Kniha: Pohádka máje
Autor: Vilém Mrštík
Přidal(a): Michal010
Vilém Mrštík (14. května 1863 Jimramov – 2. března 1912 Brno)
-byl český spisovatel, dramatik, překladatel a literární kritik.
-Vilém Mrštík se narodil jako druhý ze čtyř synů jihomoravského ševce. Jeho bratrem byl Alois Mrštík, rovněž spisovatel. Část dětství prožil Vilém Mrštík v Ostrovačicích u Brna, kam se rodina přestěhovala. V Brně vystudoval gymnázium.
Pro tísnivé existenční podmínky se Vilém Mrštík v roce 1892 přestěhoval k bratrovi Aloisovi do Divák, kam za nimi jezdili mnozí čeští a moravští umělci. V roce 1895 podepsal manifest České moderny
-Svůj život Vilém Mrštík ukončil sebevraždou
Santa Lucia – 1893, román o rozčarování a tragickém konci studenta Jordána, umírajícího na souchotiny v Praze, k níž upínal všechny své naděje a která ho zklamala.
Stíny – 1893, náladové povídky
Obrázky – 1894, lyrická próza, Bavlnkovy ženy a jiné povídky – 1897, napsal spolu s bratrem A. Mrštíkem, Pohádka máje – 1892, přepracováno 1897,
Babbeta, Verunka a drobné povídky– 1902, Kniha cest – 1905, Zlatá nit – 1907
Zumři – 1912, nedokončeno, rozsáhle koncipovaná kronika studentského života v Praze
Rok na vsi – 1903 – 1904, na této devítidílné románové kronice se Vilém Mrštík v omezené míře podílel spolu s bratrem Aloisem.
Dramata:
Paní Urbanová – 1889, naturalistické drama
Maryša – 1894, napsal spolu s bratrem Aloisem. Je to klasické dílo českého dramatického umění o nerovném manželství, které skončí rodinnou tragédií. Hra se stala součástí klasického repertoáru českého divadla.
Anežka – 1912, napsal společně se svojí manželkou Boženou
Publicistické stati:
Bestiatriumphans – 1897, autor se postavil proti nekulturním zásahům a ničení stavebních památek
Moje sny. Pia desideria – 1902 – 1903, autor v tomto díle propaguje zásady uměleckého realismu
Cesta do Ruska – z pozůstalosti 1992
Ríša (Richard Gregor) – 21letý pražský student, málo vytrvalý, bez pevné vůle, pohodlný, lehkovážný; v Praze dluhy a hýřivý život
Helenka – 16letá dcera revírníka, plachá, upřímná, opravdová, půvabná, citlivá, vychovaná přírodou
JAZYK:
autor používá velmi realistické popisy moravské vesnice a venkovského života
v mluvě patrné i rozvrstvení generací
Myšlenka
Je zde vyobrazen idylický obraz života, krása ostrovačické přírody v máji – její proměnlivost (=paralela ke vztahu Ríši a Helenky).
Téma
Děj je lyrizován, jak si to žádal impresionismus.Vtehdejší době román vyvolal vlnu kritiky, jelikož pod pojmem Pohádka máje si téměř každý představí romantický příběh dvou lidí, který ovšem nebude zakončen obrazem vztahu po čase (z Helenky se stane korpulentní dáma a Ríša pracuje jako milý, venkovsky právník). Proto byl epilog přepsán, v závěru zbyla už jen věta „I princezny mají děti
Děj
Na začátku února mladý hoch Richard Gregor, ale nikde mu neřekli jinak než Ríša. Studoval v Praze práva, rodiče se přestěhovali z Ostrovačic do Brna. V tu dobu se v Ostrovačicích konal ples. Ustrojen do černých šatů obdivoval krásné ženy. Poprvé v životě se na plese objevila i Helenka s otcem revírníkem. Ríša z ní nemohl spustit oči. Předstírala, že ho nezná. Ale moc dobře si vzpomínala, jak si se Stanislavem (jejím bratrem) hrával pod Komorou v lesích. Chtěl s ní tančit. Ona však nechtěla, protože byla velmi stydlivá. Nakonec se ale nechala přemluvit. Krátce po tanci ovšem šla domů.
V Praze Ríša studoval na právníka, ale vedlbohémský život. Hodně pil, mnoho jedl, pozdě ráno vstával, pozdě chodil spát, vždy šest dní si hověl a sedmý den odpočíval. Starala se zde o něj Mladá žena u, které bydlel.Jednoho dnes se rozhodl, že začne nový život, ale dlouho mu to nevydrželo. Jednou však jeho rodičům přišlo několik dopisů, ve kterých bylo alespoň jedno slůvko o dluzích. Otec se rozhodl, že Ríšu pošle ke strýci na venkov a tak se i stalo.
Když byl v Ostrovačicích často chodilna známá místa, Se strýčkem toho moc nenamluvila, ale vzpomněl si na Helenku.
Jednou ji zahlédl v průvodu z kostela ta ho však jen od sekavěpozdravila, ale v koutku duše na něho pořád myslela.Jednoho dne byla pozvána na faru spolu s tatínkem. Zde se setkala s Ríšou. Povídali si spolu, zavedl ji i na zahradu ale v tu chvíli jak ji políbil, vysmekla se mu a utekla domů.Od té doby se bála a před Ríšou utíkala. Ríšovy to nedalo spát a napsal Helence o své lásce. Ta se mu ovšem pořád vyhýbala. Několik dní na to ji potkal v lese, kde se oba vyznali lásce a ona se nechala políbit i na tvář.
Postupem času se spolu scházeli. Ráda poslouchala, když vyprávěl o sobě, ale protivil se jí, když ji poučoval. Často mezi nimi docházelo k rozepřím, ale vždy se usmířili. Ríšovi se ovšem začalo stýskat po Praze. Ani před Helenkou se s tím netajil. Snažila se v sobě všechno skrýt, ale on nepřestával, vyprávěl o brunetách, o mladé paní, co u ní bydlí. Helenku to ranilo. Zakazovala mu u ní být, on neposlouchal. Utekla. Ríša jí napsal dopis, aby se nezlobila. Ta mu však poslala po poslovi roztrhaným dopis a navíc nesl i knihy, které měla vypůjčené. Helenka proplakala několik nocí, měla ho stále ráda. Marta domluvila s tatínkem, aby s Ríšou promluvil. Hned ten den se spolu sešli, revírník se mu snažil domluvit, ať má rozum aspoň on. Doma Ríša také nenašel pochopení. Strýc ho vyhodil. Ať nejdřív dostuduje a pak ať si pro ni přijede.
Před tím než odjel, přišel na místo, kde scházeli.Ona tam seděla v pochmurné náladě. Ríša si k ní sedl ona ho, však neposlouchala ale jak odcházel tak na něho zavolala a zeptala se ho, jestli ještě přijede.
Ríša odjel do Prahy. Za nějaký čas se však vrátil, Helenku si vzal a stal se spořádaným vesnickým právníkem.
Česká moderna (90. léta 19.stl.)
– Skupina se zformovala na základě Manifestu České moderny, jenž byl vydán v roce 1895 v časopise Rozhledy. Jeho autorem byl básník Josef Svatopluk Machar.
– Kvůli vnitřní nejednotnosti měla skupina jen krátké trvání.
– Skupina vzhledem k různorodému zaměření tehdejších spisovatelů neměla jednotný umělecký program. Naproti tomu prosazovala právo na osobité pojetí tvorby a individualismus (nezávislost na společenských normách). Jednotícím prvkem příslušníků skupiny však byl nonkonformismus (rozchod s vládnoucí politikou). Programové prohlášení se tedy týkalo spíše politické situace, nežli umění.
Výrazně se lišila od předchozí generace v české literatuře. Ostře útočila proti tvorbě lumírovců i realistů. Představitelé České moderny navazovali na dílo Karla Havlíčka Borovského a Jana Nerudy.
Česká moderna
Josef Svatopluk Machar: Confiteor, Zde by měly kvést růže…, Magdalena, Golgata, cyklus Svědomím věků, publicistické texty Konfese literáta, Antonín Sova:poezie– Zmého kraje, Zlomená duše, Vybouřené smutky, Údolí Nového království, Ještě jednou se vrátíme, próza- Ivův román, František Xaver Šalda: literární kritika-Syntetism v novém umění, Boje o zítřek, Duše a dílo, O nejmladší poezii české, soubor Kritické projevy, próza Loutky i dělníci boží, drama Zástupové
Otokar Březina–symbolismus-Tajemné dálky, Svítání na západě, Větry od pólů, Stavitelé chrámu, Ruce, eseje-Hudba pramenů
Paul Verlaine:Saturnovské básně, Galantní slavnosti, Písně beze slov, Moudrost, Arthur Rimbaud: Sezona v pekle, Básně, Iluminace, Tristan Corbiére: Žluté lásky
Symbolismus-Stephane Mallarmé:Herodias, Faunovo odpoledne, belgická Maurice Marterlinck: Princezna Maleine, Modrá pták, ÉmileVerhaeren: Svrchované rytmy
Dekadence- Friedrich Nietzscheho: Tak pravil Zarathuštra
anglická-Oscar Wilde: román Obraz Doriana Graye, dram. tvorba-Vějíř lady Windermarové, Bezvýznamná žena, Ideální manžel, Jak je důležité míti Filipa, báseň- Balada o žaláři v Readingu
Novoromantismus
francouzská-Edmond Rostand: Cyrano de Bergerac, Jules Verne: Pět neděl v baloně, Dvacet tisíc mil pod mořem, Cesta kolem světa za 80 dní, Tajuplný ostrov, Ocelové město
anglická- Robert Louis Stevenson: román Poklad na ostrově, symbolická novela-Podivný případ doktora Jekylla a pana Hyda, americká WaltWhitman: Stébla trávy
Cyrano de Bergerac-Cyrano je hrdina schopný velkých činů a citů, i když je znetvořen. Je také napsán na základě skutečné postavy. Cyrano je beznadějně zamilován do své sestřenice Roxany, ale nejen kvůli velkému nosu své city nikdy nevyznal.Roxana se Cyranovi přizná, že miluje sloužícího u něj v pluku hezkého Kristiána. Cyrano chce, aby byla jeho tajná láska šťastná, pomáhá tedy Kristiánovi, jenž je do Roxany také zamilován, psát Roxaně milostné dopisy. Roxana se tak do Kristiána zamiluje ještě více. Žárlivý hrabě de Guiche, jenž také usiloval o Roxaninu lásku, pošle Kristiána do války, kam odchází i s Cyranem. V bitvě je Kristián smrtelně zraněn. Po Kristiánově smrti Roxana odešla do kláštera, kde ji Cyrano pravidelně navštěvuje.Roxana ho požádala, aby jí přečetl poslední Kristiánův (respektive Cyranův) dopis. Přestože se stmívá, Cyrano „čte“ dopis, který zná nazpaměť, čehož si Roxana všimne, a dojde jí, že Cyranův hlas slyšela i na balkoně, když Cyrano radil Kristiánovi a pochopí, že Cyrano psal všechny ty dopisy. Roxana zjistila, že celou dobu milovala Cyrana a ne Kristiána, v té chvíli Cyrano umírá.
Obraz Doriana Graye-Děj se odehrává v prostředí bohémských gentlemanů. Mladý Dorian je okouzlen svým portrétem, jehož autorem je malíř Basil Hallward. Podléhává vlivu lorda Wottona, hlasatele dekadentních názorů, podle nichž je umění nadřazeno, morálce. Dorian se změní, vede neřestný život a dopouští se špatnosti. Vše se odráží na obrazu, fungujícím jako hrdinovo druhé já. Vyobrazená postava stárne a stává se ošklivou, Dorianův vzhled se však nemění. Dorian posléze dospívá k myslnému názoru, že kdy zničí obraz, nezbude po jeho činech a jednání ani stopy. Spravedlnosti však neujde.
Podivný případ doktora Jekylla a pana Hyda-V Londýně se objevil podivný člověk, ze kterého čiší hrůza a v každém vzbuzuje neklidné pocity a nechuť. Zvláště rozrušený je pak advokát Utterson, kterého znepokojila závěť jeho dobrého přítele Henryho Jekylla. V případě jeho smrti či zmizení má veškerý majetek dostat právě Edward Hyde. Vše má prostý důvod — doktoru Jekyllovi se podařilo namíchat směs, jakousi drogu, po jejímž požití se, tělem i duší, změní v Hyda. To mu dovoluje oddávat se nočnímu životu a choutkám, které si jako vážený doktor nemůže dovolit. Hyde však postupem času nabývá na síle a svévolně přebírá vládu a Jekyllovi ke všemu začnou docházet látky potřebné k namíchání lektvaru. Zoufale se snaží jej znovu namíchat, aby mohl držet Hyda na uzdě, ale původní chemikálie byly pravděpodobně znečištěné a stejný vzorek se mu nedaří sehnat. Zanechá dopis, ve kterém vše vysvětluje a v poslední chvíli, dokud je ještě příčetný, přesto, že se ho jeho přátelé snaží zachránit, spáchá sebevraždu.
