Počátky realismu v české literatuře – umělecký směr

 

 Jméno: Počátky realismu v české literatuře

 Přidal(a): sliwkova.svetlana

 

 

 

 

  • léta 19. stol. (někdy uváděno jako IV. etapa NO)
  • směřování od romantismu k realismu, dovršení procesu NO v hosp., pol. a kulturním životě
  • reálné zobrazení světa, kritika nedostatků, snaha o nový obraz národního života
  • literární útvary: epigram (kritická, vtipná, útočná satirická báseň s pointou)

 

elegie (žalozpěv, báseň vyjadřující smutek, původně pol. ráz)

povídka, satira (kritika soudobé společnosti), novela

  • témata:

prostituce, těžká práce, práce dětí, manželské problémy(nevěra, žárlivost, finanční problémy, alkohol,…)

  • na jednom hrdinovi ukazují obecný charakterový typ, typický hrdina v typických životních situacích (= opak romantismu)
  • postavy mluví charakteristickým jazykem(nářečí), detailní a přesný popis prostředí

 

Karel Havlíček Borovský (1821-1856)

  • klasik české politické satiry, kritik soudobé společnosti, zakladatel moderní české žurnalistiky
  • novinář, literární kritik, básník, satirik a překladatel
  • narodil se v Borové u Chotěboře v německy mluvící rodině, studoval na německých školách (Německý-Havlíčkův Brod), Nj ale nepovažoval za rodný jazyk→národní cítění se v něm probudilo při studiích filozofie, vstoupil do semináře→vyloučen za pokrokové smýšlení a názory (odsuzoval kasárenský způsob života) →začal psát epigramy (s krutým vtipem a útočnými myšlenkami) na církevní dogmata a morálku
  • odešel do Ruska jako vychovatel→poznal carský absolutismus – potlačuje stejně jako rakouský režim
  • redaktor Pražského posla, vlastní Národní noviny a příloha Šotek (zavedl zahraniční rubriku, pravidelné otiskování fejetonů), Pražské noviny a příloha Česká včela, Slovan (v Kutné Hoře)
  • ke konci 1951 násilně převezen do Brixenu (Tyrolsko) – ve vyhnanství téměř 4 roky, největší díla
  • zemřel nedlouho po svém návratu domů na plicní chorobu
  • překládal z polštiny, ruštiny (př. Gogolovy Mrtvé duše)

 

Obrazy z Rus

– změna pohledu na slovanskou otázku, poznává carský absolutismus→ostrý kritika Ruska

 

Epigramy

(Církvi, králi, vlasti, múzám, světu) – soubory epigramů

  • útočil na vše, co lidi ohlupuje a udržuje v područí – především kritika církve, policie a státní moci

 

Tyrolské elegie

– ironické zobrazení tajného převozu do Brixenu a vyhnanství; jednou v noci pro něj poslali kočár s policajty, předali mu vzkaz od Bacha, že potřebuje změnu povětří.

 

Král Lávra

– satiricky a humorně zpracovaná látka irské pohádky o králi s oslíma ušima→narážky na omezenost a tupost panovníků (Ferdinand „Dobrotivý“)

  • Lávra není zlý, ale má divnou „slabost“. Nechává se stříhat jen jednou do roka a holiči skončí na šibenici. Přichází řada na Kukulína, matka za něj oroduje, a protože je král hodný, slituje se nad ním, ale Kukulín musí slíbit, že smlčí, co zhlédl pod vlasy. Kukulín to nevydrží a pošeptá tajemství do staré vrby. Kolem vrby táhnou čeští muzikanti a jeden si udělá z vrby kolíček. Pak hrají na královském plese. Basa řve „Král Lávra má dlouhé oslí uši, král je ušatec!“. Lidé to přijali a dokonce se jim ty uši s korunou líbily.

 

Křest sv. Vladimíra

– útočné přepracování návrhu z Nestorova letopisu (jak ruský kníže Vladimír nařídil utopit v Dněpru sochu pohanského boha Peruna)

  • Car posílá drába k bohu Perunovi, aby mu na jeho svátek zahřměl. Perun si stěžuje na těžkou službu a nechce mu vyhovět (vulgarismy). Za svou neposlušnost je souzen a utopen v Dněpru. V zemi nastává bezbožnost, ale svět zůstává stejný (šlechta pracovala hubou, sedláci rukama). Jen církev byla nespokojená a chtěla na carovi nového boha (kdyžs nám zabil pánaboha, opatř nám jiného!). Sejde se ministerská rada a navrhují své kandidáty, vypisují konkurz. Církve se předhánějí, která je nejcírkvovatější. Tímto křest končí, Havlíček ho nestihl dokončit. Dobásněn jiným autorem.
  • degradace božství, kritika církve a absolutistické vlády, zesměšnění, groteska a nadsázka→karikatura

 

Božena Němcová

  • zakladatelka venkovské prózyrealistický obraz venkovského života v pol. 19. stol., ale v závěru idealizace (romantická představa světa usmířeného – vliv utopického socialismu)
  • narozena ve Vídni jako Barbora Panklová, dětství v Ratibořicích (Náchodsko), vliv babičky Magdaleny Novotné, v 17 letech provdána za úředníka Josefa Němce→kvůli jeho zaměstnání se často stěhovali (Praha, Chodsko, Litomyšl, Slovensko – poznávání míst), špatná finanční situace, 4 děti (obrovská bolest při smrti nejstaršího Hynka)
  • v Praze se stýkala s vlastenci a literáty
  • citlivá k soc. otázkám, úsilí o spravedlivější společnost, boj za lepší postavení ženy ve společnosti, projevovala vlastenectví a odvahu (účast na pohřbu K. H. Borovského – manifestace)

do literatury vstoupila vlasteneckými verši Ženám českým

  • sběratelka pohádek, které dále upravovala (novelistické – reálné příběhy, bez nadpřirozených sil, vítězí rozum a vtip), nadaná vypravěčka→ Národní báchorky a pověsti (Chytrá horákyně, Sedmero krkavců, Princ Bajaja) a Slovenské pohádky a pověsti

Obrazy z okolí domažlického

– život chodského lidu, kultura, zvyky, kroje→vzor pro další spisovatele

 

Povídky:

– Chudí lité, Pan učitel, Dobrý člověk, Chýše pod horami (obraz Slovenska, idealizace česko-slovenských vztahů),

Karla

– matka vydává svého syna za dívku, aby nemusel na vojnu, v dospělosti se do Karly zamiluje jeden chlapec, Karla zase miluje svoji nejlepší kamarádku, prozradí se a dobrovolně odchází na vojnu, pak se s ní ožení – idealizace

 

Divá Bára

– dcera pastýře Jakuba, nový typ dívky (nezávislá, nepodřízená muži), silná, temperamentní, statečná, zdánlivě drsná, ale v jádru ušlechtilá, odvážná a smělá, urostlá x Elška z fary (citlivá, jemná); Bára přerůstá konvenční představy o  pasivní úloze ženy ve společnosti (Bára se v zájmu své přítelkyně staví proti obecnému mínění, projevuje statečnost)→úsilí o lepší postavení ženy ve společnosti

 

Babička

  • 1855
  • Obraz venkovského života
  • dílo vzniká po smrti syna Hynka, finanční nedostatek
  • vzpomínky na dětství rozšířené o poznání lidového života, snaha ukázat harmonický život prostých lidí, vzor dokonalosti a dobrotivosti člověka
  • ústřední postava – babička (Magdalena Novotná) – prostá, moudrá, zkušená žena, laskavá, pracovitá, vztah k přírodě, zvířatům (včeličky, psi), vlasti, dobro konané kněžnou = dobro babiččino→dobrý člověk
  • Proškovi (Panklovi)– babiččina dcera jako zpanštělá matka, srdečný otec
  • děti – Barunka (zvídavá, citlivá), Vilém, Jan a Adélka (bezstarostné, hravé)
  • lidové typy – mlynář, Kristla a Jakub, rodina Kudrnova, Viktorka
  • panstvo – Paní kněžna (Zaháňská, koná dobro na radu babičky (př. práce pro tátu Kudrnových, vykoupení Jakuba z vojny, naplnění lásky Hortensie k malíři)→idealizace skutečnosti), komtesa Hortensie (citlivá, jemná)
  • řada obrazů z venkovského života, příjezd babičky na Staré bělidlo, její všední den, návštěvy ve mlýně, příjezd pana Bayera z Krkonoš, myslivcovo vyprávění o Viktorce (epizodní příběh), návštěva u paní kněžny na zámku (vyprávění o Jiříkovi, vojně, pobytu ve Slezsku), pouť do Wambeřic, obraz ročních období (přástky, štědrovečerní zvyky, masopust, vynášení smrti, jarní povodeň, čarodějnice, dožínky, škola), příběh Kristly a Jakuba Míly, Barunčino dospívání (Orlík), babiččino stáří a smrt, pohřeb („Sťastná to žena“)
  • kompozice: prolog – vzpomínka na babičku

2 dějová pásma – příjezd babičky, popis jejího všedního dne, hosté

od 8. kap. rámec – Staré bělidlo v proměnách ročního období

epilog – poslední léta babiččina, pohřeb

 

V zámku a podzámčí

– Nymbursko, protiklad 2 světů – života pánů a chudých lidí v podzámčí→kontrast – sobectví a bezcitnost x obětavost a vzájemná pomoc, panský pes x utrpení dětí, přepych x chudoba a zápas s cholerou

  • Skočdopolovi (koupený titul von Springfield, hrají si na šlechtu), mamsel Sára, pes Joli
  • lékař (dobrý člověk, zná oba světy), Karásková, děti Vojtěch a Jozífek, krejčí Sýkora, komorná Klárka
  • zlom a obrat v závěru povídky – nemocná Skočdopolová začne pomáhat chudým→idealizace

 

Pohorská vesnice

  • Domažlicko, ideální shoda vrchnosti s poddanými→nejvyšší míra idealizace

 

Humor a satira v české literatuře

– objevuje se od 14.stol. – literatura je laicizována – je psána šlechtou pro šlechtu za účelem pobavení

  • reakce na soudobé poměry (př. politika), společenské otázky→kritika, zesměšnění

 

Mastičkář

První drama, původně součástí Her tří Marií. Marie jdou na trh koupit masti, aby nabalzamovaly Kristovo tělo. Potkávají mastičkáře-středověký lékař, který na trhu vychvaluje své masti, je to ale šarlatán-neléčí.

Je to satira na středověké léčitele.

 

Podkoní a žák

Žákovská satira ve formě sporů – podkoní x žák vysoké školy- oba si vychvalují své povolání, ale ve skutečnosti jsou chudí, končí to rvačkou

 

Hradecký rukopis

Satira, nejznámější dílo té doby, kritizuje společenské nedostatky

 

1.část – Satira o řemeslnících a konšelích – krátké obrazy vystřižené ze života řemeslníků-nepoctivost, řezník okrádá lidi, polévá maso vodou a levnější vydává za dražší

2.část – Desatero kazanie božie – autor probírá jednotlivá přikázání z bible, jak kdo hřeší, nejčastěji 7 přikázání – nepokradeš

3.část – bajka o lišce a džbánu- i chytrá liška se dopustí hlouposti

 

představitelé :

Karel Havlíček Borovský

Svatopluk Čech

  • básník, prozaik (satirik a fejetonista), novinář, ruchovec
  • narodil se v Ostředku u Benešova, idylické dětství (laskavé prostředí domova, česká krajina) vystudoval práva, působil jako advokátní koncipient, později se věnuje literatuře, 20 let vydával časopis Květy, cestoval (Černé moře, Kavkaz, Chorvatsko, Dánsko)
  • básník, oslava člověka a dělníka, vlastenectví, sklon k humoru a satiře (alegorie)
  • označován za posledního básníka obrozenské doby

satiry ve veršíchHanuman – zvířecí epos, obraz opičího města, zaměřen proti chybám české národní povahy, kritika lhostejnosti maloměšťáků, ironizuje napodobování a opičení se po cizině, úřednickou byrokracii; Hanuman – syn opičího krále, v zajetí lodníka, který ho provází světem, se naučí lidským zvykům→dostává se zpět mezi opice a zavádí špatné lidské zvyky, Hanuman chce lidskou ženu, je zajat a končí ve zvěřinci

próza: satiry – broučkiády Pravý výlet pana Broučka do Měsíce, Nový epochální výlet pana Broučka, tentokráte do XV. století – ostrá kritika maloměšťáctví (zbabělost, bezcharakternost, falešné vlastenectví, prospěchářství); komický hrdina – pražský měšťák Matěj Brouček – žije bez práce, vybírá jen činžovné, stěžuje si na nájemníky, omezený, lakomý, neschopný, zájem o jídlo a pití, nemá odvahu postavit se za svou věc – falešné vlastenectví x Janek od Zvonu, ocitá se ve středověké Praze v době husitských válek

 

Jaroslav  Hašek (1883 – 1923)

– považován za světového spisovatele

  • dětství v Lipnici u Havlíčkova Brodu (festival Haškova Lipnice), odpor k Rakousku-Uhersku, nespokojen se životem→vedl bohémský život, tuláctví
  • anarchista, provokatér, odpor k politikaření→protiměšťácký humorista
  • za první sv. války vojákem rakouské armády (91. pěší pluk v Českých Budějovicích)→ruské zajetí, bojuje v legiích, přechází na stranu Rudé armády, spolupracuje jako novinář a redaktor, vydává časopis Naše cesta→1920 návrat do Čech, ústraní, své dílo nedokončil

1911 zakládá Stranu mírného pokroku v mezích zákona→Dějiny Strany mírného pokroku v mezích zákona – základ české moderní humoristické literatury, satira, parodie na tehdejší dobu, hovorný jazyk

            Trampoty pana Tenkráta, Můj obchod se psy

  • humoristické předválečné povídky

 

            Osudy dobrého vojáka Švejka a jiné podivné historky

  • poprvé postava Švejka, před 1. sv. válkou

 

            Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války

  • 4dílný satirický humoristický román, nedokončen
  • satira na rakouský militarismus a klér na pozadí 1. sv. války, výsměch prohnilosti rakouské monarchie

 

  • postava: Josef Švejk – literární typ (člověk válečné doby hájící své právo na život)

dvojakost: genialita x idiotství; moudrý blázen x prostomyslný dobrák

neustále aktivní, rafinovaný, nic ho nevyvede z míry, obratně se vyrovná s každou situací, uvádí k absurdnosti rozkazy, zájmy státu

 

destruktivní typ – vytváří zmatek, rozklad vojska zevnitř, dezorientace

internacionální typ – dobově podmíněný, umí prohrát válku tomu, kdo ho do ní pošle

 

Švejkovi nadřízení – oddaní služebníci rakouské armády, představitelé státní moci (byrokracie)

nadporučík Lukáš, poručík Dub, hejtman Ságner, polní kurát Katz – zachycení s groteskní nadsázkou, ztělesnění zla, hlouposti a tuposti, omezenosti, povýšenosti, chorobné ctižádostivosti

 

  • Švejkovy osudy po odvodu na vojnu – příběh cesty na frontu a do zajetí
  • forma: uvolněná, často nedějová, volně přiřazované epizody, dokumentaristické postupy (citace vojenských rozkazů, předpisů, vojenských novinových článků, vyhlášek, přísloví, prupovídky, písně)
  • jazyk: lidová čeština, vulgarismy (fce charakterizační), germanismy
  • ironie, parodie, posměšné napodobování, situační humor
  • román přeložen do mnoha jazyků, zdramatizován (E. F. Burian, B. Brecht), zfilmován (S. Rašilov, R. Hrušínský)

 

Karel Poláček

Spisovatel a novinář Karel Poláček se narodil roku 1892 v Rychnově nad Kněžnou. Pocházel z rodiny židovského obchodníka s koloniálním zbožím. Již od 15 let žil Poláček v Praze, kde dokončoval studium na gymnáziu.

Po gymnáziu pak studoval na právnické fakultě Karlovy univerzity, ale studie nevítaně zasáhla první světová válka a Poláček se do Prahy vrací až po ní.

Stal se redaktorem Lidových novin. Přispíval do nich svými sloupky, reportážemi ze soudních případů, povídkami a fejetony. Za okupace psal do novin pod jménem malíře Vlastimila Rady. Aby se uživil, začíná Poláček místo právnických znalostí uplatňovat v žurnalistice spíše svůj literární talent a ostré postřehy.

V novinářské činnosti přetrvává až do roku 1939, kdy je jeho poklidná činnost zase přerušena, tentokrát vpádem německých fašistů. Karel Poláček byl Žid, a k jeho velké smůle se stali právě Židé terčem největší německé nenávisti. Proto, jako statisíce jiných Židů, byl v roce 1943 odvlečen do Terezína (přihlásil dobrovolně do transportu poté, co do něj byla zařazena jeho životní družka) a pak transportován do koncentračního tábora v Osvětimi, kde 19. října 1944 umírá.

Námětem Poláčkových próz je lidská malost, viděná humorně i tragicky. Satirický je Dům na předměstí s postavou jeho nesnášenlivého majitele nadstrážníka Faktora. Naopak komický ráz má román Muži v offsidu, o otci a synovi-fotbalových fanoušcích, s výstižným popisem psychologie sportovních diváků. Komický je i hrdina románu Micholup a motocykl – svými “výhodnými” nákupy (například motocyklu, i když neumí řídit).

Do svého rodiště umístil Poláček děj románové tetralogie (pátý díl nedokončen): Okresní město, Hrdinové táhnou do boje, Podzemní město a Vyprodáno. Zobrazuje v ní občany města od žebráků po důstojníky, především však rodinu mladého Jaroslava Štědrého. To vše v dusné atmosféře před 1. světovou válkou a během ní. Ani za války se však nedovedou zbavit svých malicherných slabostí.

Za okupace vydal Poláček pod jménem Vlastimila Rady román opět z maloměstského prostředí – Hostinec u Kamenného stolu. Posmrtně pak byla vydána Poláčkova humorně laděná kniha Bylo nás pět. Pro děti je také určená pohádka Edudant a Francimor. Poláček byl mimo jiné i velkým znalcem a sběratelem židovských anekdot.

 

Osvobozené divadlo

  • avantgardní divadelní scéna založená skupinou Devětsil v roce 1925 (první hra Cirkus Dandin (nepochopeno)
  • cílem byla kritika společnosti, reakce na tehdejší dobu
  • silně levicově orientováno, vliv dadaismu, futurismu, poetismu; díla Apollinaira, Bretona, Marinettiho
  • představitelé Jan Werich, Jiří Voskovec a Jaroslav Ježek, režisér Jindřich Honzl
  • první hra Vest pocket revue – 1927, více než 100 repríz, komické výstupy, písně
  • do 1932 hry spíše zábavné, satira a pol. kritika se začala objevovat až později, program připraven jen rámcově→dialog s diváky, improvizace na scéně podle reakcí publika, část programu hudební (na náhodně vybraná slova publikem složil J. Ježek během představení text i melodii, vliv jazzu), zavedení forbín (předscéna) – improvizované dialogy před oponou, reakce na aktuální pol. a kulturní události, původně vznikly díky poruše kulis při jednom z představení (zabavení diváků), historické náměty her a exotické prostředí→převedeno do místních poměrů (př. Sever proti jihu, Golem, Nebe na zemi, Ostrov Dynamit, Fata morgana)
  • po roce 1932 – první pol. hra Caesar (upozornění na nebezpečí fašismu, kritika společnosti→pol. divadlo), Osel a stín→ještě větší posunutí doleva, propagování myšlenek socialismu, Kat a blázen→ vypovězení ze sídla Umělecké besedy→“spoutané divadlo“ se sídlem v divadle Rokoko na Václavském náměstí, nejlepší hry Balada z Hadrů, Rub a líc, Těžká Barbora
  • 1936 – návrat do paláce U Nováků a i k původnímu názvu, hry Svět za mřížemi, Pěst na oko vedly k jeho zániku→1938 zavřeno→1939 emigrace hlavních protagonistů do USA
  • po 2. sv. válce se Werich s Voskovcem snažili o obnovení divadla hrou Divotvorný hrnec, ale spol. poměry nebyly pol. satiře nakloněny, společnost byla orientována levicově→museli by kritizovat to, za co v předchozích letech bojovali, objevily se rozpory mezi autory, po emigraci Voskovce divadlo zaniklo úplně
  • na toto divadlo navázal J. Werich s M. Horničkem Divadlem ABC a později i Semafor

 

Jan Werich  (1905 – 1980)

– spolu s Voskovcem studoval na reálném gymnáziu, později práva (nedokončil), v 1927 s Voskovcem uvedli představení Vest pocket revue→ spolupracovali jako autoři i herci, vytvořili osobitou komediální dvojici→1939 emigrace do USA, po válce spolupráce s M. Horníčkem, hrál v několika filmech (Hej rup!, Svět patří nám, Císařův pekař a Pekařův císař, Byl jednou jeden král), cestopisná kniha Italské prázdniny, pohádky Fimfárum

 

Jiří Voskovec (vl. jménem Wachsman) (1905 – 1981)

– židovského původu, spoluzakladatel Osvobozeného divadla, po válce znovu odešel do USA

 

V+W písně – Tmavomodrý svět, Ezop a brabenec, David a Goliáš, Život je jen náhoda, Klobouk ve křoví

Divadlo Járy Cimrmana

Jára Cimrman je univerzální český génius, vytvořený Jiřím Šebánkem a Zdeňkem Svěrákem. Na motivy jeho života a díla byla vytvořena podstatná část repertoáru Žižkovského divadla Járy Cimrmana (vzniklo v Praze na přelomu let 1966 a 1967 a slavnostní premiéra první divadelní hry se odehrála na jevišti Malostranské besedy 4.října 1967), hry napsané jeho jménem a vědecké přednášky. Byl o něm natočen i divácky úspěšný film Jára Cimrman ležící, spící. Veřejnosti jsou nejznámější autoři her Ladislav Smoljak a Zdeněk Svěrák.

 

Hry:

Akt, Vyšetřování ztráty třídní knihy, Hospoda Na mýtince, Vražda v salonním coupé, Němý Bobeš, Cimrman v říši hudby, Dlouhý, Široký a Krátkozraký, Posel z Liptákova, Lijavec, Dobytí severního pólu, Blaník, Záskok, Švestka, Afrika






—————————————————————————

 Stáhnout práci v PDF  Upozornit na chybu

 Učebnice k maturitě  Maturitní kurzy

 Učebnice k VŠ přijímačkám  Kurzy na přijímačky

—————————————————————————