Jméno práce: Porovnání života ve dvou zemích
Slohový útvar: Úvaha
Přidal(a): makinator300
Španělsko vs. Česko – lepší život tady, nebo tam?
OSNOVA
- Uvedení do problému, objasnění názvu slohové práce
- a) zamyšlení nad životem španělským
- b) porovnávání Čech a Španělska (Praha vs. Vesnice)
- c) zamyšlení nad adolescenty
- d)porovnání a srovnání adolescentů
III. Závěr- názor ke kterému jsem po zamyšlení a úvaze nad problémem došla.
Zamyslím-li se nad otázkou co je lepší, žít tady ve Španělsku, nebo tam v Česku, jednoznačně odpovědět neumím. Protože jak taky? Zprvu jsem si říkala, jasně, lepší život je ve Španělsku! To je přeci jasné. Je to větší země, lidé jsou víc otevření a my Češi jsme chladní a nikoho si k sobě moc nepustíme. Ale je to tak doopravdy? Dnes už si nejsem tak jistá.
Když se ocitám tady, ve Španělsku žiji ve vesničce. Každý každého zná a každý o každém ví, ale je to tak správné? Zprvu mi to připadalo super, jít po ulici, nikam nespěchat a zdravit se s každým, ale na druhé straně, stojíme vážně o to, aby každý o každém vše věděl? Abychom byli „hlídáni“ na každém kroku? Přeci jen víc anonymity je k něčemu dobré. Každý den přeci člověk nemá náladu s usměvavou tváří rozprávět o životě a Bůh ví o čem všem možném.. Vždyť nejsme roboti, jsme jen lidé ne? A podle mého názoru, každý člověk ať už z jakéhokoli důvodu zaslouží i právo na soukromí. Soukromí nám dává jednoznačně Praha. Ale nesmím to odsuzovat moc, je fakt, že i v Čechách na vesničkách, všichni všechny znají, ale spíš ze všech možných pomluv a klepů.. Tady se schází každý den o siestě a rozmlouvá se o všem možném či nemožném.
Další věcí, nad kterou často přemýšlím, jsou místní adolescenti. Jsou vážně tak rozdílní od těch českých? V čem je ten rozdíl co si všichni vychvalují? Než jsem sem odjela, slyšela jsem, jak jsou tu děti jiní, že to bude skvělé, ale nepřipadá mi to tak. Tedy, zamyslím-li se nad chováním španělských a českých adolescentů, je naprosto stejné. Nejprve jsem žasla a říkala si, že jak tady jsou pozorní, toho bych se v Praze nedočkala, ale postupem času přicházím na to, že záleží. Záleží, na koho narazíte, záleží, jaký je kdo člověk. Myslím, že otevřený, milý a usměvavý může být kdokoli, tak proč jen Španělé? Myslím, že i v Čechách se nám může dostat stejné pozornosti jako tady a naopak. Ano i naopak. Záleží snad na tom, jakou máte národnost? Záleží snad na tom, kde žijete, či v co věříte? Myslím, že ne. Tedy jistě z jisté části jsme ovlivňováni výchovou, prostředím a do jisté míry i náboženským vyznáním. Ale za poslední dva měsíce jsem se setkala s nejrůznějšími lidmi, s nejrůznějšími barvami kůže, národnostmi a náboženstvím. Na první pohled všichni tak rozdílní, říkám si, jak si může rozumět černoch peruánec a češka? Jednoduše, to co nás spojuje, to co na mě vrhá dojem, že je všechno lepší, je to, že jsme „puberťáci“, máme stejné zájmy, mluvíme stejným jazykem, dokážeme si porozumět. Jak snadné že? Přeci každý „puberťák“ ať je to Španěl nebo Čech má vesměs stejné zájmy. Jistě do jisté míry se asi lišit můžou, ale ty hlavní jsou stejné. Proto zjevně nevidím jediný rozdíl v lidech tady a tam. Protože jak se na první pohled zdá, často to tak není. Bezesporu jsou zde lidé jistě otevřenější, ale to dělá vesnice. Lidé jsou stejní. Jak umějí být hodní, umí být i zlý. A v tom se rozdíly nekladou, jestli jsou Češi, nebo Španělé.
Čili, jestli mé zamyšlení mělo vést k tomu, jestli je lepší život tady, nebo tam, myslím že mám jasno. Je to rozdílné, všechno je rozdílné. Nemohu říct, že lepší, jen mohu říci, že ŽÁLEŽÍ.
Známka: neuvedeno
