Povídky – E. A. Poe – rozbor díla k maturitě (3)

 

Kniha: Povídky

Autor:  Edgar Allan Poe

Přidal(a): Study

 

 

 

 

 

1. Lit. druh – lyricko-epická baladická skladba s pochmurným dějem

 

2. Lir. žánr – balady, hororové, detektivní povídky

 

3. Celková charakteristika – Soubor 34 povětšinou hororových povídek, které autor vydával po celou dobu svého života. Jámu a kyvadlo lze považovat za skutečně reprezentativní výběr toho nejlepšího za širokého spektra námětů, kterými se Edgar Allan Poe zabýval. Ať už se jedná o klasický horor, detektivní povídky, baladicky laděné grotesky, nebo vědecké či pseudovědšcké mystifikace, základním motivem je téměř vždy strach, se kterým Edgar Allan Poe skutečně zacházet uměl. Vyprávění o předčasném pohřbu, domě rozpadajícím se do ponurého močálu, nebo o vězni, odsouzeném ke strašlivé smrti, budí ve čtenářích hrůzu již více než jeden a půl století.

 

4. Hl. téma – zoufalství, smutek, samota, žal, tajemno, úzkost, život, smrt

 

5. Hl. myšlenka – autor zde dává svými díly najevo zkaženost světa a zlo, které lidi páchají na sobě a svých blízkých, zanechat ve čtenáři psychologicky promyšlený dojem, většinou hrůzy a hnusy, ale i humor a překvapeni

 

6. PovídkyHavran – Jedná se o nejslavnější a nejpřekládanější báseň z autorovy sbírky. V této básni dokázal autor mistrovsky navodit atmosféru tajemna a hrůzy. Autor zde vzpomíná na svou zemřelou lásku.

– Jedné zimní noci seděl básník nad knihami. Hledal v nich zapomnění na zemřelou lásku Lenoru. Znenadání se ozvalo jemné zaťukání na okno. Básník okno otevřel a dovnitř vletěl velký černý havran. Usadil se na bělostném poprsí mramorové busty Pallas Athény a tvářil se velmi zachmuřeně.  Básník se posadil proti němu a začal s ním rozmlouvat. Viděl v havranovi jakéhosi proroka. Ptal se jej, zda nalezne klid, zda spatří ještě někdy svou milou, zda se sejdou byť po smrti, zda pomine jeho smutek. Havran mu však krákoravým hlasem na všechny jeho otázky monotónně odpovídá nevermore – nikdy více.

Černý kocour – Muž, se svou ženou mají rádi zvířata, kterých mají spoustu, dokonce i kocoura. Z muže se stane alkoholik, je nevrlý a vzteklý. Jednou vypíchl kocourovi oko, čehož pak litoval. Kocoura ze vzteku jednoho dne oběsil na stromě. Jednoho dne mu shořel dům až na jednu stěnu, kde byl obtiskly obrys kocoura a provazu. Muž si sežene dalšího kocoura podobného tomu předchozímu, chce ho zabít, místo toho však zabije svou ženu, tu pak zazdí do zdi. Policie prohledává jeho dům, za zdí najde mrtvou ženu s kocourem, který se zpoza zdi ozval. Policie teda ženu konečně našla a muže zatkla, kocour se pomstil.

Jáma a kyvadlo – O muži, který byl uvězněn a odsouzen k smrti. V cele nic neviděl, pak zjistil, že v ní je jáma. Dostal se ze spousty způsobu poprav ( ostré kyvadlo, pohyblivé zdi) a nakonec byl osvobozen a zachráněn francouzským generálem.

 

Vražda v ulici Morgue – Vyprávěč se seznámí a spřátelí s Augustem Dupinem. Z novin se dozvědí o brutální vraždě 2 žen v ulici Morgue. Pařížská policie vyslýchá všechny svědky ale nic z toho. Do vyšetřování případu se zapojil. Dupin, který dokázal, že vrahem je orangután. Při vyšetřování postupoval od zadu do předu, vše pečlivě zkoumal. Jeho analytické myšlení vyhrálo.

Další povídky – Zlatý brouk, Vrah jsi ty, Skokan, Zánik domu Usherů, Král, Zrádné srdce

 

7. Kompozice – 34 povídek, které jsou uspořádané v kronikářské kompozici, nenavazují na sebe, u mnoha z nich autor první zmiňuje vraždu a až pak vysvětluje, jak se stala. Téměř každá povídka je vyprávěná chronologicky, někdy i retrospektivně ( černý kocour). Černá kočka, havran – symbol autorova vnitřního světa.

 

8. Doba, místo děje – každá povídky někde jinde a v jinou dobu, často jeden z údajů není určen

– Havran – půlnoc, autorův pokoj

– Jáma a kyvadlo – pozdní středověk ve španělském městě Toledo

– Černý kocour –

– Vraždy v ulici Morgue – ulice Morgue, Paříž

 

9. Hl. postavysamotná básník – nešťastný, zoufalý milenec, zabývá se pouze sama sebou, hluboce a bezútěšně prožívá míru své osobní tragédie, láska k ženě je povýšena na jedinou podstatnou hodnotu života. Básník touží po útěše, zklidnění, smíření se – jeho melancholie a smutek však nikdy nezmizí. V každé povídce je uvedena nějaká autorova vlastnost.

 

10. Vedlejší postavyhavran – tajemný, černé barvy, je symbolem děsu, hrůzy, nezvratnosti věci, smrti, jeho krákání zdůrazňuje atmosféru smutku, beznaděje a trýzně.

Dupin – detektiv, snaží se vše vypátrat, výstřední, pohrdá policií, amatér

kocour – přítulný, milý

 

11. Vypravěč – ich-forma, sám autor

 

12. Jazyk – spisovné a nespisovné výrazy, použití vykřičníků, přímá řeč, dialogy

 

13. Jazykové prostředky – metafory, personifikace

 

14. Citát – „Bylo mi zle, k smrti zle mi bylo z těch dlouhých muk” , „Podívejte se na ty pevné zdi“ a „Ty jsou tu už tak dlouhou dobu!“

 

15. Lit. kontext – americký romantismus

– další autoři – W. Scott, V. Hugo, Novalis, Bratři Grimmové, Puškin, K. H. Mácha, K. J. Erban

16. Zfilmování – v seriálu Simpsonovi, Havran – Roger Corman, Jáma a kyvadlo – 1961, Vraždy v ulici Morgue

 

17. Vliv díla – Touto básní se rázem proslavil. Jedná se o jednu z nejznámějších básní všech dob a jedno z nejvýznamnějších děl romantismu. Dílo se stalo také vzorem pro francouzské prokleté básníky – symbolisty.

Báseň je velmi známá, především v anglofonních zemích, dočkala se mnoha odkazů, ohlasů i parodií v jiných dílech (je např. v mírně zkrácené verzi “zfilmována” v seriálu Simpsonovi a naopak značně rozvinuta ve volné, komediální adaptaci Havran – Rogera Cormana).

Dílo bylo do češtiny přeložen mnohokrát, poprvé Šemberou roku 1869, následoval na dlouhou dobu nejúspěšnější překlad Jaroslava Vrchlického z roku 1881. Následovaly další překlady, velmi známý je překlad Nezvala.  Že zájem o tuto báseň neopadl, o tom svědčí celá řada překladů od dalších novodobých autorů, např  Pokorný 1997, Najser 1999, Jacko 2008.

Z cizích překladů platí za nejpozoruhodnější francouzský překlad Charlese Baudelaira-  1853. Báseň se považuje za jeden z největších problémů translatologie – překladatelství a přitahuje neustále další.

 

18. Kontext autorovy tvorby – jistým způsobem se v jeho povídkách odrážel jeho problémový život, tajemná Anglie se tak stala mladému. Edgarovi zdrojem inspirace po celý život.

 

Edgar Allan Poe

1809 – 1849

– narodil se v Bostonu v rodině kočovných herců jako Edgar Poe, v opatrovnictví u rodiny Allanových, jako dítě byl v Anglii, nedodělal univerzitu, vstoupil do armády, později studoval vojenskou akademii, v Boltimoru našel zbytek své rodiny, zakladatel detektivky, nahazoval dobře atmosféru hrůzy.

Autor se ve svých povídkách zaměřuje na vraždy, děs a hrůzu, tím se snažil uspokojit lit. poptávku své doby. Povídky jsou často vystavěny na dialogu mezi vypravěčem a jeho vědomím, formou dramatických monologů. Povídky se často odehrávají v uzavřených prostorách, kam neproniká vnější světlo. Jsou vybavený směsi starožitností a exotických předmětů všech dob a kultur.





Další podobné materiály na webu: