Povídky malostranské – rozbor díla k maturitě (4)

 

Kniha: Povídky malostranské

Autor: Jan Neruda,

Přidal(a): Monika

 

Jan Neruda 

• Jan Neruda se narodil 9.7 1834 v Praze na Malé Straně. Roku 1845 nastoupil do studií na německém gymnáziu. Po maturitě r. 1853 se chtěl stát dle přání matky premonstrátským novicem, ale vstoupil na filozofickou fakultu. Studia na přání otce přerušil a stal se účetním ve vojenském úřadě, tam se mu však nelíbilo a tak absolvoval 3 roky filozofické fakulty. Roku 1867 vydal Knihu veršů a v r. 1873 vyšlo její nové vydání. V polovině 70. let vydává své fejetony. V roce 1878 vzchází Malostranské povídky a Písně komické. V r. 1879 je postižen zánětem žil a přestává psát. 22.8 1891 Jan Neruda v Praze umírá.

 

Literárně historický kontext

• V české společnosti končí romantismus a národní obrození, autoři se zaměřují spíše na současný svět se všemi jeho krásami i problémy.
• Doba po revolučním roce 1848, kdy bylo poraženo revoluční hnutí po celé Evropě (u nás generálem Windiskretzem), ministrem vnitra se stal Alexander Bach → Bachovský absolutismus, posílil tajnou policii → nedůvěra mezi lidmi
• Májovci jako první ocenili Máj Karla Hynka Máchy jako vynikající moderní dílo

 

Další zpracování:

• • film Malostranské povídky (1981, 1984), Týden v tichém domě – 1947

 

Další autoři tohoto období:

• • Adolf Heyduk – Cimbál a husle, Lesní kvítí, Hořec a srdečník, Zaváté listy
  • Vítězslav Hálek – Večerní písně, V přírodě, Muzikantská Liduška
  • Karolína Světlá – Zvonečková královna, První Češka, Vesnický román

 

Rozbor díla: Povídky malostranské

Žánr (+forma):

• próza (epika – povídky)
• prostředí Malé Strany, zájem o městské prostředí
• mistrovská charakteristika postav, prostředí, událostí
• Neruda objevil krásu všedního dne
• zachycení dobové nálady, životní radosti, starosti, tragédie
• obsahuje 13 povídek – povídky jsou různé
• příběh 1 postavy – Doktor Kazisvět, Hastrman, Jak si pan Vorel nakouřil pěnovku
• účastníkem i sám Neruda – Svatováclavská mše, U tří lilií – Neruda vystupuje jako malíř
• příběhy tragické a tragikomické – Přivedla žebráka na mizinu
• zobrazuje žebráky, měšťáky, nižší buržoazii
• → kritika maloměšťáků, pomluv, nadřazenosti, lhostejnosti

 

Jazyk díla:

• Malostranské povídky jsou psány lidovým, prostým a nespisovným jazykem.

 

Povídky: 

Přivedla žebráka na mizinu

Hlavní postavy + charakteristika:

• Pan Vojtíšek – neodmyslitelná postava Malé strany, skromný, nevtíravý, ačkoliv je chudý, tak nežebrá, mírumilovný
• Baba Miliónová – žebračka, byla odmítnuta panem Vojtíškem, proto o něm roznesla, že je bohatý, nedostalo se jí toho, co chtěla, proto se mstila

Hlavní myšlenka: V této povídce z dětství autor ukazuje, co všechno zmůžou nepravdivé řeči a pomluvy o nějakém člověku a jak moc mu mohou ublížit.

Obsah:

Tato povídka vypráví o žebráku panu Vojtíškovi. Lidé, kteří věděli, že nic nemá, mu s radostí dali malou almužnu, aby měl alespoň na jídlo. Pan Vojtíšek žil vlastně jen z toho, co mu kdo dal. Vlastně nevypadal ani na žebráka, protože jeho oděv byl vždy čistý. Když jednou vyšel z kostela, šel pomalu přes náměstí, sedl si pod sochu a za ním vyšla žebračka, které se říkalo „baba miliónová“. Žebračka si chtěla pana Vojtíška vzít, ale on ji nechtěl. Baba Miliónová pak napovídala, že je bohatý a že chodí žebra jen proto, aby byl ještě bohatší. Od té doby nechtěl panu Vojtíškovi nikdo nic dát. Nakonec v zimě v bídě z hladu zemřel.

Úryvek:

Obličej tak zdravě svítivý a do červena lesklý jako nedělní pečinka, politá čerstvým máslem. A takhle k sobotě – pan Vojtíšek holil se jen v neděli -‚ když už mu bílé vousy po kulaté bradě zas řádně vyrazily a jako hustá smetana se skvěly, zdál se mně být ještě hezčí. Také vlasy jeho se mi libily. Neměl jich mnoho, začaly pod okrouhlou pleší na skráních a byly už přešedly, ne více střibrny, nýbrž již až lehýnce zas do žluta, ale byly jako hedváb a vlály tak hebce kolem hlavy. Pan Vojtíšek nosil totiž čepici vždy jen v ruce a pokryl se, leda když měl přejít prostorou sluncem příliš praženou. Vůbec se mně pan Vojtíšek líbil velmi, jeho modré oči zářily tak upřímně, celá jeho tvář byla jakoby kulatým, upřímným okem.

 

O měkkém srdci paní Rusky
Hlavní postavy + charakteristika:

• Paní Ruska –  padesátnice, vdova, má ráda pohřby
• Pan Velš – malý, silnější, bohatý, zemřel

Hlavní myšlenka: Autor chtěl touto povídkou říci, že člověk se dokáže přizpůsobit každé situaci.

Obsah:

Jednou měl na Malé Straně pohřeb jeden zámožný obchodník. Na pohřeb kromě jiných přišla také paní Ruska. Paní Ruska chodila na každý pohřeb bez ohledu na to, jestli byla pozvaná, nebo ne. U rakve nebožtíka začala srdceryvně plakat, což ostatní pozůstalé rušilo a pomlouvat zesnulého. Na paní Rusku byl zavolán komisař, který ji odvedl na stanici. Paní Ruska se přestěhovala do bytu u Oujezdské brány. Věděla, že tudy musel projít opravdu každý funus, a tak při každém pohřbu vyšla před dům a srdečně plakala.

Úryvek:

Pan Velš usmíval se vlastně pořád, v krámě, na ulici, v kostele, všude, obchodní úsměv se mu vryl v lícní svaly a nemohl již z nich ven. Milá figurka, nevelký, tlustý, s hlavičkou stále se potřásající a s tím úsměvem. V krámě v placaté čepici a s koženou kupeckou zástěrou, na ulici v dlouhánském modrém kabátě se zlatými knoflíky a v baňatém cylindru. Měl jsem jistou titěrnou představu o panu Velši. V domácnosti jeho nebyl jsem za jeho živobytí nikdy, ale kdykoli jsem si ho myslil, jak vypadá as doma, byl obraz vždy stejný.

 

Jak si pan Vorel nakouřil pěnovku

Hlavní postavy + charakteristika:

• Pan Vorel – majitel nového krupářského krámu
• slečna Poldýnka – přes 20let, setníkova buclatá dcera
• Uhműhl – malostranský policejní komisař

 Hlavní myšlenka: o pomluvě, povídka ukazuje i necitelnost obyvatel Malé Strany: jediný nekrolog nad mrtvým obchodníkem: „Podívejte se, jak si krásně nakouřil pěnovku.“

 Obsah:

Dne 16. února 1840 si pan Vorel otevřel svůj krám u Zeleného anděla. Jeho sousedé ho ale brali za cizího. Proto si pan Vorel koupil pěnovku, aby vypadal alespoň trochu jako sousedé. Jeho krám se leskl novostí, přesto k němu nikdo nepřišel. O deváté hodině k němu přijde slečna Poldinka. Pan Vorel z dlouhé chvíle právě bafal, a tak byl obchod plný kouře. Všude ho pomluví, že má v krámě všechno zakouřené a vyuzené. Proto k němu nikdo nechodil. Asi po 5 měsících začali pana Vorla navštěvovat Židé, proto se pan domácí rozhodl, že pana Vorla vystěhuje. Pan Vorel to neunesl a v obchodě se oběsil.

Úryvek:

Dne 16. února, v šest hodin ráno, otevřel tedy pan Vorel svůj krám U zeleného anděla. Už včera bylo tu nadobro vše upraveno, krám se lesknul bělostí a novostí. V příhradách a v otevřených pytlích svítila se moučka bělejší než ta čerstvě obílená zeď a lesknul se hrách žlutější než kolem to pomerančově natřené nářadí. Sousedé a sousedky, když šli kolem, podívali se dobře dovnitř, a některý učinil krok nazpět, aby se podíval ještě jednou. Ale do krámu nevešel nikdo.

„Však oni přijdou,“ řekl si pan Vorel, oděný v krátký, šedý kalmuček a bílé, soukenné spodky, o hodině sedmé. —

„Jen kdybych měl už první počinek,“ řekl o hodině osmé, zapálil si novou svou pěnovku a bafnul.

 

Hodnocení:

• Knížka se mi moc líbila i přesto, že je psaná starou češtinou, která se mi nikdy nečetla moc dobře.