Jméno práce: Podzimní procházka
Slohový útvar: Líčení
Přidal(a): slunicko
Podzimní procházka
Listopadové ráno mě vylákalo na malou procházku. Kráčím po úzké kamenité cestičce zarostlé trávou a po chvíli již slyším šumění botičského potoka. Po ránu už začíná být opravdu zima.
Místy je potok pokryt lehkou námrazou, která se krásně odráží pod paprsky slunce. Pod nohami mi praskají suché dubové a bukové větve, po chvilce se zastavím a tiše sleduji tu nádheru. Jarní rosu, jak se třpytí, vítr, jak tiše ševelí a hýbe s větvemi staré vrby, která stojí přímo u potoka. Cítím z této krajiny, že usíná. Připravuje se na tuhou zimu, která za chvíli přijde, pokryje vše kolem sebe bílou peřinou. Pomalu vdechuji čerstvý, chladný a vlhký vzduch. Pokračuji dál ve své procházce a narazím na malý lesík. Vcházím mezi stromy, zhluboka se nadechuji a užívám si tu nádhernou vůni jehličnatých stromů a ticho, které je místy narušeno zpěvem ptáků nebo pohybem místní zvěře.
Po chvíli se dostávám k posedu pro myslivce. Vyšplhám nahoru, a pak si jen užívám ten nádherný výhled na celý lesík. V dáli vidím, jak srnky ladně pobíhají a užívají si ještě poslední podzimní dny, lišky si hrabou nory a připravují své zásoby na zimu, ptáci se stěhují do teplých krajin. Je vidět, že se blíží konec listopadu a podzim pomalu předává žezlo mrazivé královně zimě. Po chvíli scházím dolů z posedu, ještě se procházím lesem a čerpám energii z té neskonale překrásné přírody.
Najednou cítím dopadat kapky deště na mé vlasy, je čas se vrátit domů do tepla a dát si horký čaj. Stojím na konci lesa a přede mnou se vine rušná silnice. Vracím se zase zpátky do reality.
Hodnocení: 2 = chvalitebně
