Kniha: Proměny
Autor: Publius Ovidus Naso
Přidal(a): Patrik
Základní údaje o autorovi
- 43 – 17 př. n. l.
Publius Ovidus Naso, zařazení:
- nejvýznamnější římský básník, antika (starověk)
- žil na pobřeží Černého moře, dnešní Rumunsko
- odjel do Řecka a věnoval se jen poezii
- vyhnán z Říma
- prosil o milost císaře Augusta i ve svých básních, prosby nebyly vyslyšeny
- mytologie = bájesloví – věda, zabývající se zkoumáním mýtů – vyprávění příběhů
- báje (mýtus) = anonymní epický útvar, vyprávění, vysvětluje děje, vznik světa, události nevědecky pomocí nadpřirozených bytostí a pověr
Umění milovat = ARS AMATORIA = série 3 knih
První kniha se skládá z rad mužům, jak si lásku dotyčné získat. Druhá radí, jak si ji nejlépe udržet. Třetí se skládá z podobných rad ženám (rady ženám napsal až o něco později, prý „aby to nebylo ženám líto“). Básník tvrdí, že láska je „zákeřná a extrémně nakažlivá nemoc“. Lék na ni dává v části „Jak léčiti lásku“. Publius Ovidius Naso vychází z antické mytologie, a proto se v knize objevují jména jako Venuše, Meneláos, Helena, Daidalos, Ariadna atd. Za tuto knihu nařčen z narušení výchovy mládeže – erotické rady.
Kniha I.
Buď přizpůsobivý!
Buď pozorný!
Buď výřečný – klidně si i vymýšlej!
Lichotně ji sváděj! (přirovnává k situaci – i kráva po býku zabučí)
Donuť ji k tomu, aby žárlila!
Obětuj pro ni všechen svůj čas!
Měj čistotu v oblibě!
Kniha II.
Donuť dívku, aby se do tebe zamilovala, ale jen krása a vzhled ti nepomůžou!
Musíš se všestranně rozvíjet!
Lichoť jí a říkej jí, co ráda uslyší!
Ustup ji, když vzdoruje, sám pro sebe budeš vítěz!
Snaž se, aby ses pro ni stal zvykem!
Vyvaruj se nevěry!
Nevytýkej dívkám vady!
Nikdy neuspěchej vrcholnou rozkoš!
Kniha III.
Musíš o sebe pečovat!
Nauč se půvabně smát a plakat, kdykoliv je to zapotřebí!
Nauč se ladně chodit!
Chraň se mužů, kteří o sebe moc dbají!
Nesmíš být rychle poddajná, nech ho v nejistotě!
Buď zábavná! Buď bouřlivá!
Pokud najdeš lásku, využij toho a rychle ji uchop – může odejít tak rychle, jako přišla!
Pij, co unese hlava, a do té doby, kdy rozum a nohy budou pevné!
Stručný rozbor díla – PROMĚNY
PROMĚNY – METAMORPHOSES – Metamorfóza
- nejvýznamnější epické dílo psáno v daktylském hexametru = nerýmovaný verš
- typický pro antickou literaturu – Homér – Ilias a Odysea
- Komenský tento verš nazývá „hrdinský“
- řecké a římské mytologické příběhy seřazené do 15 knih
- autor se zaměřil na proměny člověka ve zvíře, rostlinu, kámen, hvězdu…
- obsahuje 250 bájí, vypráví řecké a římské mytologické příběhy
- motivem je láska
- dílo začíná: stvoření člověka
- lidské vlastnosti – zkaženost
- zakládání měst
- proměna Caesara v kometu atd.
- používá běžný hovorový jazyk, ale i složité řečnické obraty
- snaha pobavit čtenáře
- báje přeložil a zpracoval EDUARD PETIŠKA do prozaické podoby
- rčení neboli ustálené slovní spojení: IKARŮV PÁD (náhlý vzestup či pád člověka jako následek jeho nezodpovědnosti)
Nejznámější báje
- Daidalos a Ikaros
- Filemón a Baucis
Ukázka (výňatek)
a)
Na své pouti se božská dvojice jednou zastavila ve svěžím údolí. Ze strání svítily bílé dvorce a bohaté statky a z pastvin se ozývalo bučení a bečení tučných stád. Slunce již sjíždělo po svahu oblohy a Hermes proto řekl: „V takovémto utěšeném údolí bychom snad mohli přenocovat. Půjdu do některého statku a požádám o nocleh.“ Zeus přikývl a Hermes se vydal k největšímu dvorci. Za chvilku byl zpátky. „Vyhnali mě,“ žaloval Diovi, „pro nějaké tuláky prý nocleh nemají.“ „Jen jdi jinam,“ řekl mírně Zeus, „bohatých dvorců je tu dost. Možná, že se smilují jinde nad unavenými poutníky.“ Hermes šel tedy jinam a pochodil stejně. Sotva řekl, co chce, už ho vykazovali ze dvora a pobízeli na něho psy. Někde ani dveře neotevřeli. V celé vesnici nenašel Hermes jediný dům, který by je přijal pod střechu. Vrátil se k Diovi a vyprávěl mu, jak pochodil: „Vládce bohů, žijí zde jen zlí lidé. Nemají slitování s pocestnými a neznají pohostinství. Všude mě vyháněli a zamykali přede mnou.“ „A byl jsi opravdu všude?“ usmíval se Zeus. „Všude,“ řekl Hermes, „kromě té chatrné chaloupky tamhle u lesa. Je pokrytá jen slámou a rákosím. Bydlí tam jistě nejchudší lidé z celé vesnice. K těm přece nepůjdu, bylo by to stejně marné.“ „I jen jdi, „ pravil Zeus, „jdi a zkus požádat o nocleh.“1
b)
Daidalos vymyslil pro Minotaura nevídanou stavbu, bludiště. Zástupy otroků lámaly kámen, přitesávaly trámy a vztyčovaly zdi. Stavěly od časného rána do noci. V obrovském bludišti se chodby křižovaly, zahýbaly a stáčely a rozvíjely jako klubko hadů. Uprostřed těch temných a klikatých cest měl být netvor uzavřen. Poslední se do spleti chodeb vydal Daidalos, aby odstranil značky, podle nichž mohl člověk nalézt z bludiště východ. Sám ve své podivuhodné stavběmálem zabloudil. Král Minós vystrojil na počest stavitele velikou slavnost.
Ale sláva i pocty i dary nebudily v Daidalovi touhu zůstat na ostrově. Nelíbilo se mu u krutého a panovačného krále. Toužil po vlasti. Denně vycházel se svým synem Ikarem zvečera na pobřeží a díval se přes širé moře až na obzor, kde v soumraku splý- vala obloha s vodní hladinou. Tam, někde v dálce, ležela Daidalova vlast. Zpočátku doufal, že se na vlnách ukáže loď, která ho odveze domů. Žádný koráb se však neodvažoval odvézt z ostrova někoho, komu král nedovolil odplout. Místo lodní plachty přinášející spásu vídal Daidalos stále stejný obraz: pusté moře, skály a hejna ptáků vznášejících se nad vodou. Proslulý stavitel záviděl ptákům jejich svobodu. Neznají hranic a překážek, přeletí hory i moře. Dnem i nocí myslil na ptáky a nemohl spát.
Kreslil si jejich křídla, sledoval jejich let a tajně připravoval útěk. Opatřil si pera různých velikostí a jedné noci, skryt před lidskými zraky, se dal do práce. Svazoval lněnou nití pera k sobě od nejkratšího k nejdelšímu. Spojoval je voskem a vosk s peřím maličko zahnul. Tím dostalo Daidalovo dílo tvar perutí. Dvě veliká křídla vyrobil pro sebe a dvě menší pro Ikara. Spokojeně si prohlížel hotovou práci.
SOUVISLOSTI S JINÝMI AUTORY
- Eduard Petiška – překlad – Staré řecké báje a pověsti
- Jan Amos Komenský – význam slova bludiště = labyrint, dílo: Labyrint světa a ráj srdce
- Karel Jaromír Erben – slovanský mytolog
- John Ronald Reuel Tolkien – severská mytologie
