R.U.R. - seminární práce

Kniha: R.U.R.

Přidal(a): Nguyễn Tiến Mạnh

Nguyễn Tiến Mạnh
Septima
Gymnázium, Kojetín
2013

Anotace
Tato seminární práce je věnována utopickému dramatu RUR, autorem Karel čapek, které je známé po celém světě. Zabývá se rozborem Čapkova díla RUR a jeho podrobným rozborem, charakteristikou postav v díle a jeho úspěchem ve světě dramatu. Dále se také zabývá interpretací jeho poselství v tomto drama
Klíčová slova
Karel Čapek, Česká literatura, RUR, roboti, drama, analýza, interpretace, seminární práce, antiutopie, divadelní hry

Obsah
Úvod …………………………………………………………………………………………………………………………. 4
1. Karel Čapek ………………………………………………………………………………………………………… 5
1.1 Dětství ………………………………………………………………………………………………………….. 5
1.2 Začátek kariéry ……………………………………………………………………………………………… 5
1.3 Třicátá léta ……………………………………………………………………………………………………. 7
1.4 Rok 1938 ………………………………………………………………………………………………………. 8
2. Literárně-historický kontext ………………………………………………………………………………….. 9
2.1 Okolnosti za vzniku díla …………………………………………………………………………………. 9
2.2 Česká literatura 1. pol. 20. století …………………………………………………………………….. 9
3. R.U.R (Rossumovi univerzální roboti) …………………………………………………………………. 10
3.1 Forma díla …………………………………………………………………………………………………… 10
3.1.1 Literární druh ………………………………………………………………………………………… 10
3.1.2 Literární žánr ………………………………………………………………………………………… 10
3.2 Charakteristika díla ………………………………………………………………………………………. 11
3.3 Kompozice díla ……………………………………………………………………………………………. 11
3.4 Dějová linie …………………………………………………………………………………………………. 12
3.4.1 Předehra ……………………………………………………………………………………………….. 12
3.4.2 I. dějství ……………………………………………………………………………………………….. 12
3.4.3 II. dějství ………………………………………………………………………………………………. 12
3.4.4 III. dějství …………………………………………………………………………………………….. 13
3.5 Charakteristika postav ………………………………………………………………………………….. 13
3.6 Jazykové prostředky a stylistika …………………………………………………………………….. 16
3.7 Vliv díla ……………………………………………………………………………………………………… 16
Závěr ……………………………………………………………………………………………………………………….. 17
Seznam použité literatury …………………………………………………………………………………………… 19
Elektronické zdroje …………………………………………………………………………………………………… 19

Úvod
Tématem seminární práce je utopické drama RUR, kterou zná alespoň povrchně každý, kdo se s tvorbou Karla Čapka vůbec setkal. Slovo „Robot“, který vznikl už v roce 1920 v Čapkově dramatu RUR, je nyní hojně používán ve všech zemích světa obzvlášť v zemích, kde je rozvinuta informační technologie. Dá se tedy říct, že toto dílo je velmi nadčasové a má důležitý význam nejen v literární oboře, ale i v oboru technologicko-informačním. Bohužel, jen velmi málo kdo zná původ slova „Robot“, i přestože ho velmi často slyší, a má možnost se seznámit s tímto geniálním dílem. A především proto toto drama při byl vybrán k podrobné analýze.
Nejčastěji požívané metody v této práci jsou interpretace a analýza textu. V práci je také hojně využíváno citátů nejen z vlastního dramatu, ale i z dalších literárních podkladů.
Cílem této seminární práce je poskytnout čtenáři informace, které mu případně umožní nahlédnout a správně pochopit Čapkova idea a varování skryté v této dramatu. Jaký vůbec byl jeho postoj k vědě a technice v souvislosti s literaturou?
Po úvodním nastínění problematiky a položení základních otázek se budeme v první části práci zabývat o osobnosti Karla Čapka jeho tvůrčí životopis obzvlášť Čapkův dramatické tvorby. V druhé části práce se zaměříme na popis a stručnou interpretaci dramatu RUR. Zahrnuje sem 4 podkapitoly zaměřené na rozbor díla a jeho ohlas ve společnosti. V závěrečné části své práce se pokusíme o analýzu Čapkovo skrytý podtext.

1. Karel Čapek
1.1 Dětství
Karel Čapek se narodil 9. ledna 1890 v Malých Svatoňovicích do rodiny praktického lékaře Antonína Čapka jako nejmladší dítě. Vyrůstal se sestrou Helenou1 a bratrem Josefem2. Rodinné prostředí nebylo příliš harmonické, protože Čapkova matka Božena Čapková byla nevyrovnaná exaltovaná osobnost a vztah rodičů tím velmi trpěl. V roce 1900 se k rodině natrvalo přestěhovala babička Helena Novotná. Rodinné prostředí tím dostalo potřebnou stabilitu. Čapek na svoji babičku velmi často vzpomínal a otevřeně přiznával, že jej v životě i v tvůrčí činnosti velmi ovlivnila. Hluboký obdiv cítil Čapek i ke svému otci. Později jej inspiroval k jedné z Devatera pohádek – Doktorské.
Malý Karel se během dětství několikrát stěhoval, naposledy poté, co otec prodal majetek v Hronově a Úpici a přesídlil s celou rodinou do Prahy. Tady v roce 1909 Karel úspěšně zakončil Akademické gymnázium.

1.2 Začátek kariéry
V říjnu 1909 nastoupil na Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy. Během studia strávil několik měsíců na studijní stáži nejprve v Berlíně a posléze v Paříži. Doktorem filozofie byl jmenován v listopadu 1915. V té době nebyl kvůli zdravotním důvodům odveden na bojiště První světové války. Přestože se jí nezúčastnil osobně, zůstala pro něj tzv. Velká válka celoživotním traumatem. Vystupoval od té doby jako pacifista, a tedy absolutní odpůrce násilí. V roce 1916 vydal společně s bratrem první prózu Zářivé hlubiny a jiné prózy.3
V roce 1920 je uvedena hra R.U.R.4, ve které se Čapek pouští do sféry sci-fi. Častokrát se pro něj právě podoba žánru sci-fi nebo fantasy stane platformou pro vyjádření veskrze aktuálních myšlenek. Hra je zajímavá i tím, že světu dala slovo robot. Autorem tohoto slova ale byl Čapkův bratr Josef. Hra R.U.R. zajistila mladému autorovi mezinárodní renomé a byla uvedena na mnoha světových jevištích.

Po několika krátkodobých zaměstnáních nastupuje společně se svým bratrem Josefem v dubnu 1921 do pražské redakce Lidových novin, ve které setrvá až do konce svého života. V téže době se stává dramaturgem Městského divadla Královských Vinohrad.
Krátce před nástupem do Lidových novin se při divadelním představení Holčička5 v divadle na Smíchově seznamuje s mladičkou teprve sedmnáctiletou herečkou Olgou Scheinpflugovou6, kterou si vyhlédl jako Mimi do hry Loupežník (1920). „Chtěl, abych mu přečetla Mimi v Loupežníku, protože prý mám hlas jako pták (později přiznal, že to byla záminka) …“7 Jejich vztah trval celých osmnáct let a byl velmi komplikovaný. V této době se již plně projevuje Čapkova choroba chronickými bolestmi zad, které jej celoživotně ničí nejen fyzicky, ale i psychicky.
Vztahu s Olgou nepřála zejména Čapkova rodina. Po velmi prudkém počátečním vzplanutí došlo v jejich vztahu k určitému ochlazení. Čapek se dlouhá léta k Olze choval spíše ochranitelsky, přesto jejich vztah vyvrcholil v roce 1935 nečekaným sňatkem.
V roce 1922 se osobně seznámil s prezidentem republiky Tomášem Garrigue Masarykem. A opět to byl počátek celoživotního přátelství podloženého sdílením stejných ideálů a mravních principů. Vyvrcholením tohoto přátelství byl vznik memoárových Hovorů s T. G. M., které vycházely v letech 1928 až 1935.
Do konce dvacátých let ještě Čapek vydává několik různorodých děl. K těm nejproslulejším se řadí Továrna na Absolutno8 vydaná v roce 1922, drama Věc Makropulos9, která byla uvedena v tomtéž roce a román Krakatit10 z roku 1924. Všechna tři díla spojuje volba žánrů sci-fi a fantasy, na jejichž půdorysu Čapek otevírá velké morální otázky, jako je touha po nesmrtelnosti nebo absolutní moci. Navíc se všech projevuje Čapkův rezervovaný postoj k vědeckotechnickému vývoji. Čapek byl do jisté míry jeho příznivcem, uznával nutnost pokroku a obdivoval lidskou důmyslnost, ale současně si uvědomoval i etické otázky s ním spojené a důsledky, které pro celé lidstvo, stejně jako pro jednotlivce, může mít.

Čapek se ovšem nevyjadřoval jen prostřednictvím svých dramat a románů. Jako žurnalista se věnoval hodně aktuálním společenským i politickým problémům. Například svůj postoj k fašismu definoval v roce 1926 ve článku Čeští spisovatelé – proč mlčíte (Lidové noviny, 19. 6. 1926), který vyšel jako reakce na výzvu Národní obce fašistické: „Ať se propadnu, slyšel-li jsem kdy v životě hloupější a špinavější řeči, než jaké se kolportují zfašizované buržoazii.“11

1.3 Třicátá léta
V červnu 1930 byl ministrem školství jmenován členem poradního sboru pro věci
Národního divadla. V lednu 1931 byl Výborem pro rozvoj duševní spolupráce při Společnosti
národů jmenován do stálého výboru pro literaturu a umění. V březnu byl znovu zvolen
předsedou pražského Penklubu. Koncem června se zúčastnil celosvětové konference
Penklubu v Haagu.12
Poté cestoval po Holandsku. Na začátku července se v Ženevě zúčastnil zasedání
Stálého výboru pro literaturu a umění při Stálé komisi pro rozvoj duševní spolupráce při
Společnosti národů. V březnu 1932 přešel společně s bratrem Josefem od zkrachovalého
nakladatelství Aventinum k nakladatelství František Borový, kde se stal vkladem půl milionu
korun tichým společníkem.13
V únoru 1933 vyvolal v širokém kulturním tisku diskusi o povaze a funkci kritiky.
V březnu se vzdal předsednictví pražského Penklubu. V lednu 1934 podepsal výzvu
spisovatelů, umělců a vědců na pomoc dětem strádajících za hospodářské krize. V listopadu
podepsal protest Obce československých spisovatelů proti organizovaným fašistickým
výtržnostem.
V červnu 1935 na mezinárodním sjezdu Penklubu v Barceloně ho předseda světové federace Penklubů H. G. Wells navrhl za svého nástupce, ale Čapek ihned odmítl. Na konci června se v Paříži zúčastnil mezinárodního kongresu spisovatelských organizací na obranu kultury. V červenci cestoval s Olgou a přáteli po Dolomitech automobilem. Na této cestě požádal Olgu o ruku. 26. srpna 1935 se Karel Čapek oženil s Olgou Scheinpflungovou na vinohradské radnici. Jeho švagr Palivec mu dal do doživotního užívání usedlost Strž ve Staré Huti u Dobříše.14

V říjnu byl nominován do komise pro udělování státních cen za literaturu.
V červnu 1936 se v Budapešti zúčastnil symposia pořádaného Stálým výborem pro
literaturu a umění při Stálé komisi pro rozvoj duševní spolupráce při Společnosti národů o
přirozené úloze humanitních věd v současném světě. V červenci cestoval s Olgou po Dánsku,
Norsku a Švédsku.
V listopadu norský tisk navrhl Karla Čapka na Nobelovu cenu za literaturu.
V únoru 1937 navštívil Edvarda Beneše na Pražském hradě. V červnu se společně s
Olgou zúčastnil kongresu Penklubu v Paříži, kam byl pozván jako čestný host. V červenci
cestoval s Olgou a s přáteli automobilem po Rakousku, Švýcarsku a jižní Francii. V říjnu se
zúčastnil tryzny za T. G. Masaryka v Městském divadle na Vinohradech.

1.4 Rok 1938
Na přelomu března a dubna 1938 zprostředkoval neoficiální, ale otevřené německé stanovisko na politickou situaci. Na začátku června podepsal dopis členů československé sekce mezinárodní asociace spisovatelů na obranu kultury. Na konci června se zúčastnil kongresu světového Penklubu v Praze.
V září pomáhal formulovat a podepsal Výzvu obce československých spisovatelů
spisovatelským a kulturním organizacím celého světa, aby hájily princip svobody a pomáhaly
orientovat veřejné mínění celého světa pravdivým objasněním současné československé
politiky.
21. září pomohl stylizovat prohlášení, jímž vláda oznámila občanům přijetí podmínek
francouzské a anglické vlády. 30. září, v den Mnichovského diktátu, podepsal výzvu Obce
československých spisovatelů K svědomí světa. V listopadu až prosinci musel Čapek snášet
kampaň tisku proti své osobě. Odmítl evakuaci do Anglie, řekl, že musí zůstat s národem.
V polovině prosince ulehl s těžkým zápalem plic a 25. prosince zemřel.
„Když onoho vánočního večera před čtvrt stoletím umíral Karel Čapek, díval jsem se
na tmu za okny a věděli jsme, že byla tma v něm. Jeho vrozená náklonnost k úzkosti mu
pravila, že nadlouho přišel konec slušného a rozumového světa. S lhostejností, která musila
udivovat, Francie a Anglie vydaly Československo Hitlerovi. Francie měla
s Československem smlouvu a nedbala jí. Pro Čapka to byl začátek zlých, převratných
událostí, jestliže demokratická velmoc zruší dané slovo. Cítil, že jakási hráz byla protržena.
Bacily a dlouhotrvající rozčílení ho zabily. Část českých píšících lidí poněkud zešílela
v národní katastrofě. Vedle postele, na níž Čapek zemřel, ležel výtisk českých novin, v nichž
bylo psáno, že Karel Čapek je ničema nebo zbabělec – nebo už nevíme co.16

2. Literárně Literárně -historický kontext
2.1 Okolnosti za vzniku díla
Nejen celá Evropa, ale i celý svět se vzpamatovává po traumatizujících zážitcích První světové války. Avšak svět vědy a techniky zažívá obrovský až závratný rozkvět. Výraznou osobou se stal teoretický fyzik Albert Einstein, který úplně obrátil představu o světě a o vesmíru tak, jak doposud vnímáme. To všechno nepochybně přineslo i u nás v dvacátých letech nebývalý rozvoj utopistické literatury. Z autorů, kteří se tímto žánrem zabývali a jejichž tvorba Karla Čapka bezpochyby ovlivnila, uveďme např. Karla Scheinpfluga, Františka Langera, Edmonda Konráda nebo i Čapkova bratra Josefa.

2.2 Česká literatura 1. pol. 20. století
První polovina 20. století se v literárním vývoji označuje jako období rozvoje moderní
české literatury. Česká literatura se rozchází s převládající politickou praxí, jak ji uplatňovaly
zejména strany mladočeská a staročeská, a konečně se začala zdůrazňovat estetická funkce
literatury. Značnou směrovou a stylovou diferenciaci tvorby přinesla už devadesátá léta 19.
století. Dějiny české literatury do té doby nezaznamenaly tak prudké proměny literární normy.
„V novém století nabýval pak tento proces diferenciace a střídání literárních směrů
ještě intenzivnější podobu. Doznívající dekadence a symbolismus se srážejí s novými
tendencemi sensualismu, vitalismu a civilismu, tvorby inspirované na jedné straně soudobým
sociálním hnutím, na druhé, moderní technickou civilizací i zrodem evropských literárních
směrů, jako byly futurismus a kubofuturismus.
Dvacátá léta pak v české literatuře žijí především ve znamení expresionismu a
poetismu.“17 V této době se začíná silně rozvíjet také proletářská literatura a to jako důsledek
vzedmutí dělnického hnutí.
Dle MUKAŘOVSKÉHO (….:6) „Situaci člověka prvé poloviny 20. století pak určují

dva podstatné momenty: jednak vyhrocující se společenský antagonismus provázený
sociálními otřesy, krizemi a srážkami nebývalých rozměrů a obrovského materiálního i
duchovního dosahu (…), a jednak nebývalý rozvoj technického potencionálu lidstva. Obě tyto
skutečnosti takřka každodenně proměňují tvář světa i postavení člověka v něm, včetně jeho
psychických dispozic, ovlivňují i vývoj a podobu moderního umění“.18
Vedle směrového rozrůznění probíhají v české literatuře této doby ještě další
diferenciační procesy, zejména v rovině žánrové. Současně s tím, jak dochází k stále
výraznějšímu pojímání literatury jako beletrie, tj. literatury umělecké, a vyřazuje se z ní například celá oblast tvorby vědecké, z jiné strany vstupují do ní nové žánry, podstatně
ovlivněné okolními oblastmi lidského působení, novinářstvím, psychologií, filozofií aj.
Významnou součástí literatury se tak stává umělecká reportáž, literatury faktu aj.

3. R.U.R ( R.U.R ( Rossumovi univerzální roboti) Rossumovi univerzální roboti)
Jedno ze svých prvních dramatických děl R.U.R. napsal Karel Čapek v roce 1920. Hra, která je známá po celém světě mimo jiné proto, že v ní vzniklo slovo robot, reaguje na 1. světovou válku a s ní spojený technický pokrok. Čapek se obává, že rychlý rozvoj techniky může převládnout nad mentálním vývojem lidstva a převratné technické vynálezy se mohou snadno vymknout lidské kontrole.

3.1 Forma díla
3.1.1 Literární druh
Alegorické fantasticko- utopické drama

3.1.2 Literární žánr
Utopistická divadelní hra, předscéna dramatu je komedie (podtitul: Kolektivní drama o vstupní komedii o třech dějstvích)

3.2 Charakteristika díla
Čapek psal RUR s úmyslem oslovit nejen české diváky, ale celý svět. V české literatuře to rozhodně není obvyklé. Byl vlastně teprve druhým spisovatelem, který si vytyčil tento cíl. Prvním byl Jan Ámos Komenský, který promlouval k celé kulturní Evropě. Od té doby měli čeští spisovatelé docela jiné starosti. Svá díla psali v době, kdy byla budoucí existence češtiny a českého národa vůbec značně nejistá. Tomu odpovídalo i zaměření jejich děl – na problémy našeho národa. Teprve po vzniku Československa, jímž se završil boj Čechů o vlastní identitu, osvobodili se i čeští spisovatelé.
Čapkovo drama RUR se ve své době stalo i přes občasné nepochopení nejúspěšnějším dramatem evropských scén. Ve svých dílech se Čapek zabývá filosofickými otázkami, které jsou v té době aktuálnější, než kdy před tím. Zabývá se významem a důsledky pokroku, budoucností lidstva.
Roboti jsou symbolem nepřemýšlejících zmanipulovatelných lidí, kteří poslušně dělají, co se jim rozkáže. Rozkážou-li jim lidé bojovat v nesmyslných válkách, jdou a bojují. Zabíjí. Je možné, aby se takto v budoucnu choval i člověk? Jasně cítíme Čapkův strach, že ano. Zde se objevuje první varování světu. Varování proti zmechanizování života, které nutně povede k unifikaci lidí a výrobě mas. Jak aktuální byla tato jeho obava, ukázalo 20. století se svými totalitními režimy a milióny mrtvých.

3.3 Kompozice díla
Drama má klasicky tři dějství. Neobvyklá je však poměrně dlouhá předehra, která je však nutná, aby uvedla diváka do děje. Nejedná se vlastně ani tak o děj, jako o to, že mu musí být šikovně naservírován nějaký fakt, tak aby ho přijal. Každá utopie dává nejprve k uvěření nějaký fakt, nějaké dogma, z něhož pak vychází a pracuje s ním. V našem případě je tímto faktem to, že lidstvo dokázalo vytvořit roboty, kteří za něj a na něj pracují. Divák se to dozvídá zcela nenásilně z rozhovoru Harryho Domina s Helenou Gloriovou, které je princip robotů vysvětlován.
Zajímavá je forma dialogů. Poprvé nechal své postavy říkat myšlenky filosofické, které se v normální řeči běžně nepoužívají. I přes to, že se tyto věty hodí spíše do esejů, plyne konverzace velmi lehce, není v ní ani náznak jakési šroubovanosti. Literární kritici zabývající se Čapkovými dramaty, se obvykle u formy jeho dialogů pozastavují, ukazujíce na melodičnost řeči a intonaci.
12
Docela zajímavý byl postřeh Františka Ježka, který se pro Národní demokracii vyjádřil, že v předehře se Čapek ukazuje jako dramatik, v prvním a druhém dějství jako filosof zatím co ve třetím jako básník, věřící v všemocnou sílu lásky.19

3.4 Dějová linie

3.4.1 Předehra
Do továrny R.U.R. přijde Helena Gloryová, seznamuje se s lidmi v továrně – s centrálním ředitelem Dominem a jeho kolegy, dr. Gallem, dr. Hallemeierem, ing. Fabrym, konsulem Busmanem a stavitelem Alquistem, kteří se do Heleny zamilují. Když s Dominem zůstane o samotě, požádá ji o ruku a ona souhlasí.

3.4.2 I. dějství
O deset let později je Helena v salonu se svou chůvou a hovoří o robotech. Heleně je umělých lidí líto, ale chůva se jich štítí. Domin přijde Helenu navštívit a předá jí dárky od kolegů. Sám jí věnuje dělovou loď Netimus kvůli probíhající revoltě robotů, o které ona však mnoho neví. Postupně za Helenou přichází Alquist a Gall a vysvětlují jí situaci včetně toho, že se přestávají rodit děti.
Helena v trezoru najde spisy starého Rossuma, jenž s výrobou robotů začal a spisy spálí. V dobré náladě přichází Domin a jeho kolegové, protože má dorazit loď a na ní lidé. Z lodi ale začnou vystupovat roboti, takže jsou poslední lidé na světě, obklíčení miliony roboty v jejich vlastní továrně.

3.4.3 II. dějství
Helena se přizná, že spálila všechny Rossumovy listiny, což byla jejich jediná šance na vykoupení. Fabry zapojí do železné brány elektřinu, čímž pár robotů zničí. Po chvíli Busman pod vlivem alkoholu z továrny vyjde s penězi a úmyslem lidi uvnitř vykoupit za peníze. Ale Fabry nestihne včas vypojit elektřinu, takže je zabit elektrickým proudem. Lidé se rozdělí po celé továrně, ale roboti všechny pobijí až na Alquista, jehož znají jako stavitele a tudíž je schopen pracovat stejně jako roboti.

3.4.4 III. dějství
Alquist sedí ve své laboratoři a snaží se odhalit tajemství života, aby mohli roboti své druhy vyrábět. Roboti jej přemluví, aby jednoho z nich zkoumal, tak jej skutečně rozebere. Pak usne a probudí ho smích. Myslí si, že se vrátili lidé, ale pak vidí, že to jsou pouze roboti. Pozná, že i oni mají city a že život nezahyne.20

3.5 Charakteristika postav
Podívejme se nyní na každou z těch postav, které nám tu reprezentují lidstvo, zvlášť:
Zajímavá jsou už jejich jména. Mají většinou nějaký skrytů význam a různé země jejich původu vzbuzují pocit internacionálnosti této skupinky.
V čele továrny stojí Domin. Jeho jméno pochází z latiny – dominus znamená v latině pán. Jméno technického ředitele Ing. Fabryho je také z latiny a to ze slova faber. Dr. Gall je vedoucím výzkumného oddělení. Jeho jméno je odvozeno od stejného člověka, jako jméno hlavního hrdiny Bílé nemoci – Dr. Galéna, totiž od starověkého řeckého lékaře Galléna z Pergamu. Komerčním ředitelem RUR je doktor Busman, jeho jméno pravděpodobně pochází z anglického slova businessman. Psychologií a výchovou robotů se zabývá Dr. Hallemeier. „Helle“ znamená německy „světlo, jas“.
Jen jméno stavitele Alquista zůstává nerozřešeno. Jsou možné dvě varianty jeho výkladu: První je odvozením od španělského slova „el quisto“, které znamená „oblíbený“. Alquist je jediný člověk, kterého roboti ušetří. potřebují totiž někoho, kdo by jim znovuobjevil tajemství jejich výroby a rozhodnou se pro Alquista, protože pracuje jako oni, rukama. Alquistovo jméno může být však odvozeno i z latiny, ze slova „aliquis“, které znamená „někdo“ nebo „kdokoli“.
Jméno Helena je již od dob Heleny trojské symbolem ženské krásy a ženy, pro kterou jsou muži ochotni zemřít. Bylo tomu tak u trojské Heleny, je tomu tak i u hrdinky RUR. Umírá se zde také kvůli jejímu nerozvážnému činu.
Služka Nána, je poslední postavou, této skupinky, reprezentující lidstvo, nicméně postavou velmi důležitou. Je podobná služce Fance z Loupežníka, stejně jako se podobá i Matce nebo také ženě trpící Bílou nemocí… Je zástupcem prostých lidí, nechápe mnoho, ale má strach s přílišné troufalosti člověka. Její jméno nejspíš pochází z Ruského няня, což znamená chůva, ale Nána bylo v minulosti jméno pro chůvu i u nás.

To, že jsou jména a zřejmě i národnosti jednotlivých postav hry odlišné, bylo autorovým záměrem. Nechtěl totiž výrobu robotů spojovat s žádnou konkrétní zemí a i ostrov, kde jsou roboti vyráběni zůstává anonymní.
Karel Čapek ukázal na každé ze svých postav jinou vlastnost, jinou zálibu. Dr. Gall je lékař, Ing. Fabry technik, Dr. Hallemeier psycholog, Busman je obchodník a Alquist budovatel. Karel Čapek zde vyzdvihuje, jak je krásné, když mají lidé rádi svůj obor, když je těší práce v něm. Ukazuje tu obrovskou podnikavost člověka, jeho neustálou touhu tvořit. Jediné, co kritizuje je honba za majetkem, jíž nakonec všichni podléhají.
Každá z těchto postav představuje jeden životní postoj. Nejsou prokreslené, známe vždy jen jejich základní vlastnosti, to nám umožňuje chápat je tak, jak si to přál autor. Jejich postoj ke světu je zpravidla určen jejich profesí.
Zcela zvláštní postavení má mezi ostatními stavitel Alquist. Jako jedinému je mu dovoleno přežít. Je jediným z lidí, který i přes to, že na svět pracují roboti, se práce nevzdává. Je stavitelem, jeho profese má i symbolický význam – tvořit… Lidé vždy pracovali, proč se najednou práce zříkají. On je zde symbolem těchto starých hodnot.
Alquist byl Čapkem od počátku vyvolen – má plno dobrých vlastností, divákovi je od počátku sympatický. Dokonce se dozvídáme, že miluje květiny, to nám do tohoto dramatu, odehrávajícím se v přetechnizovaném světě, nesedne. Literární teoretici se domnívají, že postavou Alquista se Karel Čapek dále zabýval i po napsání dramatu, až ji nakonec ztvárnil znovu a propracovaněji v postavě Dr. Galéna z Bílé nemoci.
Helena Gloryová je jednou z klíčových postav pro děj hry, přesto jí Karel Čapek nevěnuje takovou pozornost. Ve hře je spíše symbolem – symbolem ostatních žen po celém světě – krásných, ale neplodných. Zbytečných, odsuzujících lidstvo k zániku. Pro děj hry, je velmi důležitá. Už v předehře se dovídáme, že je proti výrobě robotů. Na rozdíl od Nány nebo Alquista se však neomezuje jen na pasivní odpor. Když vidí, že lidstvo hyne, zničí recept na výrobu robotů. Je to gesto. Gesto ženy, která sama nemůže mít děti, ale přesto brání svůj rod. Právě proto, že si uvědomuje situaci, že lidstvo vyhyne i kvůli ní, je asi nejtragičtější postavou hry. Právě na její přání pěstuje Dr. Hallemeier v posledních letech u pár vybraných robotů i rozumové a citové schopnosti. Bez nich, by nemohla hra dojít svého šťastného poselství, tedy i zde sehrála Helena důležitou úlohu.
Stará služka Nána, je další důležitou postavou. Bez ní by nebyl tento „vzorek“ lidstva úplný. Ona zde zastupuje prosté lidi. Je nevzdělaná, ale, jak říká Helena, „z Nány mluví tisíc let a z vás všech jenom dnešek“. Toto je asi věta, která Nánu charakterizuje nejlépe. Je anonymní, obyčejný člověk, který vše posuzuje jen z hlediska zdravého rozumu. Místo ní, tam mohl stát kdokoli jiný, ale měl by stejný názor.
Jistě každého napadne analogie se služkou Fankou z Loupežníka, ale Nána je v určitém směru spíše podobná Matce. Stejně jako Matka brání život, zcela instinktivně, je tu symbolem ženy – ochránkyně lidského rodu. Proti výrobě robotů je z principu. Nebyli tu, člověk je vymyslel, člověk je stvořil. Copak si člověk může hrát na stvořitele? To je proti Bohu.
A co dělá zbytek lidstva?
Od robotů si lidstvo slibovalo hodně. Budou za lidi pracovat, vyrábět, bude obrovská nadprodukce, to vyřeší sociální otázku, lidé nebudou muset pracovat, budou mít spoustu volného času, aby se dále vzdělávali, spoustu prostoru pro hodnotnější život.
Jak říká Domin:
„ … pak přestane služebnictví člověka člověku a otročení člověka hmotě. Nikdo už nebude platit za chléb životem a nenávistí. Ty už nejsi dělník, ty už nejsi písař; ty už nekopeš uhlí a ty nestojíš u cizího stroje. Už nebudeš své duše utrácet v práci, kterou jsi proklínal!“ 21
Tolik vize. Skutečnost je však nakonec úplně jiná. Roboti za lidi pracují, lidé mají spousty volného času, ale neumí s takovým přebytkem času žít. Společnosti to přináší nikoli rozvoj, jak si sliboval Domin, ale úpadek. Člověk svůj čas bezúčelně utrácí, utrácí svůj život.
Tímto tématem se Čapek zabývá také v další ze svých her – ve Věci Makropulos. V této hře je ukázáno, jak nudný by byl lidský život, kdyby byl dlouhý, dejme tomu tři sta let. Zkrátka, aby si člověk dokázal svého volného času vážit, musí ho mít nedostatek. Jakmile je ho přebytek, ztrácí svou hodnotu, je bezcenným.
Čapek zde kritizuje lidi, kteří z touhy po moci dali robotům do rukou zbraně a rozkázali jim vést nesmyslné války, což se lidstvu nakonec stalo osudným. Touto otázkou se zabývá i v dalších dílech – např. ve Válce s mloky, ale to už je v jiné době a o něčem jiném. Zdaleka už to není teoretická záležitost.
„…Nemohu si pomoci, já stojím za všemi. … Všichni mají pravdu. Má ji Domin, se svým nadčlověčským snem, má ji Fabry se svým technickým pokrokem, má ji Busman i Alquist, má ji Helena, mají ji Roboti. Každý si tu svou pravdu musí tragicky odnést, jinak by nebyla veliká. A jako se v loupežníkovi po konfliktu pravd žije dál – žije teskně, ale hluboce –

tak i v Robotech život přetrvá všecky ty ztroskotané pravdy; neboť kdyby nebylo důvěry v život, mohl bych se jít oběsit.“ 22
Kritika mu často vytýkala, že dává za pravdu všem, viděla v tom slabost. Dějiny 20. století nás však poučily, jak nebezpečné je uznávání a prosazování jen jediné pravdy. RUR ukazuje, že svět není bojem mezi pravdou a lží, ale mezi více pravdami. Každý máme tu svou, ale to není důvodem k odsuzování ostatních, neboť jsme každý jiný, každý jsme zvláštní, neopakovatelnou osobností.

3.6 Jazykové prostředky a stylistika
Všechny postavy mluví spisovně, někdy hovorově (šak, šmarjájozef, vobrazu atd.), s výjimkou prosté a bohabojné Heleniny chůvy Nány (př.:„To je Ďáblovo vňuknuti, dělat ty maškary mašinou. To je urážka Boha, kterej nás stvořil k vobrazu svýmu. A vy ste zneuctili vobraz boží. Za tohle příde strašnej trest!“) Jejich mluva je snadno srozumitelná a je přehledně členěna do spíše kratších větných celků, odborné výrazy (koloidální, Cyclamen Helenae) se vyskytují minimálně, archaismy a knižní výrazy vůbec. Kromě Alquistova monologu je drama vybudováno na principu rychlých dialogů, které posunují děj kupředu. V této hře poprvé zaznělo slovo „robot“23. Velmi časté jsou v dramatu zvolací a tázací věty.

3.7 Vliv díla
Světový úspěch RUR byl mj. Způsoben tehdejší oblibou utopicko-fantastických příběhů, k jejichž zakladatelům náleží j. Verne a H. G. Wells, jehož dílo Čapek obdivoval. Čapkovo varovné gesto, poukazující na problematičnost možných důsledků technického pokroku, odpovídalo dobovým náladám, poznamenaným bolestným prožitkem 1. svět. v. Ta se z valné míry právě vinou techniky proměnila v obrovské, dosud nevídané krveprolití. RUR se stalo vzorem pro celou řadu spisovatelů žánru sci-fi, ať už domácích (I. Kmínek, E. Martin, O. Neff), nebo i zahraničních (I. Asimov, R. Bradbury, A. C. Clarke, S. Lem aj.)

Závěr
Čapkovo vědeckofantastické drama Rossumovi univerzální roboti, mělo velmi příznivé ohlasy nejen v Československu, ale i celosvětově. Dodnes bylo toto dílo přeloženo do více než třiceti jazyků. Hlavní myšlenka díla, která je vyjádřena spíše symbolicky, zprvu nebyla vůbec správně pochopena. Diváci v té době jistě měli čerstvě vtisknuto do paměti hrůzné obrazy z 1. světové války, ve které byla technika a věda využívána jako monstrum hromadného ničení. A proto chápali ji jako varování před přílišným rozvojem a užíváním vědy a techniky.
Vztah autora k vědě a technice není příliš jednoznačný. Čapek byl velmi vzdělaný. Ačkoli byl doktorem filosofie, orientoval se dobře i v technice a biologii. Líbí se mu exaktní práce a její výsledek. Velmi rád ji pozoruje a je jí fascinován. Z jeho děl je jasné, jak mnoho se ve svých úvahách zabýval problémy právě těchto oborů. Na druhé straně si však uvědomoval obrovské nebezpečí, které z nich plynulo. Obával se hlavně zneužití moderních vynálezů a ve svých dílech na ně upozorňoval.
Čapkovo drama RUR bývá řazeno mezi antiutopii. Ve svém díle se hodně zabývá filozofickými otázkami, obzvlášť otázkou ve stylu „Co by se stalo kdyby …“.
„Protože není třeba lidské práce, protože není třeba
bolesti, protože člověk už nemusí nic, nic, nic než požívat – Oh!
zlořečený ráj tohle to! Heleno, nic není strašnějšího než
dát lidem ráj na zemi!““24. Prohlásil stavitel Alquist autorovo přesvědčení. Čapek spatřuje smysl žití v neutrální práci, která je doprovázena strastmi i radostmi. Zde vidí život, rozdíl mezi robotem a člověkem. Zajímavé je, že Čapek nechal žít postavu Alquista jako jediného zástupce lidstva. Později ve společnosti robotů se stává Alquist soudcem, mučedníkem, a nakonec i jakýmsi zástupcem Boha.
Jedním z důvodů, proč RUR je tak oblíbená kniha, je, že Čapek dílo zpracoval i jako divadelní hru. Je jednoduchá a nenáročná na pochopení. Má jednu silnou nijak složitou myšlenku, jednu dějovou linii, odehrává se na jednom místě v jednom čase. Je dodržována základní výstavbu dramatu podle Freytaga.25 Navíc, Čapek v díle opět ukazoval na svou geniální práci s jazykem. Princip rychlých dialogů, které posouvají dějovou linii rychle dopředu, využíval velmi efektivně. Ačkoliv se ve svých dramatech zabývá vědou a technikou, a přesto se mu daří šikovně vyhýbat unavování čtenáře technickými fakty a detaily.
Karel Čapek byl tvůrčí osobností světového formátu. Přestože je drama RUR malé a skromné, nemění fakt na tom, že se týká velké otázky. Jakým směrem se vyvine lidstvo? Co bude s naší budoucností? A jaký odkaz zanecháme po sobě? Dá se říct, že toto dílo je velmi nadčasové. Jeho divadelní hra inspirovala mnoho spisovatelů, jak českých tak i světových.26 V roce 2014 má být podle této divadelní hry natočen film, který bude režírovat James Kerwin (anglicky). Díky podrobné interpretaci a analýzy RUR, jsem si uvědomil, že spojení protichůdných světů, může vzniknout i něco výjimečného. A to mě také vede k dalšímu zajímavému tématu, a to k bádání: „ Souvislost vědy s literaturou“.

Seznam použité literatury:
ČAPEK, Karel. R.U.R.: Rossum’s Universal Robots : [kolektivní drama o vstupní komedii a třech dějstvích]. Vyd. 27., V nakl. Artur 2. Praha: Artur, 2008, 101 s. D (Artur). ISBN 978-80-87128-14-5.
BURIÁNEK, František. Karel Čapek. Praha, 1978. ISBN neuvedeno
KLÍMA, Ivan. Karel Čapek. Praha, 1962. ISBN neuvedeno
ČERNÝ, František. Premiéry bratří Čapků. Vyd. 1. Praha: Hynek, 2000, 495 s. ISBN 80-862-0236-4.
ČAPEK, Karel. Divadelníkem proti své vůli: recenze, stati, kresby, fotografie. Praha: Orbis, 1968. Horizont, sv. 8.
ČERNÝ, František. Dějiny české literatury. 1. vyd. Editor Eva Strohsová, Jan Mukařovský, Zdeněk Pešat. Praha: Victoria Publishing, 1995, 714 s. ISBN 80-858-6548-3.
Str. HALÍK, Miroslav. Karel Čapek: Na břehu dnů. 2. vydání. Praha, 1978. ISBN neuvedeno. 24
PEROUTKA, Ferdinand. Úděl svobody: výbor z rozhlasových projevů 1951-1977. 1. vyd. Editor Eva Strohsová, Jan Mukařovský, Zdeněk Pešat. Praha: Academia, 1995, 131 s. ISBN 80-200-0514-5.
Elektronické zdroje Elektronické zdroje Elektronické zdroje Elektronické zdroje Elektronické zdroje Elektronické zdroje Elektronické zdroje Elektronické zdroje
KOSEK, Jiří. HTML: tvorba dokonalých WWW stránek : podrobný průvodce. Www.cesky-jazyk.cz/ctenarsky-denik/karel-capek/r-u-r-rozbor-2.html#ixzz2UNJ0z3rL [online]. [cit. 2013-05-26].
Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001- [cit. 2013-05-26].
Slovník české literatury po roce 1945. 2006 – 2008. (www.slovnikceskeliteratury.cz) (Nedatováno.)
http://www.cesky-jazyk.cz/ctenarsky-denik/karel-capek/r-u-r-4.html#ixzz2UQfgkhTu
http://capek.misto.cz/

1954. Praha, 1969.ISBN 80-85865-48-3. Str. 48
15 Str. HALÍK, Miroslav. Karel Čapek: Na břehu dnů. 2. vydání. Praha, 1978. ISBN neuvedeno. 24

1 Helena Palivcová (dříve Koželuhová), (1886 – 1961), česká spisovatelka, autorka vzpomínkových knih na své bratry Karla a Josefa
2 Josef Čapek (1887 – 1945), malíř, spisovatel, fotograf, grafik a knižní ilustrátor, spoluautor mnoha Čapkových divadelních her, autor slova robot
3 Soubor sedmi povídek, ústřední měla svou inspiraci v Titaniku jako symbolu lidské důmyslnosti, ale současně i zkázy.
4 Rossum’s Universal Robots, hra pojednává o vynálezu a posléze vzpouře robotů. Svět nakonec mají šanci spasit roboti, kteří pocítili lidské emoce jako láska a něha.
5 Hra měla premiéru v prosinci 1920, autorkou byla dramatička Božena Kunětická – Viková.
6 Olga Scheinpflugová (1902 – 1968), významná česká herečka, spisovatelka, manželka Karla Čapka.
7 Scheinpflugová 1988: 132
8 V tomto románu vymyslí nadaný technik přístroj na absolutní spotřebu energie, tím však uvolní neočekávaně Boha. Kdokoliv se dostane do sféry jeho vlivu, podlehne náboženskému nadšení. Vynález se nakonec vymkne kontrole a chrlí Absolutno, tedy Boha, po celém světě. Později začne kromě náboženského úsilí uvolňovat i další energie a vede ke světovému válečnému konfliktu.
9 Hra líčí na životě zpěvačky E. M. drama nekonečně dlouhého života a vyčerpání z něj. Končí vlastně zjištěním, že lidský život je krásný právě svým ohraničením.
10 V tomto fantastickém románu vědec a chemik Prokop náhodně objeví trhavinu nečekané síly, Krakatit. Vynález se shodou okolností dostane do nepravých rukou a Prokop je nucen k výrobě dostatku trhaviny pro válečné využití, odmítá a zůstává vězněm. Krakatit je ovšem nakonec vyroben jinde a při aktivaci vynálezu dálkového ovládání výbuchu zničí zcela továrnu, kde byl vyroben. Prokop jako jediný přežije, aby zjistil, že postup výroby Krakatitu zapomněl.
11 Čapek 1986: 43
12 HALÍK, Miroslav. Karel Čapek: Na břehu dnů. 2. vydání Praha, 1978. ISBN neuvedeno.
Str.36
13 MUKAŘOVSKÝ, Jan. Dějiny české literatury IV: Literatura od konce 19. století do roku
1954, Praha, 1969. ISBN 80-85865-48-3. Str. 42
14 MUKAŘOVSKÝ, Jan. Dějiny české literatury IV: Literatura od konce 19. století do roku
16 PEROUTKA, Ferdinand. Úděl svobody: výbor z rozhlasových projevů 1951-1977. 1. vyd. Editor Eva Strohsová, Jan Mukařovský, Zdeněk Pešat. Praha: Academia, 1995, 131 s. ISBN 80-200-0514-5.
17 ČERNÝ, František. Dějiny české literatury. 1. vyd. Editor Eva Strohsová, Jan Mukařovský, Zdeněk Pešat. Praha: Victoria Publishing, 1995, 714 s. ISBN 80-858-6548-3. str. 42
18 ČERNÝ, František. Dějiny české literatury. 1. vyd. Editor Eva Strohsová, Jan Mukařovský, Zdeněk Pešat. Praha: Victoria Publishing, 1995, 714 s. ISBN 80-858-6548-3. str. 6
19 [online]. [cit. 2013-05-26]. Dostupné z: http://capek.misto.cz/rur-prace.html
20 Dostupné z: Http://www.cesky-jazyk.cz/ctenarsky-denik/karel-capek/r-u-r-rozbor-2.html#ixzz2UNJ0z3rL [online]. [cit. 2013-05-26].
21 ČAPEK, Karel. R.U.R.: Rossum’s Universal Robots : [kolektivní drama o vstupní komedii a třech dějstvích]. Vyd. 27., V nakl. Artur 2. Praha: Artur, 2008, 101 s. D (Artur). ISBN 978-80-87128-14-5. str. 37

22 ČAPEK, Karel. Divadelníkem proti své vůli: recenze, stati, kresby, fotografie. Praha: Orbis, 1968. Horizont, sv. 8. str. 298
23Robot (návrh Josefa Čapka, autorova bratra, dvozené od slova robota – lopota, dřina, práce) zdomácnělo v několik světových jazycích.

24 ČAPEK, Karel. R.U.R.: Rossum’s Universal Robots : [kolektivní drama o vstupní komedii a třech dějstvích]. Vyd. 27., V nakl. Artur 2. Praha: Artur, 2008, 101 s. D (Artur). ISBN 978-80-87128-14-5. str. 36

25 1. expozice – uvedení do děje (vytváří nezbytné předpoklady k porozumění ději)
2. kolize – zařazení dramatického prvku , který vyvolává dramatické napětí a potřebu jej vyřešit
3. krize – vyvrcholení dramatu
4. peripetie – obrat a možnosti řešení
5. katastrofa – rozuzlení a očista (katarze)
26 Zdeněk Blažek, František Buriánek, Ladislav Klíma