Jméno práce: Příhody jako z filmové komedie
Slohový útvar: Vypravování
Přidal(a): Maggiee
Příhody (jako) z filmové komedie
Tehdy jsem navštěvovala osmou třídu základní školy. Vyučování ten den trvalo pouze do půl jedné. Ale i přesto jsem celé dopoledne hypnotizovala zpomalené ručičky na sytě červených třídních hodinách. Výklad o Francouzské revoluci mě nezajímal stejně jako třetí mocniny s odmocninami a dokonce i hodina o anatomii člověka, která mě vždycky bavila, mi připadala nudná a nekonečná. Proč? Zapomněla jsem si totiž doma svačinu, tudíž mi celé vyučování kručelo v břiše. Pří písemce z češtiny, v těch několika minutách největšího ticha mi kyselina chlorovodíková rozežírala stěny žaludku tak nahlas, že ticho v momentě vystřídal hlasitý smích mých spolužáků.
„Uff, no konečně, to to trvalo!“, pomyslela jsem si ve chvíli, kdy školní zvonek ohlásil konec poslední hodiny. Se zakloněnou hlavou, zavřenýma očima a s rukou položenou na levé straně hrudníku jsem hlubokým hlasem zvolala „Díky, káámo“. Oběd a hurá domů.
Abych vyplnila čekání na vstup do jídelny, prozkoumala jsem, jaká překvapení skrývá jídelní lístek. Špagety! Mé oblíbené jídlo! Samou nedočkavostí jsem předběhla děti z prvního stupně.
Po skvělém obědě jsem zamířila k okénku, kam se vracelo použité nádobí. Příbory jsem vrátila, však talíř jsem si nevědomky nechala a spokojeně odcházela z jídelny. Ne, opravdu jsem celou cestu do šatny nepobírala, proč se za mnou žáci nechápavě otáčejí a smějí se. Až v šatně mi došlo, že
v pravé ruce držím talíř od špaget.
Vyrazila jsem jako greyhound při startu na závodech a chtěla jsem být nenápadná jako chameleon. Jenže v samém zápalu snahy jsem zakopla o poslední schod schodiště vedoucího ze šatny. „Prásk“, talíř se roztříštil na tisíc malých střepů a hned za ním jsem spadla jako hruška já.
Zřejmě nestačilo, že jsem ten den zažila trapné situace už ve dvou poschodích školy, musela mě ještě jedna taková potkat i v suterénu. Z podlahy mě zvedal až kolemjdoucí kluk z deváté třídy, do kterého jsem byla tajně zamilovaná. Pomohl mi vstát a odvedl mě do kanceláře k ošetření. Červená ruka od krve, červený obličej od studu. „I když, možná přece jenom mi ty střepy přinesly štěstí“, proběhlo mi hlavou.
Hodnocení: neuvedeno
