Kniha: Radúz a Mahulena
Autor: Julius Zeyer
Přidal(a): Hanka, Zuzanka
Julius Zeyer (1841-1901)
- Byl to český básník, prozaik a dramatik z kruhu lumírovců.
- Ve své epické poezii stavěl současníkům před oči příklad bájných hrdinů, českých pověstí, novely o lásce v próze se uchyloval do vysněného světa dějin, pověstí a exotických dálek.
- Vytvářel ideální charaktery a líčil vzrušující a barvité příběhy.
Další díla:
Další autoři pohádkových dramat:
- Jaroslav Kvapil (Princezna Pampeliška)
- J. K. Tyl (Čert na zemi )
Umělecký směr
NOVOROMANTISMUS
- Tento směr se specializoval na obnovení historických mýtů, legend a pověstí.
- Autoři se obracely do minulosti, nejen světové, ale i české.
- Hledali staré pověsti a interpretovali je v modernější podobě s romantickými prvky.
LUMÍROVCI
- Skupina kul. osobností 70. a 80. let 19. stol. kolem časopisu Lumír
- Navazují na Májovce, prosazují svobodu básnické tvorby a úsilí o světovost české literatury (povznést českou lit na svět. úroveň) – dosahují toho pomocí překladů
Rozbor díla: Radúz a Mahulena
- Literární druh: drama (divadelní hra) s pohádkovým námětem
- Literární žánr: epika
- Kdy dílo vzniklo: Dílo vzniklo v roce 1898 jako pohádkově laděná hra. Je ovlivněno vrcholnou tvorbou Karolíny Světlé, vyzdvihuje ženskou sílu a zastiňuje tak muže.
- Zhudebnil: Josef Suk
Jde o epické dílo založené na dramatické dějovosti; pohádkově laděná dramatická hra, která podává příběh o lásce a o znepřátelených panstvích, prostoupená občasnými lyrickými popisy.
Hlavní myšlenka:
- Láska vykreslená jako silný milostný cit, který překoná všechny překážky – nenávist, smrt i prokletí.
- Láska zde nese mnohé podoby (oporu v nouzi a bolesti, prostředek k záchraně, útočiště nebo smysl lidského života).
- Autor chtěl ukázat, že láska přemůže všechny útrapy a chtěl vyzdvihnout slovenský národ, jeho sílu a tuhý kořínek.
Motiv:
- láska, která překoná všechny překážky
Členění díla
- do čtyř jednání
- chronologicky řazeno
Jazyk:
- Dílo se vyznačuje silně rytmickou prózou, autor barvitě líčí přírodu, některé pasáže jsou velmi dramatické a emočně vypjaté, inverzní (převrácený) slovosled, spisovná čeština s historickým dialektem
Místo a doba děje:
- Děj je umístěn do dávného mýtického dávnověku, do slovenské krajiny
Hlavní postavy:
- Stojmír – král tatranský
- Runa – krutá žena Stojmíra, matka Mahuleny; silně záporná postava, představuje ženský typ démona, je zlá, krutá, zmítaná vášní i záští, nenávidí svou dceru a je schopna na ni i uvalit kletbu
- Mahulena, Pryja a Živa – dcery Runy a Stojmíra
- Radúz – královic v Maguře
- královna Nyola – Radúzova matka; má k němu ideální mateřský vztah, je opakem Runy, miluje ho, respektuje jeho životní cestu
- Radovid – starý Radúzův sluha a přítel
- Vratko – dřevorubec
Děj:
Drama vypráví o dvou znepřátelených rodech. Král Stojmír byl dříve nejlepším přítelem krále panujícího v Maguře, ale později se stal jeho sokem, když se oba zamilovali do stejné dívky Nyoly. Ta se stala manželkou magurského krále a porodila mu syna Radúze. Stojmír si vzal později Runu, která se věnovala kouzlům a čarám. Svému muži vyčítala jeho dřívější lásku k Nyole, a tak rozpoutala nenávist mezi dvěma královstvími. Měla tři dcery: Priju, Živu a Mahulenu.
Jednoho dne přichází na území v Tatře královic Radúz, jenž zde zabije bílého jelena. Kvůli tomu je zadržen, a když Runa pozná, že je to syn její sokyně, dá jej uvěznit ve věži. Sem za Radúzem dochází krásná Mahulena a mladík se do spanilé dívky zamiluje. Ta ho později, když je přikován ke skále, osvobodí díky dobrosrdečnému dřevorubci Vratkovi, jenž jí přinesl klíč k okovům. Společně se chtějí dát na útěk, ale jsou zadrženi Runou. Ta na ně uvalí kletbu, dle níž má Radúz na Mahulenu zapomenout, jakmile ho políbí jiná žena.
Milenci odchází do Magury, kde k nim dorazí smutná zpráva: Radúzi otec zemřel. Královic jde napřed a potká plačící matku. Ta svého syna, kterého pokládala za mrtvého, obejme a políbí. Radúz zapomene na Mahulenu. Ta, když k němu přistoupí a připomíná se mu, pochopí, že na ně dopadla matčina kletba. Radúz od ní odchází a myslí si, že je šílená, ona se mění ve svém zoufalství v strom.
Od té doby Radúze pojal neutuchající smutek, který si nedovede vysvětlit. Útěchu nachází pouze u topolu, který náhle vyrostl do plné výše v den otcova pohřbu. Jeho matka Nyola se domnívá, že strom očaroval jeho duši, a tak se ho rozhodne zničit. Radúz matce brání, ta ale pozvedne sekyru a udeří jí do stromu. Z něj začne téct lidská krev a ozve se lidský hlas. Radúz si tak rozpomene na vše, co se odehrálo v Tatře, a také na svou milovanou Mahulenu. Ta se opět promění do lidské podoby a je přijata radostně svým milým i jeho matkou.
Radovid, starý Radúzův sluha, ke konci podotýká: „Ó, budou pozdní ještě pokolení si vyprávět o věrném jejich milování! Toť jako v pohádce, jak šťastni jsou, Radúz a Mahulena!“
Zajímavosti
- Tato divadelní hra měla vyjadřovat Zeyerovu lásku ke slovenskému národu a tento motiv se objevuje i v dalších jeho dílech.
- Dílo bylo napsáno na motivy slovenské lidové pohádky, ale její námět je však nejspíše mnohem starší a celosvětově rozšířený. Podobné motivy se vyskytují i v indickém eposu Šakuntala a také v díle bratří Grimmů.
Vlastní hodnocení
- Zápletka mi přišla neoriginální a očekávatelná. Lyrické popisy se mi občas jevily až nepřirozeně romantické. Nejvíce se mi na knize líbil jazyk, kterým byla psána propracovaně a s lehkostí.
- Kniha není příliš dlouhá a je snadná na pochopení, takže pokud patříte k méně náročným čtenářům, vřele doporučuji.
Úryvek z díla (strana 162)
Radúz: Ten topol není jako jiný strom. Když zdaleka jej vidím, vzbouzí ve mně obraz zahalené jakés ženy, truchlící a čekající někde vedle cesty na někoho, kdo dlouho nepřichází. Pohlednu-li na něj zblízka, zdá se mi, že touží zoufale napřáhnout větve svoje až do oken síně, kde Radúz divně sní, mám dojem, jako by ten topol celý jedno oko byl a neustále zíral vroucně! Dlí snad v tom stromně duše té dívky záhadné, jež při pohřbu tak pohoršila tě, jak jsem slyšel?
