Kniha: Pygmalion
Autor: George Bernard Shaw
Přidal(a): Rosomák
GEORGE BERNARD SHAW
- 1856-1950, irský původ
- anglický dramatik, prozaik
- 1925 Nobelova cena za literaturu
- od 15ti let se musel sám živit – otec alkoholik, matka odjela do Londýna, přijel pak za ní
- psal články o hudbě do časopisu The Hornet, vzdělával se v knihovně Britského muzea jako samouk
- přednášky Henryho George ho přivedly k reformnímu socialismu → 1884 založil tzv. fabiánskou společnost (spolu s S.J.Webbem) – propagovali socialismus, ale odmítali násilí (hlavně Marxovy myšlenky o nastolení socialismu revolučním bojem a připravovali porážku kapitalismu pomocí postupných reforem)
- psal jako literární i divadelní kritik; neúspěšně se pokoušel o vstup do politiky (socialistické projevy nesklidily moc úspěch)
- první romány nepříliš úspěšné; hrdinou často mladý výtržník, který pohoršuje měštáky nesentimentální věcností i naprostou neúctou ke společenským konvencím a hodnotám
- literární uplatnění našel Shaw až v dramatické tvorbě, ve které uplatnil svůj jasný, kritický a ironický intelekt
- stal se zakladatelem moderního anglického dramatu a nejvýznamnějším anglickým dramatikem po Williamu Shakespearovi
- 1892 hra Domy pana Sartoria, pak řada vtipných, většinou satiricky přiostřených dramat s náměty dobovými (Živnost paní Warrenové, Candida), historickými (Pekelník, Caesar a Kleopatra, Svatá Jana) či s úsměvným až sardonickým pohledem na aktuální otázky ženské emancipace a na viktoriánské představy společenských tříd (Pygmalion).
- hry Shaw tvořil podle své koncepce tzv. sociálně diskuzní komedie a přivedl na scénu dramatickou debatu, osvětlující ústřední myšlenku hry ze všech stran v náhlých a překvapivých zvratech
- také důkladné předmluvy k tištěným vydáním jeho her (vlastně eseje o jejich hlavních myšlenkách a obsahují ostrou kritiku viktoriánské morálky a zbídačování člověka)
- svým dílem Shaw směřoval ke kritickému hodnocení společnosti, kterou vidí pod zorným úhlem palčivých sociálních otázek a svého pokrokového zaměření
- po smrti své manželky (1943) začal Shaw postupně ztrácet zájem o vlastní život, snižoval pracovní tempo a nakonec roku 1950 zemřel
Rozbor díla: Pygmalion
- pravděpodobně jeho nejslavnější komedie
- satira představy společenských tříd
- satirická komedie o pěti dějstvích
- název podle pověsti o řeckém sochaři, který vytvořil sochu tak krásnou, že se do ní zamiloval a na bohyni Afrodité jí vyprosil řeč a život
- stal předlohou ke slavnému muzikálu My Fair Lady
DĚJ
Profesor Higgins před divadlem slyší hroznou angličtinu Lízy Doolittlové, která prodává v košíku květiny. Mají menší roztržku na ulici a Líza se seznámí jak s Higginsem, tak i s plukovníkem Pickeringem. Když se Líza dozví, že by ji byl Higgins schopen naučit správně mluvit a ona by si mohla otevřít květinářství, rozhodne se tedy, že ho navštíví. Nabídne mu peníze za výuku (i když je to směšně malá částka). Higgins přijme a s Pickeringem uzavře sázku, že z ní za půl roku udělá dámu, na které nikdo nepozná její původ. Ukáže se, že Líza má velmi dobrý sluch a rychle odposlouchá správnou výslovnost a nakonec to dokáže.
Prvně ji Higgins vezme do společnosti ke své matce, tam se do ní zamiluje Freddy. Další akcí je ples, kde ji tzv. odborník Dick prohlásí za maďarskou princeznu – podle její výslovnosti a chování. Higgins tedy vyhraje sázku a společně s Pickeringem si gratulují.
Nikdo ale nepochválí Lízu, ta se naštve a hodí po Higginsovi trepky a v noci uteče k jeho matce.
Freddy, zblázněný láskou k ní, si ji chce vzít, Higgins pro ni ale přijede a nakonec se dohodnou, že bude i nadále bydlet s ním a budou trojspolek – dva staří mládenci a Líza.
V pozadí je jasně cítit, že Higgins Lízu tajně miluje, ale nechce si to přiznat. Zároveň také žárlí na Freddyho.
V závěru přichází setkání s otcem Lízy, který díky profesorovi zbohatl a žení se (kvůli sociálnímu postoji – dostal se díky penězům do vyšší třídy, ale nelíbilo se mu to, každý teď po něm něco chtěl a najednou se k němu všichni hlásí = chtějí peníze). Líza tedy nakonec pozná, že Higginsovi není až tak lhostejná.
HLAVNÍ POSTAVY
Henry Higgins (muž se zápisníkem)
- studuje a živí se fonetikou (fonetika – věda o řeči)
- dokáže zařadit kohokoliv s přesností 6 mil a v Londýně s přesností 2 mil (určí, odkud pochází podle jeho přízvuku)
- je starý mládenec, nechce se vázat
- líbí se mu spíše starší, vyzrálé ženy
- velmi necitlivý (bez emocí)
plukovník Pickering
- zabývá se výzkumem indických jazyků a je autorem hovorového sanskrtu
- přijel za Higginsem z Indie
- na rozdíl od Higginse se umí chovat i ve společnosti
- s Lízou poté i soucítí, má výčitky svědomí
Líza Doolittlová
- pouliční květinářka, trochu pomatená, ale slušná a celkem pěkná dívka
- díky své mluvě (vyjadřování) a hlavně chudobě je považována za nejnižší vrstvu obyvatelstva (sociální třídy) a je s ní i tak zacházeno
- díky Higginsovi a Pickeringovi, kteří ji naučí správně mluvit, z ní udělají dámu
- Líza má sen, že bude mít svoje květinářství a prodávat v něm
Freddy
- syn paní Eynsford-Hillové; bláhově zamilovaný do Lízy
pan Doolittle
- otec Lízy, povoláním popelář, který hodně pije
- když se Higgins ujme Lízy, snaží se z něj pan Doolittle vytáhnout peníze za to, že mu Lízu odvedl
- ve skutečnosti ale Líza s otcem moc dobrý vztah nemá, ale i jemu je to jedno (chce jen peníze)
paní Higginsová
- velmi slušná, společenská a mravně založená žena, která nakonec Líze pomáhá, protože se jí nelíbí, jak její syn Higgins a také Pickering Lízu využili
Další postavy:
- Klára – slečna Eynsford-Hillová
- její matka – paní Eynsford-Hillová
- paní Pearcová – služebná Henryho Higginse
KOMPOZICE, PROSTŘEDÍ, JAZYK
Tématika
- celkové téma: „vzdělávání“ Lízy
- hlavní téma: postava Lízy
- vedlejší téma: rozdělení lidí do sociálních tříd
- epizoda: návštěva p. Higginsové
Kompozice
- chronologická
- hra řeší problematiku ženské emancipace a v širším kontextu otázku lidské důstojnosti
- pojednává také o rozdělení lidí do určitých sociálních tříd
Prostředí
- hra se odehrává v Londýně
Jazyk
- obrovský kontrast mezi jazykem „spodiny“ a řečí lidí z vyšší společnosti
- zajímavost: smetánka chce vypadat modernější a přebírá některé hovorové výrazy (například Klára)
- v textu je velká část věnována scénickým poznámkám, nejen na začátku dějství, ale i během něj, objevují se dlouhé pasáže s vysvětlivkami, co a proč kdo dělá
- hra má 5 dějství a doslov, ve kterém jsou dokresleny osudy jednotlivých postav
- slovní zásoba společenské „spodiny“:
- chybná výslovnost
- délka samohlásek, jiné souhlásky
- polykání celých slabik („T’máš ale móresy! ‚va p’géty f’jalek ‚upčený do bláta“)
- nespisovné výrazy (vosvědčení, vobtěžuju…)
- v kontrastu s jazykem vyšší třídy („Neopovažujte se mě oslovovat.“ nebo „Pane, ty drzé poznámky si nechte laskavě pro sebe.“) = i při zlobě zachování kultivovaného jazyka, vyjadřování
- hyperbola: „Jela jsem taxíkem milionkrát!“
- různá oslovení: „truhlíku, miláčku…“
- opakování slov: „ale copak, copak, copak…“ (gradace)
- metafora: „Není tu živá duše.“, „Jste moje sesterská bitevní loď.“
- přirovnání: „visela mi kolem krku jako balvan“
- při oslovení použití 1. pádu: „Pane strážník“ (nikoliv 5. pádu)
- pozn.: v muzikálu My Fair Lady, jemuž se hra stala předlohou, byly některé scény jiné – např. výuka Lízy byla delší a detailnější
VLIV DÍLA
- muzikálová verze Pygmalionu My Fair Lady
- vliv např. i na Vančurovu hru Josefina
- téma ženské emancipace pak dále např. Pretty Woman apod.
