Kniha: Popelka Nazaretská
Autor: Václav Renč
Přidal(a): Sally
Václav Renč
(1911- 1973)
– básník, dramatik, překladatel
– představitel spirituálního proudu české literatury
– narozen ve Vochodech
– studoval Filozofickou fakultu UK v Praze
– za dob studia redigoval časopis Rozhledy v literatuře
– pracoval jako v redaktor v časopisech Akord, Obnova, Řád
– kritizoval T.G. Masaryka a Karla Čapka, jako nepřítele národa
– byl dramaturgem olomouckého divadla, pak působil v roli dramaturga ještě v Zemském divadle v Brně
– 1951 byl zatčen a ve vykonstruovaném procesu odsouzen na 25 let vězení
– po 10 letech propuštěn a 1990 rehabilitován
– zbytek svého života dožil se svou ženou Alenou ve Fryštáku
– zemřel roku 1973, pohřeb v Brně
– celá jeho rodina jej následovala po umělecké dráze (např. vnuk Filip Renč je dnes uznávaným režisérem)
DÍLO:
poezie: Studáky
Sedmihradská země
Vinný listopad
Skřivánčí věž
Popelka nazaretská
Pražská legenda
České žalmy
drama: Marnotratný syn
Císařův mim
Barbora Celská
drama pro děti: Komedie kornoutu
Perníková chaloupka
Medvěd Fůňa
Ostrov strýce Artura
překlady : z angličtiny, němčiny, italštiny, francouzštiny a polštiny
Blíž k tobě, Bože můj. (píseň)
Popelka Nazaretská
Doba napsání: 20. století (1969)
Zařazení: česká literatura (2. pol. 20. století)
Literární druh: poezie ( mariánská lyrika)
Literární žánr: básnická skladba
Obsah: Vyprávění začíná vyhnáním Adama a Evy z ráje a biblické děje interpretuje až po narození Krista. V melodických verších líčí život Kristových rodičů a prostými slovy oslavuje mateřskou lásku. Snaží se vypsat těžký úděl matky, která musí být svědkem synova utrpení. Příběh Marii zachycuje od narození přes její ctnostné mládí. Boží zvěstování jejího poslání, její zasnoubení s Josefem, Ježíšovo narození, jeho dětství, jinošství, učitelské a vykupitelské poslání končící na kříži, až k jejímu žalu trpící matky a její útěšné smrti.
Hl. postavy:
Maria: prostřednice mezi Bohem a člověkem, Bohorodička,milovaná Bohem, poutnice přivádějící lidi k Bohu, obyčejná žena. Žila chudě, znala lidské utrpení, bolest, opuštěnost, radost, víru i naději. Ztotožňována s postavou Popelky, protože žije chudě, stane se královnou a díky shodným vlastnostem dobrota, skromnost, tichost, nenápadnost.
Ježíš: syn Boží, vítěz nad smrtí, Vykupitel, plně lidská osoba, která přes svou výjimečnost žila obyčejným pozemským životem.V této skladbě jemu na rozdíl od nového zákona přikládán menší význam.
Jazyk díla: pravidelný rým (postupný rým)
Jednoduchá forma, blížící se lidové slovesnosti.
Rýmy posouvají a dynamizují dějový rámec básně.
Popelka nazaretská = spojení pohádkového motivu a křesťanského příběhu
atmosféra něhy a lásky: „Tak měl ji v duši,
nezrozenu, / jak záři hvězd, jak hvězdnou pěnu, / studánku, k níž se skláněl pít / a v níž se tiše
zrcadlila slunečná záře hrozná síla a i očí láskyplný klid“
Rysy barokní poetiky: „Živoucí, živý! Plna tebe / má harfo, hudbo má, mé nebe, / zas jako v onen blahý čas, / jak rozpoznám, co ty, co já jsem, / celičká prostoupena jasem? / A vše jsi ty, a tys ten jas!“
napětí z očekávání dalších událostí: „Až jednou …Blíží se ta chvíle, / kdy vzplane pravda v plné síle, už nebe zlatá roucha tká … / To všechno v mysli Hospodina. / A nám, nám lidem započíná / nejpravdivější pohádka.“
Inverze, Přesahy, Opakování, Patos, Zámlky
Okolnosti vzniku díla: „Popelka nazaretská“ vznikla kolem roku 1955 v leopoldovské věznici. Zde autor, odsouzený na 25 let, trávil své dny jako vězeň stalinistické zvůle. Byla tvořena i fixována pouze v paměti. Disponovat tužkou či papírem bylo vězňům zakázáno. Navzdory tomuto nařízení byla propašována mimo vězeňské hradby řada autorových prací na cigaretových papírcích miniaturním písmem, poněvadž každý centimetr plochy čistého papíru měl pro básníka nesmírnou cenu.
Když bylo dílo dokončeno, neexistovalo už pouze v paměti autora, ale ústním podáním bylo přenášeno do pamětí spoluvězňů, kteří však nikdy nepobývali s autorem dostatečně dlouho na jedné cele. Tak, jak se tu a tam některým z těchto spoluvězňů octnul na svobodě, začaly se objevovat části celého díla, až bylo v roce 1958 zkompletováno. Teprve po návratu, v roce 1962, viděl Václav Renč své vlastní dílo na papíře a mohl tak učinit korekturu a dát dílu definitivní podobu.
Hl.myšlenka: oslava Panny Marie
Hl.téma: život Panny Marie
Vedlejší téma: osud Ježíše Krista
Námět: Starý a Nový zákon (Bible)
Symbolika: král = Bůh, Maria = hvězda, perla, studánka, liliový květ, palma ráje Ježíš = světlo světa, rajský strom, tajemný plod
Motivy: píseň, modlitba, jitro , poutnice
Prostředí: prostředí ráje, Svatá země
Kompozice: chronologická
Členění: 1752 veršů, 35 zpěvů, 96 stran
Inspirace dílem: Vít Petrů složil hudbu k vybraným pasážím knihy a vytvořil literárně-hudební pásmo. Možností jeho jevištního ztvárnění je dramatizace pro divadlo jednoho herce Miroslava Částka.
Úryvek:
Po Galileji, po Judeji
denně se velké divy dějí.
Kamkoli vkročí božský Pán,
jen promluví, a hned je všady
jak dobrý pastýř svými stády
zástupy lidí obsypán.
I chtějí stále nové divy.
Ti nejsou již tak trpěliví,
Popelko tichá, jak jsi ty.
Je-li Syn Boží dán jim k spáse,
ať zde je spasí, v tomto čase,
král mocný, slavný, neskrytý!…
Nastal čas velkonočních svátků.
Pán ubírá se na oslátku
do města k svaté oběti.
Zas Jeruzalém plný slávy!
Zas velechrám! A davy, davy
ve stále větším napětí.
