Kniha: Případ Dr. Mejzlíka
Autor: Karel Čapek
Přidal(a): p.k.
Biskupské gymnázium v Ostravě
Pololetní práce z literatury
V Ostravě 3.6.2011 ____________________
Petr Kučera, III. ročník
Postup práce
Přečtení povídky v knižní podobě a poté nalezení dalších informací o autorovi pomocí internetu.
Životopis autora a jeho tvorba
Karel Čapek je významnou osobností české literatury. Narodil se v roce 1890 v Malých Svatoňovicích do rodiny lékaře. Studoval na gymnáziu v Hradci Králové, poté vystudoval filozofickou fakultu UK v Praze.
Z jeho tvorby jsou zajímavé například: Povídky z jedné a druhé kapsy, Trapné povídky, nebo například Krakatit.
Tematický plán a obsah:
Celkové téma: Náhoda, telepatie, či jen prosté štěstí.
Hlavní téma: Děj se odehrává v lokálu, tématem je štěstí, či náhoda mladého četníka.
Vedlejší téma: Moudrost odpovědí Dastycha.
Výrazová vložka-
Postavy:
a) Hlavní: Dastych, dr. Mejzlík
b) Vedlejší: vrchní
Postupnost děje v čase: děj postupuje chronologicky.
Prostředí: Lokál v Praze, pravděpodobně v autorově době.
Čas děje: 20.stol.
Obsah díla:
Dr. Mejzlík přijde za Dastychem, aby mu vyložil – jak kouzelník – jak se mu povedlo chytit kasaře. Ač Dastych odpovídá moudře, tak stejně na pravou dopověď nepřijdou. Respektive, můžeme si ji vyvodit – byla to náhoda, či štěstí.
Kompozice a jazykový plán
Povídka je psána spisovným jazykem. Autor požívá čtivou formu (jednoduchá souvětí).
„Vypadá to tak“, řekl pan Dastych moudře.
Osnova:
1) Úvod – Dastych
2) Expozice – Žádost o radu
3) Zápletka – Chycení lupiče
4) Konflikt – Štěstí, náhoda, či um?
5) Rozuzlení – Nerozhodnost
6) Závěr – Vražda
Resumé:
Povídky K. Čapka jsou, ač jsem toto nečekal, čtivé a člověka dokážou pobavit. Pobavit v tom smyslu, že nepotřebují hluboké zamyšlení a přece čtenář vnímá myšlenku, kterou chtěl autor sdělit
Bibliografie:
Povídky z jedné kapsy, Československý spisovatel Praha, 1973,
Přílohy:
Povídka:
Neuběhlo ani 24 hodin a situace se opakovala. Dr. Mejlzík žádal o radu znova. „Víte“, pane Dastychu, teď ode mě všichni očekávají, že budu vyšetřovat onu vraždu“. „Však k tomu evidentně máte vlohy“, komentuje Dasrych. „Ale právě, všichni něco očekávají, přitom to byla jen hloupá náhoda!“ odpovídá, už trochu rozzlobeně dr. Mejzlík. „Jen štěstí mne k tomu pachateli dovedlo! A teď mám objasnit vraždu“ pokračuje Mezjlík.
Dastych zamyšleně praví: „Kdyby to byla jen hloupá náhoda, tak by jste to nevyřešil. V tom muselo být něco víc, jinak to není možný“.
„Jo, není možný….tak mi poraďte co teď. Mám na krku vraždu a nevím si sní rady“ odpovídá policejní úředník.
Mezi tím vběhne do hostince pochůzkář a ptá se, kde najde dr. Mejzlíka.
„Dr. Mejzlíku! Musíte okamžitě semnou, poručík si vás žádá v kanceláři!“ a s těmito slovy zase zmizí.
„Mno, tak to vidíte Dastychu. Co teď? Ten mě chce v kanceláři a já pořád nevím, zda to byla náhoda, či mé schopnosti?!“ Dastych nahodí moudrý výraz a praví: „Nuže, co ti zbývá, než doufat ve schopnosti a věřit ve štěstí?“ a s těmito slovy se zvedá a odchází ještě před Dr. Mejzlíkem.
