností přišlo až po jeho smrti s nástupem další a další generace čtenářů.

Ukázka:

To je teď celá moudrost moje

To je teď celá moudrost moje:

milovat hlučnou vřavu boje,

za nocí vnikat do snů žen

a trochu býti zadlužen,

pískat si, jak mi zobák narost,

vínem si plašit z čela starost,

svůj život rychle utratit,

nic nezískat, nic neztratit.

Perspektiva

Má milá rozmilá, neplakej!

Život už není jinakej.

Dnes buďme ještě veseli

na naší bílé posteli!

Zejtra, co zejtra? Kdožpak ví.

Zejtra si lehneme do rakví.

ODKAZ

Dnes je již Gellner uznáván jako jeden z nejvýznamnějších básníků české poezie 20.st.
Jeho dílo bylo zhudebněno mnoha umělci: Jaromír Nohavica, Visací zámek, Pepa Nos, Vladimír Mišík, Katapult, Volant atd.