Pojmy: literatura, literární věda a lidová slovesnost

 

 Jméno: Pojmy: literatura, literární věda a lidová slovesnost

 Přidal(a): pipuskha

 

Pojem literatura, literární věda, vztah literatury a lidové slovesnosti

 

Literatura = písemnictví

  • Odborná literatura + popularizační literatura – podává odborné informace jak odborníkům tak širší veřejnosti (popularizace informací a poznatků).
  • Umělecká literatura – literatura s uměleckými ambicemi (snaha esteticky zapůsobit na čtenáře) + lidová slovesnost.
  • Publicistika – novinářská činnost – může mít i umělecké ambice.
  • Administrativní písemnictví + právní předpisy – nejde o literaturu.

 

Věda o literatuře

  • Literární teorie – zkoumá např. prostředky básnického jazyka nebo rozdělení na žánry
  • Literární historie – zkoumá literární vývoj v různých historických etapách
  • Literární kritika – hodnotí literaturu

 

Literární druhy – žánry

EPIKA – hlavními znaky jsou děj, příběh, probíhá v čase a jednotlivé události jsou řazeny na základě příčinných souvislostí.

LYRIKA – cílem je vyjádření citu, prožitku, nálady. Existuje několik typů lyriky – milostná (intimní), přírodní, reflexivní (úvahová), společenská.

DRAMA – hlavními znaky jsou: přímá řeč postav (dialogy, monology), je rozdělena do jednání, přednáší ji herci vystupující na scéně.

 

FORMY EPIKY

1.veršovanáepos (rozsáhlá výpravná báseň)

legenda – vyprávění o životě a skutcích světců

2.veršovaná i prozaickábáje, mýty, pověsti, pohádky, bajky.

3.prozaicképovídka – kratší příběh, méně osob, méně děj. linií.

novela – střední rozsah, soustředí se na jednu osobu, jednu událost, často má překvapivý závěr.

román – větší rozsah, řada událostí kolem společného jádra, velké množství postav a dějových linií.

 

FORMY LYRIKY

Např.

Óda – oslavná báseň

Hymnus – slavnostní píseň

Elegie – vyjadřuje smutek (žalozpěv)

Písně, popěvky….

 

LYRICKO-EPICKÉ SKLADBY

-mají děj, ale obsahují četné lyrické pasáže.

Balada – má pochmurný děj, tragický závěr.

  • klasická (vychází z lidové slovesnosti)
  • sociální (tragedie je způsobena společenskými poměry)

Romance – báseň veselé nálady.

Poema = básnická povídka.

 

FORMY DRAMATU

Tragédie – nerovný zápas hlavního hrdiny často končí jeho smrtí.

Komedie – komický obraz zápasu s nedostatky, výsměch chybám.

Činohra – složitý a vážný spor mezi postavami, velká psychologická prokreslenost postav.

Fraška – krátká úsměvná divadelní hra.

 

POEZIE

– je psaná ve verších, klade důraz na melodičnost. Rým v básni může být:

a) střídavý (ABAB)

b) sdružený (AABB)

c) obkročný (ABBA)

d) přerývaný (ABCA, ABCB…)

 

Básně obsahují četné odlišnosti od běžné řeči nebo prozaického textu.

Onomatopoie – zvukomalba – napodobení zvuku slovy (řinčí řetězů hřmot – Mácha)

Paronomázie – opakování stejných hlásek ve slovech stejného základu (Slavme slavně slávu Slávů slavných – Kollár)

Epiteton – básnický přívlastek (modravé páry, růžový večer…)

Antiteze – přirovnání protikladem (Odněkud kůň vyjíždí, on nevyjíždí, on větrem letí – Čelakovský).

Metafora – přenesené pojmenování na základě vnější příbuznosti (bledá tvář luny, pomněnky očí).

Personifikace – zosobnění –lidské vlastnosti a činy se přenášejí na neživé objekty (Mech šeptal, strom pěl…)

Metonymie – přenesené pojmenování na základě vnitřní spojitosti (poslouchám Bacha…)

Eufemismus – zjemnění (zesnul, odešel…)

Alegorie – jinotaj.

Epifora – opakování na konci veršů.

Anafora – opakování na začátku veršů.

Apostrofa – oslovení (Čechy krásné, Čechy mé…)

Inverze – převrácený slovosled.

 

Lidová slovesnost

V době, kdy si člověk nedokázal vysvětlit některé přírodní jevy a některé situace začal přisuzovat některé děje činnosti bohů. Pro bohy pak pořádal různé obřady, v nichž spojoval slovní projevy se zpěvem, pohybem a rytmem. Postupně vznikala různá zaklínadla nebo zaříkání, která měla sloužit k poctě bohům, měla ale také přivolat lásku, zajistit úspěch při lovu…. Ze sledování přírodního běhu si člověk odvodil např. pranostiky.  Tyto útvary se částečně dochovaly až dodnes. Původně se tradovaly pouze v ústní podobě, zaznamenány byly později. Jde tedy o typ literatury, jehož autor není známý a který se tradoval pouze v ústní podobě.

Kromě průpovědí, zaklínadel, zaříkání a pranostik existují např. přísloví (vychází z lidských zkušeností a jsou návodem k lidskému jednání), pořekadla (nemají mravní poučení).

 

Složitějšími útvary pak byly například:

písně (milostné, pracovní, vojenské, ukolébavky),

pohádky (vystupují v nich kouzelné bytosti, dějí se v nich zázrak,  zvířata mohou jednat jako lidé…)

pověsti (podnět k jejich vzniku dala zpravidla nějaká skutečná událost. Jde tedy o kombinaci skutečnosti a fikce (smyšlená část je většinou rozsáhlejší).

zpěvohry, loutkové divadlo (Matěj Kopecký – vytvořil postavu kašpárka).

Sběratelé slovesnosti: F. L. Čelakovský, K. J. Erben, B. Němcová (pohádky), F. Sušil, F. Bartoš (písně).

Lidová slovesnost se stala vzorem pro literaturu v době pobělohorské a v době národního obrození.






—————————————————————————

 Stáhnout práci v PDF  Upozornit na chybu

 Učebnice k maturitě  Maturitní kurzy

 Učebnice k VŠ přijímačkám  Kurzy na přijímačky

—————————————————————————