Jméno práce: Příběh od Obří skály
Slohový útvar: Vyprávění
Přidal(a): katka
Příběh od Obří skály
Mimořádné přírodní útvary si píší své příběhy samy. Někdy lepší než lidské. Někdy osamělejší.
Obří skála svůj příběh ještě neskončila. Dlouho ještě neskončí.
To by se musel vítr přestat točit nad jejími zvětralými vráskami. Ale vítr se nezastaví. Příběh se nezastaví. A řeka pod skálou teprve ne, ta bude tajemný a temný příběh od Obří skály vyprávět každému, kdo bude ochotný jí naslouchat.
Za začátkem příběhu se musíme vydat proti proudu času, až do hlubin středověku. Tehdy v nedaleké vesničce bydlelo mladé, překrásné děvče. Dívka se jménem Anežka pracovala jako děvečka na zdejším statku. Anežka byla milá a práce jí šla rychle od ruky, proto se také těšila veliké oblibě u celé čeládky. Avšak dcera statkáře Radana k ní chovala hlubokou zášť a nenechala si uniknout žádnou příležitost, jak Anežce znepříjemnit život. Záviděla jí totiž její krásu, kterou uchvátila i Štěpána, silného a pohledného syna kováře, na nějž si myslela sama Radana. Ale ať se Radana snažila sebevíc, Štěpán měl oči jen pro Anežku a i Anežka měla Štěpána ráda.
A tak ačkoliv byla Anežka jen chudá děvečka, Štěpán se rozhodl oženit se s ní. Zanedlouho se tedy konala velká veselka se spoustou jídla, muziky, nádhernou nevěstou a šťastným ženichem. Po svatbě Anežka odešla ze statku a nastěhovala se ke Štěpánovi a jeho rodičům, kteří ji pro její vřelou povahu rychle přijali. A za necelý rok se Anežce narodila zdravá dcerka, jíž dali jméno Maruška.
Teď už by se zdálo, že jsme na konci našeho příběhu a vše dopadne šťastně. Jenže zhrzená Radana už připravuje svou pomstu. Po narození děťátka se ke kovářům hrnou celé zástupy gratulantů, mezi nimi i Radana, omlouvá se Anežce za své chování a žádá ji o odpuštění. Dobrosrdečná Anežka ráda zapomíná na Radaniny zlé skutky. Radana se rychle chopí příležitosti a vetře se do Anežčiny přízně. Důvěřivá Anežka neprohlédne léčku a jednoho večera dokonce nechá Radanu s malou Maruškou o samotě. Na tuto chvíli Radana celou dobu čekala. Vezme to bezbranné nemluvně do náručí a skryta rouškou noci unáší ho rychlými kroky k vysoké skále.
Na straně skály přivrácené k vesnici je úzká cesta vedoucí na vrchol, na jejím konci však číhá prudký a nebezpečný sráz. Úpatí srázu omývají chladné a divoké vlny řeky. Radana kvapně vystoupá na vrchol a z výšky, ze které by se kdekomu zatočila hlava, pustí dítě své sokyně, jeho křik zanikne až v šumění řeky.
Nikdo už přesně neví, co se potom na skále odehrálo, ale možná opravdu tento hrůzný čin zasáhl i mocnou přírodu. Ta vdechla život chladnému kameni, který v podobě obra svrhl Radanu z vrcholu do rozbouřených vod. Až první sluneční paprsky odhalily dvě utonulé vyplavené na břeh řeky. Celá vesnice se přišla podívat na ten hrůzný výjev. Když v tom si někdo všiml, že skála změnila svůj tvar, její vrchol připomínal postavu přísně shlížející na Radanino mrtvé tělo.
Od těch dob je útvar nazýván vesničany Obří skálou a někteří stále tvrdí, že za temných nocí zde viděli Radanu, jak bloudí podél břehu, a vítr unáší do daleka její nářek nad svým strašným skutkem.
Hodnocení: 1 = výborně
