Kniha: Pygmalion
Autor: George Bernard Shaw
Přidal(a): cstucco
GEORGE BERNARD SHAW
George Bernard Shaw byl anglický dramatik irského původu, literární kritik a vůdčí osobnost světového dramatu ve 20. století. V roce 1925 získal Nobelovu cenu za literaturu.
PYGMALION
Pygmalion je slavná divadelní hra, satirická komedie, o pěti dějstvích, která svým námětem odkazuje na příběh z Ovidiových Metamorfóz. Sochař Pygmalion v něm vytvořil sochu krásné dívky, zamiloval se do ní a jeho láska v ní probudila život. Dívka jeho lásku také opětovala.
Shaw zde naráží na problematiku společenských vrstev a také na to, jak je těžké přenést se z nižší vrstvy do vyšší. Život spodiny a smetánky od sebe odděluje mnohem více než jen finanční situace.
Jelikož se jedná o divadelní hru, děj je zde spíše útržkovitý a málo rozsáhlý. Jádro tvoří dialogy. Před samotným dialogem vždy najdeme krátký úvod do děje.
Dodatečně je připojen i epilog a několik scén, které vypravují další osudy Lízy a Freddyho (jejich soužití, otevření květinářství a vztah k Higginsovi).
Pygmalion není jen dramatem o lidské emancipaci, bojuje také proti lidským předsudkům a společenským konvencím.
Najdeme zde i KONTRAST – nepřirozené měšťanské prostředí X bezprostřední citlivá dívka
– pochází z chudých poměrů, ale morálně převyšuje panstvo
– její proměna není výsledkem převýchovy, ale sebeuvědomění
Děj se odehrává v Londýně na počátku 20. století a je chronologicky řazen.
HLAVNÍ POSTAVY:
Líza Doolittlová
– pouliční květinářka; mluví i chová se celkem jako hrubiánka, není se však čemu divit, vyrůstala totiž v chudých poměrech
– je velice citlivá, touží po špetce uznání od ostatních
– dostává se do konfliktů s Higginsem (Líza citově založena, Higgins nikoliv)
Henry Higgins
– postarší profesor fonetiky; starý mládenec, který svou práci přímo zbožňuje
– vše ostatní je pro něj nepodstatné; kdyby neměl hospodyni, sám by se o sebe nepostaral
– je roztěkaný a vznětlivý; nemá příliš rád vysokou společnost, jejich mravy se mu hnusí
– působí na mě jako egoista, hodně věcí si bere až příliš osobně
plukovník Pickering
– Higginsův přítel; pravý gentleman; starý mládenec; expert na indické jazyky
– na rozdíl od Higginse se zajímá i o city člověka
Higginsova matka
– syn k ní vzhlíží; má v ní ideály, jak má vypadat žena
– noblesní dáma s vybranými mravy a vytříbeným vkusem
Dějová linka:
V Shawově hře nalezneme profesora fonetiky Henryho Higginse, starého mládence, který se svým přítelem plukovníkem Peckeringem uzavře sázku, že se mu podaří z pouliční prodavačky květin učinit dámu nejen chováním, ale především způsobem mluvy. V kultivovaném prostředí se z primitivního děvčete Lízy Doolittlové skutečně stane vychovaná a bystrá dívka, která okouzlila své okolí tak, že nikdo nepochybuje o jejím urozeném původu. Tím však nastává komplikace – Líza se už nemůže vrátit ke svému někdejšímu zaměstnání a profesor Higgins už nemá zájem o její další osud. Lízy se ujímá Higginsova matka. Nakonec se však do ní zamiluje chudý mladík Fredy Eynsford-Hill, kterému dá Líza přednost před Higginsem, který by ji také rád získal.
Jazyk je využit jako rozlišující a charakterizující prvek. V knize narazíme na vtipné dialogy, ironii i jízlivost. Jazyková komika a komediální účinnost zajistily hře trvalou životnost. V knize je používán převážně spisovný jazyk (Pickering, precizní výslovnost Higginse), jak lze v příběhu z „fonetického“ prostředí očekávat. Výjimku tvoří Líza a její otec, kteří na začátku příběhu používají londýnské nářečí (cockney). V knize nejsou patrná žádná delší souvětí, kromě předmluvy a doslovu. Postavy se vyjadřují jasně a stručně, přesně tak, jako v běžné mluvě.
Na motivy tohoto románu byl vytvořen nejúspěšnější muzikál všech dob a v zápětí i film – MY FAIR LADY. Film brzy po premiéře vydělal dvojnásobek výrobních nákladů. I přes výpravnost a zpěvní složky si zachoval satirický náboj divadelní hry.
Tímto dílem se také inspiroval Vladislav Vančura ve své komedii JOSEFÍNA. Tam se ovšem profesor z konzervatoře snaží udělat z mladé dívky zpěvačku.
