Kniha: Postřižiny
Autor: Bohumil Hrabal
Přidal(a): Lucik
Bohumil Hrabal
1914 – 1997
život:
– narodil se v Brně, rodina se poté odstěhovala do Nymburka
– vystudoval práva na Univerzitě Karlově, jako právník se nikdy neživil
– během války pracoval jako železniční dělník a výpravčí (což ovlivnilo jeho tvorbu)
– vystřídal mnoho povolání – úředník, skladník, pojišťovací agent, dělník v ocelárnách, balič papíru, kulisák
– velké množství času trávil po hospodách (U Zlatého tygra)
– od. 60. let se naplno věnoval spisovatelství
– v roce 1997 tragicky zahynul po pádu z 5. patra budovy ortopedické kliniky nemocnice na Bulovce
tvorba:
– český prozaik
– nejvíce překládaným spisovatelem 20. století, taktéž nejvýznamnější a nejosobitější
– začal psát ve 30. letech, nejprve básně inspirované poetismem a surrealismem
– od roku 1962 byl spisovatelem z povolání
– jeho tvorba byla ovlivněna dětstvím – matka pracovala jako pomocnice a účetní v pivovaru v Polné; rodina se odstěhovala do Nymburka, kde strávil Hrabal většinu svého mládí; poznal zde strýce Pepina
– po roce 1970 nesměl několik let oficiálně publikovat
– mnohá díla vyšla nejprve v exilových nakladatelstvích a samizdatu
- oficiálně vyšla až později s mnohými cenzurními a autorskými úpravami
– jeho texty mají mnoho variant, bral totiž zřetel na tlak poltických poměrů
– navázal na vypravěčské umění Haškovo – hospodské povídačky
– měl vlastní prozaický styl
– základem bylo „pábitelství“
- o prostých lidech, kteří vyprávějí své zážitky nejčastěji v hospodě
- improvizují, přehánějí, mají zvláštní rétorský peojev – pábí
- pábiteli nazýval osobité vypravěče milující zvláštním způsobem život
- odkrývají imaginativní svět protikladů groteskna a magična
– jeho díla vycházela jak v samizdatu, tak oficiálně
– rysy próz:
- užití kontrastů
- ironie, černý humor
- hovorový jazyk, poetismy, slang, vulgarismy
- hrdinové většinou z okraje společnosti
zařazení autora a charakteristika doby
próza 70. a 80. let
– v lednu byl nahrazen A. Novotný v čele KSČ A. Dubčekem, který následně podporoval reformní kurs a přijal Akční program
– v srpnu 1968 došlo k invazi vojsk Varšavské smlouvy
– musel být podepsán Moskevský protokol, který souhlasil s přijetím „bratrské pomoci SSSR“ a otevření cesty k budoucí normalizaci
– počátek období normalizace, tj. normalizovat poměry před Pražským jarem
– byla znovu zavedena cenzura Československého svazu spisovatelů
– umělci byli vybízeni k socialistické tvorbě a autoři nerespektující „požadavky doby“ neměli možnost publikovat
rozdělení do tří skupin:
1) Literatura oficiální
– tématika vyhovovala komunistům
– povolená pouze jedna organizace spisovatelů – Svaz českých spisovatelů
– docházelo ke kontrole
– řada autorů dobrovolně emigrovala do zahraničí nebo si zvolila tzv. vnitřní emigraci a psaní bez možnosti oficiálně publikovat
– spisovatelé měli většinou technické vzdělání, proto psali prózy s profesní tématikou a problémy pracujícího lidu
– př. Vladimír Páral
2) Literatura samizdatová
– důvodem vzniku byla nemožnost publikovat díla, nakladatelství je odmítala
– zrod spojen s Ludvíkem Vaculíkem – texty odmítnuté oficiálním nakladatelstvím bude přepisovat a vázat
– literatura v domácích opisech (maximálně 25 kopií, které si lidé půjčovali)
– strojopisy vydávaly:
- Petlice (Ludvík Vaculík)
- Edice Expedice (manželé Havlovi)
- Kvart
- Česká expedice
- Krameriova expedice
– taktéž vydávány časopisy:
– Upozornila na porušování lidských práv
– Signatáři a rovněž zakázaní autoři: Ludvík Vaculík, Pavel Kohout, Václav Havel
3) Literatura exilová
– vznik nakladatelství v exilu autory, kteří emigrovali, protože v Československu nesměli publikovat
– knihy se poté pašovali do Československa
– emigranti: Josef Škvorecký, Milan Kundera, Jan Čep, Miloš Forman, Arnošt Lustig, Egon Hostovský
nakladatelství:
– ’68 Publishers
- založeno Josefem Škvoreckým v Torontu (Kanada) v roce 1971
- vydali před 220 titulů (Havel, Bondy, Kryl, Kohout, Kundera, Škvorecký)
– CCC Books (Czech Cultural Comitee v Mnichově)
– Index (Kolín nad Rýnem)
– Konfrontace (Curych)
– Poezie mimo domov (Mnichov)
– časopis – čtvrtletník Svědectví v Paříži
Další Hrabalova díla
Taneční hodiny pro starší a pokročilé (1964)
– experimentální próza – text je spán jednou větou
– hlavním vypravěčem je strýc Pepin
- objevuje se jako starý muž, plný energie
- považuje se za vítěze
- má vychloubačné erotické historky
- povídá zážitky ze služby v Rakousko-Uherské armádě
- je králem pábitelů
– taneční páry si vyprávějí příběhy a vzpomínají na staré doby za první republiky
Ostře sledované vlaky (1965)
– próza nejvíce blízká realismu
– pevná dějová linie
– okupační tématika, po roce 1968 dočasně zastaven tisk
– dějištěm je železniční stanice Kostomlaty
– psáno ICH formou – vypravěčem je hlavní hrdina Miloš HrmaHHrma
– má intimní problém, kvůli kterému se i podřezal, pokusil se o sebevraždu a dostal se do psychiatrické léčebny
– po návratu sleduje, jak nádražím projíždějí vlaky, mezi nimi i ostře sledované, transporty se zbraněmi, vojáky a munice na frontu
– Miloš je komplexu zbaven ženou a díky tomu přináší nálož na likvidaci vlaku
– rozhodně se zlikvidovat německý muniční vlak
– do jedoucího vlaku hodil časovanou bombu, ale vzájemně se postřelil s německým vojákem, který ho viděl
– oba umírají vedle sebe při výbuchu
– konfrontace intimního života hlavní postavy s krutostí válečné doby, paradoxní situace – Milošova smrt přichází v době, kdy se mu podařilo překonat osobní trauma
Obsluhoval jsem anglického krále
– oficiálně vyšlo až po revoluci, v samizdatu roku 1974, poté i v exilu
– zobrazení vlivu komunistického režimu na lidi
– příběh životního osudu Jana Dítěte, nejdříve číšníka v penzionu, který se propracuje do honosného hotelu
– má plány, které končí krachem
– koupil si hotel, kam zval milionáře, ale oni jím pohrdali, protože nebyl jedním z nich
– po únoru 1948 mu hotel sebrali a milionáři byli sváženi do komunistických táborů, on dobrovolně odešel také do táboru, protože chtěl být ve vyšší společnosti za každou cenu
– ožení se s německou dívkou
– nakonec se z něj stane cestář na šumavské samotě
– pochopil tak, že je zbytečné přizpůsobovat se světu
– smíří se svým životem
– jeho osud je na houpačce
– postava hrdiny Dona Quichota – příběh o snílkovi a postupném zmoudření člověka
– důraz krásy a hrůzy života
Příliš hlučná samota (1980)
– lyrizovaná próza
– monolog
– příběh lisovače knih
– různé vzpomínky, pocity, osudy lidí
– při lisování knih hrdina čte, medituje nad braky i skvostnými knihami
– problematika smyslu lidského života
– konec děje: ve sběrně je zaveden moderní lis, který umožňuje vykonávat pouze práci mechanizovanou a ne osobní, Haňťa se nedokáže se s novou situací vyrovnat a spáchá sebevraždu skokem do lisu
– hlavní postava je autobiografická
Slavnosti sněženek (1978)
– v polabské krajině – Kersko
– různé povídkové příběhy
– vyznání lásky k životu, přírodě, lidem
– řada lidí – pábitelé
– zfilmováno
Téma díla
– příběh postavený na reálných kořenech z poznání a zážitků
– vzpomínky na autorovo dětství, rodiče, příbuzné a přátelé (retrospektiva)
– vydáno roku 1976
– autor ukazuje město očima své maminky, která hodlá prožít svůj život naplno
– ústřední motiv: zkracování časů a vzdáleností
– nápor moderního věku a loučení s poklidem maloměsta (vlastními) vzpomínkami
– touha po volném, nijak nespoutaném životě
– užívat si život plnými doušky, prožívat jej energicky a vesele
– odehrává se za první republiky, na začátku 20. let v českém maloměstě Nymburk
Celková charakteristika
– ovlivněné:
- poetismem – popisem obyčejných věcí
- surrealismem – zachycení snů, představ, myšlenek
- realismem – úsilí o správné poznání, pravdivé zobrazení lidské osobnosti
- naturalismem – zachycení nezkreslené reality
– častá technika proudu vědomí
– nadsázka, radost ze života, kontrast
– lyrické pasáže
– vypravěč přehání, vymýšlí si, ale působí věrohodně, baví lidi kolem i sám sebe
– metoda koláže: jeho příběhy nemají souvislý děj, všechny složky vyprávění jsou v jedné rovině – věnuje všem stejnou pozornost (např. vyprávění Pepina o mývalovi stejně tak jako důležité jednání v pivovaru)
– v jednotlivých epizodách lze nalézt nadsázku, vycházejících v groteskních neobvyklých situacích a nápadech (př. mazání se krví při zabijačce)
– kvalitní obraznost
– popisy všednost a obyčejnost pracovních činností udržující chod pivovaru
– zachycení všednosti maloměsta
Hlavní postavy
– inspirované vlastní rodinou
– bez předsudků, nekonvenční, realistické
– obdiv ke všemu novému
– přímost v citových projevech
Maryška
– představuje Hrabalovu maminku
– krásná, všemi obdivovaná pro dlouhé vlasy
– chytrá, laskavá, hodná
– energická žena
– bourá měšťácké konvence
– užívá se života
– nad vším, co prožívá, žasne a vše ji okouzluje a zdá se jí úžasné
– vše provádí s maximálním nasazením
Francin
– manžel Maryšky, správce pivovaru
– svědomitý, vážný, přísný, inteligentní
– společensky uznávaný, miluje řád a pořádek
– vnitřně nevyzrálý, rozkolísaný
– opatrný, navenek neprojevuje svoje city
– neústupný
– suchar
– milující Maryšku
Pepin
– Francinův bratr a mluví hanáckým nářečím. (Reálný předobraz, Hrabalův strýc Josef Hrabal, nejstarší bratr jeho otce Františka, pocházel z Konice u Prostějova.)
– mluví nářečím
– švec
– příjezd do Nymburka probudil stereotyp a klid v pivovaru
– představuje ideál pábitelů – tlachá, povídá, vypráví
– věří v život, provází ho elán
– vypráví s živelnou vitalitou a temperamentem
– baví svým humorem ostatní
– hlučný
– rozverný, nespoutaný
– ne příliš chytrý
Obyvatelé Nymburka
– milí
– mají své vnitřní kouzlo
– obdiv a láska k Maryšce
Jazyk a styl
literární druh: próza
literární žánr: vzpomínková novela
kompozice: chronologická
jazyk:
– v promluvách postav se objevují expresivní výrazy (především řeč Pepina)
– hovorové a nespisovné výrazy, slang
– taktéž užité Slovácké nářečí (u Pepina)
– neobjevuje se typická přímá řeč, přímá řeč je znázorněna v pomlčkách
– pomlčkami jsou odděleny i promluvy místo užití čárek
– nadměrné souřadné spojky
– z díla je patrná pohoda, klid; idyla; ale zároveň jakýsi smutek; melancholie; ztráta něčeho, co se už nikdy nevrátí a zbudou jen vzpomínky
styl: členění do osmi kapitol, které jsou označeny arabskými číslicemi bez nadpisů
použité jazykové postupy: vyprávěcí, popisný
Děj
Děj se odehrává za první republiky počátkem 20. let v maloměstě Nymburk, především v pivovaru. Hlavní hrdinkou a zároveň vypravěčkou je zobrazena Hrabalova maminka, která je ženou správce pivovaru Francina.
Maryša je energická žena, za kterou se Francin občas stydí a říká jí, že tak by se ženy chovat neměly – poučuje ji, jak se nejí kremrole, jak ženy nepijí pivo jejím způsobem apod. Má dlouhé vlasy, které všichni v okolí obdivují. Jednou Maryša pořádá zabijačku a pozve na ni celou správní radu pivovaru, kterou Francin nemá rád – ten nejraději popíjí bílou kávu a přikusuje chléb. Maryša je pravým opakem, ráda pije pivo a jí maso. Na zabijačku si pozve pana Myclíka, se kterým vše připravuje. Dojde i k vzájemnému mazání prýtu na tváře.
Maryščinou libůstkou je projíždět se po městě na kole a ukazovat všem své dlouhé vlasy. O ty jí pečuje kadeřník Boďa, který ji vlasy myje v heřmánku a pak přidržuje, když od něho odjíždí na kole.
Jednoho dne přijede na návštěvu Francinův strýc Pepin, který se chce zdržet jen čtrnáct dní. Je velmi hlučný, Francin ho v oblibě nemá, kdežto Maryška ano. Původním povoláním je švec, takže jim doma nejprve spravuje boty a později se nechá zaměstnat v pivovaře. Je upřímný a vše říká velmi nahlas, takže většinou působí problémy, především Francinovi ve správní radě. Francin se stává obětí jeho kousků, například když si sedne na židli, na které je ševcovské lepidlo. Členové rady se mu snaží pomoci, ale sami se přilepí také a jednání musí být přerušeno.
Jednou se také Maryška koupe ve velké dřevěné vaně v pivovaru a vzpomíná na to, jaké měla dětství. Jak se topila v potůčku, jak ji poté tatínek vyhuboval a ona utekla z domu. Poté se znovu topila v kašně přesně v poledne a myslela si, že ji nikdo nezachrání, protože všichni zrovna obědvají.
Jindy si Maryša s Pepinem v zahradě hlasitě povídají. Pepin ji na kusu klacku vysvětluje, jak vypadá vojenská puška. Tak hlasitě, že je opět narušeno jednání. Francin přiběhne z kanceláře a rozčileně na Pepinovu otázku: „Kam si máme jít hrát“ odpovídá třeba na komín. Opravdu s Maryšou vylezou na komín pivovaru, kde Pepin usne. Musí pro ně přijet hasiči, aby je z komínu sundali. Maryška je velmi mrštná, občas ji při slézání vadí dlouhé vlasy, ale nakonec hasiči prohlásí, že litují, že nemůžou mít v týmu ženu.
Do města se dostane novinka – rádio. Všichni jsou ohromeni a chtějí ho. Líbí se jim zkrácení vzdáleností, že pomocí rádia mohou přijímat novinky z Prahy, ba dokonce i z Vidně. Myšlenka zkracování se Maryšce zalíbí natolik, že přispěchá na kole domů a zkrátí si sukni ke kolenům. Jejím zkracováním si připadá pohoršen především Francin. Obětí zkracování je však i její pes a kůň. Společně s Pepinem zkrátí i nohu u stolu – zkrátit chtěli každou nohu o 10 cm, ale bohužel při prácí za šera zkrátí jednu nohu o 40 cm, takže stůl pak musí podložit knihami.
Francin jezdí pravidelně do Prahy a Maryšce vozí dárky – většinou je hledá po kapsách. Jednou ji přivezl kufřík plný neonových trubiček, které vydávají léčivé jiskry. Podruhé přivezl gramofon, přičemž po jeho naladění si společně v pokoji zatancovali tango. Francin nebyl tak dobrý tanečník, proto s Maryšou začal tancovat Pepin, který s ní začal provádět všelijaké otočky a nadhozy. Maryša si při tanci vyvrkla kotník a noha musela do sádry. Francin byl spokojený, konečně mohl o Maryšku pečovat tak, jak si představoval.
Když přijede doktor Gruntorád, aby sundal Maryše sádru, chce mu ulehčit od rýmy a dá mu do nosu elektrodový inhalátor. Bohužel nezředí eukalyptový olejíček a poleptá mu sliznici.
Po sundání sádry Maryša dostane další zkracovací nápad – a to její vlasy. Jde za Boďou, aby ji vlasy zkrátil. Ten nechce a ona musí přísahat, že si to tak přeje. Odjede od Bodi a vlasy si veze v košíku na kole. Nikdo ve městě ji nepoznává. Až na paní Krásenskou, která si kvůli lásce nechala zmenšit velký nos a vidí situaci podobně a proto k ní vykřikla: „Kam jste dala ty krásné vlasy!“
Jakmile ji pozná Francin, je opět zahanben. Vezme pumpičku z jejího kola, dá ji na zadek a dodá: „Tak děvenko, začneme nový život“
Hlavní myšlenka
– úsměvná a jemná kritika maloměšťáckého způsobu života
– obdiv k životu, hluboce citový vztah k člověku
– touha po volném, nespoutaném životě
Okolnosti vzniku a vliv díla
– zfilmováno a zrežírováno Jiřím Menzelem (stejně jako Ostře sledované vlaky)
Hodnocení, můj názor
Novela byla dobře a rychle čtivá. Nejprve jsem si musela zvyknout na dlouhé věty, které mohly nabýt rozměrů celé stránky díky souřadným spojkám. Děj však na mě nezapůsobil nijak vážně, byl obyčejným popisem maloměšťácké denní situace. Nedokážu se ztotožnit ani s jednou postavou.
Další autoři
Josef Škvorecký
– prozaik, nakladatel
– emigroval do Kanady
– od roku 1969 byl univerzitním profesorem v Torontu
– založil exilové nakladatelství Sixty – Eight Publishers
dílo: Zbabělci
– románová prvotina
– autobiografie – hlavní postavou je Danny Smiřický
– v osmi kapitolách je líčeno osm květnových dnů konce II. světové války v Kostelci
– hrdina si povstání „přizpůsobuje“ duchu amerických filmů a stydí se za trapné pseudovlastenectví místní honorace deroucí se najednou k moci
– důležitou roli hraje jazz, láska
– psáno hovorovým jazykem
– prokládané monologickými výpovědi
dílo: Tankový prapor
– opět vystupuje postava Dannyho Smiřického jako rotného
– o vojenské službě v 50. letech
– zobrazuje omezenost důstojníku, ale jejich absolutní moc oproti prostým vojákům
– groteskní satirický román
dílo: Prima sezóna
– soubor příběhů z období války
– autobiografické povídky dospívání za okupace
– prozaik, novinář a sportovní reportér
– autor sportovních a autobiografických próz s tématy z vlastního dětství
– příběhy líčil sugestivně a upřímně, se smyslem pro pointu
– žid, otec i syn se z koncentračního táboru vrátili v pořádku
– psát začal v časopise Stadion své fejetony ze sportovního prostředí
– trpěl zřejmě maniodepresivní psychózou, zemřel na srdeční infarkt ve 43 letech
– zfilmovány díla Zlatí úhoři a Smrt krásných srnců
dílo: Pohádka o Raškovi
– sportovní tématika
– forma sportovní pohádky inspirována skokanem na lyžích Jiřího Rašky
dílo: Smrt krásných srnců
– povídky o dětství a dospívání
– o tatínkovi, o chalupě převozníka Prošky u řeky Berounky, o židovských transportech, poválečném nadšení a zklamání
dílo: Zlatí úhoři
– povídky
– autorova láska k přírodě a rybaření
Milan Kundera
– prozaik, dramatik, básník
– v roce 1975 emigroval do Francie
– vyučoval na univerzitě v Paříži
– po vydání knihy Kniha smíchu a zapomnění mu v roce 1979 bylo odebráno československé občanství
– díla píše jak česky, tak francouzsky
dílo – romány: Žert, Nesnesitelná lehkost bytí, Valčík na rozloučenou, Nesmrtelnost
dílo – povídky: Směšné lásky, Druhý sešit směšných lásek, Třetí sešit směšných lásek
